29.10.2002 – Devítiletý chlapec z České republiky tragicky zahynul při výstupu na třítisícový vrchol Keeseck (3087 m) ve východním Tyrolsku, na který se vydal se svým otcem a dalšími turisty. Článek o jedné nezodpovědnosti a nečekané souvislosti případu se zmizením Jany Kubištové v Ekvádoru!
Nazory pana Tejkla v odkazovanem rozhovoru jsou velmi zajimave. Srovnej
1) … Přírodní národy tu prokazatelně žijí, jejich teritoria jsou úzkostlivě respektována … muži bývají často zabiti, ženy integrovány.
2) … mohlo by se stát, že prožije krásný a naplněný život v divočině aniž by se kdy do civilizace dostala.
Zejmena upozornuji na zajimave pouziti slova „integrace“ :-O a formulaci „krásný a naplněný život“ – ten clovek moc netrpi predstavivosti…
Nevím, co to má co dělat s tím případem na Slovensku. To je něco úplně jiného. Přechod Nízkých Tatetr na bežkách, jako v podstatě masová turistická akce, pořádaná již léta TJ Banka je úplně jiná záležitost, než tato akce s chlapcem. Kdyby nebyl tehdy Stráský ministrem, nikomu by na tom nepřípadlo nic divného.
Je to jen laciná honba za senzací.
Taháme právě proto, že díky tomu jak byl medializován, tak také vešel ve všeobecnou povědomost. To jestli se jedná o honbu za senzacemi bych přenechal bulvárním médiím a plátkům mezi které se nepočítáme. Případ z Nízkých Tater (nebudu tedy zmiňovat pana ministra chcete-li, díky jemuž byl případ jistě medializován) má s tímto totiž jednu zásadní shodu a tou je lhostejnost skupiny k jedincům a v neposledním případě ilustruje také to, že k podobnému případu může dojít i v „našich“ podmínkách a tudíž není třeba jezdit do Rakouska. To si bohužel hodně lidí neuvědomuje, on se může stát pěkný průšvih i v Krkonoších. To bylo také zásadním a hlavním motivem článku – poučení spolu s varováním před podobnými případy a excesy.
Čirou náhodou jsem si přečetl příspěvek o tragedii v Rakousku. Pochopil jsem asi správně, že zmiňovaný otec je tentýž pán, který měl cosi do činění s výpravou do Ekvádoru, kde se ztratila jedna členka výpravy (viz odkaz na rozhovor iDnes) . Pokud je vše alespoň přibližně tak, jak se píše, vypadá to tedy, že tento pán nemá dostatečnou předvídavost situací, a skupiny ve kterých se ocitá mají problém s „týmovou spoluprací“. Přesto, že jeho příběhy ukazují, že mu není zatěžko hazardovat dokonce s životy svých nejbližších, velmi ho lituji, protože vyrovnat se, se ztrátou dítěte je těžší než kdejaká tří, čtyř, pěti … tisícovka.
Pane Macháčku, bihužel vyslovujete závěry aniž byste znal fakta o oné akci v Nízkých Tatrách. Odpovědnost skupiny je složitá věc a nevím, co vy byste dělal, kdyby se Vám do Vámi organizované skupiny několika desítek lidí, kteři jsou všichni plnoletí a zodpovědní sami za sebe, vnutilo neodmítnutelné a nepoučitelné individum, jehož životním cílem je co nejdřív přijít o kejhák.
Pokud by podle Vás vždycky skupina plně zodpovídala za všechny své členy, mohl byste pak pranýřovat všechny himalájské expedice, kde někdo zemřel. A že jich už bylo.
Tím ovšem nechhci nijak snižovat odpovědnost otce v případě, o kterém se zde píše.
Pane Machacku, omlouvam, se ze nepisi diakritiku ale muj OS mi to neumoznuje.
Zajimalo by mne procpak jste zduraznil vyse uvedene, ze na turu je doporucovan horsky vudce. Je videt, ze v teto oblasti asi nemate mnoho zkusenosti. Horsky vudce se doporucuje talrka u vsech tur a to i napriklad na zminovanem Slovensku. To by znamenalo, ze pokud se sebelepsi horolezec zabije, tak je treba to svest na to ze nemel s sebou vudce, ktery se doporucuje na tuto turu. Ve me alespon vase zdurazneni tohoto faktu podobne pocity vyvolava. V horahc se pohybuji jako horolezec od svych cca osmi let a to jak media dokazi delat jednoznacne zavery a senzace s podobnych veci me neustale prekvapuje. Presto, ze uvadite, ze nechcete delat zavery, vas clanek ctenare stejne k nazorum vede, a to je to co se mi na tom nelibi. Az neco podobneho zazijete treba to pochopite.
Ano srovnání s „akcí“ v Tatrách trochu pokulhává. Však jsem také nic přímo nesrovnával ani nekomentoval, pouze jsem zmiňoval podobnost. A včem to všechno pokulhává? Tam jak píšete to byla masová akce a bylo přítomno jak zmiňujete „několik desítek lidí“. Zde se jednalo o akci spíše individuálního charakteru a nepředpokládám že by ve skupině od které se otec s dítětem bylo více jak deset lidí, i když se o počtu nikde média nezmiňují. Jen je zajímavé že se po nich nikdo ze skupiny po tom co se večer nevrátili nikdo nesháněl, nikomu to nepřipadlo divné atd.!? Ano každý kdo se pohybuje v horském prostředí a ví něco o Himálaji (mimochodem proč všichni píší nesprávně Himaláj!!? 🙂 ) tak si nědělá iluze o tom jak fungují vztahy ve skupině ve vysokohorských podmínkách Himálaje a lze se o tom bohatě dočíst. Tady jsme ale ve výšce 2000 až 3000 m a to je přece něco jiného na to aby si suveréni hráli na individualisty. Také nijak zvlášť nepranýřuji skupinu, ale jen mi přijde divné, že se nikdo nesháněl atp. jak jsem psal.
K tejto diskusii mam len dve poznamky.
Prva, menej podstatna, akcia s p.Stranskym sa neodohrala v Nizkych Tatrach, ale na Kriznej vo Velkej Fatre. (zhodou okolnosti som bol v zachrannom time).
2. Zhodou okolnosti velmi dobre poznam niektorych ludi z akcie v Tirolsku a vobec ma neprekvapuje, ze to takto dopadlo. Vseobecne sa vela ludi sprava (a nielen v horach) ako diva zver a dosiahnutie vrchola a casovy plan je pre nich viac ako ludsky zivot. Namietka, ze tam isli dobrovolne a porovnanie s Himalayami neobstoji. Vyska 3000m a priebeh akcie sa neda porovnavat s vyskou 6-8000m, kde ma kazdy problemy so sebou.
Viem, ze tyto ludia su teraz otraseni, ale je to ich vina v plnej miere!!
Je to velmi podobné,pretože i vtedy účastníci túry sa na svojho priatela vykašlali a neposkytli mu pomoc.Ak by to urobili včas,mohli mu zachrániť život.Lenže to by museli prerušiť svoju „naplánovanú“ túru.No a tentoraz je to také isté.To že je otec blbec,je až druhoradé.
Krásny dobrý deň!
Tritisícovka, dané ročné obdobie, zlé poveternostné podmienky, sneh, ťažšia orientácia, 9 ročný chlapec, nedostatočné vybavenie, oddelenie sa skupiny… Zo základných faktov si každý, čo len trošku znalý problematiky, urobí svoj názor na túto tragickú udalosť. Vyhasol život 9 ročného chlapca…muselo sa to stať?
Vážený pán Jandík, rozoberáte zodpovednosť skupiny. Nedajú sa porovnávať himalájske expedície a skupina bežných turistov. Dalo by sa to rozoberať do detailov, ale napíšem iba základné pravidlo pre skupinu bežných turistov: skupina pred túrou akceptuje svojich členov, a teda každý dospelý člen berie na seba zodpovednosť aj za ostatných. Člen skupiny musí pomôcť v prípade potreby, a to do „hranice“, kedy neohrozuje svoje zdravie a život. Tu sa dá filozofovať, kde je tá hranica, ale filozofovanie ešte nikomu nezachránilo život! Pomôcť je potrebné vždy a v maximálne možnej miere. Každú situáciu je potrebné citlivo zvážiť a reagovať okamžite a správne. Na to ale musíme mať bohaté skúsenosti z hôr ( a vedomosti „survival“ ) a musíme mať 100% výbavu, viď. http://www.svetoutdooru.cz. Preto v skupine musí byť minimálne jeden skúsený člen, kt. pred túrou skontroluje vybavenie každého člena, posúdi primeranosť túri na jednotlivých členov – kto na to nemá, jednoducho nepôjde, resp. pôjde sa na ľahšiu túru a pod. Skúsený člen je vedúci skupiny a riadi priebeh túri, ostatní členovia musia akceptovať jeho povely. Takýmto spôsobom sa ani jeden člen skupiny nedostane na „hranu“.
Vážený pán Vidlak, služby horských vodcov je potrebné využiť v tom prípade, keď človek nemá potrebné skúsenosti na danú túru, resp. výstup. Ak by daná skupina využila túto možnosť, chlapec mohol dnes žiť. A celý priebeh danej udalosti poukazuje na skutočnosť, že skupina nebola skúsená. Je potrebné poukázať na túto možnosť, pretože ľudia uvažujú nasledovne: to zvládneme, načo nám je horský vodca? Služby horských vodcov vo všeobecnosti nie sú až tak drahé, resp. čo predstavuje nejakých tisíc korún za ľudský život. Ale filozofovať sa tu dá opäť…prenechám to na ostatných…
V prvom rade je potrebné dbať na prevenciu, aby nedochádzalo ku krízovým situáciam, či už v horách alebo bežnom živote. Pred cca. dvoma týždňami zablúdila nemecká rodinka pri zostupe z Veľkého Rozsutca (1610 m.n.m.) v Malej Fatre. Horská služba našla dieťa o jednej v noci v kritickom stave, podchladenie bolo značné. Bol už sneh a rodinka bola nedostatočne oblečená, bez potrebného vybavenia a túru realizovali v botaskách…
Zoberme si bežnú situáciu (situácie): hustá hmla, teplota okolo nuly, resp. pod nulou, silný nárazový vietor, dážď, resp. sneženie… Za aký čas sa človek podchladí? Za aký čas sa podchladí 9 ročný chlapec? Za aký čas sa podchladí 9 ročný chlapec v kvalitnom spacáku a stane s prísunom teplých tekutín v dostatočnom množstve? Koľko váži kvalitný stan pre dve osoby, spacák, karimatka, varič…? Koľko to stojí? Dá sa nahradiť ľudský život? Netreba písať odpovede, nakoľko každý, čo len trošku znalý problematiky, si odpovie sám!!!
Dokedy budeme podceňovať hory a preceňovať svoje schopnosti???
PS: včera som bol zhodou okolností na Veľkom Rozsutci. Stretol som skupinku turistov z Bratislavi, dvaja cca 25 roční a jedno dievča v ich rokoch. Dievča nechávali značne za sebou (keď sme hodili reč, mali ju medzi sebou), nemali lekárničku, nepoznali tel. číslo na HS, prvú pomoc by vedeli poskytnúť len tak tak…preto prosím všetkých čitateľov, robte osvetu a doporučujte svetoutdooru.cz!
S priateľským pozdravom všetkým čitateľom kvalitného svetoutdooru.cz
Samuel Hruškovic
RESCUE TEAM SLOVAKIA
…that others may live!
http://www.rescue.sk
Vážený pane Hruškovic, Váš příspěvek mi mluví z duše. Věta v závěru „…Dokedy budeme podceňovať hory a preceňovať svoje schopnosti???…“ platí pro nás, pro všechny, kteří trávíme rádi čas na horách – protože si myslím, že mnohý z nás má takové to svoje „to zvládnu“. Jde tedy také o to, ubránit se svým pocitům suverenity. Psychická připravenost, která může problémům předejít, ta mnohdy chybí – obtížněji než fyzická se „trénuje“ a koupit jako technické vybavení se nedá.
mel zemrít ten idiot 50letej chlap… jestli tohle neni vrazda tak co potom… ach jo….
To, že někdo vezme malé děcko na takovou tůru v tomto čase je jistě velká chyba. Co se týče odpovědnosti skupiny a srovnávání podmínek v Himaláji a Tatrách nebo Krkonoších, nevidím to tak jednoduché, protože do Himalájí určitě jezdí zdatnější a zkušenější lezci než do Krkonoš. Relativní obtížnost podmínek nebo přinejmenším vnímání této obtížnosti může být větší v Krkonoších nebo Tatrách pro nezkušené turisty než objektivně mnohem těžší podmínky pro zkušené. Navíc jakási „dohoda“ o vzájemné pomoci týmu bude v „lehčích“ podmínkách méně propracována i respektována. Pokud nejsou jasně stanovena, vyslovena a respektována pravidla, není možno s podporou skupiny kalkulovat a je nutno tomu přizpůsobit i výběr tůry.
Pokusím se stručně:
A) Jednoznačně to bylo neomluvitelné podcenění sil i vybavení – dnes je možno se bez problémů opravdu dobře vybavit i informovat
B) Podle rozhovoru a dostupných informací o chování v horách je p. Tejkl evidentně dobrodruh v tom nejhorším slova smyslu a jestli ve skupině v Tyrolích nebo v Equadoru byly jemu podobní, pak není co dodat!
Na druhou stranu bych si ani v nejmenším nedovolil případ v Equadoru s případem v Alpách srovnávat!
C) Rozhodně je otec odpovědný za dítě v plném rozsahu a neomlouvá ho ani názor, že neodhadl situaci, ať už byl zkušený či nikoli, (jako kdyby vedl dítě přes cestu a neodhadl rachlost projíždějícího auta). Chování celé skupiny je zarážející a neomluvitelné – rozhodně bych byl pro jejich účast na vině…
Je to pořád dokola, někteří lidé jsou nepoučitelní a většinou, pkud k něčemu podobnému dojde, tak sami před sebou svádějí vinu stylem: “ … smůla, nešťastná náhoda, takový je život …“ To jsou pro mne vždy argumenty nepřijatelné, pokud sami, resp. skupina neudělá vše pro eliminaci potenciálních nehod.
(Souhlasím s Tmš, marwal, Borek apod.)
RK
Vzhledem k nedostatku informací nemohu hodnotit konrétní případ, ale rád bych znal názor na řešení následující situace (a ve více obměnách jsem ji již zažil).
Skupina si naplánuje tůru skoro na hranici svých možností. Všichni jsou vybaveni a připraveni i na zhoršení podmínek. Někdo s sebou přivede dítě nebo kamaráda bez patřičné výzbroje a zkušeností. Někteří členové skupiny se brání, jejich obavy jsou však bagatelizovány. Pak je několik mpožných scénářů – buď se podaří nepřipravenému účastníku zabránit v účasti na akci (rozmluvit mu ji), což je málo pravděpodobné, nebo ho vzít a doufat, že se nic nestane (nezodpovědné), nebo se sami akce vzdát (alibistické ?). Jak velký je pak „nárok“ na pomoc skupiny, která se sama pohybuje na hranici svých možností a každá zátěž navíc zvyšuje její riziko ? Rád bych znal vaše názory na tuto problematiku. Dík
Vazeny pan Jirka!
Odpovednost skupiny???
Vzdy vsetko zalezi od skupiny, t.j. aka partia sa zisla (skusenosti,
vzajomne skusenosti, vybavenie, kamaratske vztahy a pod.) a od narocnosti
akcie, t.j. od maximalne mozneho rizika, resp. do akej objektivnej vysky
rizika som ochotny ist, t.j. aku zodpovednost beriem na seba – som ochotny
na seba zobrat. Nepisane pravidlo je, ze kto organizuje akciu, je aj
zodpovedny za jej priebeh (resp. musi zabezpecit jej bezpecny priebeh – napr. zavola skuseneho cloveka, resp. zabezpeci horskeho vodcu, ako uz aj redakcny tim svetoutdooru pisal), preto ak ste organizator, je potrebne byt
dvojnasobne opatrny a dopredu kazdemu povedat „pravidla hry“. Ked sa raz
napr. povie, ze bez prsiplasta sa nejde, tak sa nejde! Nediskutujem! Povedal
som! Clovek musi byt tvrdy, mozno az prilis, ale je to pre dobro veci.
Ked sa nieco stane, potom je uz neskoro, a aj zbytozne nadavat si do
hlupakov (a
pod.) a vraviet, ja som nechcel a pod., ved to poznate…
Takze, ak je spravna partia, tak staci par viet a problem je vyrieseny. Je
dobre, ked veduci skupiny ma silnu a prirodzenu autoritu – stara partia. S
novou – nepoznanou partiou je to horsie (zajazd, organizovany vylet a pod.). Potrebne je sa najskor otukat
(spoznat sa navzajom) na menej narocnej ture – turach, aby sme zistili, co
je v jednotlivych ludoch, aj ked 100% zaruka to samozrejme nie je.
Presny recept (presna odpoved) neexistuje na Vasu otazku, pretoze ako sam
pisete – neist na turu, ak predsa len neskusena osoba (alebo bez potrebnej
vybavy) pojde…a Vy ako skuseny clen skupiny nepojdete, zvysuje sa tym
riziko ostatnych v skupine bez Vas – tu ale pred turou treba ostatnym
ucastnikom jasne povedat, z akeho dovodu idete (hovorim tomu bezpecnostny
technik :-), aby Vas potom nemohli obvinit, ze ste suhlasili s danym
zlozenim skupiny.
Ale toto je krajne riesenie! A osobne nie som jeho zastanca. Ako som pisal,
treba byt aj tvrdsi a stat si na svojom, ak ste skuseny a viete, ze riziko
je prilis velke.
Ak predsa „musite“ ist so skupinou ako „bezpecnostny technik“, potom v
terene mozete zasiahnut pri prvych prejavoch urcitych problemov, resp. este
skor. Vzdy v prvom rade je potrebne dbat na bezpecnost vsetkych clenov, aj
za cenu urcitej silnejsej vymene nazorov, ved to poznate, ako sa niekedy
vztahy v zlomku sekundy a za urcitych okolnosti vyhrotia, resp. ako tazko
niekoho presvedcit o urcitych skutocnostiach. A co je najhorsie, az
zarazajuce, ze ludia su nepoucitelni!!! A este je horsie, ked takyto ludia
ohrozia ineho cloveka, resp. ludi, resp. ak vzniknuta situacia si vyzaduje
zasah zachranarov.
K nestastiu vo vseobecnosti vela netreba a k vacsine tragedii by sa dalo v
beznych turistickych podmienkach predchadzat. Vsetko (pre absolutnych
detailistov radsej dopisem „skoro vsetko“) zalezi iba od nas, preto zbytocne
neriskujme podcenovanim sily hor a zbytocne neprecenujme svoje sily, ved
hrdinov su plne cintoriny, cest ich pamiatke!
Mam prosbu na vsetkych! Sirte osvetu…a ak niekoho stretnete na horach a vidite, ze nieco nie je v poriadku, poradte, pomozte, aj za cenu rizika, ze Vasa dobre mienena rada nebude hned akceptovana, niekedy clovek na to potrebuje viacej casu. Dobrou radou a pomocou mozeme velakrat niekomu zachranit zivot a nemusime o tom ani vediet…ale niekto to vidi…
PS: vzdy stastny navrat!
S priatelskym pozdravom
Samuel Hruskovic
RESCUE TEAM SLOVAKIA
…that others may live!
http://www.rescue.sk
Jestlipak víte,jak se jmenuje spolek pana Tejkla, se kterým podniká tyto úžasně bezpečné a zajištěné akce? Rád Vám to prozradím- jmenuje se NEBOJSA – jak příznačný to název, že? A to, že pan Tejkl nechával své děti chodit po ledovci nenavázané a v polobotkách a ještě se s tím chlubí na své diašou-co k tomu dodat! Pokud chce zažívat podobná dobrodružství, tak prosim, ale proč při tom ohrožuje životy jiných? Po přečtení odkazu na rozhovor s panem Tejklem tak uvažuju, jestli má vůbec tenhle člověk nějaké svědomí?!?Připadá mi, že tento případ je dost podobný případu Jany Kubištové, nezdá se Vám? No, nic, snad se pan „horolezec“ Tejkl ze smrti svého syna poučí-jestli ano, je smutné, že to muselo zajít až tak daleko; jestli ne, tak by ho měli někam zavřít – vězení nebo blázinec? Každý člověk udělá někdy velkou chybu, ale většinou se z ní poučí a snaží se, aby se to už neopakovalo. Jak se říká: Jedna chyba-žádná chyba, ale dvě chyby si už nemůžeme dovolit! A pokud se za tou chybou skrývá něčí život, pak to platí o to víc. Doufám proto, že se jméno Tejkl v podobných souvislostech v médiích už neobjeví!!!
Vidím to osobně jako nepřízpusobení tůry a tempa skupiny nejslabšímu členu ( otce se synem), což je základní pravidlo skupin na tůrách.
Sestup samotného otce s malým synem z třítisicovky ve zhoršených sněhových podmínkách, na přelomu října a listopadu , kdy se krátí rychle den, v neznámém terénu a hlavně bez žádné pomoci skupiny je značně rizikový a ví to každý zkušenější horal. Je to odpovědnost celé sobecké skupiny, především těch nejzkušenějších členů, kdy se všichni rozhodli po zdolání Keesecku pokračovat dál, aniž by se vůbec kdo zabýval tím, že někdo chybí a zda se případně v bezpečí dostane dolů. Jenom tím, že někdo nemá dostatečné disproporce a přibrali jsme ho do skupiny nám nedává právo ho odepsat, ale naopak snažit se mu pomoci, každý začátek je těžký. I my silní se můžeme nejednou dostat do role těch nejslabších, co pak … ? Pomůže nám naše skupina kamarádů ?
http://respekt.inway.cz/clanek_detail.php?sel_id=4012&rocnik=2002&cislo=48
Nevím jak byla zkušená skupina turistů do keré chlapec patřil, ale jestli-že vezmou na výstup hory která je přez 3000 m vysoká devítiletého chlapce uvažoval bych o jejich zdravém rozumu.
Nemam slov, clovek by i rekl, ze si to ti novinari jen vymysleli…!!! Je to silenec, a ne otec ditete, vzdyt prece musi o ture neco vedet, kdyz tam sebou bere 9-ti lete dite, tak proc tolik chyb?? A jeste k tem ostatnim- takovi ,,lide“ nemaji na horach co delat…
Josef Tejkl k tomu říká: „Nikomu nic nevytýkám. Moji další tři synové na tuhle tragédii ale doplatí. Budu se o ně bát a nejsnadnější řešení, jaké se nabízí, je nebrat děti do hor. Byl jsem si jistý, že se mnou je Kuba v bezpečí. Že když jsem s ním, tak se nemůže nic stát.“
Pan Tejkl se cítil silnější než hory? Když byl tedy Kuba s ním nemohlo se mu nic stát?
Sám pan Tejkl zemřel v r.2009 na králickém Sněžníku, shodou náhod v ten samý den, kdy jsme tam byli také, což jsme se ale dozvěděli mnohem později.
Hory jsou hory a nevyplatí se je podceňovat.
Podle mne je to vina vsech ucastniku vypravy,ze ten kluk umrel.Predem by potrebovali takovi magori co tahaji deti na takoveto akce nakopat pr… .A z lidskeho a solidarniho hlediska si myslim ze nazor – v extremu kazdy sam za sebe v tomto pripade,kdyz je tam dite,i kdyz neni moje atd je odsouzeni hodny taktez. Vzdy jde nejakym zpusobem pomoct diteti{nevim jestli jim tam treba nechali aspon jeden spacak navic,mozna ze otrly alpinista se obejde i bez bivak.vaku a neco jako energet.jidlo pro dite atd.atd. ja bych to pro toho kluka udelal-kdo ne?} ktereho otec je neschopny usudku.Nechtel bych mit svedomi lidi co je opustili ani svedomi „hrdinskeho otce“ .Kdyby si otec sam sobe neco“nedokazoval“ nikdy by se to nestalo. Kazdemu podle jeho svedomi. Ronak
Chudák kluk že měl takového debila tatu.A ti „masňáci“ rádo-by sportovci, co mají na takové pičoviny. Od těch se to dalo čekat že je tam nechají.
Jsem znechucena, pan Tejkl dostal jen podmínku. Budiž. Ale co mě naštvalo víc-on necítí vinu!!Hajzl!!!
Stále budu vidět to malé, křehké stvoření (znala jsem ho osobně) a ani v nejhorším snu si neumím představit, jak trpěl.
Bohužel jsem byl účastníkem smutného závěru případu, kdy zkušený horolezec, otec vzal do Alp vymodleného syna 13 let, v létě je ve stěně někde pod 2,5 km n.m. přepadla změna počasí, snažili se dolézt, dolezli na vršek, ale než otec sehnal pomoc, chlapec zahynul vyčerpáním. Rodičů je mi líto, ale hlavní vinu mělo rozhodnutí lézt s nedostatečným vybavením pro bivak (resp. přecenění teplého počasí), svoji roli sehrála i nemožnost použití vrtulníku (mlha), možná i problematická koordinace / kvalita záchranných akcí ze strany jejich různých účastníků (ale to se nikdy neodvažuji soudit, zažil jsem několik takových případů a i přes vešekrou snahu mám pocit, že shoda negativních náhod je častější, než bychom čekali). Každopádně jsem se alespoň zasadil o to, že v tom regionu udělali systémová opatření a lepší školení horalů tam žijících. Záchrana je ale až tou potenciální nadějí, na niž nesmíme spoléhat a k níž by nemělo dojít.
Na druhé straně jsem zažil smrt pětiletého chlapce, který šel se svým otcem, horolezcem, úzkou soutěskou začátkem jara – slunce zapracovalo s ledem a odtrhlo velký kámen, ten zasáhl hlavu dítěte. Jediný kámen dopadl na stezku běžně používanou. A možná stačila cyklistická přilbička. Nevím však, zda by to napadlo i mě, starého jističe.
Ze své dlouholeté zkušenosti převážně s finále takových příhod mám dvě ponaučení: nepřeceňovat síly, maximálně chránit, počítat s nejhorším počasím, a když je špatně, raději nikam nechodit.
V únoru jsem byl na Islandu a bylo odporně – chtěl jsem se jít trochu protáhnout do okolí, nic nebezpečného. Místní řekli: „Rozumný člověk do sloty neleze.“ Za několik hodin padla mlha, na 5m nevidět. Oni to nevěděli, jen staletí je naučila neriskovat. My si sebe nevážíme, pohrdáme přírodou.
Téma měsíce: Babí léto v Česku a na Slovensku
České hřebenovky na (prodloužený) víkend
Adršpach, Teplické skály a Broumovsko s dětmi
TIP na výlet – Roháče aneb turistika v Západních Tatrách
Rady k vybavení
V suchu i za deště. Správná impregnace pohorek
Nejlepší trekové boty a pohorky 2024: výběr testerů Světa outdooru
Jak vybrat nepromokavou bundu?
Knižní tipy
Snow Film Fest 2024: adrenalin, humor, i dojetí na plátnech kin
E-BOOK 1. POMOC NA HORÁCH: zdarma ke stažení
Zajímavé vybavení
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Merino spodní bunda MT900
Z merino vlny (63 %), ideální jako 2. hřejivá vrstva
Turistický batoh Quechua MH900
Společník na túry - 970g, záda ze síťoviny, 8 kapes
VIVOBAREFOOT Tracker Forest
Nejpohodlnější outdoorové boty na světě.
Zajímavé túry
Velký Choč s výhledem na čtyři národní parky Slovenska
Hayduke trail: kaňony a pouštěmi na jihozápadě USA
Główny Szlak Beskidzki – polský trail mezi Českou a Ukrajinskou hranicí
Další zajímavosti
Nejlepší treky a horolezecké výkony na FESTIVALU OBZORY už 9.-10.listopadu 2024
SOUTĚŽ: Vyhraj ultralehkou péřovou bundu Warmpeace Minto nebo Viki Lady
ROZHOVOR: Tomáš Zejda: ve stáří si chci říct, že to byla jízda. Doslova!