Dvě významná a turisticky atraktivní jihomoravská města – Jaroměřice nad Rokytnou a Moravské Budějovice – spojuje tato nenáročná trasa, vedoucí většinou po silnici nebo podobře schůdných cestách. Jsou na ní dvě větší stoupání, jedno z nich však můžeme vynechat.
Jaroměřice nad Rokytnou byly podle pověsti založeny v r. 1131. S jejich původem má prý něco společného jelen, mohutný paroháč, zastřelený v místech, kde později vyrostlo město. Jelen se také dostal do jaroměřického znaku a na zdejší radnici s pietou uchovávají obzvlášť mohutné paroží šestnácteráka. Po polovině 13. století se začalo budovat opevnění, ale nebylo nikdy dokončeno. Ještě v r. 1420 se Jaroměřice nazývají jen městečkem.
Teprve v 17. století se o nich začíná hovořit jako o městě, ale ke skutečnému získání městských práv došlo až v roce 1859.Málokterá obec u nás má tak jednoznačnou a výraznou dominantu, jako právě Jaroměřice – je jí barokní zámek s kostelem sv. Markéty , jeden z největších zámeckých komplexů v Evropě. Původně tu na břehu Rokytné stávala tvrz, zbudovaná Lichtenburky ve 14. století.
Pravděpodobně za Meziříčských z Lomnice ve 2. polovině 16. století byla přestavěna na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře jej získali Questenberkové, kteří mu dali dnešní barokní podobu. Přestavba probíhala v letech 1700–37, návrh vypracoval známý rakouský architekt J. Prandtauer. Současně vznikl i zámecký park francouzského typu. Vnitřní výzdoba objektů je dílem štukatérů G. Alfieriho a J. Canoniho. Jan Adam z Questenberka (1678–1752) tu téměř po půl století organizoval bohatý kulturní život, mj. vytvořil ze svých úředníků a poddaných zámeckou kapelu. Jejím kapelníkem byl František Václav Míča, autor první česky provedené opery „O původu Jaroměřic“, uvedené v zámeckém divadle v r. 1730. Původně renesanční zahrada byla v baroku rozšířena až na druhý břeh Rokytné.
Řečiště bylo upraveno, jezem zvednuta hladina a vytvořen pozoruhodný ostrov, navazující na hlavní zámeckou osu. V parku jsou umístěny barokní sochy bohů a bohyň starověkého bájesloví. Vzdálenější část zahrady dostala později podobu anglického parku. (Zámek otevřen: duben, říjen jen SO, NE 9–16 h, květen, červen, září denně mimo PO 9–17 h, červenec, srpen denně mimo PO 9–18 h.)Na náměstí před zámkem stojí barokní sloup Nejsvětější Trojice z r. 1716 s kopiemi soch světců, dílo Š. Pagana, a klasicistní kašna zdobená sochami.
Na bývalém hřbitově je barokní kaple sv. Josefa z r. 1701. Most přes Rokytnou s barokními plastikami od Š. Pagana z let 1714–16 vede k bývalému raně baroknímu klášteru servitů z let 1675–79, vybudovanému při bývalém poutním loretánském místě, bloková stavba členěná pilastry. Loretánská kaple uprostřed ambitu byla zbořena v r. 1784 a ambit s nárožními kaplemi upraven na obydlí.
Ostatky Questenberků, kteří tu byli pohřbeni, byly přeneseny do hrobky pod hřbitovní kaplí sv. Josefa. V sousedství kláštera stojí raně barokní špitál s kaplí z let 1671–72.Jaroměřice byly posledním působištěm básníka Otokara Březiny (1868–1929), který tu od r. 1901 až do své smrti pracoval jako ředitel měšťanské školy. Je pochován na zdejším hřbitově (v severní části města při silnici na Třebíč). Jeho hrob tvoří náhrobek „Tvůrce a jeho sestra bolest“ od sochaře Františka Bílka. V někdejším Březinově bytě v Březinově ulici č. 46 bylo zřízeno básníkovo muzeum a na domě umístěna pamětní deska.
Na hrobě rodiny operního pěvce dr. Karla Holčapka je reliéf Poutník od Jana Štursy. (Ubytování, stravování: hotel Opera, 3 apartmány, 25 dvoulůžkových (+přistýlky), 3dvoulůžkové, 4 jednolůžkové pokoje, tel. 0617/440230, 440232; ubytovna 1. ARDO s. r. o., 5 pokojů po 4 patrových postelích, tel. 0617/440004; restaurace Vidla, PO–SO 11–22, NE 8–17 h; hostinec Na palubě, ÚT–PÁ 10–22, SO, NE 10–24 h; pohostinství U Netoušků, PO, ÚT, ČT–NE 9–22; restaurace Kuchař, PO–ČT 14–24, PÁ, SO 14–03, NE 14–21 h.)Z náměstí se vydáme na cestu po červené značce. Hned za zámkem u novinového stánku se však od ní odchýlíme a dáme se vlevo ke kostelu sv. Markéty, za ním vpravo po terase s pěkným výhledem do zámeckého parku a kolem kaple k silnici, kde se se značkou znovu setkáme.
Vede nás v dohledu Rokytky kolem výšiny s bývalým dvorem, koupaliště a mlékárny na křižovatku, kde zahneme vlevo. Silnice dvakrát přetne železniční trať a vstoupí do vsi Bohušice, u jejíhož jihozápadního okraje leží rozlehlý Bohušický rybník (17 ha) na říčce Rokytce. Na návsi stojí pozdně barokní kaple z 18. století. Podejdeme železniční most a zahneme vlevo na širokou a rovnou cestu alejí ovocných stromů, která víc než kilometr sleduje železniční trať a nakonec nás dovede k silnici na kraji vsi Vícenice – po ní vpravo dojdeme na protáhlou náves s vidlicovitou zvoničkou. Projdeme vsí a začínáme stoupat do sedla pod Holým kopcem.
Cesta, po které ještě nedávno uhýbala červená značka vpravo, byla rozoraná a proto se značka stále drží silnice. Ve svahu Holého kopce vidíme motokrosový areál v místech někdejší střelnice. Za ní konečně zatočí vpravo značená cesta, my však půjdeme dál po asfaltové vozovce až k rozcestí v sedle . Zprava se k nám přidá zelená značka. Zahýbáme vlevo na asfaltovou cestu, která časem odbočí vlevo, zatímco my spolu se značkou pokračujeme přímo lesem, později při jeho kraji (výhledy na jakubovský kostelík) k orientačnímu místu Pod Sv. Vítem . Můžeme pokračovat dál po zelené, doporučujeme však vydat se o něco delší a namáhavější, ale hezčí cestou.
Zahneme vlevo na pěšinu, která vystoupá kolem ohrazené lesní školky do svahu vrchu Sv. Vít. Na vrcholku stojí televizní retranslační věž. Kolem jejího plotu půjdeme cestičkou vlevo ke skupině stromů, pod kterými stojí výrazná zřícenina věžového objektu s obdélnými okny v přízemí a prvním patře a se zbytky vnějšího šnekového schodiště . Stávala tu kaple augustiniánských poustevníků, zbořená v roce 1788, a barokní letohrádek. Podle dochovaných zdí se zdá, že ruina je zbytkem letohrádku. Obejdeme oplocený areál a dostaneme se na širokou cestu, ústící do jeho brány. Po ní pokračujeme vpravo, na dalším rozcestí opět vpravo na silničku, která sestoupí lesem k úpatí vrchu a stočí se doleva. V těch místech ji opustíme a dáme se naopak cestou vpravo, která po 50 metrech vyústí opět na zelené značce.
Zprvu krajem lesa, pak přímo lesním porostem ve svahu Lukovské hory míříme k Moravským Budějovicím. Kolem průmyslového objektu dojdeme do vilové čtvrti, za ní se dostaneme k hlavní silnici a po ní vlevo do centra města. Už bez turistického značení pokračujeme silnicí vzhůru na obdélné náměstí .Podle pověsti vznikla prvotní osada v místech dnešního města již v době stěhování národů. Založil ji prý kmen, který přišel z chorvatských zemí.
Není vyloučeno, že na ostrohu nad říčkou Rokytkou stávalo skutečně pozdní slovanské hradiště. Nejstarší trhová ves vyrostla na důležité komunikaci – Haberské stezce, vedoucí ze Znojma na Jihlavu; první zmínka o ní je r. 1231, kdy se připomíná budějovický kraj. Jméno je odvozeno od zakladatele Budivoje, pravděpodobně moravského feudála, zmiňovaného v letech 1192–1228. Přídomek Moravské prý (podle pověsti) souvisí s r. 1100, kdy rakouský kníže Bedřich zničil Znojmo a také blízké obce, mj. Budějovice. Obyvatelé uprchli do Čech a založili České Budějovice; jejich původní sídlo se od té doby nazývá Budějovicemi Moravskými. Za Přemysla Otakara II. byla trhová osada povýšena na město (1255), které v r. 1306 daroval český král Jindřich Korutanský Rajmundovi z Lichtenburka.
V r. 1498 potvrdil Vladislav Jagellonský městu všechna dosavadní privilegia a udělil mu znak: na zlatém štítě stříbrnou hradební zeď s cimbuřím a otevřenou branou, dvěma stříbrnými věžemi, mezi kterými je postava ozbrojence s napřaženým mečem a štítem s erbem pánů z Lichtenburka. V letech 1522–1621 drželi Moravské Budějovice Valdštejnové, kterým byly zkonfiskovány za protihabsburskou účast ve stavovském povstání.
Panství koupili Schaumburkové, kteří za pomoci jezuitů obnovili ve městě katolickou víru. Jindřich Rudolf Schaumburk začal v r. 1666 se stavbou zámku, která skončila r. 1672. Od r. 1736 patřily Budějovice Wallisům, z nichž Josef Wallis býval v letech 1810–13 rakouským ministrem financí (dnes pohřbený v kryptě kostela sv. Jiljí). V r. 1945 bylo panství vyvlastněno čs. státem.Na náměstí se dochovaly některé staré měšťanské domy.
Nejstarší z nich je čp. 32 na náměstí Míru, pozdně gotický z konce 15. století, s místností klenutou křížovou klenbou a řadou gotických detailů. Renesanční s pozdně gotickým arkýřem na krakorcích je dům čp. 54 na rohu Purcnerovy ulice a náměstí Československé armády, další renesanční dům v Purcnerově ulici, zdobený sgrafity, má čp. 66. Z městských hradeb, pocházejících ze 14. století, se dochovaly úseky na západní a jižní straně, za budovou fary dvoupatrová válcová bašta a Klášterní brána. Původně gotický je kostel sv. Jiljí, rozšířený o boční lodě v 17. století a začátkem 18. století doplněný o 48 metrů vysokou věž.
Poblíž stojí románský karner ze 13. století. U řeky Rokytky najdeme kapli sv. Anny z počátku 15. století, zdobenou renesančními sgrafity a v 17. století barokně přestavěnou. Na bývalém hřbitově u budovy gymnázia je kaple sv. Jana Nepomuckého z r. 1713. Zámek na okraji náměstí Míru vznikl přestavbou původní radnice a dalších měšťanských domů ze 16. století. V interiéru se dochovaly sály se štukovou výzdobou a zbytky renesančních a barokních maleb.
Od r. 1946 je tu muzeum, zaměřené na dějiny města a nálezy jihomoravského archeologa Jaroslava Palliardiho (1861–1922), který ve městě zemřel; v blízkých masných krámech se nachází expozice řemesel. – V Moravských Budějovicích je velké letní koupaliště se třemi bazény a 50 metrů dlouhým toboganem.(Ubytování, stravování: motel Stern, 19 pokojů, 42 lůžek, tel. 0617/420 132, restaurace denně 8–23 h; SOU zemědělské v červenci a srpnu 60 lůžek, v ostatních měsících jen v SO + NE 36 lůžek, tel. 0617/420 097, 421 496; restaurace Venuše NE–ČT 10–23, PÁ, SO 10–02 h; restaurace U bílého koníčka ÚT–ČT, NE 9–22, PÁ, SO 10–02 h; restaurace Kohoutek PO–PÁ 9–22, SO 11–24 h; restaurace Grand denně 9–22 h; restaurace Moravia denně 10–23 h; restaurace Koupaliště PO–SO 10–22 h, v červenci a srpnu i v neděli.)
(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)
