Dhaulagiri – severní stěna, autor: Kogo Základní údaje V mrtvém indickém jazyce sanskrtu, znamená Dhaulagiri „bílá hora“. Je další z himálajských velikánů. Jedná se o sedmou nejvyšší horu světa s výškou 8 167 metrů. Od šesti nejvyšších se liší v tom, že neleží na hranici dvou států. Hora vyrůstá v Nepálu, severozápadně od turistického centra jménem Pokhary. Prvovýstup byl uskutečněn 13. května 1960 švýcarsko-rakouskou expedicí. Na vrchol vystoupili Kurt Diemberger, Peter Diener, Ernst Forrer, Albin Schelbert, Nyima Dorji a Nawang Dorji. Z masívu Dhaulagiri vyrůstá celkém 13 vrcholů, které převyšuji 7000 metrů. Níže jsou všechny vypsány, číselný údaj v závorce je rok jejich vylezení. 8 167 m Dhaulagiri I (1960), 7 751 m Dhaulagiri II (1971), 7 715 m Dhaulagiri III (1973) 7 661 m Dhaulagiri IV (1969), 7 618 m Dhaulagiri V (1975), 7 268 m Dhaulagiri VI (1970) 7 385 m Churen Himal-hlavní vrchol (neznámo), 7 371 m Churen Himal-východní vrchol (1970) 7 371 m Churen Himal-západní vrchol (1970), 7 246 m Putha Hiunchuli (1954) 7 193 m Gurja Himal (1969), 7 150 m False Junction Peak (1970), 7 108 m Junction Peak (1972)
Zimní výstup
Jako první překonali náročné zimní podmínky Poláci Andrej Czok a Jerzy Kukuczka. Podařilo se jim to 21. ledna 1985.
Výstupové cesty
1960 – prvovýstup severní stěnou. Vedoucí expedice byl Max Eiselin. Tato expedice byla první, která měla ve svém vybavení zásobovací letadlo, které přistávalo v sedlech Dambuš (5 200m) a v Severovýchodním sedle (5 700m). Do té doby něco takového ve výšce nad 5 000 metrů nebylo odzkoušeno. Celá expedice byla skvěle naplánovaná a už v květnu byly vystavěny všechny výškové tábory. Dalším důkazem skvělé přípravy je, že nikdo neumřel a při výstupu na vrchol nebyl využit umělý kyslík. Trasa se stala klasickou pro výstup na Dhaulagiri.
V roce 1978 byl uskutečněn japonskou expedicí výstup jihozápadním hřebenem. Ve stejném roce byla prostoupena také cesta jihovýchodním hřebenem, podařilo se to opět japonské expedici. Hřebeny ohraničují 4 000 metrů vysokou jižní stěnu.
V roce 1980 byla překonána východní stěna. Jeden z nejoceňovanějších horolezeckých výkonů všech dob byl uskutečněn v roce 1988. Zasloužili se o to Kazaši Jurij Mojsejev, Kazbek Valijev a Slovák Zoltán Demján. Výstup jim trval 16 dnů a během výstupu lezli obtíže VI+ A2 klasifikace UIAA, což je v těchto podmínkách téměř nadlidský výkon. Výstup byl oceněn jako nejcennější himálajský výstup toho roku.
Další cesty zmíním jen heslovitě, v závorkách je uvedena národnost expedice, popřípadě jméno. 1980 – V stěna (mezinárodní expedice), 1980 – JZ pilíř (Francie), 1981 – J stěna (Jugoslávie), 1982-S stěna (Japonsko), 1984 – Z stěna levým pilířem (Československo), 1985 – Z stěna pravým pilířem (Československo), 1986 – J pilíř (Polsko), 1986 – nová cesta ve východní stěně (Slovinec-sólo výstup), 1990-nová cesta ve V stěně (Krysztof Wielicki – Polsko, sólo výstup za 16 hodin), 1991 pilíř v Z stěně (Kazachstán), 1993 – střed S stěny (Rusko/Británie), 1999 – střed J stěny (Slovinec-Tomaz Humar, sólo výstup),
České výstupy
Jako první z Čechů na vrchol vystoupili v roce 1984 Karel Jakeš, Jaromír Stejskal a Jan Šimon, který bohužel zahynul při sestupu. Tato trojice zapíchla pomyslnou českou vlajku ve velkém stylu, protože se jednalo o prvovýstup západní stěnou. V roce 1990 na vrchol vystoupila další z legend českého horolezectví Leopold Sulovský spolu se Stanislavem Šilhánem. Výstup uskutečnili klasickou cestou. V roce 2008 se česká enkláva na Dhaulagiri opět zvětšila zásluhou Martina Minaříka, Radka Jaroše a Zdeňka Hrubého. O rok později vystoupil na vrchol David Fojtík.
Zajímavosti
Jerzy Kukuczka byl druhým člověkem, kterému se povedlo vylézt všech 14 nejvyšších hor světa. Stihl to za pouhých 8 let, což je dodnes platný rekord (1979-1987). Všechny výstupy až na Mount Everest uskutečnil bez umělého kyslíku. Jde o opravdovou ikonu nejen polského, ale i světového horolezectví. Je často označován jako nejlepší horolezec všech dob.
Prvovýstup na vrchol byl uskutečněn v pátek 13.
Dhaulagiri je nejpozději vylezenou osmitisícovkou, pokud nepočítáme Shishapangmu, na kterou byl cizincům zákaz vstupu z politických důvodů.
Z jihovýchodu hora vyroste o neuvěřitelných 7 000 metrů na 30 kilometrech, což je za Nanga Parbat druhé nejvyšší převýšení.
Jižní a západní stěna měří neuvěřitelných 4 000 metrů, o moc pozadu nezaostávají jejich severní a východní sestřičky, které dorostly do velikosti 3 000 metrů.
Dhaulagiri byla až do třicátých let 19. století považována za nejvyšší na světě.
Hora působí velmi majestátně, protože je výškově izolovaná od okolí. Když jsou dobré podmínky, je hora viditelná až z 200 kilometrů vzdálené Indie.
Nedobytná Dhaulagiri
Tato hora byla dlouhou dobu nazývána nedobytnou, protože od roku 1949, kdy bylo území zpřístupněno cizincům, až do roku 1960 se to nikomu nepovedlo. Zkoušeli to Francouzi, Němci, Rakušané, Švýcaři, Argentinci si dokonce pomáhali dynamitem, ale hora pořád odolávala. Do roku 1990 zde byla úmrtnost vzhledem k úspěšným výstupům 31%. K mnoha tragédiím vůbec nemuselo dojít, kdyby byla příprava tak důkladná, jako byla příprava Maxe Eiselina v roce 1960.
