Kdybychom měli rozhodnout, které místo v celé popisované oblasti označit jako nejzajímavější a turisticky nejvděčnější, dali bychom určitě hlas národní přírodní rezervaci Soos poblíž osady Hájek a železniční zastávky Nový Drahov. Na jeho území můžeme totiž pozorovat jevy, jaké nemají nikde u nás obdoby a které jsou pozůstatkem pradávné sopečné činnosti. Nejzajímavějšími místy prochází vzorně upravená a podrobnými informačními panely vybavená naučná stezka, na níž si místy budeme připadat jako v říši divů. Je to ideální typ pro pohodlný rodinný výlet.
Okružní trasa začíná u pokladny na kraji parkoviště. Vstupujeme na území národní přírodní rezervace, vyhlášené v roce 1964 na ploše 221 hektarů. Jméno má poněkud záhadné a na naše poměry neobvyklé. Nemá nic společného s omáčkou ani s telegrafickým voláním o pomoc. Údajně pochází z německého Moos, což znamená mech. Někdy se (podle blízké osady) používá i název Hájek. Sooská rezervace je dokladem pozdní vulkanické činnosti, která se ve zdejší oblasti aktivně projevovala až do začátku čtvrtohor.
Jejím pozůstatkem jsou vývěry minerálních pramenů a výdechy oxidu uhličitého; v prostoru sooské kotliny je takovýchto vývěrů přes 200. Je s podivem, že právě v tomto místě, kde se soustřeďuje tolik léčivých zdrojů, nikdy nedošlo k založení lázní. Těžila se tu však cenná minerální slatina pro lázeňské účely v Karlových Varech, z minerálních pramenů se získávala koupelová sůl; solivar býval v místech dnešního parkoviště.Sooská kotlina je 2200 metrů dlouhá a 1400 metrů široká deprese tektonického původu, kterou na jihu ohraničuje Vonšovský a na severu Sooský (Kateřinský, Sázek) potok. Na konci třetihor tu byly dvě mělké prohlubně, oddělené valem křemičitého písku.
Podloží obou tvoří neprostupné kaolínové jíly. Severní část postupně zarostla rašelinou, v jižní, která je téměř bez odtoku, se vytvořilo mělké jezero, napájené jak dešťovou vodou, tak i vodou minerálních pramenů. Právě tyto prameny způsobily zvýšenou koncentraci solí v jezeře, která umožnila rozvoj mikroskopických řas rozsivek. Jejich křemičité schránky se usazovaly na dně a časem vytvořily silnou vrstvu pórovité křemičité zeminy, tzv. křemeliny.
Po zániku jezera vystoupila křemelina na povrch v podobě několik metrů vysokého valu, který dnes pokrývá střed jižní části rezervace.Dřevěný povalový chodník nás vede od pokladny kolem rašelinných jezírek k Císařskému prameni , jednomu z mnoha minerálních zdrojů Soosu. Jeho vody prorážejí puklinami ve vysušeném křemelinném štítu. Pro velké množství minerálních látek a plynů bývá považován za jeden z nejchutnějších v okolí Františkových Lázní.
Řečeno odbornou terminologií jde o studenou, středně mineralizovanou železitou sírano-hydro-uhličitou-chloridovou sodnou kyselku, jejíž teplota kolísá podle ročního období mezi 14 až 18 stupni Celsia. Zvýšená teplota naznačuje, že Císařský pramen vyvěrá z velké hloubky; jde o nejteplejší přírodní vývěr v Chebské pánvi. Od pramene nás povalová stezka vede vpravo územím, jehož povrch silně zbarvují krystalizované soli, k dalšímu pozoruhodnému jevu, tzv. mofetám, nesprávně označovaným jako bahenní sopky.
Ještě dřív však procházíme po křemelinovém štítu, mocném až 6 metrů. – Mofety jsou nálevkovité prohlubně, jejichž průměr dosahuje až 80 cm, zhruba stejná je i jejich hloubka. Svým vzhledem připomínají miniaturní sopečné krátery. Oxid uhličitý do nich probublává vrstvou povrchové bahnité vody, která se za teplého počasí vypařuje a mění se v řídké bahno. Při úplném vyschnutí jsou mofety prázdné a hlasitě syčí. Na malém prostoru, kterým prochází chodník po odbočce oválného tvaru, jsou jich desítky.
Od mofet nás stezka vede do poněkud zarostlejší části rezervace; na informačním panelu se můžeme dočíst o zdejší svérázné flóře. Na slanisku se hojně vyskytuje kuřinka solná, sivěnka přímořská, bařička bahenní, skřípnice Tabernaemontanova, bahnička jednoplevá, hadí mord maloúborný, šťovík vodní aj. Na rašeliništích a slatiništích rostou četné ohrožené a chráněné rostliny jako masožravá rosnatka okrouhlolistá, klikva žoravina, suchopýr úzkolistý a pochvatý, tolie bahenní.
Jako velká vzácnost se tu vyskytuje vstavač Traunsteinerův, nápadná orchidej s hroznem velkých červených květů. Z ptáků žije v rezervaci rozsáhlá kolonie racka chechtavého, objevuje se tu i čejka chocholatá, kulík říční, rákosník obecný, vodouš rudonohý, moták pochop či moudivláček lužní. Hojní jsou tu i obojživelníci jako rosnička zelená a ropucha krátkonohá, z plazů zmije obecná a ještěrka živorodá apod.Povalový chodník končí na silnici, mířící k obci Kateřina. Ke stejnému cíli vedou i koleje úzkokolejné železničky, které ji provázejí. Z Kateřiny pak pokračují ještě dál, k okolním dolům na kaolínové jíly.
Po silničce jdeme vlevo, brzy míří doprava přes trať krátká odbočka k prameni Věra . Je to prostá studená hydrouhličitanová vápenato-sodná-hořečnatá kyselka, vyvěrající z prostoru mělce pod povrchem, silně proplyněná, s nízkým obsahem solí. V blízkém okolí můžeme vidět i další prameny, ležící na rozhraní rašeliniště a slatiniště.Naučná stezka nás vede silnicí kolem většího rašelinného jezera na rozcestí.
Dáme se vlevo, mineme železniční zastávku Nový Drahov (trať 146 Tršnice–Luby) a po chvíli se ocitneme znovu na parkovišti. Vpravo je budova s expozicí městského muzea ve Františkových Lázních, věnovanou přírodě Chebska. Dozvíme se tu něco víc nejen o rezervaci Soos, ale i o geologii blízkého okolí, flóře a fauně, ochraně přírody apod. Vstupné, které zaplatíme při vstupu na naučnou stezku, nás opravňuje i k prohlídce muzea. (Občerstvení: bistro SOOS, květen–září denně 10–18 h, v sezóně kiosky.)
(Doporučujeme průvodce Smrčinami, Chebskem a Ašskem ze Zelené edice.)
