Polárníci Václav Sůra a Petr Horký se letos v březnu vydali do severního Mongolska, kde jako první Češi přešli zamrzlé jezero Khuvsghul. Podle reakcí a výpovědí místních obyvatel je velmi pravděpodobné, že před nimi zimní přechod bez zabezpečení zvenčí ještě nikdo neuskutečnil – jedná se tak zřejmě o prvenství světové!
Severomongolské jezero Khuvsghul, vzdálené zhruba tisíc kilometrů od hlavního města Ulánbátar, přešla česká dvojice dobrodruhů od severu na jih. Jezero má vzdušnou čarou 134 km, po zemi se cesta protáhla na 150 km, které polárníci urazili během osmi dní, na mrazivé expedici však strávili celkem tři týdny.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
„Mongolsko zřídka figuruje mezi destinacemi světových polárníků. Na to jsme narazili, když jsme sledovali, jak naše schopnosti přežít v daných podmínkách překvapovaly místní obyvatele. Podle jejich vzpomínek a informací od starosty vesnice Khatgal na jihu jezera i ředitele rezervace Khuvsghul jsme zjistili, že jsme rozhodně první Češi, a dost možná i první lidé na světě, kteří tenhle pochod úspěšně završili,“ vypráví jeden z dobrodruhů, polárník a dokumentarista Petr Horký.
Osm dní v třicetistupňových mrazech
Ačkoli je Mongolsko spojováno spíš s horkým a suchým prostředím pouště Gobi, poskytuje skvělé podmínky právě polárním výpravám. „Pro zkušené polárníky jsou tu naprosto ideální podmínky. Led je silný, bezpečný a sladkovodní. Teploty oscilují v zimním období mezi -20 až -40 °C,“ popisuje Václav Sůra, který na svých expedicích prošel Grónsko, jezero Bajkal nebo Špicberky.
| Přečtěte si také reportáž z hlavního města Mongolska Ulánbátaru, kde se i v dnešní době žije v jurtách. Jaký život je tam v zimě? |
Podle něj je na takovéhle výpravě základem být naprosto soběstačný. „Všechno potřebné máme na svých saních – výstroj, výzbroj, prostředky nutné pro případnou záchranu, přesně propočítané množství jídla, a hlavně palivo do vařiče – benzín. Bez něj jste v koncích – nerozehřejete si vodu z ledu a nemůžete se napít ani si uvařit jídlo. V saních máme třeba i chirurgické šití – o přemrzlý led se můžete při pádu ošklivě pořezat. Dál vezeme minimalistické nářadí, takzvané multitooly, na základní opravy saní a vybavení, jejichž porucha by jinak mohla mít fatální následky. Letos jsme táhli na saních každý asi 60 kg materiálu.“
Láska k zamrzlé hladině
Vašek Sůra před šesti lety přešel spolu s Pavlem Blažkem zamrzlé jezero Bajkal, nabízí se tedy porovnání těchto dvou expedic. „Ta jezera jsou si velice podobná – vždyť mají k sobě blízko jak geograficky, tak historicky. Obě vznikla tektonickou činností. Khuvsghul je také často označován za menšího brášku Bajkalu. Jeden podstatný rozdíl tu je – v okolí mongolského jezera nejsou zemětřesení, a tak led praská jenom přemrzáním a zvětšováním objemu – nevejde se pak do jezera,“ porovnává Vašek Sůra a dodává: „Podpora ze strany tamních obyvatel byla na obou výpravách výborná. Letos jsme využili hlavně kontakty mého parťáka Petra Horkého, který byl v Mongolsku už pošesté. Ale i lidé, které jsme si najímali přímo na místě, byli vždycky ochotní a vstřícní.“
S nápadem přejít právě jezero Khuvsghul přišel Petr Horký. „V Mongolsku jsem byl několikrát natáčet a v roce 2008 jsem se v létě pohyboval právě v překrásné divoké oblasti jezera Khuvsghul. Když jsem si pak navíc poslechl, jak se krajina promění, když udeří zima, měl jsem jasno, že bych se sem chtěl vrátit na polární pochod.“
V zajetí bílé tmy
Polárníky zastihla na jezeře sněhová bouře, která v obydlených částech pevniny působila značné potíže. Výpravu to ale nijak nezpomalilo ani neohrozilo. Nastaly jen drobné komplikace. „Vítr nebyl tak silný, aby znemožňoval pochod, jen mlha kolem nás vytvořila tzv. bílou tmu, kdy člověk nevidí v žádném směru nic jiného, než jen souvislou bílou plochu. Znamenalo to pro nás jít jen podle zaměřeného azimutu na buzole,“ vypráví Petr Horký.
Petr Horký uzavírá: „Důležité je, že s Vaškem máme velice podobný pohled na smysl podobných expedic a není mezi námi žádná rivalita ani snaha o nějaké snad impozantní výkony. Oba si jedeme spíš užít setkání s přírodou a každý sám se sebou, se svým egem, duší a srdcem.“
Na otázku, jestli by se chtěl Vašek do Mongolska na podobnou expedici vrátit, reaguje smíchem a dodává: „ Petr mě před cestou varoval – Pozor! Je to návykové! – A měl pravdu. Mongolsko jsem si už teď zamiloval. Hned jedna z dalších výprav bude znovu tam a znovu v zimě. Je to ohromná výzva, která nás s Petrem posouvá do úplně jiných měřítek, kde bude minimálně 50 % know-how pro nás úplně nových. Podrobnosti zatím tajíme, nechceme to zakřiknout.“
Polárníky na expedici doprovázely čelovky od firmy Led Lenser, výrobce špičkových
svítilen pro široké outdoorové využití, která jejich expedici podpořila. |
