Do lesů okolo Roštejna: Výlet z Batelova do Horní Cerekve

Batelov, žel. st. – Batelov, nám 1 km – Lovětín 4 km – Růžená 7 km – Roštejn 9 km – pod Roštejnem 9,5 km – Velký les, rozc. 13 km – rybník Kotrba 17,5 km – Nová Ves 19 km – hotel Harmonie 23 km – Švábov 24,5 km – Horní Cerekev, nám. 27,5 km

Od železniční stanice v Batelově půjdeme zprvu bez značení po silnici k západu okrajem obce, po 300 metrech se dáme vlevo přes trať a po mostě přes Jihlavu míříme do středu městečka.

Batelov** vznikl se vší pravděpodobností během kolonizační vlny ve 13. století. V r. 1279 se připomíná „de Patelov“, v r. 1325 „Patluna“, v r. 1361 „de Batholouicz“ a v r. 1517 „Patlaun“. Od 14. století měl statut městečka, které však nebylo opevněno. V 16. století se poprvé objevuje batelovský znak, odvozený z klenotu vrchnosti Čížovských z Čížova – na modrém štítě dva bílé bůvolí rohy a mezi nimi po kolena viditelný ozbrojenec v přílbě s červeným chocholem, v pravici meč napřežený k ráně, levici opřenou v bok. Již při založení původní vsi tu asi stávala tvrz, vybudovaná na vyvýšenině nad potokem jihozápadně od nového farního kostela. Při povýšení na městečko dostal Batelov dnešní náměstí, neobvykle úzké a dlouhé, mírně se svažující k severu. Na jeho horním konci byl založen nový kostel. Na protějším – dolním – konci náměstí byla po opuštění staré tvrze (kolem r. 1400) založena nová tvrz, vybudovaná těsně při levém břehu řeky Jihlavy. Jedním z jejích úkolů bylo střežit přechod přes tento vodní tok. Východně od náměstí, za potokem, vznikla snad již v první čtvrtině 15. století židovská čtvrť se čtvercovým náměstíčkem, zvaným Židovský plácek. Vznik tohoto ghetta snad souvisel s vypovězením Židů z Jihlavy. Do Židovského plácku ústilo pět uliček, z nichž dvě nejvýznamnější se uzavíraly řetězem. Významným pozůstatkem bývalého ghetta je synagóga z roku 1790 na místě starší, zničené požárem, dnes využívaná jako klub zahrádkářů. Dochovala se i většina původních domů. Na protilehlé straně městečka, při západním okraji u silnice na Švábov, je židovský hřbitov neznámého založení s náhrobky z 18. a 19. století.

Za Jihlavou při dolním (severním) konci náměstí stojí batelovský zámek*, vystavěný kolem r. 1586 renesančně na místě nové tvrze. V r. 1681 za Odkolků z Újezdce byl přestavěn barokně, kolem r. 1740 zvýšen o patro a začátkem 19. století upraven klasicistně. V jeho sousedství stojí tzv. Starý zámek, pozdně renesanční budova (snad původní tvrz?), služící jako hospodářský objekt a obydlí úředníků. Později byla doplněna o věž s hodinami. Starý zámek je dnes v nepříliš utěšeném stavu, nový má obnovenou fasádu. Oba objekty dnes slouží SOU společného stravování. – Pokračujeme mírně vzhůru náměstím, mineme kašnu z r. 1685, opravenou r. 1726, s českým nápisem, a dojdeme k farnímu kostelu sv. Petra a Pavla*, doloženému v r. 1400. V letech 1755–61 byl nově postaven V. Filserem, v r. 1836 rozšířen o vstupní část s hudební kruchtou a dvojici nízkých věží. Na vstupním schodišti jsou cenné barokní sochy. Poblíž stojí raně barokní budova fary z let 1635–36. (Starší kostel sv. Barbory*, původně farní, byl později změněn na hřbitovní. Jeho obvodní zdi pocházejí z konce 13. století, nynější vzhled poznamenaly úpravy v r. 1670 a v 19. století. Stojí na hřbitově ve východní části městečka při silnici na Třešť.)

Batelov je spojen s pobyty Karla Havlíčka Borovského, který tu od devíti let až do konce svých studií trávíval prázdniny. Bydlel zde u své tety Františky, později tu pravidelně navštěvoval přítele Jana Slavíka, zdejšího faráře. S oblibou sedával na kopci zvaném Vršek (dnes Havlíčkův vršek), na mohutném vrcholovém balvanu, odkud se otvíral pěkný pohled do kraje. Tyto návštěvy připomíná jedna z Havlíčkových ranných básní „Dumka na batelovském Vršku“. Ironií osudu vedla přes Batelov i pozdější Havlíčkova cesta do vyhnanství v tyrolském Brixenu a právě tady se na kočáru porouchalo kolo, takže bylo třeba udělat neplánovanou přestávku a opravit závadu v batelovské kovárně.

U kostela se dáme vlevo a uličkou sestoupíme do jižní části obce. (Stravování: hostinec Na mýtě PO–ST, PÁ, NE 9–23 h, SO 10–24 h; restaurace NOPA, denně od 17 h; hostinec Zlatý lev denně 9–23 h; cukrárna ÚT, ST 8–17.30, ČT, PÁ 8–18, SO 8–11, NE 8–10 h.) Provází nás žlutá turistická značka, která se přidala zleva již v polovině náměstí. Ulicí mezi rodinnými domky míříme k jihu. Ulice se změní v cestu; její hlavní směr vede přímo ke hrázi rekreačního Pilského rybníka, naše žlutá zahýbá mírně vlevo a stoupá po úpatí Havlíčkova vršku. Pak se stočí vpravo a vede nás bohatým porostem lísek až na rozcestí pod Havlovým kopcem, kde – mezi dvěma lipami – stojí kamenný kříž z r. 1860. Hlavní cesta stoupá mírně vpravo pod vrchol Havlova kopce (pěkný výhled), my se dáme méně výraznou cestou vlevo podél meze. Řídkým lesíkem, později mezi poli a loukami sestoupíme do Lovětína. Na návsi mineme nově opravenou kapličku z r. 1845 a pokračujeme v přímém směru po silnici. Ves se připomíná v polovině 14. století, kolem r. 1552 se tu vybíralo výnosné mýto. To však časem zaniklo, stejně jako vodovod, kterým se podle tradice ve 13. a 14. století vedla přes obec voda ke stříbrným dolům a tavírnám u Jezdovic.

Žlutá nás vede po silnici rovinatým terénem. Vpravo zůstává Klubalův rybník (koupání), o kus dál projdeme lesíkem, v dalším vpravo pod silnicí leží pěkný Farský rybník. Po dalších 400 metrech, za levotočivou zatáčkou na kraji lesa asi 10 metrů vlevo od silnice je pomníček Antonie Vonderkové z Růžené, která v těchto místech v roce 1939 zemřela ve věku 44 let.

Pak sestoupíme do vsi Růžená*, přejdeme rozcestí a zamíříme ke kostelu*, pozoruhodné jednolodní stavbě s průčelní hranolovou věží zakončenou jehlancovitou střechou. Kostel, vystavěný v 15. století a upravený v r. 1648 a v 19. století, má polygonální presbyterium s malými okénky a opěrákem, uvnitř s gotickou klenbou a dalšími stavebními prvky z doby založení. Střechu pokrývá šindel, nad vstupem je mozaika Krista nesoucího kříž. – Vedlejší ulicí pokračujeme jihovýchodní částí obce k hlavní silnici, na rozcestí vlevo vzhůru. (Občerstvení: restaurace ÚT–ČT 17–22, PÁ 17–24, SO 16–23, NE 9–12, 17–22 h.)

Silnice stoupá k okraji lesa a dál lesním porostem ke kůlně a školkám. U kůlny při silnici rostou dvě mohutné chráněné borovice. O kus dál přetneme rozcestí (zleva se přidá modrá a zelená značka) a pěknou lesní cestou dojdeme ke vchodu do hradu Roštejna***.Hrad* vybudovali ve 2. čtvrtině 14. století páni z Hradce a podle svého erbovního znamení – růže – jej nazvali Rosenstein. Hrad měl trojúhelníkový půdorys a patřil k typu s obvodovou zástavbou. Vstup chránila osmiboká věž s břitem, stojící na skalisku, jihovýchodně od ní, rovněž na skále,, vyrostl palác. Kolem r. 1353 dostal hrad nové opevnění s kruhovými baštami, které bylo dále rozšířeno v době válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem. Severně od brány bývalo nevelké předhradí s hospodářskými budovami, dnes již zcela zaniklé. V r. 1423 je dobyli a zpustošili husité, vlastní hrad se jim však získat nepodařilo. V roce 1536 se Roštejn stal součástí telčského panství. Nedlouho po roce 1570 jej Zachariáš z Hradce přestavěl na renesanční lovecké sídlo, kde často pobýval zejména v letních měsících. Hradní palác byl zvýšen o jedno patro, v interiéru vznikl prostorný rytířský sál a hradní kaple. Menší úpravy proběhly v 18. století, kdy kaple dostala barokní podobu a boční budova byla vyzdobena štukami. Od počátku 19. století přestal být Roštejn šlechtickým sídlem. Bydlel tu jen panský myslivec, pro kterého byla vystavěna budova poblíž brány. Ostatní objekty značně zpustly, těžkou ránu jim zasadil i požár v r. 1915. Celková rekonstrukce v letech 1955–1962 však hradu vrátila jeho původní vzhled, v němž převládají styly gotiky a renesance. Po polovině 16. století byla poblíž zřízena velká obora, poškozená za švédského obléhání v r. 1643. Později však byla obnovena; chovali se zde mufloni, daňci a černá zvěř. V r. 1902 však byla obora zrušena a zlikvidována.

Vzácně zachovanému goticko-renesančnímu areálu dominuje 28 metrů vysoká věž se stanovou střechou, hlavní obytnou budovou je dvoupatrový palác s patrovými renesančními přístavky, zajímavá je i hradní kaple. Nádvoří uzavírá zachovaná hradba. V interiérech jsou cenné renesanční nástěnné malby. Je tu stálá expozice, představující historii hradu, nábytek, betlém, porcelán, cín, etnografii, ukázky kamenického řemesla a vzácné rostliny Jihlavských vrchů. (Otevřeno: květen–září denně mimo PO, v dubnu a říjnu pouze pro předem ohlášené návštěvy.)

V následující části trasy nás povede zelená značka. Dojdeme po ní opět k silnici, přetneme ji a vstoupíme do rozlehlého lesního komplexu. Brzy uhýbáme vlevo; pak nás značka vede zhruba k západu, několikrát změní směr a pod Řídelovským kopcem poblíž kóty 706 m nás vyvede na silnici. Jdeme po ní krátce vpravo k rozcestí Velký les. Tady zahneme vlevo a dost silně rozježděnou lesní cestou pokračujeme kolem zalesněného kopce. Asi po 800 metrech vystoupáme k rozcestí, kde se zelená napojí na širokou lesní vozovku a stáčí se po ní vlevo. My však v těchto místech značku opustíme a půjdeme už bez značení naopak vpravo mírně dolů asi 150 metrů k dalšímu rozcestí. Tady se dáme ostře vlevo po lesní silničce, mineme oplocené lesní školky s přilehlými objekty a pokračujeme dál vozovkou do hloubi lesa.

Asi po 1 500 metrech mineme rozcestí několika cest. Silnička se začíná točit vpravo; téměř na konci zatáčky přejdeme potůček a za ním, v místě, kde doleva odbočuje cesta, půjdeme vpravo po nevýrazné travnaté cestě. Sestoupíme k potůčku, přejdeme ho a pokračujeme po druhém břehu. Cesta téměř zmizí, držíme však směr asi 30 metrů, až se znovu objeví, po dalších 60 metrech dojdeme k lesní chatě. Před ní se objeví široká cesta, po níž sestupujeme lesem dolů k potoku, na rozcestí se dáme vlevo na druhý břeh. Asi po 500 metrech se cesta stáčí vpravo a klesá, v závěru překonáváme rozbahnělý úsek po můstcích z kuláčů. Vyjdeme z lesa a míříme vlevo ke břehu rybníku Kotrba (koupání). Na rozcestí u hráze se dáme vpravo, po 250 metrech vlevo po široké polní cestě k Nové Vsi. Sestoupíme do středu obce, na rozcestí jdeme vpravo po silnici na Batelov severovýchodním směrem. Na konci vsi odbočíme mírně vlevo na cestu, která stoupá podél meze. Vlevo mineme lesík, vpravo zalesněný kopec Zedník. Po levé ruce máme pole sevřené lesem; na jeho konci široká cesta téměř skončí, projdeme v přímém směru asi 20 metrů lesem a narazíme na jinou cestu, po které pokračujeme vlevo.

Sestoupíme do údolíčka, stočíme se vpravo, před námi se objeví rybník a na jeho konci, za hrází na protější straně, hotel Harmonie(ubytování, stravování: 33 pokojů, tel. 066/991 91, 991 84, restaurace denně 7–22 h). Pod hotelem je druhý, větší rybník s možností koupání. Cesta nás vede po jeho východním břehu; přejdeme rozcestí ke dvoru Medličky, stočíme se vlevo na hráz a silničkou přes kótu 599 m dojdeme do vsi Švábov*. Na okraji rozlehlé, mírně se svažující návsi zahýbáme na silnici vlevo. Míjíme dvůr s pěkným novogotickým zámečkem*z let 1892–94, pak vystoupáme za vesnici a pokračujeme starou alejí po vrcholu táhlého hřbetu.

Otvírají se nám daleké výhledy* k severu, na zvlněnou krajinu nad levým břehem Jihlavy. Mineme několik božích muk, pak serpentýnou sestoupíme do údolí Švábovského potoka. Za ním nás silnice vyvede znovu na vyvýšeninu, po 500 metrech na křižovatce pokračujeme mírně vpravo. Vlevo míjíme pahorek, za ním z plošinky u silnice je pěkný pohled na rozlehlý zatopený lom*, jehož strmé skalnaté srázy připomínají scenérie z Divokého západu. Lom je dlouhý asi 400 a široký 150 metrů. Voda v jezeře stále stoupá, takže v dohledné době bude třeba řešit její odtok. – Silnice se stočí vpravo a sestoupí k železniční trati při břehu rozlehlého Zámeckého rybníka. Trať podejdeme a po rybniční hrázi zamíříme k zámku na okraji Horní Cerekve**. Na křižovatce u zámku se dáme vlevo na náměstí.

Předchůdcem dnešního městečka byla osada Líčkovice, která snad stávla v prostoru Nádražní ulice. Tu ve 13. století obnovil a rozšířil Dobeš z Bechyně a to po německém způsobu s obdélným náměstím a šachovnicovou sítí ulic. V té době tu již stál dřevěný kostel zvaný cierkev, podle něhož dostala osada své jméno. Podle pana Dobeše se pak nazývala Dobešova Cerekev a dostala právo zřídit si opevnění, čímž se stala městem. Páni z Bechyně si při východním okraji obce nad rybníkem postavili tvrz obklopenou vodními příkopy. Po nich se pak majitelé Cerekve střídali. V r. 1411 ji získali Léskovci z Léskovce, podle nichž obec změnila jméno na Léskovcovu Cerekev; současně se však již objevuje i označení Horní. Léskovcové byli majiteli zdejšího panství téměř 150 let – v r. 1655 přešla Cerekev dědictvím na Maxmiliána Valentina z Martinic, po něm se pak majitelé opět střídali. Od r. 1842 patřila Horní Cerekev Hohenzollernům, kteří museli zámek opustit v květnu 1945. V r. 1821 vypukl v městečku požár, který zničil 82 domů, faru a oba místní kostely. Více než osm desítek obyvatel zemřelo v r. 1832 při epidemii cholery. Významná pro rozvoj obce byla železnice: v r. 1887 tudy projel první vlak po trati od Veselí nad Lužnicí; v Cerekvi byla tehdy dočasná konečná, protože úsek k východu do Jihlavy nebyl ještě dokončen. V r. 1888 se k této trati připojila v Horní Cerekvi i trať z Tábora, čímž se zdejší nádraží stalo významným železničním uzlem. – Obyvatelé městečka, od 14. století převážně německé národnosti, se kromě zemědělství živili i řemeslem, především soukenictvím, řeznictvím, pekařstvím a krejčovstvím.

V Horní Cerekvi se dochovalo několik cenných kulturních památek. Zdejší zámek** při Zámeckém rybníku vznikl přestavbou původní tvrze Dobeše z Bechyně, rozšířené koncem 15. století. Vzhled renesančního objektu mu dal Jan Léskovec ve 2. polovině 16. století, v r. 1634 následovala barokní přestavba. Zámek je nepravidelná trojkřídlá budova se zazděnými arkádami v nádvoří, se vstupním portálem zdobeným bosáží a s otvory i kladkami pro padací most na východní straně. Dnes je v poněkud sešlém stavu, obnovovat se začalo alespoň parkové prostranství směrem do náměstí. – V sousedství zámku stojí farní kostel Zvěstování P. Marie*, vystavěný goticky na místě původního dřevěného, koncem 15. století obnovený a v letech 1547–62 rozšířený na trojlodí. Dnešní podobu mu daly barokní přestavby v 17. a 18. století. Při požáru v roce 1821 byla zničena střecha a dvě věže. Během obnovy byla vystavěna pouze jedna věž a doplněna hodinami. Na hřbitově, asi 200 metrů západně od kostela, je další kostel, zasvěcený sv. Janu Křtiteli*. Byl založen ve 14. století jako kaple sv. Linharta, koncem 15. století přestavěn a později několikrát upravován a obnovován, naposledy po požáru v roce 1821, kdy zůstaly stát jen holé zdi. Je to jednolodní stavba s pravoúhlým gotickým portálem, loď je plochostropá. Zajímavou stavbou je i fara ze začátku 18. století (1708); i tu v r. 1821 zničil požár, byla však znovu obnovena. Na náměstí je původně barokní radnice, moderně upravená v r. 1911. V Horní Cerekvi bývala i židovská osada, kterou připomíná starý židovský hřbitov západně od městečka v lesíku nad Pláňovským potokem. Pochází ze 17. století a dochovaly se na něm barokní a klasicistní náhrobky. – Z Horní Cerekve pocházela matka K. Havlíčka Borovského Josefína, dcera zdejšího sládka Dvořáka.

Horní Cerekev má ve znaku černou kančí hlavu v červeném poli, nad ní zkřížené zlaté vidle a stříbrný klíč, nad tím vším tři pštrosí péra – krajní červené, prostřední bílé. Štít s tímto znakem drží dva stojící rytíři v brnění s halapartnami v rukou. Podle mínění některých heraldiků byla však původním znakem nikoli hlava kance, ale medvěda.

Z náměstí můžeme po modré značce dojít k železniční stanici
(1 km).

(Ubytování, stravování: hotel Rustikal, 26 pokojů, 52 lůžek, tel. 0366/961 30, fax 0366/965 69, restaurace denně 7–22 h + bar.)

(Doporučujeme průvodce Telčsko a Dačicko ze Zelené edice.)