Je jaderná energie bezpečná? Neškodí životnímu prostředí? Zkusme si sami najít odpověď a vydejme se přímo ke zdroji – do areálu Jaderné elektrárny Dukovany. Nemusíme nakukovat přes zeď, vejdeme bránou – v informačním středisku (otevřeno celoročně 9–16 h) si sami uděláme obrázek o provozu a užitku takového kolosu, jakým „JED“ je. Ostatně při toulkách regionem se s touto značkou setkáme velice často – jaderná elektrárna přispívá mj. i na obnovu památek a archeologické průzkumy. Prohlídku areálu si zpestříme i nenáročnou vycházkou k romantické hradní zřícenině nad údolím Jihlavy.
Jaderná elektrárna Dukovany upoutává naši pozornost jako výrazná dominanta prakticky při každém výletu, který v této oblasti směřuje na nějaké vyhlídkové místo. Mohou za to chladící věže vysoké 120 (!) m. Ty se opravdu nedají přehlédnout. Stavba elektrárny byla zahájena r. 1974 – v květnu 1985 byl do zkušebního provozu uveden první blok, v březnu 1986 druhý, v prosinci 1986 třetí a v červnu 1987 čtvrtý a poslední.
Jsou zde instalovány čtyři tlakovodní reaktory typu VVER druhé generace model V 213. U každého rektoru jsou dva turbogenerátory o elektrickém výkonu 2×220 MW. Celkový elektrický výkon je 1760 MW. Vyhořelé palivo se po vychlazení v chladících bazénech (to trvalo 3–5 let) odváželo do bývalého Sovětského svazu. To od r. 1991 není možné, a tak mají Dukovany speciální mezisklad o kapacitě 600 tun, přičemž se ročně uskladňuje asi 60 tun paliva.
K elektrárně se dostaneme autobusem z obce Dukovany, dá se tady i zaparkovat. Od vchodu do informačního střediska jdeme nejprve po silnici směrem k Dukovanům podél areálu elektrárny – dobře si při tom můžeme prohlédnout monumentální tvary chladících věží. Míjíme pomníček, připomínající tragickou smrt Zdeňka Řeřuchy (1934–54), a první zpevněnou komunikací odbočujeme vlevo k lesu. Silnička klesá podél potoka k rozcestí turistických značených cest poblíž zříceniny hradu Rabštejna.
K němu se dostaneme vpravo po červené a zelené značce – zdoláme roklinku s potokem, vystoupáme na travnatou plošinu a mezi stromy vlevo asi 200 m jdeme ke hradnímu areálu nad údolím Jihlavy. Rabštejn , pevný a poměrně rozlehlý hrad, vybudovali v 1. polovině 14. stol. páni z Janovic. Rozloha hradu neodpovídala velikosti panství, jehož součástí byly pouze vsi Dukovany a Horní Dubňany. Od pánů z Janovic přešel Rabštejn do markraběcích rukou .
V r. 1402 markrabě Prokop daroval Rabštejn za věrné služby statečnému válečníkovi z Kunštátu zvanému Suchý Čert. Buď později Suchý Čert nebo po jeho smrti bratranec Petr z Jevišovic a bratr Suchého Čerta Jindřich z Kuštátu podnikali z hradu loupežné výpady. Moravští stavové to tak dlouho nenechali, Petra a Jindřicha zajali a v r. 1409 v Brně na Špilberku popravili. Pak se tu usadila husitská posádka. Po husitských válkách byl Rabštejn základnou pro loupeživé výpady, a tak moravští stavové v r. 1449 hrad rozbořili.
Od té doby už hrad zůstal v troskách.Překročíme hluboký příkop se strmými stěnami, vylámaný ve skále, a vystoupíme k asi 4 m vysoké zdi, hlavnímu zbytku hradu. Ohniště a improvizovaný přístřešek napovídají, že hrad je dnes oblíbeným cílem romantických tuláků. Kdybychom pokračovali k okraji ostrožny, narazili bychom na místo, kde v r. 1937 spáchal sebevraždu jeden student – pomníček už ale zmizel. Díváme se odtud do údolí k čerpací stanici.
Pamětníci už jen vzpomínají na někdejší Skryjský mlýn, který zmizel pod hladinou přehrady.Od hradu se vracíme zpátky nejprve 200 m k prvnímu rozcestí, pak přes roklinku k další turistické orientaci a přímo po zelené značce roklinou podél potoka. Z pohodlnější cesty odbočíme před okrajem lesa vlevo strmě do kopce a pak již schůdnější cestou vyjdeme z lesního porostu do otevřeného terénu. Před námi vyrostou chladící věže dukovanské elektrárny – k ní také směřuje značená cesta.
(Doporučujeme průvodce Pojihlavím a Pooslavím ze Zelené edice.)
