Když jsme jeli na náš první výlet, abychom začali s plánováním trasy pro Stezku Českem, netušili jsme, že první ránu dostaneme už při cestě vlakem…
Náš kamarád Jirka lovil z batohu svačinu a místo ní vytáhl balíček, který ukrýval knihu o párové terapii. Dala mu ji tam jeho manželka, se kterou byl ženat dvanáctým rokem se slovy, že by si z toho mohl něco vzít.
Náš výlet se tím velmi zbrzdil, a to hlavně z toho důvodu, že přibližně čtvrtinu výrazů jsme si museli dohledávat, nebo se ptát ostatních cestujících. Druhá čtvrtina výrazů se týkala informace, že bychom si neměli myslet, že víme všechno. To nás přibrzdilo ještě více, protože na tom, že v naší skupině ví každý všechno, byly založeny všechny naše diskuze. Mohli jsme se tak v klidu pohádat o situaci v Barmě i skvrnách na slunci. Třetí část byla o tom, že bychom měli být více vnímaví. To jsme odkývali, to je jasný, to my jsme. Čtvrtou část nám Jirka neukázal s tím, že je to kravina a že s tím nesouhlasí.
Po dvou hodinách rokování na nádraží v Aši jsme tedy konečně mohli vyrazit na nejzápadnější bod ČR, kde jsme plánovali přespat. Zde nás ale knížka o párové terapii dostihla znovu, protože Jirkova žena mu ji dala do batohu nejen místo svačiny, ale i pytlíku se zapalovačem a sirkami. Přístřešek na Z bodě stojí napůl v bažince, okolo je celkem dost vody a pokud potkáte nevlídnou noc jako my, preferovali byste mít s sebou spíše oheň než oduševnělé čtivo.
Po hodině intenzivního prohledávání všech batohů jsme našli několik let starou krabičku se dvěma sirkami. Poctivě jsme našli trošku suchého chrastí a první sirku zlomili a nezapálili. Bylo jasné, že pokud se chceme ohřát a usušit u ohně, musíme nějak zvýšit naše šance. Koukli jsme po sobě, Jirka jen přikývl, šáhl do krosny a už to šlo pěkně list po listu: nejdřív ta část, se kterou nesouhlasil, pak ta o tom, že nemáme vědět všechno, následně ta, které jsme nerozuměli a uzavřely to kapitoly o vnímání. Za chvíli nám ohýnek krásně plápolal a my se cítili nesmírně oduševněle, že jsme knížku přečetli, vstřebali, prodiskutovali a následně i využili znovu.
Sousloví, že bychom se měli citlivě vnímat, se pak stalo toho roku heslem našich pochodů.
