V České republice je jen několik „meziměstských“ tramvajových tratí. „Pětka do Kyjovic“, patří mezi ně. Vyjíždí z Ostravy a končí v lesích, které patřily k ostravské rekreační zóně, byť fyzicky patří do opavského okresu.
Jedem do Kyjovic
Jednokolejná trať z výhybnami z Poruby do Kyjovic se proslavila srážkou a třemi mrtvými a zhruba čtyřicítkou zraněných. Jednalo se o nešťastnou, ale jednorázovou událost. Zato v sedmdesátých létech minulého století jezdily dvounápravové historické tramvaje každých 24 minut. Jízda to byla rachotivá, rozviklaná, ale historická každým coulem. Sice v zimě byla v tramvajích zima, zato v létě se daly otevřít dveře a „luftovat. Historická fotografie, kdysi vyvolaná na nekvalitní a zřejmně prošlý fotopapír, ještě nebyla nikdy publikovaná. Vůz číslo 64 linky číslo 5 vozil každou sobotu na Čavisova a Kyjovic trampy i lufťáky a její zdigitalizovaná podoba je dnes už jen historickou připomínkou dob dávno minulých. Dnes je trať pořád jednokolejná, nicméně dveře už si za jízdy neotevřete.
Stalin za hájovnou
Takřka v půli cesty ze Zbyslavic do Kyjovic (mapy.cz vám poradí, kde přesně hledat) stojí hájovna a za ní vede mírně s kopce přímo na západ vyšlapaná pěšina. Mnozí čtenáři Pohory by ji projeli i na kole, ale, ale na kočárek to není. Zhruba 500 metrů po ní a pak cca 300 metrů vpravo stával mohutný dub s velkou do kůry vyrytou podobiznou Stalina. Možná v koruně seděl dělostřelecký pozorovatel, možná si tam ruský voják něco schoval… kdo ví? A je otázkou, jestli tajemství vyrytého Stalina s rakem v ruce vyjde někdy najevo. Dne 23.12.2011 se dub nepodařilo najít. Jenže paměť lidská klame a hledání bylo po dvaceti letech. Najít jeden strom v lese by byla náhoda a štěstí zároveň. Jenže ne nadarmo se říká, že nepokusit se – je osudné. A co kdyby to vyšlo? Berte to jako výzvu. Pokud tam pan Vissarionovič je, tak má bezesporu patinu od řas a vy máte šanci na nález zajímavého místa.
Bítovský mlýn je rozcestí a orientační místo na modré turistické trase a nachází se severním směrem od obce Bítov. V praxi to znamená, že se „na Bíťák“, jak se familiárně říkalo této oblasti dostanete i po turistické značce. Ovšem Bítovský mlýn bývala skutečná historická budova. Na dávných fotografiích je vidět náhon i mlýnské kolo. Jaký je stav dnes? Písnička praví, že „na potoce, na Sezině stával mlýn, teď zbylo jen trochu rozvalin.“ Sezina údolím stále protéká, ovšem o mlýně, jež byl poprvé zmiňován roku 1606 už nezbyly ani ty rozvaliny.
Údolí Seziny je zajímavé, romantické místo. Není divu, že se ty, kdo si chtěli odpočinou od „ocelového srdce republiky“ stalo vyhledávaných. Od MHD bylo přece jen dost daleko na to, aby se tam sjížděly „městské smažky“ a pro lidi obouvající pohory dost blízko na jednodenní výlet se zastávkou ve výletní restauraci nedaleko konečné tramvaje.
Tip na keškuGCKFQ4 Lekninove jezirko – tento tip berte jako sentimentální vzpomínku redaktora Pohory, který v hluboce „předgeocatchingových“ dobách jezdil do těchto míst na své první životní vandry. |
