Kdo ovládne letošní Rockpoint – Horskou výzvu? To ukáže závěrečný závod v Krkonoších, který startuje ve Špindlerově Mlýně v pátek 10. srpna. Už teď je ale jasné, že nejblíže k tomu má dvojice startující pod názvem Terc. Martin Stárek s Jakubem Řídelem byli v úvodním díle v Jeseníkách druzí, při pokračování v Krušných Horách už byli nejrychlejší.
Dlouhé běhy v přírodě, ať už je nazvete horským maratonem, trailem nebo jinak, zkrátka oběma členům týmu Terc sedí. „Horské výzvy jsou jiné tím, že jsou týmové, přes noc, vždy v horách a nejsou ani dlouhé a ani krátké. Myslím, že je může dokončit každý, kdo se na ně rozumně připraví. Dobíhat do cíle a vědět, že jsem to dokončil, je zážitek, který stojí za to. Ale obtížně se popisuje,“ vyznal se Jakub Řídel.
Rockpoint – Horská výzva je pro všechny: maratónce, orienťáky, turisty i další. Kam se řadíte vy?
Martin Stárek: Dřív jsem se věnoval maratónu, v současné době mě víc baví ultratrail, tedy dálkové běhy v horách a obecně sport v přírodě. Maraton běhám už jen jako trénink rychlosti…
Jakub Řídel: Zařadil bych nás mezi trailové ultraběžce. Před pár lety by se taková záliba složitě vysvětlovala, ale teď, co skoro každý přečetl nebo alespoň prolistoval knihu Born to run – Zrozeni k běhu, není potřeba víc dodávat. Ale pro vyjasnění: Rádi běháme a jsme rádi, když je běh zajímavý a přiměřeně dlouhý, řádově desítky kilometrů. Proto slovo „ultra“. A nejzajímavější běhy nejsou na rovné asfaltové silnici, ale v horách, v noci, v dešti, ve sněhu… prostě traily. Nejzajímavější jsou trailové ultraběhy.
Pak je tedy jasné, proč jste na Horské výzvě. Jak jste se o ní dozvěděli?
MS: V zimě mi jednoho večera zavolal Jakub, že nás přihlásil.. 🙂
JŘ: V Čechách a okolí nejsou týmové ultraběhy skoro žádné, takže když jsme zjistili, že se v českých horách pořádá celý seriál takových závodů, nedalo se odolat! Když už chci víkend trávit jako outdoorový, tak je nejlepší, když ta outdoorová aktivita trvá alespoň stejně dlouho jako doprava na místo akce. Jet na druhý konec Čech proto, abych běžel 10 kilometrů, mě zas tolik neláká.
Na loňském prvním ročníku jste ale chyběli. Proč?
MS: Horské běhy a ultratraily jsem začal běhat až po pár podobných závodech v létě a na podzim 2011, dřív jsem se věnoval jen kratším distancím většinou na rovině a po asfaltu.
JŘ: A když jsme se o Horské výzvě dozvěděli, už na stupních vítězů stál někdo jiný.
Letos jste začali druhým místem v Jeseníkách, jaký to byl pro vás závod?
JŘ: Jeseníky byly super v tom, že byly v podstatě celé na sněhu a za špatné viditelnosti. Může to znít jako vyhledávání extrémů, ale je to spíš o netradičních podmínkách. Běžet v létě za slunečného dne po silnici je možné na mnoha závodech, ale k bloudění v horách potmě na sněhu zas tolik příležitostí není.
MS: Týden před závodem v Jeseníkách jsme jako trénink běželi padesát kilometrů přes noc ve Šluknovském Výběžku.. Tam se na rozdíl od Jeseníků sníh nepříjemně bořil a propadal. Na Horské výzvě mě překvapil výsledek zimní přípravy a skutečnost, že jsem schopný konkurovat české outdoorové/ultratrailové špičce. (úsměv)
Druhý díl v Krušných Horách vám sedl ještě lépe?
JŘ: Určitě. Tím, že jsme začínali jako silniční běžci, nám delší a rovinatější trasa vyhovovala víc.
MS: Pro mě jako pro běžce byl terén příznivější, nebylo tam tak velké převýšení ani těžké seběhy, potěšilo mě hodně pasáží po zpevněných cestách, takže se dal celý závod běžet relativně rychlým tempem.
Díky tomu jste před finále v Krkonoších jasnými favority. Berete to také tak?
JŘ: Bereme to spíš jako závazek. Na první Horské výzvě jsme potkali skoro všechny, kteří se této zábavě věnují. Proto nás druhé místo obzvlášť potěšilo. Na druhé Horské výzvě byla z různých důvodů konkurence menší – bylo to pro většinu týmů dál, delší závod, méně kopců a podobně. Na třetí Horské výzvě očekáváme konkurenci ještě větší než na té první. Umístění kdekoliv na bedně bude velký úspěch.
MS: Bude hodně záležet na konkurenci. V takto dlouhém závodě také může o úspěchu či neúspěchu rozhodnout mnoho okolností, vždyť v Jeseníkách byl rozdíl mezi prvními pozicemi v řádech minut.
Na celkové vítězství vám stačí skončit do jedenáctého místa. Půjdete Krkonoše na jistotu?
JŘ: Vypočetl jsem to podobně. Ale je potřeba dodat, že týmy se dost měnily. Těch, které se zúčastnily celého seriálu, není mnoho. S určitou nadsázkou by se dalo říci, že kdo vyhraje poslední Horskou výzvu, vyhraje celý seriál. Asi jsem to neměl říkat, protože by nám to mohl někdo v cíli v Krkonoších zopakovat.
MS: Budeme se snažit o co nejlepší výsledek. Když se závodí, tak naplno. (směje se)
Když se teď po svých zkušenostech podíváte na Horskou výzvu, jaký je to podle vás závod?
MS: Délka jednotlivých závodů je tak akorát, prostředí a výběr trati perfektní. Oceňuji dobrou organizaci a support pro účastníky během závodu i po závodě. Stany v cíli nemají chybu!
JŘ: Závod na deset kilometrů na silnici je vždycky stejný. Maximálně je jednou víc horko a jindy prší. Zato každý ultrazávod je jiný, ten zážitek se nedá srovnávat. Horské výzvy jsou jiné tím, že jsou týmové, přes noc, vždy v horách a nejsou ani dlouhé a ani krátké. Myslím, že je může dokončit každý, kdo se na ně rozumně připraví. Dobíhat do cíle a vědět, že jsem to dokončil, je zážitek, který stojí za to. Ale obtížně se popisuje. Myslím, podařilo organizátorům zajímavě zaplnit mezeru a rozšířit nabídku ultrazávodů, za což jsem rád!
