Grossglockner Hochalpenstrasse: technický unikát a brána do srdce Vysokých Taur

I 85 let od svého otevření zůstává technickým unikátem, nad kterým se obdivují ročně statisíce návštěvníků. Vede v ose sever-jih z městečka Bruck an der Großglocknerstraße v Salzbursku přes alpské louky a mezi skalními štíty do srdce velehor národního parku Vysoké Taury a na sestupuje na jih do korutanského městečka Heiligenblut. Na 48 km vysokohorská silnice stoupá v 36 serpentinách a překonává 1 748 m převýšení. Největší stoupání dosahuje 12 %, na odbočce k Edelweissspitze dokonce 14 %.

Praktické informace na cestu

• poplatek za auto 37 €/ 33 € v předprodeji
• sjízdná v období květen až listopad – podle sněhu
• otvírací hodiny se liší dle sezóny: 01.05. – 31.05. 6:00 – 20:00 h / 01.06. – 31.08. 5:00 -21:30 h / od 01.09. 6:00 do 19:30 h. Poslední vjezd je vždy 45 min. před večerní uzávěrkou.
• aktuální informace na www.grossglockner.at
• Od 6. června do 20. září 2020 jezdí z Heiligenblutu na Kaiser-Franz-Josefs-Höhe autobus – 3 x denně (po-pá) a v soboty 1 x. Jízdní řád ke stažení

Historie budování Grossglockner Hochalpenstrasse

První plán na vybudování cesty přetínající hlavní hřeben Alp v blízkosti nejvyššího rakouského vrcholu předložil roku 1924 dvorní rada Ing. Franz Wallack. Samotná stavba byla zahájena 30. 8. 1930 na severní straně hřebene ve Ferleitenu. Takřka přesně za pět let – 3. 8. 1935 byla cesta slavnostně otevřena. Byla to neskutečně rekordně krátká doba, když si uvědomíme, jaké klimatické podmínky v tomto koutu Alp panují – průměrná sněhová nadílka tu činí 5 m, po 100 dní fouká bouřlivý vítr a po 250 dnů jsou hlášeny srážky. Průměrná roční teplota v nejvyšších partiích silnice je -3 °C, což odpovídá teplotním poměrům na Sibiři či v Grónsku. Přesto byla stavba úspěšně dokončena a 23. 9. 1935 vyjeli na cestu první automobilisté.

Budování silnice přibližuje Straßenbaumuseum u jezírka za zatáčkou 15 (číslováno od severu).

Ledovce a horští velikáni jako na dlani

Na silnici najdeme mnoho pěkných, vyloženě odpočinkových míst s báječnými rozhledy daleko do hor – např. Hochmais (21. km), Hexenküche (24. km), Fuscher Törl (28. km), Hochtor (33. km) a další.

Součástí vysokohorského přejezdu Alp jsou také dvě slepé odbočky. První z nich vede na vrchol Edelweissspitze a je tak zároveň nejvyšším bodem cesty – 2 571 m. Z vrcholové plošiny přehlédneme najednou 37 vrcholů vyšších 3 000 m a 19 ledovců! Druhá odbočka nás zavede přímo k ledovci Pasterze a pod Grossglockner. Odtud také její název Gletscherstrasse – Ledová cesta. Nejvyšší místo na samotné cestě hledejme u tunelu Hochtor – 2 505 m.

Horské výstupy v okolí Grossglockner Hochalpenstrasse

Silnice Grossglockner Hochalpenstrasse mimo nemalých požitků z nádherných výhledů do okolní krajiny poskytuje také výhodné přiblížení k několika výchozím místům na horské túry.

Jednoznačně nejznámější a nejvíce vyhledávané místo pro výstup na nejvyšší vrchol Rakouska je pro svou značnou nadmořskou výšku a pohodlný přístup (spíše výjezd) „Výšina Franze Josefa“ – Franz-Josefs-Höhe na odnoži glocknerské vysokohorské cesty, zvané Gletscherstrasse. Odtud pohodlně dojdeme k chatě Hofmannshütte, která je základním opěrným bodem nejen pro samotný Grossglockner, ale také na další výstupy – na Johannisberg, Grosser Bärenkopf i Fuscherkarkopf.

Od kamenné strážní věže Törlkopf můžeme po značené stezce č. 728 přejít přes malé ledovce Brennkogelkees a Spielmannkees do sedla Untere Pfändlscharte (2 865 m) a sejít k chatě Glocknerhaus. Dostaneme se tak do úplně odlehlé a prázdné krajiny, kde se můžeme setkat se stády kozorožců.

Přímo nad tunelem Hochtor prochází dálková hřebenová cesta přes Vysoké Taury – Tauernhöhenweg. Po ní můžeme vystoupit např. na vrchol Spielmann (3 027 m) nebo v opačném směru na vyhlídkový vrch Hintere Modereck (2 932 m). Hřebenová cesta pokračuje dále na východ po okraji ledovce (mačky se mohou hodit) a přes třítisícovku Noë Spitze dojde k budce Otto Umlauf-Biwak (2 987 m, 8 lůžek). Odtud již za necelou hodinu vystoupíme na rozhledově perfektní vrchol Hocharn (3 254 m). Celkově však těžký přechod.

Pokud nejsme drženi návratem do výchozího bodu, můžeme pokračovat v přechodu po tzv. Erfurter Weg, která nejprve po hřebeni, později ledovcem Hocharn Kees sejde do údolí Hüttwinkltal.

Z nejvyššího bodu silnice na Edelwiessspitze odbočuje hřebenová cesta na sever přes vrcholy Baumgartkopf (2 621 m) a Schwarzkopf (2 765 m) až k silniční mýtnici u obce Ferleiten.