Krátká, ale zajímavá trasa vede převážně hlubokými lesy Přírodního parku Bobrava. Dovede nás i k nepatrným zbytkům hradu Bučína, jehož hledání je malou detektivkou. V úvodu se pořádně zapotíme při stoupání z údolí Bobravy, ostatní část cesty bude vcelku pohodlná, nepočítáme-li úseky, poškozené těžbou a přibližováním dřeva.
Ves Tetčice leží v údolí Bobravy v místech, kde říčka vstupuje do hlubokého zalesněného údolí. Jejím důstojným strážcem je majestátný zalesněný vrch Bučín. Tetčice, podobně jako i další obce v okolí, jsou úctyhodného stáří, první zmínka o nich pochází již z r. 1104. Na návsi stojí barokní kaple sv. Floriána z r. 1764. Za nádražím poblíž železničního přejezdu je u silnice zajímavá skála, jejíž vrchol zdobí socha sv. Jana Nepomuckého z přelomu 18. a 19. stol., pod ním pak neobvyklá skupina kříže mezi dvěma pylony z r. 1850. Od turistické orientace za nádražím u přejezdu půjdeme po žluté značce.
U již zmíněné skupiny plastik na skále zahneme na silnici vlevo a po několika krocích vpravo na asfaltovou lesní cestu, která dost výrazně stoupá zalesněným svahem nad skalnatým žlíbkem. Vlevo u cesty při vstupu do lesa roste mohutný chráněný buk. Vstoupili jsme na území Přírodního parku Bobrava, který zahrnuje střední část tohoto toku a pramen i celý tok potoka Šatavy. Jde o lesnatou oblast s průměrnou nadmořskou výškou 400 m, která si uchovala přirozený krajinný ráz a v níž dodnes převládají původní druhy listnatých stromů. Na vrcholu stoupání před pravotočivou zatáčkou odbočuje doprava lesní cesta. Opustíme značku a vydáme se po ní. Za skupinou krmelců zahneme vpravo, přijdeme na jinou, ne příliš používanou lesní cestu, která nás vede k nevýraznému plochému vrcholu Bučína (444 m).
Temeno je téměř odlesněné a zarostlé trávou, roste tu jen několik mohutných izolovaných buků. Bukové porosty jsou vůbec pro zdejší lesy typické a od nich dost kopec i své jméno. Volným terénem vlevo vystoupíme na vrcholek. Objevíme tu propadlinu zhruba čtvercového půdorysu v místech, kde s velkou pravděpodobností stávala věž hradu Bučína. O něco dál k severozápadu můžeme ve vysoké trávě a ostružiní objevit nepatrné pozůstatky zdi-va, tu a tam leží i zbytky rozházených kamenů. Příkopy ani valy nejsou nikde v okolí znatelné. Stávalo tu pravděpodobně prvotní sídlo rodu z Tetčic, které se připomíná v r. 1349. Stejnou trasou se vrátíme zpět, nezahneme však ke krmelcům, ale půjdeme cestou vpravo a vzápětí vlevo. Za mírného klesání se po chvíli opět dostaneme k lesní asfaltové silničce a pokračujeme po ní směrem k jihozápadu. Dovede nás k louce sevřené lesy, kde uprostřed nepříliš udržovaných zahrad stojí hájovna Na Bučíně, tvořená skupinou budou po obou stranách cesty.
Za ní na kraji lesa je turistické rozcestí, z něhož vpravo odbočuje modrá značka. Naše žlutá vede stále rovně širokou lesní cestou, která po 100 m zahýbá vlevo dolů, my půjdeme po jiné výrazné cestě přímým směrem. Nepatrně stoupáme na plochý zalesněný vrchol zvaný Tmavý žlíbek (422 m), za ním pokračujeme zprvu po rovině pěknými smíšenými lesy, pak začínáme mírně klesat. V levotočivé zatáčce odbočuje značka na pěšinu vpravo. Sestupujeme řídkým listnatým lesem, pěšina se časem změní v málo používanou úvozovou cestu, silně narušenou těžbou dřeva.
Obcházíme ji zprava, pak se stočíme vlevo, mineme krmelec a klesneme do úzkého údolí, kde se napojíme na širokou cestu. Ta nás vede vpravo k silnici; po naší levé ruce je studánka s kvalitní pitnou vodou. Žlutá značka pokračuje po silnici, za mostem přes Bobravu zahýbá doleva a loukou mezi říčkou a žel. tratí nás bezpečně dovede k žel. zastávce Omice. Poblíž zastávky roste památný strom – mohutný, asi 300 let starý dub letní. Vlastní ves leží ve svahu nad námi. Na jejím východním okraji je přírodní památka Na hájku (0,2 ha) – opuštěný lom, na jehož zatravněné ploše je naleziště teplomilné květeny.
(Doporučujeme průvodce Pojihlavím a Pooslavím ze Zelené edice.)
