Hlavní hřebenovku Vsetínských vrchů od Bumbálky do Dušné znají především milovníci běžeckého lyžování – patří totiž k nejoblíbenějším a nejfrekventovanějším běžkařským trasám u nás. Krásná je však i mimo zimní sezónu a určitě si ji vychutnáme i „pěšmo“. Je to cesta nahoru dolů, po jednotlivých vrcholech, jejichž výška se však postupně snižuje, takže celkově budeme především klesat – výrazně a dlouze především od Cábu. Trasa je dlouhá a i zdatní turisté by si s ní těžko poradili za jediný den; proto jsme ji rozdělili do dvou částí.
Soláň, sedlo Čarták – Pod Leštím 4 km – Vsacká Tanečnice 5 km – Pod Vsackou Tanečnicí 5,5 km – Šerhovny 6,5 km – Pod Vsackým Beskydem 8 km – Lušovka, hřeben 10,5 km – Ptáčnice 13,5 km – Cáb, tur. chata 14,5 km – Cáb, rozc. 15 km – Pod Vsackým Cábem 15,5 km – Lopunice, rozc. 19 km – Dušná 20 km – Pod Dušnou 20,5 km – Nad Kotrly u pramene 23,5 km – Hrbová, hřeben 26,5 km – Vsetín, most 29 km – Vsetín, žel. st. 30 km
Startujeme v sedle Čartáku na Soláni***, osadě nazvané podle blízkého vrchu (861 m), kulturně historické lokalitě, turistickém a sportovním středisku. Jméno Soláň zřejmě pochází od místa, kde býval tzv. liz, tedy zásobník soli pro dobytek. V minulosti procházela tímto sedlem stará cesta z Horního Vsacka do Rožnova pod Radhoštěm, po níž se vozila především sůl, jezdila tudy i soukromá pošta majitelů skláren. V r. 1831 tu při ní byla zřízena stanice portášů – strážce hranic, kteří měli chránit Moravu před epidemií asijské cholery, řádící na Slovensku. V této dřevěné budově později vznikla známá hospoda Čarták (název je odvozen z tureckého čardak–dům, případně od maďarského csarda se stejným významem), v níž si dávali dostaveníčko umělci, kteří na Soláni bydleli a tvořili, jako malíři A. Schneiderka, J. Kobzáň, F. Podešva a K. Hofman, řezbář M. Žitník, spisovatelka M. Podešvová aj. V okolí se natáčelo několik filmů z valašského prostředí, např. Děvucha z Beskyd, Portáši, Advent. Dnes je tu velký lyžařský areál s řadou vleků, několik hotelů a penzionů. Dochovaly se i stylové chalupy Podešvových a M. Žitníka. (Stravování: hotel Čarták; Valašský šenk ÚT–NE 10.30–18.30 h; hotel Biocel; Valašský ateliér U Hofmanů SO–NE 10–18 h; turistická chata Soláňka; horská chata Morava aj.)
Od turistické orientace a autobusové zastávky v sedle Čartáku se vydáme po červené značce. Vede nás po silničce mírně vzhůru kolem horního okraje lyžařského vleku Soláň–Sedlo. Za odbočkou k horské chatě Morava pokračujeme v přímém směru úzkou asfaltkou při okraji louky nad zalesněným svahem. Vstoupíme do lesa, kde se silnička změní na pohodlnou zpevněnou cestu, po které mírně stoupáme na idylickou horskou louku s osamělým stavením s červenou střechou. Za ní jdeme opět jen velmi zvolna vzhůru lesem. Na malé pasece odbočíme vpravo na jinou, rovněž širokou lesní cestu a asi 200 m výrazně stoupáme, pak se stočíme vlevo a dojdeme pod vrchol Leští (900 m, vpravo). Následuje mírné klesání po zalesněné hřbetu až k turistickému orientačnímu místu Pod Leštím, kde se zprava přidá zelená značka z Hutiska. Pak krátce vystoupáme na hřbítek k rozcestí turistických cest u Vsacké Tanečnice; vlastní zalesněný vrchol (912 m), zvaný také jen Tanečnice či Troják, zůstává po naší levé ruce. Pod mohutným stromem je pamětní kámen s deskou, připomínající protifašistický odboj za 2. světové války. Zelená značka tu končí, zprava se k naší červené přidává modrá. Spolu s ní zahýbáme vlevo a dost rozbahněnou cestou sestoupíme k turistické orientaci do sedélka. Modrá tu odbočuje vlevo do Nového Hrozenkova a na Portáš. Vpravo se otvírá pohled na horskou louku s porosty jalovce. Znovu vstoupíme do lesa a blátivou cestou dojdeme k rozcestí Šerhovna, v jehož blízkosti byl vybudován památník partyzánského hnutí za 2. světové války, připomínající upálení osmi zajatých partyzánů na blízkých samotách v r. 1944. Vlevo odbočuje žlutá značka do údolí Hrubá Brodská.
Blátivou cestou pokračujeme zhruba ve stejné výškové úrovni, postupně se začínají objevovat paseky a pěkné horské louky. Horním okrajem jedné z nich dojdeme znovu na kraj lesa k turistickému orientačnímu místu Pod Vsackým Beskydem. Projdeme lesem, pak začínáme klesat podél další paseky a po hřebeni, střídavě lesními úseky a horskými loukami, se dostaneme na plochý odlesněný vrch (835 m). Přejdeme jej po cestě, z obou stran lemované oplocenkami, pak následuje velmi hezký úsek mladým jehličnatým lesem s občasnými výhledy* do kraje. Podejdeme pod vysokým napětím a dorazíme k opuštěnému dřevěnému srubu s turistickou orientací Lušovka. Pokračujeme zhruba po rovině, pak mírně dolů, na konci paseky opustíme rozježděnou lesní cestu, která se stáčí vpravo, a pustíme se pěšinou do lesa. Ta se brzy stočí výrazně doleva a sestupuje, v závěru dost prudce, vysokým lesem kamenitou strání do sedla. Po dalším půl kilometru začneme pro změnu stoupat k rozcestí turistických cest u přístřešku se stolem a lavičkami na vrcholu Ptáčnice (830 m). Tady opustíme červenou značku, která se stáčí vpravo a míří do Valašské Bystřice, a dáme se širokou cestou vlevo po žluté. Pohodlně, po rovině nebo za velmi mírného stoupání, dojdeme k turistické chatě Cáb**. Leží v pěkné poloze ve svahu u lyžařského vleku. Byla postavena v r. 1928 a v posledních letech opravena. Vlastní vrch Cáb (841 m), zvaný také Vsacký Cáb, dříve Znakový Gruň, leží asi o půl kilometru dále k jihozápadu, nad křižovatkou turistických cest. Je zalesněný, bez výhledu a na jeho vrchol nevede značená cesta.
Pod chatou, ve svahu nad údolím potoka Dinotice je přírodní rezervace Kutaný* o rozloze 14,9 ha, chránící jeden z posledních zbytků jedlobukového lesa, dříve pro zdejší oblast typického. (Ubytování, stravování: horská chata Vsacký Cáb restaurace denně 8–22 h.) Až k chatě vede z Dušné asfaltová silnička, po které půjdeme i my. Čeká nás několikakilometrové nepřetržité klesání. Spolu s naší žlutou jde i zelená turistická značka, která asi po 400 m odbočuje vlevo do Halenkova, po dalších 400 m dojdeme na rozcestí Pod Vsackým Cábem. Tady žlutá značka končí, zleva přichází červená z Huslenek, která nás povede dál. Sestupujeme, místy dost výrazně, na křižovatku v sedélku, kde vpravo odbočuje jiná silnička do údolí potoka Bystřičky (zákaz vjezdu). Následuje krátký úsek mírného stoupání, vzápětí však asfaltka znovu nabere „správný“ sklon a za oplocenou pasekou s hezkým výhledem znovu klesá mezi zalesněnými vrchy Zemankou (725 m) a Kotlinami (741 m) k turistickému orientačnímu místu Lopunice, rozc. na křižovatce několika cest. Začíná tu žlutá značka do Horní Jasenky, naše červená pokračuje vpravo. Asi půl kilometru budeme zvolna stoupat kolem Červeného vrchu (706 m, vpravo), přejdeme paseku a znovu zamíříme dolů. Silnička vyústí na silnici u autobusové zastávky v malebné osadě Dušná, jejíž domky jsou položeny v sedélku mezi vrchu Dušná (732 m) a Brdo (718 m). V zástavbě můžeme obdivovat i pěkné dřevěné chalupy.
Od turistické orientace u zastávky půjdeme po červené a modré značce vlevo po silnici, která spojuje Vsetín s přehradou Bystřičkou (dost silný provoz). Asi po 400 m chůze lesem dojdeme k druhé části osady; vlevo nad silnicí je rázovitá hospoda Na Dušné (stravování: ST, ČT 12–21, PÁ 12–22, SO 10–22, NE 19–20 h). Sestoupíme k turistické orientaci Pod Dušnou, kde vlevo (do Vsetína) odbočuje modrá značka. O kus dál se dostaneme do osady Putýrka v pěkné poloze na horském hřbetu; původní zástavba je poněkud znešvařena moderními rodinnými domy. Na křižovatce v osadě opustíme hlavní silnici a půjdeme šikmo vpravo na asfaltovou cestu kolem velkého areálu zemědělských objektů. Na jejich konci zahýbá asfaltka vpravo, my pokračujeme přímo přes pastviny širokou zpevněnou cestou, která stále sleduje zaoblený hřeben. Zvolna stoupáme, vpravo mineme vodojem, na obě strany se nám otvírají pěkné výhledy. Asi po 400 m stoupání ustává, projdeme lesem a dostaneme se na horskou louku, při jejímž okraji stojí telekomunikační věž. Za loukou znovu vstoupíme do lesa, opět mírně stoupáme, za nejvyšším bodem se před námi objeví další velmi rozsáhlá louka. Po ní dojdeme k turistické orientaci Nad Kotrly u pramene; zmiňovaný pramen je v uzavřené jímce pod cestou. Znovu vstoupíme do lesa a sestupujeme svahem po široké kamenité cestě. Pod námi se postupně objeví malebné rozptýlené samoty s ovocnými sady, patřící ke vsi Horní Jasenka**.
Sestoupíme do sedla, přetneme asfaltovou silničku a pokračujeme méně výraznou cestou v přímém směru. Překonáme zalesněný hřebínek a pokračujeme loukou, pak sestupujeme opět lesem, později dost prudce krajem krásné horské pastviny k cípu lesa k nové asfaltové silničce. Po ní však půjdeme jen asi 20 metrů; v levotočivé zatáčce se dáme mírně vzhůru loukami polní cestou. (Nic bychom nezkazili, kdybychom se silničky drželi dál a sestoupili po ní do Horní Jasenky a do Vsetína. Závěrečný úsek trasy totiž žádné mimořádné zážitky nenabízí.) Dostaneme se do aleje při kraji lesa, přejdeme pastvinu a po chvíli – stále po hřebeni – opět vstoupíme do lesního porostu. Na vidlicovitém rozcestí se dáme vlevo vzhůru, po 20 m opět vlevo, prakticky volně lesem (úsek je náročný na orientaci, pozor na značky!), později přes zarostlou paseku pod vrcholem kopce Klášteřiska (587 m). Dostaneme se až k cestě, která nás vede dolů. Za dráty elektrického vedení cestu opustíme a zahneme vlevo na blátivou pěšinu do lesa. Dost prudce klesáme k oplocené zahradě, podél plotu pak pokračujeme cestičkou vpravo až k široké cestě na kraji zahrádkářské kolonie v severním cípu Vsetína; po ní vlevo dolů k asfaltové silničce. Ta nás vede vpravo mezi chatami, na dalším rozcestí zatočíme pro změnu dolů. Zvolna sestupujeme zprvu stále mezi oplocenými zahrádkami, později ulicí Na výsluní mezi rodinnými domky místní části Hrbová, pak po silnici kolem panelových domů stále dolů až k mostu přes Vsetínskou Bečvu. (Vlevo můžeme pokračovat k zámku (0,6 km). Přejdeme přes něm k turistické orientaci na druhém břehu. Tady můžeme cestu ukončit, případně pokračovat přes centrum města k žel. stanici a autobusovému nádraží (1 km).
Vsetín**je jedním z významných center valašského regionu (bývá označováno za srdce Valašska) a nástupním místem výletů do Vsetínských a Hostýnských vrchů. První zmínka o něm je z r. 1308, kdy patřil templářům. Někdy v této době vyrostlo na svažitém terénu nad pravým břehem řeky dnešní Horní město s prostorným náměstím jako správní řemeslnické středisko oblasti. Jeho majitelé se často střídali, byli mezi nimi např. páni z Kravař, z Cimburka, z Kunštátu i z Pernštejna. V letech 1610–23 vlastnil Vsetín známý Albrecht z Valdštejna, který zdejší zboží získal sňatkem se zámožnou vdovou Lukrecií Nekšovnou z Landeka. Brzy se dostal do konfliktu s vsetínskými měšťany, kterým zrušil dávné právo vařit pivo a šenkovat víno a zřídil vrchnostenský pivovar. Na panství pozval jezuity a zahájil násilnou rekatolizaci. Místní obyvatelé proti jeho praktikám již v r. 1612 povstali; Valdštejn pak učinil ústupek, když umožnil měšťanům vykoupit se za roční poplatek z roboty. Přesto se v r. 1620 stal Vsetín centrem valašského odboje proti katolickým Habsburkům, který pak pokračoval v několika vlnách až do r. 1627, kdy bylo město dobyto, vypáleno a 17 představitelů měst a obcí v regionu donuceno podepsat přísahu poslušnosti. Klid netrval dlouho – již v r. 1634 odmítli poddaní z okolí robotovat a shromáždili se před vsetínským zámkem, o čtyři roky později odzbrojili povstalci téměř bez výstřelu císařské vojsko, které proti nim mělo zasáhnout. Vše vyvrcholilo v r. 1643, kdy se Valaši postavili po bok Švédů a sedmihradského knížete Rákócziho a zahájili ozbrojený boj proti císaři. Ani švédská pomoc však nezabránila 26. 1. 1644 jejich porážce v bitvě před branami města. Vsetín byl však vypálen a 300 povstalců popraveno. V dalších stoletích bylo město často terčem nepřátelských vojenských výpadů – v letech 1663 a 1683 je zničila vojska Turků a Tatarů, v r. 1708 za vpádu kuruců znovu lehlo popelem a na 1000 lidí bylo pobito. V r. 1742 dobyli Vsetín Prusové. V r. 1780 navštívil zdejší zámek císař Josef II.; vůdcové evangelických rebelantů, kteří tu tehdy byli uvězněni, mu předali petici, která se stala jedním z podnětů k vydání tolerančního patentu v r. 1781.
Mezitím se město dále rozšiřovalo. Už v r. 1627 vyrostly na rovinatějším levém břehu Vsetínské Bečvy první domy soukeníků, uprchlých z Meziříčí, které se staly základem nového městečka zvaného Dolní Vsetín. To bylo dlouhou dobu samostatné, s Horním městem mělo pouze společného rychtáře. Obě obce se plně sloučily až v r. 1849. Ještě v polovině 19. stol. byl Vsetín malým městečkem. Pak sem s plnou parádou vkročil průmysl a zasloužil se o nebývalý rozkvět. Postupně tu vznikly cukrovar, sirkárna, sklárny, pily a hlavně továrny na nábytek z ohýbaného dřeva rodin Thonetů a Kohnů, později přibyl i průmysl strojírenský a elektrotechnický. Za 2. světové války tu bylo významné středisko odboje proti nacistům. Dne 4. 5. 1945 město ve spolupráci s 1. čs. partyzánskou brigádou Jana Žižky povstalo a i když vlastenci museli po čase pod německým náporem své pozice vyklidit, osvobodily vzápětí Vsetín řádné vojenské jednotky čs. armádního sboru.
I když potřebám hospodářského rozvoje musely bohužel v minulosti ustoupit i některé historické objekty, dochovala se tu řada významných památek. Nejvýznamnější je bezesporu rozsáhlý objekt renesančního zámku, vystavěného v letech 1604–10 v místech někdejší gotické věžovité tvrze L. Nekšovou z Landeka a jejím manželem Albrechtem z Valdštejna. V 18. stol. byl barokně upraven uherským šlechtickým rodem Illésházy a v letech 1833–34 klasicistně přestavěn Josefem z Wachtletů, nově obnoven po požáru r. 1915 a restaurován v letech 1963–75. Při klasicistní přestavbě vznikl i zámecký park se vzácnými dřevinami. Posledními soukromými vlastníky objektu byli od r. 1938 Marie Baťová se synem Tomášem. Dominantou stavby je mohutná hranolová věž s ochozem, vysoká 35 m. Čtyři křídla budovy obklopují obdélné nádvoří, v rozích jsou vestavěny rondely. Od r. 1964 sídlí v zámku vlastivědné muzeum, které tu předvádí expozice „Umění a umělecká řemesla“, „Pod jménem Valachů“ a „Valašsko v lidové výrobě, krojích a obyčejích“ , jsou tu i výstavní sály, galerie Gratis, Zámecká galerie aj. (otevřeno denně mimo PO 9–17 h.)
Zámek stojí na Horním náměstí, kde je i Stará radnice čp. 1, barokní z let 1721–23, patrová budova s průčelní hodinovou věží, novobarokní Nová radnice čp. 29 z let 1898–99 a bývalý panský dvůr zv. Maštaliska z r. 1710, v němž bývaly panské vinné sklepy, maštale, solnice a šenk. V letech 1893–94 byl objekt pseudogoticky upraven a doplněn o cimbuří.
Na dolním konci náměstí pod parkem stojí kostel Nanebevzetí P. Marie neobvyklého vzhledu. Vznikl v r. 1689 úpravou z rozestavěného a nedokončeného nového zámku (1660–70) jako náhrada za bývalý dřevěný kostel, který shořel. Architektonicky nevýrazný objekt má v nárožích rondely se střílnami, což je středoevropská rarita. Při vichřici v r. 1840 spadl štít na západní straně, zničil klenbu a varhany. Při opravě byla snížena střecha i věž. Součástí objektu je i soudobá fara, přestavěná r. 1828; před ní stojí kamenný kříž z r. 1783. Ve svahu nad Palackého ulicí stojí dva evangelické kostely. Výše položený helvétský se širokým průčelím zakončeným trojúhelným štítem bez věže je klasicistní stavba z r. 1827, s portálem od D. Jurkoviče z konce 19. stol. Dolní augšpurský vznikl již v r. 1783 jako jedna z prvních evangelických svatyní na Moravě. Koncem 19. stol. byla celá stavba zvýšena, doplněna o průčelní věž a nešťastně přestavěna v novorománském slohu. Na různých místech města najdeme i architektonicky zajímavé stavby z 19. a 20. stol. Dům čp. 166 z r. 1896 v Palackého ulici (bývalou Občanskou záložnu) zdobí sgrafita podle návrhu M. Alše, objekty Komerční banky čp. 364 od L. Hilgerta a A. Tenzera a obchodní dům Rodinger čp. 342 od L. Hilgerta na Dolním náměstí jsou velmi hodnotné ukázky funkcionalistické architektury ze 30. let 20. stol. aj. (Ubytování, stravování: restaurace U trpaslíka PO–ČT 11–23, PÁ 11–24, SO 12–24, NE 12–22 h; restaurace Snaha PO–ČT 11–23, PÁ, SO 11–04 + pivnice; restaurace Lidový dům – kavárna PO–PÁ 10.30–14.30, občertvení PO–PÁ 5–11 a 13.30–16, SO 5.30–12, NE 7–12 h; hotel Pančava restaurace PO–ČT 9–22, PÁ 9–23, SO 10–23, NE 10–22 h; restaurace Na špici PO–PÁ 9–20.30, NE 8–20.30 h aj.)
(Doporučujeme průvodce po Beskydech z edice Česko všemi smysly.)
