Slezské Beskydy na českém území končí (nebo začínají) severně od Bukovce nad místem, kde řeka Olše vstupuje na naše státní území. Je to kraj nekonečného klidu a pohody, romantických výhledů, půvabných horských luk s rozptýlenými samotami, hlubokých lesů i horských potoků, stékajících zprudka kamenitými koryty. Právě do těchto míst míří tato trasa, na které si užijeme dostatek stoupání i klesání, aniž bychom však při tom museli mít pocit, že „vypustíme duši“. Pro cyklisty a lyžaře výlet nedoporučujeme.
Bukovec, autobus – Bukovec, U Sikorů 1 km – Ostrá hora 3 km – Bahenec, hotel 4,5 km – Groníček (Gruníček), sedlo 7 km – Radvanov 10 km – Jablunkov, rozc. 11 km – Jablunkov, nám. 12 km
Začínáme v ulicové vsi Bukovec*, natažené v délce asi 2 km podél jednoho z drobných přítoků Olše. Připomíná se v r. 1353. Dochovalo se tu několik lidových staveb z 18. a 19. stol. V minulosti tu stávaly i tzv. kurloky, dřevěné domky bez komínu; jeden z nich můžeme dnes vidět ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Až na katastr dnešní obce zasahoval před dávnými časy diluviální ledovec. Od konečné aut. zast. v horní části vsi jdeme po silnici zvolna dolů spolu s červenou turistickou značkou. Na rozcestí U Sikorů uhýbáme vpravo na cestu mezi domky, po levé straně si všimneme mohutného chráněného jilmu horského (obvod 685 cm, výška 38 m, stáří cca 280 let). Přejdeme po lávce přes Olši (vlevo ubytování a stravování: turistická chata Baník) a pokračujeme vpravo nejprve podél břehu, pak mírně vzhůru přes louku k lesu a dál do svahu k lesní silničce.
Tu přejdeme a stoupáme, v závěru dost prudce na vrchol Ostré hory (722 m). Vrcholové partie jsou porostlé řídkým lesem, prakticky bez výhledu. Na Ostré hoře končí široká kamenitá cesta, po které jsme přišli, červená značka přechází na pěšinu, vinoucí se mezi balvany, pak prudce sestoupí do sedla, kde na malé loučce stojí dva staré hraniční kameny. Projdeme mlázím a zarůstající pasekou vystoupíme na další, povlovnější vrchol. Následuje krátký sestup k silnici, po ní pak pokračujeme vlevo vzhůru k osadě Bahenec*, jejíž domky jsou malebně rozhozené ve svahu pod stejnojmenným vrchem. Míjíme areál moderního hotelu Bahenec (ubytování, stravování). Ze silničky před hotelem se otevírají daleké výhledy.
Červená značka pak pokračuje dál vzhůru osadou, na rozcestí uprostřed louky přímo kamenitou cestou k lesu. Od jeho okraje se potěšíme dalším nádherným výhledem**, jedním z nejhezčích v celé popisované oblasti. Pak ještě krátce stoupáme lesem na hřebínek, který je zakončením rozsochy, vybíhající z Velkého Stožku jižním směrem. Je to nejvyšší bod na celé trase, dál už budeme prakticky stále klesat. O kus dál dojdeme k rozcestí, odkud zvolna sestupujeme lesní vozovkou ke křižovatce turistických cest Groníček v malebně položeném sedle.
Začíná tu žlutá značka, která nás bude provázet po zbytek cesty. Vede nás po travnatém hřebínku*, vpravo je hezký pohled na celý hraniční hřeben Slezských Beskyd, zakončený Velkou Čantoryjí, i k hotelu Stožek, ležícímu v protilehlém svahu. Přejdeme řídce zalesněný vršíček a sestoupíme k široké cestě, po které pokračujeme dolů k samotám Groníček či Gruníček. Klesání je stále prudší, cesta místy dostává vzhled kamenitého koryta. Nakonec vyústíme na lesní silničce, jdeme po ní pár metrů vlevo k rozcestí a zahýbáme doleva do lesního porostu. Pěšina, plná kořenů, míří opět dolů nad korytem potoka. Po 400 m nás pěšina dovede k širší cestě, po které sestoupíme k prašné vozovce. Projdeme mezi prvními domky osady Radvanov a stočíme se vlevo na lávku přes potok k zastávce autobusů.
Žlutá značka sleduje silnici nad potokem, na křižovatce zahne vpravo a údolíčkem kolem hezkých rodinných domků dojde k turistické orientaci Jablunkov, rozcestí. Vpravo vede zelená značka k železniční stanici, my se dáme vlevo k aut. nádraží a za ním přes most do centra Jablunkova, na náměstí.
Jablunkov** leží na strategicky významném místě v Jablunkovské brázdě. Je nejvýchodnějším městem České republiky. V minulosti ovládal jeden z komunikačně nejdůležitějších prostorů střední Evropy, spojující Uhry (Slovensko) se Slezskem. U Jablunkova se údolí mezi Moravskoslezskými a Slezskými Beskydami dělí – severně za Bukovcem vede kaňonovité údolí Olše směrem na Zywiec do Malopolska, jižněji probíhá údolí Oselnice do Jablunkovského průsmyku a Čadce. Přesto byla tato oblast osídlena poměrně pozdě. Předchůdcem dnešního Jablunkova byla zřejmě ves Jablonka, později Starý Jablunkov, ležící v místech dnešního Hrádku. První zmínka o ní je z r. 1447, kdy ji uherské vojsko zničilo spolu s tvrzí. Náhradou za toto sídlo byla o několik kilometrů dál směrem k jihovýchodu, na soutoku Olše, Lomné, Oselnice a Radvanovského potoka, založena nová ves Jablunkov. Za valašské kolonizace v 16. stol. se postupně přeměnila na sídliště městského typu: v r. 1523 se stala městečkem a r. 1532 městem ve vlastnictví těšínských knížat. Město těžilo z polohy na „měděné cestě“, po které se dopravovala slovenská měď do Vratislavi. V 16. stol. tu kvetlo soukenictví, kolem r. 1730 tkalcovství, později plátenictví. Jablunkovští provozovali pověstný podomní obchod po celé Evropě, koncem 19. stol. zde pracovalo na 600 plátenických mistrů.
Během 19. stol. získalo na významu i lnářství a těžba sanytru (ledku). – Jablunkov vznikl jako kolonizační obec slezského typu, jejímž základem jsou dvě rovnoběžné ulice s obdélným náměstím mezi nimi. Nikdy nebylo opevněno hradbami. Omezený prostor historického jádra vedl k postupnému budování předměstí. Ještě na začátku 19. stol. byla většina domů dřevěná s podsíněmi, což městu dodávalo malebný vzhled. Postupně se však prosadily zděné objekty. Rozvoji města napomohlo vybudování bohumínsko-košické železnice v r. 1871, i když Jablunkov nezískal nádraží – to bylo zřízeno v nedalekém Návsí. V r. 1855 byl severovýchodně nad městem směrem k Radvanovu založen areál kláštera alžbětinek s kostelem a nemocnicí, za říčkou Lomnou směrem k Bocanovicím vyrostlo za 1. republiky plicní sanatorium, obklopené parkem.
Z památek vyniká barokní kostel Božího těla při okraji náměstí z r. 1671, upravený v 19. stol., secesní radnice z r. 1900 na místě barokní stavby, Knížecí dům v severozápadním rohu náměstí z poloviny 18. stol. a klasicistní zděné domy, např. čp. 8, 14, 18, 19, 30, 43 a 150. (Ubytování, stravování: hotely Horal, Bullawa; restaurace Amerika aj.)Další doporučené cíle:Bukovec* – 1,5 km vých. od stejnojmenné obce, při státní hranici s Polskem, přírodní rezervace (7,34 ha) mokřadních podhorských luk rašelinového typu se vzácnou květenou.Kempa* – 800 m vsv. od kostela v Bukovci, holý vršek (571 m) se zbytkem tzv. hajducké šance, zemního opevnění, strážícího cestu údolím Olše do Malopolska.Plenisko* – 1 km severovýchodně od Bahence u česko-polské hranice, přírodní rezervace (16,25 ha) bukojedlového pralesovitého porostu.
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
