Drávská cyklostezka – Dolomity po rovině

Za svůj původně slovanský název vděčí velmi živému, tedy dravému charakteru svého horního toku. Dráva protéká územím Rakouska, Slovinska, Chorvatska a svou 749 kilometrů dlouhou pouť zakončuje na hranicích s Jugoslávií. Třetinu své délky, přesněji 240 kilometrů, protéká územím Rakouska.

Ze Sillianu, prvního rakouského města za na hranicemi s Itálií, až do Völkermarktu nedaleko hranic se Slovinskem její tok doprovází jedna z nejkrásnějších cyklostezek – Drávská. Snoubí v sobě půvaby a lákadla nejoblíbenějších rakouských cyklostezek: jízdu lehkým, rovinatým terénem s výhledy na velehory, které stezku a řeku lemují z obou stran. Co víc si může přát cyklista, kterému nejde jen o výkony, ale i o poznání a pohodu?

Celá Drávská stezka je tudíž krásným přírodním i sportovním zážitkem současně. Jede se, až na zanedbatelné výjimky, stále mírně s kopce podél proudu řeky, a tak projíždíme podél Dolomit a Alp bez většího úsilí. Cyklostezka je tak vhodná i pro děti a vzhledem k lehkému profilu trasy snad ani není potřeba přehazovačka… Na této trase sledujeme proměnu zurčícího horského potůčku v mohutný proud, který si po dlouhá tisíciletí razil cestu mezi strmými svahy dolomitských a alpských vrcholů Východního Tyrolska i Korutan. O strategickém významu této trasy svědčí četné hrady a zámky, z výšky střežící údolí řeky.

Také mnohá města byla na Drávě založená již v antice, neboť doprava byla pochopitelně podél řeky vždy snazší než přes hory. To, že naše cyklostezka probíhá téměř po celé své délce bezprostředně podél břehu řeky, či v její blízkosti, je velmi příjemné pro osvěžení za horkých letních dnů. Těm, kteří dávají přednost stojatým vodám, Drávská stezka nadmíru vyhoví – protíná totiž korutanskou jezerní pánev s řadou oblíbených jezer, k nimž lze zajet i na kole: Millstätter See, Weissensee, Faaker See, Wörthersee, Klopeiner See a mnoho dalších.

Naše putování tedy začneme v Sillianu, příhraničním městě, založeném roku 1469 na jedné z nejdůležitějších dopravních křižovatek Tyrolska. Tehdejší dopravní význam obce návštěvníkům dnes připomíná muzeum kočárů v Arnbachu, vzdáleném 2 km směrem k hranicím sItálií. Tehdejší dobu rovněž připomíná pranýř na náměstí, jediný zachovaný ve Východním Tyrolsku.

V Sillianu stojí za kratičkou zajížďku zámek Heinfels, ke kterému se dojede přes pozoruhodný historický most Punbrugge z roku 1780/81 přes říčku Villgratenbach. Zde se můžeme nechat zlákat další atrakcí – lanovkou na Thurntaler do výšky 2100 metrů, odkud spatříme působivé panorama protilehlých stěn a štítů Liezenských a v dálce i Sextenských Dolomit a kamenný hřeben Karnských Alp. V zimě tato lanovka, spolu s dalšími vzájemně propojenými lanovkami slouží lyžařům, kteří si zde pochvalují vysokou pravděpodobnost slunečného počasí, parádní terény a výhodnou permanentku, platnou ve všech Východotyrolských a Korutanských střediscích.

Sillianu ukážeme záda a vydáme se podél toku řeky idylickou cyklostezkou tu loukou, tu lesem. Bezstarostně se necháváme vést zelenými tabulkami “Drauradweg.” Horní toku Drávy je obzvláště dravý, krajina panenská a po stezce to parádně frčí. Naše řeka je zatím jen zurčícím potůčkem, jehož matná zeleno-modrá barva prozrazuje “rodiště” této řeky ve vápencových stěnách Dolomit, z jejichž sevření se Dráva snaží marně vymanit.

V Tassenbachu přejedeme státní silnici, odbočující z údolí Drávy doprava do sedla Kartitschsattel (1526 m), za kterým začíná jedno z nejzachovalejších údolí Alp – Lessachtal a Gailtal. Tato na sebe navazující údolí, ležící v těsném sevření Liezenských Dolomit a Karnských Alp, souběžně s údolím Drávy, stojí určitě také za návštěvu na kole. Pocítíte zde zemitou pohodu, rytmus času, který zde určuje řád nelehkému živobytí.

Lessachtalem vede úzká, nerovná asfaltka, na které potkáte minimum aut, takže si v pohodě šlapete mezi nejstrmějšími pastvinami v Alpách s prazvláštními dřevěnými konstrukcemi na sušení sena.

Gailtalem vede značená cyklostezka Karnischer Radwanderweg. Tato údolí jsou tajným tipem pro skutečné milovníky panenské velehorské krajiny, dosud turisty příjemně málo objevené.

Naše stezka pokračuje stále podél řeky, chvílemi po jejím levém, ale většinou po pravém břehu. Tu a tam přijedeme na rozcestí, kde se nám nabízí možnost odbočit do vesnic, které Drávská stezka většinou míjí a které vidíme po naší levé straně – tam, kde po státní silnici jezdí auta z korutanského Spittalu přes Lienz do Itálie.

Některé vesnice leží vysoko ve svahu, jako např. Oberassling (1130 m n. m.), ale naše stezka do nich naštěstí nevede. Cesta k horským sedlákům je výzvou pro ambiciózní cyklisty. Odměná je lákavá: překrásné výhledy na Lienzské Dolomity „tváří v tvář“ a návštěva pohádkových vesniček podél této dokonale asfaltované panoramatické silnici.

Na 33. kilometru přijíždíme do Lienzu, hlavního města Východního Tyrolska, kde zavítáme na udržované náměstí s překvapivě jižanskou atmosférou a ohromující kombinací vznešených fasád středověkých měšťanských domů a za nimi vystupujích majestátních hradeb Dolomit. V naší blízkosti stojí mohutný hrad Liebburg ze 17. století, který dnes slouží jako radnice.

Mladší dějiny tohoto města, založeného ve 12. století, připomíná památník padlých za 1. světové války. Ta zde, na úpatí velehor a zejména v horách samotných nabyla nejnesmyslnější absurdnosti a podepsala se jak na lidech, tak i na přírodě. Kdo v Lienzu zatouží po výhledech, může se (i s kolem!) nechat vyvézt jednou z lanovek a vyrazit pěšky či na horském kole do terénů, vyhledávaných v zimě lyžaři.

Kombinaci výjimečné krajiny a dávné kultury zažijeme v údolí Drávy častěji. Např. hned za Lienzem nás překvapí vysoko položený poutní kostel z roku 1020, který obklopují dolomitské vrcholy Große Sandspitze (2772 m) a Hochstadl (2680 m). Zde se také nacházejí rozsáhlé vykopávky raně křesťanského komplexu s kostelem a pevností, vybudovanou ve 4. století biskupem z Auguntu jako únikové místo před nájezdy Germánů.

Germánské hordy v 6. století zničily město Auguntum, které bylo antickým předchůdcem dnešního Lienze. Za svůj rozkvět vděčilo římskému císaři Claudiovi, který je v 50. letech 1. století povýšil na město. Zajížďka na kole – tam a zpět cca. 7 km – se sem jistě vyplatí.

Odsud můžeme na kole pokračovat po obou březích řeky. 13 km za Lienzem přijíždíme do Nikolsdorfu se zámečkem Lengberg ze 12. století. Nyní nám naše cyklostezka připraví klikaté intermezzo střídavě v lese a mezi kukuřičnými poli, nad nimiž ční zříceniny hradů Flaschberg a Hohenburg, abychom překročili hranice Východního Tyrolska a Korutan v místě, kde do údolí vstupuje ze severu horský klín skupiny Kreuzeckgruppe. Toto místo se nazývá “Korutanskou branou”.

Konečně nás vítá pěkné městečko Oberdrauburg. Ačkoliv máme od rána v nohou 54 km, vydáváme se z úpravného náměstí křížovou cestou strmým svahem k mohutné pevnosti, střežící strategické údolí. Při pohledu na důmyslně umístěné reflektory si představujeme, jak magicky musí osvětlený Oberdrauburg působit po setmění. Počkali jsme a nebyli jsme zklamáni.

Nazítří pokračujeme stále podél řeky, lemované hradbou hor. Za Dellachem míjíme vesničku Berg s kostelíkem Panny Marie z 11. století. Tento kostel byl za středověku nejdůležitějším ze všech v této části údolí. V 15. století byl opevněn na obranu proti Turkům. Tuto pohnutou dobu dodnes připomínají střílny ve zdech kostela. Na 20. kilometru leží Greifenburg, přesněji řečeno odbočka do centra města se vzácným barokním kostelem a se zámkem, který zůstal nezměněn po celá staletí – od roku 1166 až do 19. století, kdy sloužil jako vězení.

Po dalších 8 km, v někdejším hornickém městečku Steinfeld, míjíme opět zámek. Tentokráte renesanční a nese jméno Neustein. Další příležitostí ke krátkému odpočinku je Sachsenburg, zajímavé historické město s několika starými obrannými kostely, zámečky, zříceninami, křížovou cestou, opevněnou horou Festungsberg, přírodní naučnou stezkou a pěkným náměstím.

Hned za Sachsenburgem přijíždíme do Möllbrücke, místa konání Mistrovství Evropy horských kol v roce 1992. Odsud náš až do Spittalu, našeho dnešního cíle, čeká pouhých 14 km.

Z Lendorfu ještě vážíme zajížďku (tam a zpět cca. 8 km) do míst, kde stávalo významné římské město Teurnia. Teurnia se stala kolem roku 400 sídlem biskupa a koncem 5. století dokonce hlavním městem provincie Noricum. Z této doby se dochovala boční kaple baziliky, která stávala na hřbitově. Po pádu Říše římské toto kdysi mocné město zaniklo. Jeho rozvaliny posloužily jako stavební materiál např. pro zámek Porcia ve Spittalu.

Do Spittalu přijíždíme se 61 kilometry na tachometru. Dopřáváme si něco teplého do žaludku a příjemnou vycházku centrem města. Spittal byl založen roku 1191 hrabaty z Ortenburgu jako “špitál” – ubytovna pro poutníky a cestující. Za nejkrásnější renesanční stavbu Rakouska – zámek Porcia – vděčí město Španělu Gabrielu Salamancovi, správci pokladu Ferdinanda I., který město získal roku 1524.

Ze Spittalu nás až ke Slovinským hranicím do Völkermarktu čeká 120 km. Jelikož nemáme na spěch, necháváme se zlákat tím nejtypičtějším a nejpříjemnějším, co nám nabízí Korutanská jezerní pánev: relaxace, koupání a spřádání dalších plánů pěkně vleže na břehu jezera. Pro tento záměr jsme si zvolili jezero Millstädter See se stejnojmenným městem s obdivuhodným benediktinským klášterem z 11. století, který je díky svým rozměrům, ale zejména díky své poloze na poloostrově naprosto nepřehlédnutelný.

Osvěženi na těle i na duchu pokračujeme podél Drávy až do údolí Rosental. Ve Ferlachu navštěvujeme propast Tscheppaschlucht. Zpomalujeme v malebném kraji kolem Saagského zámku, opředeného zlověstnými pověstmi. Je to kraj vyhlášený mezi umělci, zejména malíři zde hledají inspiraci. Koupání cestou rozhodně nezanedbáváme, využíváme velkých i maličkých jezer Korutanské jezerní pánve. Oceňujeme tip místních znalců a zůstáváme u jezírka Klopeiner See. V příjemném stínu zahradní restaurace na břehu hodnotíme naše výkony, na které jsme patřičně pyšní, libujeme si, jak se příjemně šlapalo z nadmořské výšky 1110 m u Sillianu až do našeho dnešního cíle,ležícího o příjemných 700 m níže. Zítra prosvištíme Völkermarktem a v Lavamündu, pouhých 354 m n. m., ukončíme naše putování.

Irena Špringlová, majitelka sportovní CK Trip