Za Hroznětínem, ležícím v kotlině na říčce Bystřici, se Krušné hory zvedají strmě jako zeď do úctyhodné výšky s dominujícím vrcholem Vlčince. Je to oblast divoká a opuštěná, a přesto neobyčejně kouzelná. Vystoupáme až do blízkosti Vlčince, poznáme romantické lesní jezero i rekreační oblast Velkého rybníka s krásným koupáním. Nejdřív ze všeho se však seznámíme s městečkem, jemuž dal jméno dávný majitel, český velmož Hroznata. Cesta není dlouhá, v první třetině nás však čeká velmi ostrý výstup; pak už půjdeme prakticky pořád z kopce.
Hroznětín, kostel – Hroznětín, žel. zast. 1 km – pod Vlčincem 4 km – Velflík (Vlčinec) 6 km – Odeřské jezero 8 km – Odeř 9,5 km – Ruprechtov 12 km – Velký Rybník 13 km – Velký Rybník, žel. zast. 14 km
Původní trhová ves neznámého jména, dnešní Hroznětín*, vznikla zřejmě již koncem 12. stol., kdy se zdejšího kraje, někdejšího Sedlecka, zmocnil na čas německý císař Fridrich Barbarossa a prostřednictvím svých úředníků – ministeriálů – začal nově nabyté území kolonizovat. Po navrácení českému státu ji král Přemysl Otakar I. daroval i s okolním územím českému velmoži Hroznatovi, zakladateli kláštera v Teplé. Ten ji připojil k tepelskému panství. Ve vsi bylo založeno klášterní proboštství, které pokračovalo v další kolonizaci oblasti. Po r. 1268 získal Hroznětín práva městečka, v r. 1386 byl povýšen na město. V r. 1434 je koupil král Zikmund a dal do zástavy Šlikům, kteří tu založili doly na stříbro a cín; za 30leté války se však těžba zcela zastavila. V r. 1689 se obec dostala do majetku bádenských markrabat. Již od 15. stol. se ve městě usazovali židé, kteří nesměli žít v okolních horních městech ani v Karlových Varech; čile s nimi však obchodovali. V Hroznětíně si vybudovali ghetto, synagogu a hřbitov, jeden z nejstarších v Čechách. Většina židovských památek však byla zničena či zdevastována během 2. světové války, zchátralá synagoga byla zbořena v r. 1961. Na židovském hřbitově* za sz. okrajem města zůstala zachována mj. skupina rabínských náhrobků.
Na hroznětínském náměstí stojí kostel sv. Petra a Pavla*, původně románská svatyně z r. 1227. Její věž se v r. 1643 zřítila a o 36 let později ji nově dostavěl H. A. Spaniger. (Někdy bývá spodní část této věže považována za zbytek hradu ze 14. stol.; toto tvrzení však nemá žádné opodstatnění.) V l. 1732–34 byla svatyně rozšířena do dnešní barokní podoby, která zcela setřela pozůstatky románské stavby. U kostela pod starými stromy stojí barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého, Floriána a Šebestiána z r. 1724, při jižní straně presbytáře pak novogotické sousoší Madony, sv. Alžbety a sv. Maximiliána z r. 1871. Původně tvořily jádro města patrové hrázděné měšťanské domy, které zničil velký požár v r. 1873. (Stravování: restaurace U kámoše, PO–PÁ 10–22, SO 15–24 h; restaurant–pizzeria ST–PÁ 15–23, SO–NE 12–23 h.)
Z náměstí od kostela nás povede zelená turistická značka. Projdeme po silnici západní částí městečka až k železničnímu přejezdu a zastávce Hroznětín. Vpravo od nás, v zalesněném svahu za potokem Bystřicí, jsou zbytky zdevastovaného židovského hřbitova. (Ubytování, stravování: penzion, restaurace a vinárna Rafanda, PO–ČT 15–22, PÁ, SO 15–23 h.) Na rozcestí za tratí zahýbáme vlevo a ještě asi 250 m pokračujeme po silnici, pak značka odbočí doprava na asfaltovou vozovku, která se za posledním domkem změní na cestu. Vstoupíme do lesa, mineme vodojem a začínáme stoupat hezkým smíšeným lesem. Asi po půl kilometru následuje kratší „odpočinkový“ úsek téměř po rovině, na vidlicovitém rozcestí se dáme vpravo. Pak se terén opět začíná zvedat – jdeme vzhůru kolem oplocené lesní školky, na jejím konci si zkrátíme zatáčku pěšinou kolem plotu vpravo. Po chvíli se na cestu opět vrátíme. Výraznější stoupání se střídá s rovinkami, postupně se kolem nás začínají objevovat velké balvany* v podobě kamenných, mechem a lišejníkem porostlých „chlebů“, dodávajících krajině romantický ráz. Dojdeme na rozcestí, kde odbočíme po výrazné cestě vpravo. Ta se po chvíli napojí na lesní silničku. Dlouho si ji však neužijeme, protože značka z ní po 150 m zahne doleva na lesní cestu.
Končí relativní idyla a začíná velmi prudký výstup do strmé balvanité stráně, místy jdeme vzhůru přímo po spádnici. Na konci nejprudšího stoupání je rozcestí, kde půjdeme mírně vlevo. Cesta se místy vytrácí a mění se v pěšinu, sledující zarostlý úvoz. V závěru jdeme opět dost výrazně vzhůru; když už začínáme mít pocit, že vypustíme duši, narazíme na širokou a pohodlnou lesní silničku, křižující jihovýchodní svah Vlčince. Pokračujeme po ní vlevo. Zprvu po rovině, pak stále zvolna dolů procházíme krásnými smíšenými lesy. Asi po 1300 m se dostaneme na rozcestí, kde se zprava připojují k silničce tři cesty. My se pustíme tou prostřední. Zprvu ještě krátce stoupáme, pak jdeme prakticky po rovině až k velké louce sevřené lesy. Vlevo pod cestou jsou zříceniny stavení, o kus dál vpravo velký opuštěný objekt bývalé hájenky s bočními stěnami krytými šindelem. Terénní nerovnosti naznačují, že v blízkém okolí stávaly ještě další budovy. Jsme na Velflíku*, kdysi oblíbeném výletním místě s restaurací v nadmořské výšce 900 m, nedaleko od vrcholu Vlčince (973 m).
Kousek za opuštěnou hájovnou je křižovatka turistických cest. Tady se rozloučíme se zelenou značkou a budeme pokračovat po žluté. Vrátíme se asi 20 m zpět a u hájenky zahneme vpravo. Málo používaná, místy poněkud blátivá a kamenitá cesta nás vede dolů lesem. Asi po 500 m dojdeme na rozcestí, kde zahýbáme mírně vpravo. Zanedlouho narazíme na štěrkem sypanou silničku, po které sestupujeme stále v přímém směru. Za dalšího půl kilometru se na rozcestí dáme vlevo na širokou zpevněnou cestu lemovanou modříny, která klesá do údolíčka protékaného malým potokem. Přejdeme přes křižovatku a pokračujeme stále rovně, na příštím rozcestí zvolíme cestu vpravo. Vlevo mezi stromy probleskuje hladina rozlehlé vodní plochy, kterou v uctivé vzdálenosti obcházíme zprava. Je to Odeřské jezero*, někdy zvané i Modré nebo jenom Jezero. Vzdor názvu i prvnímu dojmu jde o nádrž umělou, která byla zřízena, aby zavlažovala rozsáhlé prameniště vodovodu pro Karlovy Vary. Proto je tu zákaz koupání i dalších rekreačních aktivit. Za jezerem začíná lesní vozovka opět dost citelně klesat a asi po kilometru nás přivede na rozcestí, kde odbočíme vpravo. Po několika krocích narazíme na pomník ve tvaru komolého jehlahu s letopočtem 1859, před ním stojí lavička. Následuje další sestup k vodojemu v údolí malého potoka, stočíme se vpravo a po asfaltové silničce vstoupíme do malé vsi Odeř*. Až k zahrádce první vilky vpravo sestupuje skalní bradlo, zakončené skalisky bizarních tvarů. O kus dál vlevo stojí čp. 12 – hezké stavení se zděným přízemím, hrázděným patrem a štítem, vzorně rekonstruované, zajímavý doklad původní lidové architektury tohoto regionu. Ves Odeř je velmi stará, připomíná se již v r. 1273 jako majetek kláštera v Teplé.
Silnička nás dovede k turistické orientaci na křižovatce ve středu vsi. Odtud pokračujeme vlevo málo používanou silnicí volným terénem, v závěru přes menší les do vsi Ruprechtova. Na návsi se zpustlou obdélnou kaplí P. Marie z 19. stol. zahneme vlevo, po 400 m mineme rybník, za ním projdeme křižovatkou a dorazíme do rekreační osady Velký Rybník* při břehu stejnojmenné vodní nádrže. Rozlehlý rybník (50 ha) na Vitickém (Sadovském) potoku je oblíbeným koupalištěm, prakticky ze všech stran jej obklopují chatové osady. (Stravování: hospoda U hastrmana, PO 10–19, ÚT–ČT 10–22, PÁ 10–21, SO 11–21, NE 11–18 h; restaurace Las Velas denně 11–23 h; restaurace Na pláží, září–duben ČT 16–24, PÁ, SO 12–24, NE 12–20, květen–srpen PO–SO 12–24, NE 12–20 h.)
Od turistické orientace na křižovatce nás žlutá značka vede vlevo silničkou mezi chaty. Asi po 500 m se stočí přímo k vodě a o kus dál přejde železniční trať. Za ní zahýbá vpravo; my už ji však sledovat nebudeme, ale dáme se naopak vlevo k žel. zastávce Velký Rybník, odkud se vlakem vrátíme do Hroznětína.
Další doporučené cíle:
Děpoltovice* – 4,5 km zjz. od Hroznětína, zemědělská ves se zámkem z 1. pol. 17. stol. na místě opevněného dvora, v 19. stol. empírová přestavba, pozdně barokní kostel sv. Michaela z let 1786–87, lidová architektura (Stöhrův dům), jv. od obce rekreační Děpoltovický rybník (18 ha) s koupalištěm, chatová zástavba.
(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – západ ze Zelené edice.)
