Jestli vás čeká první cesta, která je na více než tři dny a nebudete mít šanci nikde dokoupit potraviny, tak chtě nechtě musíte sáhnout po dehydratované stravě. Předností je jejich malá váha, objem a doba přípravy.
Zkusím popsat nejběžněji dostupné dehydratované výrobky, se kterými jsem přišel do styku. Každý z nich má své plus a mínus (cena, výživové hodnoty, chuť apod.)
1) Dehydratovaná jídla od Maggi a Vitany (Dobrý hostinec atd.)
Výhodou těchto jídel je bezesporu nízká cena a celkem dobrá chuť. Pokud však otočíte na zadní stranu obalu a vezmete si lupu, tak zjistíte, že je tam snad tuna soli, konzervantů a dalších hnusů. Energetická hodnota není špatná, ale o minerálech a vitamínech nemůže být řeč.
Závěr: Pokud někam jedete na pár dnů, nevidím problém v tom, abyste na nich přežívali. Ale jestli máte v plánu podávat náročné sportovní výkony v delším období (několika týdenní expedice), určitě by neměla tato jídla tvořit hlavní příjem živin.
2) Čínské polévky
Tak ty známe snad všichni. Než je začnu nějak hodnotit, jen chci, ať víte, že si sebou taky přibalím 2-3 kousky když jedu pryč třeba na dva týdny. Je „dobré“ o nich vědět pár věcí. Asi tou nejdůležitější je, že se jedná o humus :). Sice chutný, ale pořád humus. Důvodem je přehlídka „éček“ a vysoké množství soli (tuky zatím nezmiňuji, na horách nám nejde o dietu).
Jasně, některá „éčka“ nejsou škodlivá, ale když jsem jich na jednom balení napočítal jedenáct, tak asi všechny nebudou kandidovat na vitamín roku. Za zmínku stojí třeba E621 nebo E631.
Ani výživové hodnoty nejsou ideální. Protože právě tuky toto číslo ženou nahoru. Jsou náročnější na zpracování a než se vám energie z tuků dostane do svalů, tak to trvá několikanásobně déle než u cukrů. Nemluvě o spotřebě vody.
Závěr: Pro zpestření jídelníčku dobré, ale aby na nich někdo fungoval delší dobu, tak to je pěkně hloupý nápad. Doporučuji jako doplněk k večeři (někdy).
3) Kvalitní jídlo na cesty: Travellunch, Trek´n´Eat apod.
Jedná se o tzv. expediční stravu a už podle názvu asi tušíte, že je to asi to nejlepší, co si můžete koupit. Díky daleko vyšší kvalitě je i cena vyšší.
V čem jsou výhody těchto jídel? Jestli někdo z vás už vařil ve výšce nad 6000 metrů, tak víte, že se jedná o očistec. Tento typ jídel stačí jen zalít horkou vodou, není potřeba jej vařit. Další výhodou je chuť. Neříkám, že u všech, jak se říká sto lidí, sto chutí. Ale takové boloňské špagety od Travellunche mi loni na Piku Korženěvské zachránily život :). K tomu se ještě dostanu. Pokud se budeme bavit o kvalitě a chuti této stravy, tak ve srovnání s ostatními pokrmy, založenými na principu dehydratace, se jedná o Bolta. Obsahují také minimum chemikálií a všelijakých umělých přichucovadel.
Závěr: Nebudu se rozepisovat o tom, jaké je složení a výživové hodnoty – je tam prostě vše, co potřebujete pro dlouhodobý sportovní výkon. Více informací najdete na www.jidlonacestu.cz.
A teď můj příběh…
Popisovaná situace je z Korženěvské v C2. Výška 5600 metrů (byl jsem tam sám). Bylo mi hrozně, teplota kolem 38 stupňů a průjem. Blížil se konec lezecké sezóny na Korženěvské. To znamená, že naše výprava byla poslední na „kopci“, a proto jsem si mohl vzít ze stanů „guidů“ co jsem chtěl. „Guidovský“ stan je v každém výškovém táboře. Expedice, které jsou na sestupu, tam nechávají přebytečné jídlo, které už nebudou potřebovat. Narazil jsem v něm právě na Travellunche. Bylo mi opravdu hrozně a nemohl jsem do sebe dostat skoro nic, protože už mi vše lezlo krkem anebo bych to musel dlouho vařit. Tak jsem si udělal boloňské špagety (TL) a kupodivu to celé snědl. Sice jsem si pak zašel za stan, ale myslím, že aspoň polovina ve mně zůstala, což byl za daných okolností fantastický úspěch Další den jsem došel až do C3 (6300 m). Tím narážím na dobrou chuť, snadnou přípravu a dobré výživové hodnoty.
Jídel založených na tomto principu je samozřejmě víc. Vypsal jsem ty základní (pro mě). Časem tento seznam ještě rozšířím. Za vaše nápady, zkušenosti a příspěvky v diskuzi budu rád.
