Nejsledovanější horolezecká expedice nejen Polska, ale možná i světa, má stěžejní část programu za sebou – čtyřem Polákům se podařilo vystoupit na vrchol, stejně ale zatím nikdo neslaví. Proč? Co se stalo?
Nejdřív nic, a pak všechno!
Polovinu února strávilo polské družstvo ve svém základním táboře pod masívem (BC), nemohli na vrcholek útočit. Byl silný vítr, neskutečné mrazy, nulová viditelnost a počasí všeobecně nepřálo jakémukoliv pohybu venku. Četli časopisy, noviny, hráli karty, bavili se. Skoro to vypadalo jako na nějakém zimním táboře pro dospělé než na expedici pokoušející se vystoupit na vrchol obra Broad Peak (8027 m).
Zato poslední uběhlé březnové dny se nikdo na expedici nezastavil. Všichni makali na plné obrátky, na sto (+deset) procent. Předpověď dala jasně najevo, že již zbývá pouze několik dní k naplnění mise expedice – vystoupit na vrcholek v zimě. Přicházející jaro nikdo nedokázal zastavit.
2. 3. 2013 tedy začly největší přípravy za celou dobu expedice – nejen po stránce fyzické, ale i psychické. Poslední vzepjetí. Den na to se začal tým probíjet mrazivým počasím a sněhem do postavených kempů na trase nahoru na vrchol (C). Dvě noci v dílčích kempech přečkali bez vážnějších problémů a 5. 3. 2013 mezi 17:30 a 18:00 místního času mohli Maciej Berbeka, Adam Bielecki, Tomasz Kowalski a Artur Malek hrdě zamávat polskou národní vlajkou na samotném vrcholku himálajského velikána!!!
Dva ze čtyř …
Události po dosažení vrcholu nabyly nečekaný a velmi dramatický spád, s jistotou zatím nelze nic tvrdit, všechny informace se různí, navíc jsou údaje velmi zmatené a kusé, nicméně ve zkratce lze uvést toto (volně tlumočeno a zjednodušeno mnou pro vás):
Expediční tým bohužel zastihla brzy tma a větší sestupová akce vzala za své. Čtyřka sestupovala za sebou, poslední šli Kowalski a před ním na viditelnou vzdálenost Berbeka, z neznámých důvodů komunikace družstva pomocí vysílaček neprobíhala dle domluvy, Berbeka dokonce vysílačku nepoužíval vůbec. Bohužel právě tito dva měli se sestupem největší problémy, jejich rychlost nenaznačovala, že by byli schopni držet krok s dvojkou Bielecki – Malek, kteří dosáhli tábora C4 v 7400 metrech pozdě v noci (mezi 21:00 a 02:00 místního času). To se nakonec potvrdilo a dva opozdilci museli údajně přečkat nouzově noc v sedle ve výšce 7900 metrů, poněvadž trasu, která trvá zhruba hodinu, slézali hodin sedm. (informaci zatím nelze s jistotou potvrdit, je to jenom domněnka)
V nočních hodinách se pomalejší Kowalski spojuje v BC s Wielickým vysílačkou a stěžuje si na dýchací problémy (bere si prášky dle instrukcí), navíc cestou ze skalního úseku údajně upadl a ztrátil mačku, sestup se vůbec nedaří dle plánů. Berbeka mluví přes rádio Kowalského, své z neznámých důvodů nepoužívá. To je poslední kontakt mezi BC a nouzovým bivakem, o němž všichni dole tvrdí, že je na hraně lidských možností pro svoje umístění v sedle mezi skalnatým předvrcholem a vrcholem.
Počasí se v poslední době opět horší a vzhledem k očekávané bouři v následujícícj hodinách je nutné sestupovat co nejrychleji. Dvojce Bielecki – Malek dosahuje spodního kempu ve výšce 6200 metrů a setkává se s dalšími horolezci z expedice, s nimiž buď sestupují, nebo setrvávají a vyčkávají parťáků z vrcholu.
Pokusy o kontakt dvojce Kowalski – Berbeka selhávají a po dni nemožného spojení jsou oficiálně prohlášeni Arturem Hajzerem, organizátorem expedičních programů, za nezvěstné. Dokonce i horolezec Karim Hayyat z kempu v 6200 metrech vystoupil 6. 3. 2012 do zpět výšky 7200 metrů, aby se po horolezcích podíval, nenašel však žádné stopy, nikoho a vyhlášení nezvěstnosti jenom potvrdil. Je tedy pravděpodobné, že ani do této výšky nesestoupili. Co se s nimi stalo, není vůbec jasné. A možná ani dlouho nebude.
Dne 7. 3. 2012 nastala v BC aspoň částečná radost, když se mimojiné i oba z rychlejší dvojce sestupujících lezců Bielecki – Malek dostali v pořádku dolů, lékař konstatoval, že jsou na tom psychicky dobře, bez omrzlin. Údajně je dobrá viditelnost, a tak je celá výstupová trasa dobře viditelná dalekohledy z BC, bohužel ani stopy po dvou zbývajících lezcích.
Otazník?
Jak jsem uvedl, informací je mnoho, všechny se vzájemně vyvracejí a přitom potvrzují, některé důležité informace zcela chybí, protože není žádného svědka, a proto je těžké rekonstruovat (zatím) smysluplně odehrané události. Jedno je však jisté – dva ze čtyř polských horolezců mají nyní velmi malou šanci, že by z nehostinných zimních podmínek nakonec vyvázli, bohužel.
Více zpráv v angličtině, avšak místy nepřehledných, naleznete například přímo na webu expedice zde.
O činnosti horolezců informuje částečně i web planetmountain.com.
Video z únorových „nekonečných“ dní v BC.
A popis událostí i nehody na televizi EpicTV (v angličtině).
Naděje umírá poslední, a tak si společně přejme, aby se čtveřice horolezců, která vystoupila v podvečerních hodinách 5. 3. na dvanáctou nejvyšší horu světa, sešla a společně mohla slavit svůj nebývalý úspěch. Zatím to totiž na větší oslavy nevypadá – ani v BC v Pákistánu, ani v celém Polsku, kde je horolezectví a turistika tím pravým národním sportem …
Zdroj: planetmountain.com, polishwinterhimalaism.pl
