Expedicí na nepálské Manáslu chce Libor Uher prolomit horolezeckou smůlu

Proč Manáslu?

Pro mě moc možností k výběru není (smích). Pákistán mám vnitřně tak nějak uzavřený, pokud nepočítám Nanga Parbat, kde je to teď nebezpečné a myslím si, že se tam delší dobu nikdo nedostane. Jasná volba je pro mě tedy Nepál.

Na kopec budete vyrážet v jarní, nebo podzimní sezoně?

V jarní. Letíme už druhý dubnový víkend.

Jaké jsou výhody a nevýhody každé ze dvou částí horolezecké sezóny v Himálajích?

Na podzim bývá po letním monzunu víc sněhu, což je obecné pravidlo pro všechny tyhle kopce, které se nacházejí v dráze monzunu. Jaro by naopak mělo být s ohledem na množství sněhu chudší, protože zimní monzun je míň srážkový. Výhodou podzimu je údajně stabilnější počasí, kdežto jaro bývá divoké. Já byl v Nepálu vždycky na jaře a počasí bylo hodně špatné. Každý den byl jako přes kopírák – ráno azuro, kolem oběda se začaly honit mraky a odpoledne sněžení.

V Nepálu se ti ale moc nedaří, co?

(smích) Máš pravdu, vůbec ne. Ale chci se ještě jednou přesvědčit, jestli mi ten Nepál opravdu není nakloněný. Manáslu pro mě byla logickým vyplynutím. Ale abych to uvedl na pravou míru, tuhle akci jsem nevymyslel já. Ozvali se mi kluci z expedice na K2 (z roku 2007, pozn. autora), Radovan Marek a Kamil Bortel. Bude to taková nostalgie, protože jsme spolu dlouho nikde nebyli a těším se na společný čas strávený v horách.

• 2009 – Annapurna (8091 m), dosažená výška 6000 metrů
• 2009 – Mount Everest (8848 m), dosažena výška 8400 metrů
• 2012 – Dhaulagiri (8167 m), dosažená výška 6700 metrů

A jede s vámi ještě někdo další?

Já jsem ve dvojce s Márou Novotným, se kterým za sebou máme expedice na Broad Peak, Dhaulagiri, nebo Annapurnu. A pak ještě čtyři kluci z Krkonoš a Jizerek, které zatím znám jen z organizačního setkání, pro ně je to první osmitisícový kopec.

Na expedicích, ale i jiných akcích tě podporuje adidas. Jak se ti jejich výbava osvědčila?

Na expedici si beru kompletní adidas outdoorovou kolekci, se kterou parádně funguju až po třetí výškový tábor. Pouze na vrcholový útok si oblékám speciální výškové peří od Josky Rakoncaje.

Ještě se vrátím k Nanga Parbat. Jaká tam je teď bezpečnostní situace? Samozřejmě mám v paměti rok 2013, ale před pár dny na ni byl podniknut zimní prvovýstup.

Rok 2013 nebyl žádná náhoda. Situace prostě vygradovala a už dlouhou dobu se tušilo, že se k něčemu schyluje. Bylo cítit velké napětí, které s tím útokem neskončilo. Možná teď v zimě měli nějakou ochranku, ale podle mě se jedná o brutální hazard.

Takže jakési dokončení vylezení všech osmiček v Pákistánu je z tvého pohledu ohroženo?

Já už právě nemám žádné ambice něco kompletovat (smích). To, že se podařilo vylézt všechny osmitisícovky Karákóramu, byla spíš náhoda, než že bych to plánoval.

• 2007 – K2 (8610 m)
• 2010 – Gasherbrum II (8035 m)
• 2010 – Gasherbrum I (8068 m)
• 2014 – Broad Peak (8047 m)

Do nižších hor, třeba do Tater, jezdíš lézt i v zimě. Neláká tě v Asii udělat něco zajímavého nejen na osmitisícovkách?

Myslím, že to už u mě nehrozí. Chybí mi k tomu chuť a asi i odvaha. Roli hraje i úraz právě v Tatrách z roku 2008. Chci se věnovat i jiným věcem než jen lezení a běhání po horách. Ježdění na osmitisícovky je už tak dost nebezpečné. Zvyšovat ho pokusy o nové nebo těžké cesty ve vysokých horách se mi nechce.

Díky za rozhovor a hodně štěstí na Manáslu!