Drsné líbánky na American Trail Race: 8000 km napříč USA v sedle kola

„Říkali jsme si, když tento závod nebude naše svatební cesta, tak co budeme muset podniknout pak?“ směje se Adam. „Kdo nás zná, tak se ani nediví. Vždyť nás spojil český extrémní závod 1000 mil. Pomyšlení na svatbu jsme měli už před dvěma lety za polárním kruhem, když jsme v zimě překonávali 1000 kilometrů dlouhou výzvu v Laponsku. Po několika dnech, kdy jsme si ani hladoví a unavení nelezli na nervy, jsme se shodli na tom, že si nedokážeme představit nikoho jiného, s kým bychom něco takového mohli zažít,“ doplňuje Peggy.

Prohlédněte si celou fotogalerii k článku…

Každý sám za sebe

Závod American Trail Race vede přes 13 amerických států, prochází přes čtyři časová pásma a v délce 8000 kilometrů skrývá převýšení 109 000 metrů. Závod začíná od pobřeží Atlantského oceánu ve výběžku Cape Lookout v Severní Karolíně a končí u pobřeží Tichého oceánu ve státě Oregon. Nejvyšším bodem trasy je Imogene Pass ve státě Colorado vysoký 3997 metrů. Na straně druhého extrému prochází přes 200 km dlouhé pouště.

Jede se bez jakéhokoliv zabezpečení. Takže co si závodník veze, kde spí, co jí a jak se vypořádává s ohromnou fyzickou a psychickou zátěží, je čistě na něm.

„Sama se musím zabezpečit a dle pravidel nemohu žádat nikoho o pomoc. Ačkoli budu na trase s manželem, nesmíme sdílet žádné vybavení, pomáhat si při servisu kola ani třeba jet ve větru v háku, abychom nebyli zvýhodněni vůči ostatním. K doplnění zásob můžeme využít pouze veřejné služby (obchody, hotely). Takže musíme vědět, odkud kam jedem, v kolik tam přibližně budem a jestli tam bude otevřený krám. V závodě není čas vymýšlet a mapovat. Proto si načítáme trasu předem a vypisujeme místa, kde jsou obchody, ideálně s otvírací dobou. Nikdy to ale není jistota. Ve vesnicích se podmínky rychle mění. Jednou jsem musela jet na kole 280 km bez jídla.“

Na hranice možností

A už je jedno, jestli se tato dvojka pohybuje po pouštích na kole anebo v Arktidě na lyžích či splitboardech. V jednom mají absolutně jasno: „Když se vrháme do těchto, i pro nás těžko představitelných, zpravidla přes 1000 kilometrů dlouhých výzev, tak našimi těly hýbe silná touha poznávat. Tuto touhu se nám zatím nepodařilo popsat slovy, ale každému bychom ji přáli zažít. Na tyto závody nejezdíme porážet ostatní. Jezdíme vyhrávat sami nad sebou nebo chcete-li vyhrávat nad představami o sobě samých a svých schopnostech. Teprve v závodní atmosféře jsme schopni se dostat na práh, kdy hlava a tělo posouvají své hranice a vše je okořeněno jistou dávkou adrenalinu.“ Zkrátka ujet tu trasu jen tak by nebylo ono.

“Umím si představit ujet na kole 4500 km za dvacet dva dní. Umím si představit strávit 27 dní chůzí ve velkých mrazech. Ale upřímně nevím, jestli je v mých silách ujet tento závod,” přiznává Peggy. “Pro přípravu jsem udělala maximum, ale sama tuším, že po 20. dnu se všechno změní. Zatím jsem to tak měla vždycky a Adam to mívá stejně. Tělo se začne bránit.”

Pro dobrou věc

Prostřednictvím svých výkonů se Peggy s Adamem zaměřují na motivaci a pomoc ostatním. Pořádají dobročinné sbírky i motivační přednášky a stojí u zrodu projektů, které mají za cíl pomáhat. Svou letošní cestou chtějí upozornit na příběh dívky Alex, která i přes svůj handicap v podobě rozštěpu páteře touží jednou reprezentovat Česko na paralympijských hrách. Sama Peggy přitom upozorňuje, že jde o jedinečnou dívenku, která pro splnění svého snu dělá maximum a nezastavuje ji ani bolest z nutných operací, které její život provází.

„Pro kamarádku Alex chceme vybrat finance na sportovní vybavení, které jí pomůže dostat se blíže k jejím cílům. Aktuálně máme vybráno přibližně 150 000 Kč a sbírka probíhá přes organizace Sport pomáhá a Konto Bariéry,“ přibližují novomanželé.