Freerider Richard Gasperotti: Zážitky, to je to jediný, co ti nikdo nevezme!

Severočeská krev

Richardu Gasperottimu v kruhu bikerů, a nejen v tom, neřekne asi nikdo jinak než „Gaspi“. Tento osmatřicetiletý jezdec původem (a stále částečně) ze severočeského Jirkova patří mezí nejužší špičku nejlepších freeriderů a downhill bikerů v naší malebné zemi a nezadá si ani s ostatními z Evropy či širokého světa, i zde má své místo! Svoji téměř třicetiletou vášeň pro cyklistiku zužitkovává beze zbytku a ani po tak dlouhé době neztrácí elán do dalších podniků a více či méně bláznivých projektů.

Gaspi je v Kanadě jako doma!

Gaspi a utažský Rampage

Bikování na Sicílii

Richard „Gaspi“ Gasperotti se zúčastnil za svou bikovou kariéru desítek (možná stovek) závodů, dokonce například prestižního Crakworxu v Kanadě či hlavně Red Bull Rampage v Utahu, kam se dostanou na startovní čáru opravdu jen ti nejlepší. Mimo sbírání trofejí a závodění také láme světové rekordy, jakým je v jeho případě ten rychlostní, při němž byl tažen na laně za motorkou neuvěřitelnou rychlostí 211,5 km/h! Zajímá vás, jaké to bylo? I na to jsme se nezapomněli zeptat!

Gaspi na Flow Show v roce 2007

Aby toho neměl v životě málo a nedošlo u něj zřejmě k nepříjemným chvílím „kdy by neměl do čeho píchnout“, stal se mimo jiné i testovacím jezdcem pro značky Funn či Rubena, přispívá do magazínů, točí filmy, cestuje po světě, trénuje a přemýšlí, co podnikne za projekt příště; a když ho nic nenapadne, „kluci od škodovky“ si ho sami najdou, aby si zajezdil proti autu v terénu se slepičími vajíčky na řidítkách a ukázal, co v něm je. Ano, to není vtip! Nad tím vším ale sedí skvělá myšlenka jeho projektu Simpleride, který na webových stránkách vítá takto: „Připravujeme bikové freeride kempy zaměřené na ty, kteří od kola čekají více a nebo si jen chtějí užít aktivní víkend.“ Podobná myšleka freeridových kempů pro jakékoliv nadšence jakýchkoliv zkušeností již dávno funguje například v Kanadě, a tak i na Českou republiku díky Richardu „Gaspimu“ Gasperottimu došlo, když tento nápad převzal, přivezl a transformoval v naše podmínky.

Dost ale bylo úvodů, poznejte tohoto věčně usměvavého a pohodářského bikera sami, pojďme na to!

Tak jaká, Richarde?

Richarde, pocházíš ze syrového, ale krásného kraje severozápadních Čech, kde ses narodil. Kde se pohybuješ nyní? Zůstal jsi tam, nebo jsi na dobro zakotvil někde jinde? Proč?

Částečně jsem zůstal na severu, kde mám rodiče, ale manželka pochází z Radotína u Prahy a tam trávím také část roku, ale zbytek v obytce a na cestách díky mému vytížení v cyklistice. Tedy, jestli se tomu dá ještě říkat cyklistika! (úsměv)

Čím vším podle sebe jsi? Jsi určitě extrémní biker, freerider, charakterizoval by ses ale i něčím jiným? Co všechno ve volném (i nevolném) čase děláš a co Tě baví?

No, je toho dost, určitě jsem stále profesionální freerider, guide, testrider, spolupracuji na vývoji komponentů, výstavbách trailcenter, mám na starosti spoustu bike projektů nejen v ČR i ohledně marketingu, do toho jsem ještě tatér (v tattooinkline.cz), ale bohužel mi na to už moc nezbývá čas, maluju obrazy a grafiky. U toho si odpočinu …

Na kole po Mongolsku? Nejlepší!

Víme, že se cyklistice věnuješ od mládí, od BMX ses dostal přes horskou cyklistiku až k extrémním sjezdům a freeridu, takže jsi (bohužel) prošel i mnoha zraněními. Mohl by ses nám s nimi svěřit a napsat, co všechno Tě během vlastní kariéry potkalo? Co Tě z toho bolelo nejvíc?

Zranění bylo opravdu dost – od zlomených palců na nohách můžu pokračovat přes sešroubované kotníky, odoperovaná kolena (několikrát), utrženou slezinu, naštípnutý obratel, zlámané klíční kosti, vykloubená ramena, zlámané zápěstí, zlomený podočnicový oblouk atd. Nejvíc mě asi zabrzdilo zranění, když jsem si utrhnul slezinu a vnitřním krvácením přišel o cca 2 litry krve. (úsměv)

Gaspiho podporuje firma Moris Distribution, která je prodejcem špičkových svítilen Led Lenser a multifunkčích nástrojů Leatherman, které Richard Gasperotti pravidelně používá. Více se o této výbavě do náročných podmínek můžete dozvědět na oficiálních stránkách.

Kolo a světoběžník

Zabrouzdejme do minulosti – vzpomínáš si na své první pocity při nastoupení na start legendárního a zřejmě nejnáročnějšího downhill závodu na světě Red Bull Rampage v americkém Utahu? Jaké to bylo?

Byl jsem vykulenej, vše pro mě bylo nový a o dost větší než na obrázcích. Měl jsem sevřený krk, že jsem nemohl ani polknout, když se ve vysílačce ozvalo že R.G. vyráží ze startovní brány! (úsměv)

Které umístění a z jakého závodu je pro Tebe v životě nejcennější?

Každé, které jsem přežil! (úsměv)

Létající Gaspi v Utahu

Vzhlížel jsi během své kariéry k někomu tak, jako třeba mladí jezdci nyní vzhlížejí k Tobě a mají Tě za svého freeridového hrdinu?

Jo, byl to a stále je Wade Simmons, který je dnes mým kamarádem a kdykoliv jsem v Kanadě, tak jdem spolu jezdit.

Už jsi projel mnoho zemí, kde jsi ukazoval své umění na kole, nad nímž nám často zůstal rozum stát. Ve které zemi se Ti líbilo nejvíce? Čím Tě tak okouzlila?

Nejvíce vzpomínám na Mongolsko a naší cestu ZAM1, tam to byl opravdu freeriding v horách, kde nikdo nikdy ani nešel, natož jel na kole. (O této Gaspiho cestě jsme pro vás psali v samostatném článku – pozn. redakce)

A kde proběhla Tvá poslední „biková expedice“ a jak sis ji užil?

Poslední bike expedice? Asi minulý týden! (úsměv) Vrátil jsem se z Taiwanu, kde jsem byl částečně obchodně, ale hlavně jako rider pro značku FUNN a natáčel s lokálním kameramanem promo video na secret trailu hluboko v pralese. Pavouci jak ruka… brrrr!

Kdo byl rychlejší? A kdo rozbil méně vajec?

Umíš si vybrat a podělit se s námi o svůj nejlepší zážitek v životě z jezdeckého prostředí?

Na ten ještě čekám. No, prostě bylo jich tolik, že nedokážu říct, ketrý je ten nej, každý zážitek je specifický a vybavuju si ho jinak. Zážitky – to je to jediný, co ti nikdo nevezme! (úsměv)

Gaspi a handicapovaný jezdec Michal Kosík

Rychlostní světový rekord – dvojce Gasperotti, Sršeň

Heli-biking znáte?

V roce 2009 jsi dokonce „letěl“ za motorkou rychlostí 211,5 km/h, z čehož byl záhy světový rekord – můžeš nám povyprávět o tomhle kousku? To už je totiž pořádný extrém!

To jsme se takhle sešli s Pepou Sršněm a vymysleli tuhle hovadinu. Jeden den testů a cca 185km/h, tak jsem začal připravovat kolo (tlumič řízení). Pepa Hanousek my vyplet kola, aby vydržely tu rychlost, táta vyrobil rozpojovák lana na řídítka a kluci z Rubeny mi udělali gumy otestované na tuto rychlost, akorát mi je zapomněli poslat a dostal jsem sériové, které si koupíš na krámě za cca 650 Kč. Ale vydržely, tak dobrý! Ještě jsem tady! (smích) Den rekordu byl trošku na ho..o, všude pršelo a vypadalo to na zrušení, v jednu odpoledne se mraky roztáhly a vylezlo sluníčko, které vysušilo letište ve Lnářích za 20 minut a šli jsme na to! (O tomto rychlostním rekrodním podniku jsme vás informovali v samostaném článku – pozn. redakce)

V každém koluje Česká krev?

Jezdil jsi ve sjezdařském týmu Česká krev, který zanikl. Mohl bys nám ho trochu přiblížit? O co šlo a proč už tým není?

Česká Krev byl první profesionální downhill tým v ČR, zakladatelem by Pavel Sedláček, který do toho investoval spoustu svých peněz a měl obrovskou vizi, jak s tím naložit. Jezdili jsme na velké světové závody, akce a vymýšleli bláznivé věci jako bungge jumping s kolem atd. Jak už to ale bývá, tým se po cca 3 letech rozpadl.

V České krvi jsi působil i s Michalem Marošim, další českou freeride legendou, o němž často slýcháváme a s nímž jsi zůstal očividně v poměrně úzkém kontaktu. Vyrazili jste totiž společně například na akci do Maroka. Jak si takové cesty plné „bikování“ spolu užíváte?

Tak s Míšou se známe od jeho uplných MTB začátků na Máchalce, kde se jezdily závody dual slalomu organizované Českou Krví a tam i začal makat na udržbě tratě v rámci civilní služby. Výlety si spolu stále užíváme, tedy pokud máme spoustu mastiček a růžových prášků! (úsměv)

Parádičky v Maroku od Gaspiho

Trochu představivosti a nadsázky – kdybys místo se škodovkou soupeřil právě s Michalem Marošim a oba byste měli na řidítkách nůši vajec, kdo myslíš, že by vyhrál a rozbil jich nejméně?

Myslím si, že by to bylo fifty-fifty, protože po těch letech máme oba už dávno vejce rozmlácený! (smích)

Chceš něco vzkázat našim čtenářům, kteří Tvé výkony vždycky rádi sledují a těší se, s čím se podělíš příště?

Děkuji za prostor, že jsem (třeba) mohl oslovit některé vaše čtenáře a že nejsem úplnej magor. Rád je uvidím na kole v lese, hlavně přeji ale všem vašim čtenářům spoustu zdraví!! Zbytek si nakradem! (smích)

Gaspi, mnohkrát Ti děkujeme za rozhovor, přejeme nejen Ti hodně zdaru jak na poli bikerském, tak i osobním. Ať se daří, jak to jen jde, a těšíme se, až si o Tobě (či s Tebou) zase u nás na webu napíšeme!

Foto: archiv Richarda Gasperottiho