Kam na via ferraty v okolí Ramsau am Dachstein

Z celé oblasti Schladming-Dachstein se největší koncentrací zajištěných cest (německy Klettersteig) pyšní okolí městečka Ramsau am Dachstein – z celkových 21 jich tu převážně v Dachsteinském masivu najdeme 19 od těch nejjednodušších, cvičných pro děti a mládež, až po opravdu náročné cesty, které i zkušené lezce zabaví na celý den.

Rozcvička s prolétnutím nad roklí

Pro začátečníky je vhodná zajištěná cesta s názvem Kala, kterou jsme jako rozcvičku na těžší feraty zvolili i my. Kala (B/C) šplhá po několika oddělených skalních blocích, které střídá stezka lesním porostem, na vrchol Sattelberg (1252 m). Okořeněním výstupu je prolétnutí na dráze Flying Fox nad roklí. Pod dozorem horského vůdce Waltera i my připínáme na sedák karabinu a spouštíme se po ocelovém laně pár metrů nad roklí. Někteří mají s krokem do prázdna problém, někdo si vyloženě užívá volného letu a na konci se všichni sejdeme u borovice na protějším svahu.

Úplně první feratové krůčky by měli začátečníci vyzkoušet na sousední feratě Kali (B), která je vhodná i pro děti. Nejtěžší ze tří variant na svazích Sattelbergu, vedoucí paralelně s feratou Kala, nese název Kalo (C/D) a není už ničím pro začátečníky.

Houpání v převisu nad soutěskou

Naším dalším cílem je skalnatá soutěska Silberkarklamm, kterou protéká bystrá říčka, padající z několika kaskád a vodopádů. Po dřevěných mostcích procházíme nad dravým proudem k lanovému mostu, kterým začíná poměrně náročná ferata Hias (D).

Hned úvodní pasáže jsou celkem vzdušné, a tak předvádíme turistům dole pěknou show. Po prvním skalním výšvihu nás čeká další lanový most mezi skalními věžemi, po kterém prověří naše síly ještě dva traverzy obtížnosti D v mírném převisu nebo delší pasáže v kolmé stěně, naštěstí ale s dostatkem železných kramlí na nohy. Výstup s převýšením 130 m trvá hodinu a rozhodně není pro začátečníky.

Dolina z ptačí perspektivy

Po posilnění na chatě Silberkarklamm Hütte nám otrne a nechceme si nechat ujít ani feratu Siega (C/D). Ta je sice o něco lehčí než Hias, zato je ale exponovanější. Krásné vzdušné lezení doplňují ohromující výhledy do kotliny a okolní panoramata hor. Umělých stupů je tady na rozdíl od předchozí feraty pomálu. Přes rovný hřebínek se dostáváme až pod závěrečnou věž, která už ale nepředstavuje problém. Převýšení 140 m se dá zvládnout za 45 minut, kvůli expozici bych ale feratu také nedoporučila začátečníkům.

Další feraty v oblasti Schladming – Dachstein

• Rosina (D), 
• Ramsuer Klattersteig (C), 
• Jubiläums Klettersteig (D), 
• Der Johann (D/E),
• Anna Klettersteig (C/D),
• Irg (D),
• Amon (C/D),
• Sinabell (C/D).

Vrcholová prémie na Dachsteinu

Ráno si přivstáváme hodně brzy a lanovkou Dachsteinsüdwandbahn vyjíždíme do výšky 2700 m na vrchol Hunerkogel. Čeká nás vrcholová třešnička v podobě výstupu na bezmála třítisícový Hoher Dachstein. Jeho vrchol vyčnívá nad ledovým příkrovem nejvýchodnějšího alpského ledovce, a tak se v letních měsících přístup stává poctivou ledovcovou turistikou se vším všudy – kvůli trhlinám není radno podceňovat navázání na lano ani umění zacházet s cepínem.

Teď v polovině června tu ale zatím ještě leží dostatek sněhu a po urolbované cestě snadno během hodiny přicházíme až k feratě na severovýchodním hřebeni. Zajištěná cesta na Dachstein je nejstarší feratou v celých Alpách, první jištění pomocí skob, železných háků a lodního lana tu nechal geolog Friedrich Simony vybudovat už v srpnu 1843.

Lezení není nijak obtížné, ferata obtížnosti B pozvolna stoupá a exponovaných úseků je opravdu jen pár. Jediný zádrhel představují traverzy, kde ocelové lano na začátku léta ještě mizí pod zbytky sněhu. Díky dojištění od horských vůdců ale traverzy bezpečně přejdeme. Po necelé hodině a půl lezení už se proti sytě modrému nebi tyčí vrcholový kříž ve výšce 2995 m.

Máme štěstí, obloha je bez mráčku, výhledy jsou jedinečné. Na jihozápad se rýsuje hradba Vysokých Taur s nejvyšší rakouskou horou Großglockner a zaledněným Großvenedigerem. Na jih padá jižní stěna Dachsteinu kilometr do údolí k Ramsau am Dachstein a obzoru vévodí nejbližší ledovec s vrcholem Hochalmspitze. Pohledem na severozápad se kocháme modrými oky jezer Gosausee, odkud vede přes chatu Adamekhütte další výstupová trasa na vrchol. Na východ za lyžařským areálem, který je v polovině června stále v provozu, zahaluje namodralý opar další kopce Severních vápencových Alp.

Výhledy užíváme dobrou půl hodinu, výhodou časně ranního výstupu v pondělí je minimum lidí na vrcholu. Jakmile provoz začíná houstnout, dáváme se na ústup kratší feratou přímo na ledovec, po kterém zajištění lanem sbíháme a nabíráme rozbředlý sníh do bot.

Radost z výstupu i krásného dne je opojná. Nevadí nám ani fronty u ledového paláce a visutého mostu Sky Walk se Schody do prázdna u horní stanice lanovky. Kdo má strach ze zajištěných cest, užije si i tady trochu vzdušných zážitků, ale feraty jsou přece jen o 100 procent lepší!