Před pár týdny skončila druhá půlka sezóny pro slézání himálajských obrů. Na vrchol Everestu po dlouhé době nevstoupila lidská noha, a to z více důvodů. Hladoví vlci se však stanou ještě hladovějšími.
Když loni na konci podzimní části sezóny horolezci opouštěli Everest, tak si asi nedovedli představit, že budou minimálně jednu sezónu držet prim, co se týče výstupu na nejvyšší vrchol naší planety. To, že by po celý kalendářní rok nikdo nestál na vrcholku Everestu, se naposledy stalo v roce 1974, kdy to však bylo z úplně jiných důvodů.
Stopku letos vystavilo zemětřesení a čínské úřady
Nevím, jestli existuje někdo, kdo nezaregistroval ničivé dubnové zemětřesení o síle 7,8 stupňů, které postihlo Nepál a při němž zahynulo 8000 lidí. Vliv mělo samozřejmě také na Himálaje a sousední státy jako Bangladéš nebo Čína.
Úřady na základě zpráv a doporučení Šerpů oznámily, že v jarní sezóně je všem výstupům konec. Z několika odvážlivců, kteří žádali o permit aspoň pro podzimní sezónu, byl jediným úspěšným Japonec Kuriki Nobukazu, který však musel svůj říjnový sólo pokus ukončit kvůli počasí.
Číňané se vytasili se stejnou omluvenkou. Oficiálním důvodem bylo zemětřesení a jeho následky, ale mnohem více se v této souvislosti skloňují politické důvody spojené s prezidentskou návštěvou Si Ťin-pchinga v Tibetu.
BC = base camp nebo BC = big city?
Pro rok 2015 bylo vydáno 358 permitů na Everest, 114 na Lhotse a 56 na Nuptse (všechny vrcholy mají z nepálské strany společný BC). Všechna tato čísla jsou rekordní, což jen potvrdilo zvyšující se zájem o tyto vrcholy.
Tato zvyšující se čísla jen potvrzují „trend“, kdy po tragických událostech přišla ještě větší vlna zájmu ze strany horolezců. Narážím na podzim 2014 a smrt šestnácti Šerpů v důsledku pádu laviny (na Everestu) či 40 trekařů, kteří rovněž zahynuli pod lavinou při pochodu kolem Annapurny. Tehdy se nepálské úřady obávaly o nižší zájem v budoucím roce, opak byl pravdou, zájem se ve všech směrech ještě zvýšil, viz údaje výše. Rekordní zájem zaznamenala také tibetská strana s 200 vydanými permity.
Realita „lezení“ na Everest
Stejnou reakci nám už v historii ukázaly roky 1996, 2006 či 2012, kdy měly tragédie v počtu úmrtí na Everestu za jednu sezónu stejný účinek, tudíž enormní zájem o nejvyšší bod naší planety. Okolí Everestu tedy v jednu chvíli „okupuje“ i 1200 lidí včetně Šerpů, nosičů, kuchařů a dalšího vyžadovaného personálu.
Pokud nemáte ambice stoupat k vrcholu Everestu, možná byste si jej chtěli aspoň prohlédnout z povzdálí. Stejně dech beroucí jako pohled na vrchol může být také stanové městečko tvořící základní tábor. Více vám řekne článek „Trek Everest BC a Gokyo„. |
Situace v „přelidněnosti“ se má zlepšit, ale málokdo tomu věří
Nepálské ministerstvo turismu, pod které spadá právě otázka Everestu, chce omezit množství žadatelů o permit, lépe řečeno vytřídit z nich ty, kteří mohou být sobě a okolí nebezpeční kvůli chabé kondici či nedostatku zkušeností. Podle nových regulí nemůže o permit zažádat ten, kdo má méně než 18 a více než 75 let.
V tomto ohledu je Čína před svými jižními sousedy popředu, jelikož věkové omezení (18 – 60 let) již zavedla, a to po výstupu Američana Jordana Romera, který se stal v roce 2010 historicky nejmladší osobou na Everestu (13 let a 10 měsíců).
Dalším kritériem, které chce Nepál zavést, je prokázat se výstupem nad 6500 metrů. Na vrchol rovněž nebudou moct lidé se zdravotním postižením (míra postižení zatím nebyla specifikována).
Osobně si nemyslím, že by výše zmíněná omezení pro žadatele permitu měla vliv na „přelidněnost“ kolem Everestu, pravdou však je, že by mohla eliminovat podstatnou část potenciálních průšvihů.
S využitím alanarnette.com, wikipedia.org, gripped.com
