Nedošlo ani na tvrdé lezecké výkony, ani na rozhodující okamžiky těsně pod vrcholem. Pro dva špičkové horolezce skončila jejich ambiciózní expedice vlastně pod kopcem. Proč? Co se stalo?
Druhá žena na „zimní osmitisícovce“?
Když 17. února 2015 vzlétal vrtulník s dobře naladěnou posádkou do základního horolezeckého tábora pod svahy nepálské hory Manaslu, které se svými 8163 metry výšky patří mezi čtrnáct osmitisícovek světa, nikdo tehdy netušil, že se z členů horolezecké expedice stanou spíše herci uvádějící známé absurdní drama Čekání na Godota. A přitom se mohlo jednat o expedici, která by se v případě úspěchu zapsala do dějin horolezeckého světa!
Simone Moro, horolezecký profesionál a legenda z Itálie, společně se svou mladou a velmi nadějnou parťačkou Tamarou Lunger z jihotyrolského Bolzana (překvapivě nejel letos na expedici s Denisem Urubkem!) měli na letošní zimní sezónu ambiciózní plán – pokusit se o zimní traverz hřebene táhnoucího se z nádherné skalnaté pyramidy East Pinnacle (7992 m) až k osmitisícovému vrcholu. Tento obtížný traverz byl uskutečněn poprvé před téměř třiceti lety na podzim polskou expedicí Jerzyho Kukuczky a nebyl nikdy zopakován. Co by tedy úspěch pro horolezce znamenal?
Překonání zimního hřebene v kombinaci se stanutím na vrcholu by znamenalo významné prvenství v opakování linie v nepodzimní sezóně a další „tituly“ – Tamara Lunger by se totiž stala první ženou na „zimním Manaslu“ a druhou ženou na světě, která by vůbec stanula na některém z osmitisícových vrcholů v zimě. Historicky první ženou byla Marianne Chapuisat v zimě v roce 1993, která úspěšně vystoupila na Cho Oyu (8201 m n. m.). Všechno bylo ale nakonec trochu jinak …
Bohužel, sněžilo. Hodně.
Po příletu do základního tábora v půlce února se povedlo horolezcům postavit vše bez problémů ve výšce okolo 4700 metrů nad mořem a během jednoho týdne se skvěle aklimatizovat výstupem do C1 a následným sestupem. Simone Moro si vše pochvaloval a optimisticky naladěná Tamara Lunger se těšila na výkony ve stěně. Bohužel poté přišlo sněžení. A to ne ledajaké.
Za několik málo dní nasněžilo podle informací z expedičního blogu až 6 metrů sněhu! Ano, čtete správně! Simone Moro dokonce prohlásil: „Už jsem byl na 13 zimních horolezeckých expedicích, ale nepamatuji si, že bych kdy viděl něco podobného.“ Nasněžený sníh znepřístupnil celou oblast, zejména kvůli lavinám, které několikrát „protly“ výstupovou linii, ale také těsně minuly základní tábor. „Zůstat zde by znamenalo ohrozit něčí život,“ reagoval italský horolezec na situaci. Podle něj by trvalo dva až tři týdny, než by se čerstvý sníh díky slunci stabilizoval a bylo by možné pokračovat v ambiciózním plánu expedice. To bylo ale neslučitelné s vystaveným 75denním permitem k výstupu na vrchol.
Expedice proto po zvážení všech pro a proti 4. března 2015 opustila region Manaslu (8163 m n. m.) vrtulníkem, kterým přilétla. Nálada už ale ale patrně nebyla tak veselá jako při příletu. V době, kdy čtete tyto řádky, jsou již všichni členové dávno v bezpečí, pravděpodobně hlavního nepálského města, kde si sice neužívají horolezeckých výkonů, ale určitě ojedinělé atmosféry nejen rušné čtvrti Thamel.
Držíme palce do dalších výkonu a příště už bude hora určitě přívětivější!
Obdobně na Diamru
Až přílišný dostatek sněhu si užívají také na pákistánské straně v oblasti obávané Nanga Parbat (8125 m n. m.), kde se nachází čtyřčlenná horolezecká expedice složená z Baska Alexe Txikona, Itala Daniela Nardiho a dvou Pákistánců Muhammada Aliho a Muhammada Khana. Ti se v době velkého sněžení na Manaslu (8163 m n. m.) pohybovali také výhradně okolo svého základního tábora, jakýkoliv další výstup jim byl v nepříznivém počasí zapovězen a rychle jim ubívaly zásoby. Horolezectví se změnilo ve hru o přežití. Poslední zprávy hovořily o tom, že jim už došly některé potraviny (vejce, mouka,..) a čekají na volný průchod zpátky do údolí, odkud jim nosiči přinesou zásoby.
Zimní sezóna letos nepřeje!
Foto: Simone Moro a Tamara Lunger
