Etika na svahu a ve stopě

O komentář jsme požádali také odborníky na slovo vzaté, zapáleného skialpinistu a sjezdaře Juru Bourače a nezdolného běžkaře Vencu Šmouhu. Jejich názory jistě problémy osvětlí. Vstupme tedy do nevděčné role matky Ivánka Mrazíka, která udílí rady: „Vždycky pomáhej slabším!“ „Dobrá…!“ „A starším ustupuj!“ „Dobrá…!“

Co dodržovat na svahu

• PŘIMĚŘENÁ RYCHLOST: Lyžař musí dodržovat rychlost a jet v souladu se svými schopnostmi, podmínkami a počasím. Jura Bourač: „A to i na pásech do kopce a po návštěvě bufetu.“
• VOLBA SMĚRU: Má-li lyžař na svahu možnost vybrat si směr jízdy, musí jet tak, aby se vyhnul srážce s těmi, kdo se pohybují na svahu pod ním. Jura: „Hlavně netrefit pařez, strom, skálu nebo blbce.“
• PŘEDJÍŽDĚNÍ: Lyžař může předjíždět zleva i zprava, ale vždycky tak, aby stačil zareagovat na pohyb předjížděného lyžaře. Jura: „Skialpinista předbíhá decentně, netváří se že není zadýchaný a chvíli předstírá, že je jenom o něco rychlejší (aspoň než zmizí za zatáčkou).
• PŘEJÍŽDĚNÍ SVAHU A KŘÍŽENÍ CESTY: Lyžař vjíždějící na sjezdovku, nebo ten, který ji přejíždí, musí dávat pozor na všechno nad i pod sebou. Stejně se musí chovat při každém zastavení. Jura: „A když někoho potká, tak pozdraví, usměje se a hlavně nepřekáží!“
• ZASTAVENÍ: Lyžař nesmí zastavovat – není-li to nevyhnutelně nutné – uprostřed sjezdovky, na přejezdech a na místech, kde by bránil ve výhledu. V případě pádu se musí co nejrychleji zvednout. Zastavit může na okraji sjezdovky. Jura „Ve volném terénu zásadně nepadat, ve skupině zastavovat nad vedoucím, cestou dodržovat rozestupy a nečumět do blba.“
• STOUPÁNÍ: Lyžař stoupající či sestupující pěšky po sjezdovce musí postupovat po kraji. V místě se zhoršenou viditelností musí k tomuto okraji co nejvíc ustoupit. Jura: „Když už někdo musí šlapat sjezdovku, tak po kraji, noci svítí a z kopce nereje botama do upravené sjezdovky.
• RESPEKTOVÁNÍ SIGNALIZACE: Na sjezdovkách je nutné respektovat jejich označení. Jura: „V terénu se taky signalizuje i holí nebo rukama. Je dobré se domluvit předem, co který pohyb kterou končetinou znamená.
• V PŘÍPADĚ NEHODY: Lyžař je povinen poskytnout v případě nehody pomoc. Jura: Mám zkušenost, že pokud se kamarád slabým hlasem dožaduje mojí placatky, je to simulant.“

Co dodržovat ve stopě

• PŘEDNOST Z KOPCE. Pokud je k dispozici jen jedna stopa, přednost má lyžař, který jede z kopce. Pokud je stop víc, jezdí se vpravo, podobně jako na silnici. Venca Šmouha: „V pohodě, já když jedu z kopce, tak řvu a eště se mi nestalo, že by někdo neuhnul.“
• PŘEDJÍŽDĚNÍ. Uvolnění stopy, pokud lyžaře někdo předjíždí, není povinnost, spíš slušnost (v závodech to naopak povinnost je). Venca: „A ten co předjíždí by měl ve vlastním zájmu o tom dát vědět, aby při tom nedostal hůlkou po čuni.“
• PŘEKÁŽKA VE STOPĚ. Když lyžař zastaví nebo spadne, musí uvolnit co nejrychleji stopu (cestu). Venca: „Není větší sranda, než když se za zatáčkou a zvlášť z kopce vynoří nemehlo, co leží nebo stojí naštorc přes celou cestu.“
• NENIČ STOPU. Ve stopě určené pro klasiku se nebruslí a nešlape se po ní v botách nebo ve sněžnicích. Vyšlapané díry znepříjemní jízdu a pokud sníh zmrzne, je zaděláno na vážný úraz. Venca: „To se lehko řekne, ale vysvětluj to někomu, kdo se boří po kolena. Lidi ve stopě často dupou jak králíci, ale třeba sněžičáři by určitě mohli chodit vedle a trochu tím ušlapávat i cestu pro pěší.
• POZDRAV. Na narvané magistrále to je asi nesmysl, ale když se lyžaři potkají ve stopě, první by měl pozdravit muž nebo mladší lyžař/ka. Venca: „Co já vím, tak pozdrav sice eště nikdy trasu nezkrátil, ale může ji minimálně zpříjemnit.“

Co dodržovat u bufetu

• U BUFETU. Na oblibě získává moderní pravidlo, kdy vlastník nejlepší a nejmodernější sportovní výbavy má právo přednostní obsluhy u bufetu. Za to platí rundu pro celou frontu. Pokud se dva sportovci nemohou shodnout, kdo z nich má lepší vybavení, dokazují to počtem rund. Venca a Jura: „Bezvadný je, že z toho má nakonec radost i ten, co ho předběhli! Tohle pravidlo je sice lež jako věž, ale kdyby se to ujalo, mohla by to být docela prča, ne?“

Text připravili: Vojta Dvořák, Jan Šťovíček a Jiří Červinka