Pokud to trochu nadsadím, tak dezinfekce vody je tak trochu ožehavé téma. Na jedné straně jsou cestovatelé, horolezci a dobrodruzi, kteří vodu zásadně dezinfikují. Někoho k tomu dovedla zkušenost z probdělé a proběhané noci, jiní jsou prostě jen opatrní a hned při své první cestě si přibalili dezinfekci vody a tento návyk jim zůstal.
Na druhé straně jsou ti, kteří by si vodu žádným jiným způsobem než převařením neošetřovali a zastávají názor, že dezinfekce je zbytečnost, chemikálie a pro ženský.
Mám pocit, že jsem zastával názory a zvyky obou těchto skupin. Když mi bylo osmnáct a vrátil jsem se z třídenního toulání se po Tatrách, strávil jsem noc na záchodě a pak už vlastně jen ve vaně. Následně jsem sebou sekl kvůli dehydrataci a pobyl si týden v nemocnici. Po vyšetření krve zjistili, že ten „průser“ byl z vody.
Po téhle zkušenosti jsem dezinfekci vody ještě neřešil. Dovedla mě k tomu paradoxně až přítelkyně, když jsme letos v zimě jeli do Jižní Ameriky a na základě jejího naléhání jsem pořídil Sanosil. Věřte mi, že si člověk pěkně rychle zvykne na tuhle pojistku. Najednou jsem nechtěl pít vodu, která by nebyla dezinfikovaná. A to jen proto, že jsem měl dezinfekci po ruce.
Opatrnost není věčná…
Jenže tento pud „sebezáchovy“ ve mně dlouho nevydržel a už při letní cestě do Afgoše jsem se na dezinfekci vykašlal, protože v lékárně, kterou mám u domu, ji neměli. Další byla deset minut pěšky, tak jsem se na to vykašlal.
Těmito řádky jsem chtěl jen naznačit, že je potřeba chápat oba tábory, protože k tomu prostě mají své důvody. Záleží i na tom, jak a kde cestujete. Pokud se po většinu své cesty budete pohybovat po městech, kde budete brát vodu z kohoutku, tak je dezinfekce určitě na místě. Ještě lepší příklad jsou trekaři, kteří se často pohybují v údolích, jejichž hlavní toky jsou zásobovány z malých bočních potůčků, nad kterými se často pasou ovce, kozy, krávy apod.
Na druhou stranu horolezci, kteří mají vodu díky roztápění sněhu nebo nateklému pramínku z ledovce, který je položený ve výšce 4000 metrů, se asi nemusejí obávat živého tvora, který by jim vodu znečistil.
Chci dezinfekci vody, ale jakou?
Pokud se tedy pro dezinfekci rozhodnete, tak vám můžu doporučit zmíněný Sanosil DDW (na bázi peroxidu vodíku). Je to malá lahvička, která vám vyčistí cca 80 litrů vody (1 ml roztoku na 1 l vody. Nestojí moc, cca 100 Kč, a je to lepší, než s sebou tahat kartuši navíc kvůli převařování. Jedinou nevýhodu je, že se na etiketě píše: „vodu z vodovodu je možné pít po 30 minutách od nakapání, z pramene po čtyřech hodinách“. Nedokážu si moc představit situaci, kdy mám žízeň, tahám se s třiceti kilovou krosnou a čekám čtyři hodiny. Někteří Sanosilu vyčítají slabou účinnost.
Další variantou je Certisil Combina. Ten je sice už dražší, kolem 300 Kč, ale uděláte z něj 500 litrů vody (1ml roztoku na 10 l vody). Takže po přepočítání vás vyjde o třetinu levněji než Sanosil. Výhodou je také to, že vodu můžete pít téměř okamžitě (15 – 30 minut bez rozdílu odkud vodu berete). Nevýhodou je asi chuť, protože přípravek pracuje na bázi chlóru a iontů stříbra.
Další variantou je například Persteril, který je však hůře k sehnání a má jemně nakyslou chuť.
Došel jsem tedy k tomu, že si dezinfekci na cesty brát budu, pokud mě nezradí nejbližší lékárna. Pokud ji však s sebou mít nebudu, tak se z toho zkrátka nepo… nebo ano?
Omlouvám se za vulgarismy v článku, ale když ono to do toho tématu tak krásně sedí 
.
