Do Vraclavi – za Vršovci

V době velké kolonizace za Přemysla Otakara II. před r. 1265 bylo založeno jedno z našich nejstarších měst Vysoké Mýto. Na staré obchodní cestě z Čech na Moravu (tzv. Trstěnická nebo Hrutovská cesta), na místě osady Staré Mýto v katastru obce Tisová, vzniklo opevněné sídlo s názvem Alta Muta a z původní osady převzalo privilegium vybírat mýto (clo). Původní název byl za dob Jana Lucemburského změněn na Muta, české Mýto se poprvé uvádí v Dalimilově kronice. Po husitských válkách se uvádí Vysoké Mýto. Bylo většinou dřevěné, také opevnění bylo velmi jednoduché – plaňkové, na jižní, západní a východní straně zesílené příkopem. Od r. 1307 bylo věrným městem královským s povinností odvádět královnám poplatky a mj. dodávat pstruhy. Pevné kamenné brány a některé bašty se objevují od poloviny 14. stol. Město mělo vojenský význam, o tom svědčí i to, že za Karla IV. bylo ve Vysokém Mýtě zřízeno skladiště zbraní pro 300 vojáků. Větší zbrojní arzenál byl v té době jen v Praze a Hradci Králové.

Město bylo sužováno četnými požáry – r. 1461 vyhořela polovina Vysokého Mýta, červený kohout řádil ještě v letech 1517, 1700, 1774 a 1816. Rozkvět města, stojícího na straně husitské, byl zastaven za třicetileté války. Vysokým Mýtem prošla různá vojska – r. 1800 armáda ruská s generálem Suvorovem, který tady přenocoval. Po 21. srpnu 1968 zde byla sovětská vojska. Vysoké Mýto mělo dlouho zemědělský ráz, průmysl sem vstupuje v 19. stol. – r. 1869 byl založen cukrovar, později cihelna, r. 1875 postavena veřejná nemocnice, r. 1879 založeno gymnázium. R. 1882 bylo město spojeno železniční tratí s Chocní a Litomyšlí. V městském znaku byl původně drak, r. 1471 král Vladislav udělil městu znak nový: v červeném štítě sv. Jiří na bílém koni kopím ubíjí draka.

Vysoké Mýto si dochovalo původní půdorys středověkého městského jádra s téměř čtvercovým náměstím o rozměrech 127 m (východní strana)  134 m (západní)  147 (severní)  153 m (jižní), které patří k nějvětším u nás. Až do r. 1844 svíraly historickou část hradby, postavené ve 13. a 14. stol., původně byly zpevněny 25 kruhovými baštami. Část původních hradeb se dochovala na východní a severní straně (budovány dle vzoru hradeb kolínských). Městské brány byly postaveny v polovině 14. stol. Sestávaly z velké a menší věže, které v patře spojoval ochoz. Až na bránu Choceňskou (též Karaska) byly ve druhé polovině 19. stol. přestavěny do dnešní podoby. Choceňská brána je nejstarší (ze 13. stol.). Západní brána, původně Vratislavská, později Pražská, sloužila ve 14. stol. jako vězení, několikrát vyhořela a byla regotizována. Litomyšlská brána byla po požárech rekonstruována. Karaska byla ve středověku též vězením, r. 1619 zvonicí, r. 1700 stanovištěm hlásného a prachárnou, přední brána i věž byly sneseny v polovině 19. stol., velká hranolová věž s pozdně barokní bání je z r. 1781. Vodárenská bašta v severozápadním okraji hradeb byla od r. 1768 využita jako městská vodárna. Z konce 15. stol. pochází Klášterská bašta (za budovou sokolovny).

Na náměstí stojí budovy staré radnice (původně gotická, připomínaná r. 1433, barokně přestavěná v 17. stol. a opravená v 19. stol.) a nové radnice (renesanční), střed prostranství zaujímá mariánský sloup se sousoším z období vrcholného baroka z r. 1730. Cenné jsou některé domy s fasádami: čp. 11 (pozdní empír), čp. 13 (štít z 18. stol.), čp. 24 (rokoková výzdoba průčelí), čp. 195 (štuková výzdoba), čp. 189, 194, 206 (jeden z nejstarších domů) s roz-
sáhlými sklepy a portálem. Zajímavý je bývalý špitál čp. 187 v ulici K. Světlé, používaný již r. 1435 jako věznice, v Komenského ulici secesní domy čp. 199 a 211, v Rokycanově ulici jednopatrová vila dle návrhu J. Kotěry, dům čp. 1 Na střelnici z r. 1880, vyzdobený malbami dle kartonů M. Alše, dále bývalý Dolní mlýn čp. 17 se stopami raně renesančního portálu z r. 1541 a Klöckerův statek čp. 65 s malbami na omítce a polygonálním altánem v zahradě a další památky. Před sokolovnou stojí secesní Tyršův pomník od L. Vocelky a J. Znojemského, první u nás.

Vynikající církevní památkou a městskou dominantou je gotický kostel sv. Vavřince , založený koncem 13. stol., trojlodní, dvouvěžový, s náhrobníky ze 14. a 15. stol. v kapli sv. Jana Křtitele. Chrám utrpěl četnými požáry, regotizován byl F. Schmoranzem v letech 1875–92 a J. Mockerem v letech 1892–99. Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice z r. 1543 od mistra Blažeje z Litomyšle za hradbami je dokladem snahy přeložit hřbitovy vně města. Průčelí dostalo po třicetileté válce barokní podobu, štít s postavami sv. Václava, Vojtěcha, P. Marie a Vavřince od B. Vlčka je novorenesanční.

Při procházce městem si připomeneme i mnohé významné rodáky a návštěvníky. Ve Vysokém Mýtě se narodil barokní básník české protireformace Bedřich Bridel (1619–80), obrozenecký spisovatel Jan Javornický (1785–1847), kreslíř a rytec Josef Šembera (1794–1866), kulturní historik a český buditel Alois Vojtěch Šembera (1807–82), který mj. redigoval Moravské noviny, vydával kalendář Posel Moravy, zakládal knihovny a od r. 1850 působil jako profesor české řeči a literatury na vídeňské univerzitě, dále literární historik Josef Jireček (1825–88), v letech 1895–1927 působil na místním gymnáziu Otmar Vaňorný – z tohoto období pocházejí jeho mistrné překlady Homérovy Iliady a Odyssey a Goethova eposu o Herrmannovi a Dorotě. Zajímavé sbírky si můžeme prohlédnout v muzeu v Šemberově ulici – bylo založeno r. 1871 jako první české ragionální muzeum (otevřeno: ÚT–PÁ 9–17, SO, NE 9–12 a 14–17 h). Navštívit můžeme i městskou galerii na náměstí (otevřeno: od poloviny května do poloviny října ST, NE 9–12 a 14–17 h, červenec a srpen též ČT) a vyhlídkovou Pražskou bránu (otevřeno květen – říjen ST, SO, NE 9–12 a 14–17 h). Vysoké Mýto je i městem příjemné zeleně – v letech 1873–75 byly na místě valů zřízeny Jumgmannovy sady (na bývalé hradební zdi byly umístěny desky s nápisy o historii města), r. 1900 byly okrašlovacím spolkem za předsednictví A. Poplera západně od náměstí založeny Havlíčkovy sady. Hlavní průmysl je dnes soustředěn do podniku Karosa, a. s., s výrobou především autobusů a vozidel požární techniky, navazující na tradici původní výroby kočárů (od r. 1895).

Od železniční stanice ve Vysokém Mýtě  se vydáme po zelené turistické značce po silnici směrem k Vraclavi a Domoradicím. Na rozcestí silnic značku opustíme a po hlavní komunikaci mírně stoupáme ke smíšenému lesu a autobusové zastávce Vysoké Mýto, Vrcha . Dá se tady i dobře zaparkovat a ušetřit část cesty. Pokračujeme stále po silnici. Vyjdeme z lesa a přecházíme návrší, silnice je lemována ovocnými stromy (jabloně), tvořícími v době květu hezkou kulisu. Stále po hlavní silnici dorazíme do obce Domoradice. Na křižovatce u prodejny smíšeného zboží (Občerstvení: mj. SO 8–10 h.) se dáme vlevo k zámečku  s dvorem na místě tvrze a klasicistnímu špýcharu z počátku 19. stol. Obec se poprvé připomíná r. 1250. V 16. stol. zde Albrecht Lukavský z Lukavce postavil tvrz, která za třicetileté války byla značně poškozena a vydrancována. Ve druhé polovině 18. stol. František Václav Kordule a jeho syn Jan přestavěli objekt na pohodlný rokokový zámek, z této doby také pocházejí ozdobné mříže v oknech s letopočtem 1767. Z původní tvrze se dochovaly základové zdi, část obvodových zdí přízemí a patrně i některé valené klenby v přízemí. Kordulové statek zadlužili, objekt měnil majitele, až Jan a Anna Jílkovi ze Lhůty přestavěli zámek v letech 1896–97 v pseudorenesančním a secesním stylu.

Od zámku scházíme po asfaltové komunikaci k autobusové zastávce, krátce jdeme po silnici z kopce, odbočíme vpravo po cestičce, dojdeme na širší komunikaci, po ní vpravo a na prvním rozcestí vlevo po cestě přejdeme na druhý břeh Bětnického potoka. Zde se dáme vpravo po široké cestě, sledující hezké údolí, sevřené příkrými zalesněnými opukovými stráněmi. Suťový les se vzácnou květenou je chráněn.

Zleva se k nám připojuje širší cesta. Ostroh na okraji obce Popovec nese název Na hradisku  – terénní nerovnosti (příkop, val) naznačují existenci někdejší tvrze, snad sídla zemanů z Popovce, doložených ve 14. stol. Z východního okraje obce (kam se dostaneme po zmíněné cestě) lze pokračovat k nepřístupné jeskyni U Ouhlířů (40 m dlouhá opuková jeskyně je zimovištěm netopýrů). Naše pohodlnější trasa vede stále lučinatým údolím. Na dohled samot Bětníky cesta dělá oblouk vpravo, přiblíží se po louce k potoku, který sleduje k samotám. Projdeme mezi chalupami a po cestě zamíříme k silnici. Po ní vpravo dospějeme do obce Vinary. Novogotický dům čp. 61 z konce 19. stol. byl znehodnocen přestavbou. Kalvárie u mostu pochází z r. 1832, kovárna se zvoničkou a sochou sv. Floriána z r. 1877 – mimochodem kovářské řemeslo tady pokračuje i dnes. Na křižovatce silnic ve středu obce stojí pomník padlým v 1. světové válce. (Občerstvení: koloniál Z a Z, mj. PO–PÁ 8–17, SO 7–11 h; pohostinství, PO–ČT 17–22, PÁ–NE 16–24 h.)

Na křižovatce u pomníku se dáme po silnici vpravo (směr Sedlec) až na okraj obce. V místě, kde silnice zahýbá doprava, pokračujeme polní cestou přímo k rozcestí U kříže , míjíme odbočku cesty vpravo a stále v přímém směru jdeme k lesu. (Po deštích bývá cesta hodně rozblácená!) Vstoupíme do hezkého zalesněného údolí, překročíme potok a na rozcestí se dáme pohodlnou cestou vlevo – stoupáme úzkou roklinkou až k prvním chalupám obce Vraclav, na silnici vpravo pokračujeme do středu nejstarší obce okresu Ústí nad Orlicí. (Stravování: restaurace, denně 11–13, 17–22 h.) Vlevo asi 100 m jsou turistické směrovky, zde se napojíme na značenou turistickou cestu.

Vraclav pod názvem Vratislav byla založena knížetem Vratislavem II. při Trstenické stezce z Čech na Moravu. První písemná zmínka je v listině s datem 1073, potvrzující založení kláštera v Opatovicích nad Labem a jeho majetky včetně jednoho popluží, které klášteru daroval jistý Mikulec, sídlící právě na Vraclavi. Listina není původní, jedná se o falsum, které vzniklo někdy v polovině 12. stol. – autor měl ovšem patrně k dispozici originální listinu z 11. stol. Originál vznikl r. 1086 – tak to bylo přejato i do Vraclavské kroniky. Východní Čechy byly zprvu v moci Slavníkovců, po jejich vyvraždění (i za přičinění Vršovců) pronikla moc Přemyslovců do nejvýchodnějších Čech, kde bylo založeno nové správní středislo a pohraniční hrad Vratislav (Pokud by zakladatelem byl už kníže Břetislav, pak jméno dostalo místo dle Břetislavova prvorozeného syna.) – postupem času se vyvinul název Vraclav. Místo k vybudování hradu leží na spojnici hradu Litomyšle a Chrudimi, bylo odtud možné předávat znamení sousedním hradům. Ostroh je ze tří stran vymezen srázy, pouze na východě pokračuje do roviny.

K významné a krvavé události zde došlo r. 1108. Nejprve si ale oživme znalosti o tom, co jí předcházelo. Kníže Svatopluk před odchodem na válečná tažení v Uhrách ustavil svým zástupcem v zemi knížete Mutinu z rodu Vršovců. Za Svatoplukovy nepřítomnosti vtrhl do země polský vládce Boleslav a Mutina s vojskem ustupoval hluboko do Čech. Rozezlený Svatopluk po návratu obvinil Mutinu ze zrady. Kat Mutinovi sťal hlavu a to byl signál k dalšímu vraždění celého rodu… Řada Vršovců našla azyl za hranicemi Čech, hlavně v Polsku. Kníže Svatopluk nakonec také sešel násilnou smrtí – o rok později, kdy byl společně s německým císařem Jindřichem na vojenském tažení u Hlohova ve Slezsku, byl večer při návratu do svého stanu zákeřně proboden oštěpem prý z návodu Jana Vršovce. Za rok byl Jan Vršovec v Čechách dopaden a potrestán uřezánín nosu a vyloupáním očí…

Ke konci 12. stol. získali Vraclav příslušníci nejmladší větve Přemyslovců-Děpoltici. Po porážce Děpolta III., který se postavil králi Přemyslu Otakarovi I., zřejmě hrad přešel opět do rukou královských. Po založení Vysokého Mýta ve druhé polovině 13. stol. byly úřady přemístěny do nového města a hrad ztratil politický i strategický význam. Byl opuštěn a zpustnul, v Dalimilově kronice se píše již jen o hradišti. Vraclav se stala majetkem Vysokého Mýta. Zbytky hradu byly využity r. 1724 ke stavbě poutního kostela sv. Mikuláše, poslední zbytky zdiva byly odvezeny na počátku 19. stol.

Pravděpodobně v 11. stol. byl v prostoru předhradí postaven kostel sv. Václava, v románském slohu, vypálený r. 1470 uherskými vojsky. V r. 1737 vyhořel, zvony se žárem roztavily a spadly věžní hodiny. O šest let později byl kostel opraven (v té době měla Vraclav tři kostely!). Dekretem Josefa II. v r. 1786 byl kostel zrušen, zřízena zde sýpka, po dalším požáru byl objekt přestavěn na dům čp. 115.

V r. 1349 je poprvé připomínán farní kostel Panny Marie . Svatyně byla původně gotická s kněžištěm orientovaným k východu. R. 1618 byl kostel přestavěn a změněna orientace. Kněžiště bylo provedeno jako půlkruhová apsida, větší část gotické lodi byla pojata do zbarokizované stavby – v této době byla patrně vybudována krypta. R. 1604 byla postavena věž, ve které byly do první světové války tři zvony. Kostel se zvonicí vyhořel r. 1719 a zvony se rozlily. Po ohni byl objekt upraven do dnešní podoby. Původní gotická část bývalého kněžiště byla změněna na sakristii a kostnici, ze zařízení je nejstarší cínová křtitelnice z počátku 16. stol. Původní hřbitov kolem kostela byl zrušen r. 1914. Fara jako zděná budova je uváděna od r. 1740.

Ke kostelu Panny Marie nás vede zelená turistická značka. Za kostelem scházíme k silnici. Za potokem je odbočka k hradišti. Vystoupíme až na jeho vrchol. Můžeme se vrátit zpět k zelené značce nebo pokračovat úzkou pěšinou na druhou stranu ostrohu (stopy bývalého značení) – sejdeme tak přímo k hlavní vraclavské památce, areálu barokního kostela sv. Mikuláše a lázní. Nejprve scházíme po schodech kolem roubené dřevěné stavby, nazývané Fláterka (dříve Fráterka), postavené r. 1692. Sídlil zde poustevník, který se staral o kapli a později o kostel, nemocným poskytoval léky. Prvním poustevníkem byl Jiří Rambousek, terciář sv. Františka z Vysokého Mýta. Fláterka byla obydlena do r. 1958 a o dva roky později rekonstruována. Mohutným sousedem Fláterky je barokní kostel sv. Mikuláše .

Od nepaměti vyvěral na tomto místě vydatný pramen, považovaný za léčivý, snad zde v pohanské době byl i obětní háj. Na začátku 17. stol. se vodou z pramene vyléčil vraclavský farář Mikuláš – z vděčnosti zde dal postavit malou kapli, kterou zasvětil svému patronu. R. 1664 si vysokomýtský nožíř Jan Nečesaný omýval ochrnuté ruce vodou ze studánky poté, co uposlechl snu. Nabyl zdraví a opět mohl pracovat. Kaple byla rozšířena, ale ani to už návštěvníkům nestačilo – zprávy o blahodárných účincích pramene se šířily a přicházelo stále více lidí. Stávající kaple byla zbořena a postavena nová, k ní přicházeli poutníci až z Brna a Prahy. Byly zřízeny lázně – původně malý objekt s jedním kotlem na ohřívání vody. Největšího rozmachu se lázně dočkaly ve 20. letech 18. stol. – před kostelem byla postavena dřevěná lázeňská budova. Docházelo však ke sporům mezi lázeňským, hostinským a poustevníkem, výnosy nebyly velké, došlo i k požáru. V 19. stol. byla založena Lázeňská jednota v čele s Vysokým Mýtem, r. 1891 byl areál slavnostně otevřen, ale někdejší prosperita už se nedostavila.

V době rozkvětu lázní nestačila kaple návalu poutníků, a tak byl r. 1720 povolán známý stavitel K. A. Canevalle, aby vypracoval plány ke stavbě nového kostela. V červenci 1724 byl položen základní kámen, 21. května 1730 byl kostel slavnostně vysvěcen. U schodiště ke svatyni po obou stranách jsou vedeny povrchové vody, pod schodištěm vyvěrá pramen. Objekt byl několikrát opravován, nejvážnější problémy se ukázaly po povodni r. 1958. Po r. 1975 se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce. V interiéru zažijeme možná překvapení – je zde totiž umístěna nevšední expozice restaurátorských prací. Nosnou část expozice tvoří mohutné dřevěné polychromované plastiky křížové cesty z Králík–Hedče, které před r. 1740 vytvořil neznámý mistr.

Zajímavá expozice, dokládající vývoj Vraclavi, je i v objektu bývalých lázní. (Otevřeno – kostel i muzeum: květen – září ST, SO, NE 9–12 a 14–17 h.) V muzeu získáme další informace včetně brožurek vydaných k 900. výročí vzniku Vraclavi – z nich se dozvíme, že „30. listopadu 1539 napadlo tolik sněhu, že všechny cesty byly zaváty. Lidé, kteří jeli na výroční trh konaný ve Vysokém Mýtě na sv. Ondřeje, uvázli s vozy a nákladem i s koňmi v závějích. Mnoho lidí a koní zde zmrzlo a jejich mrtvoly se objevily až na Mikuláše, kdy byla veliká povodeň.“ V r. 1799 za napoleonských válek bylo na Vraclavi ubytováno asi 10 000 mužů a 5 000 koní, v letech 1813–14 byl v lázních zřízen lazaret, ve kterém bylo 300 nemocných, většinou Francouzů. Z nich 59 zemřelo a bylo pochováno v lese pod Mikulášem, kde se od té doby říká „na Francouzích“. (Stravování: hospoda U Rozlivků, 11–13 a 17–22 h.)

K lesu také zamíříme po zelené turistické značce. Mírně stoupáme, jdeme po okraji lesního porostu, přetneme silničku, klesneme ke spodnímu okraji lesa, odkud se otvírá zajímavá vyhlídka na Vysoké Mýto a podorlickou krajinu. Opět procházíme lesem k silnici. Po ní vlevo se vracíme do Vysokého Mýta. (Pokud jsme zaparkovali na Vrších, pak se dáme od okraje lesa první cestou vpravo, která nás dovede k silnici z Vysokého Mýta do Domoradic poblíž autobusové zastávky Vrcha.)

(Doporučujeme průvodce Podorlickem ze Zelené edice.)