David Kaplan uběhl 9 maratonů za 9 dnů přes kanadský Vancouver Island pro Lékaře bez hranic

Obdiv k lidem, kteří pomáhají ostatním

Svůj koníček posunul letos v srpnu český nadšenec do běhu, David Kaplan, na novou úroveň. Rozhodl se zdolat extrémní běžeckou výzvu a spojit ji s charitativní sbírkou na podporu ušlechtilé věci. Jeho cílem bylo vybrat finanční prostředky na podporu organizace Lékaři bez hranic, která již více než 50 let poskytuje základní lékařskou a humanitární pomoc v zemích zasažených válkou, chudobou či přírodní katastrofou.

„O Lékařích bez hranic jsem se poprvé dozvěděl z přednášky Tomáše Šebka a okamžitě mě zaujal.
Původně jsem se chtěl na misi sám přihlásit, ale aktuálně nemám dost potřebných zkušeností. Snadno se ztotožňuji s hodnotami této organizace: Jsou neutrální a jezdí do míst, kde je to potřeba. Často do míst, kde panují jedny z nejhorších podmínek na planetě. Organizace dokáže výborně komunikovat a ukázat dopad, jaký finanční dary mají. Stačí 1000 Kč, abychom zajistili 160 lidem čistou vodu na měsíc. Mám pocit, že tak můžeme mít reálný vliv na chod událostí. A poslední, ale ne méně důležitý byl fakt, že obdivuji lidi, kteří jezdí na samotné mise. Mám úctu k lidem, kteří opustí pohodlí svého domova a vydají se do nepohodlí, nebezpečí a nejistot proto, aby pomáhali ostatním,“ vysvětluje David, proč se rozhodl podpořit právě Lékaře bez hranic.

Od oceánu k oceánu

David má za sebou už několik ultramaratonů a překonávání vlastních hranic mu proto není cizí. V rámci projektu Beyond Borders (Za hranice) si stanovil smělý cíl: přeběhnout kanadský ostrov Vancouver od oceánu k oceánu a urazit tak trasu dlouhou 382 kilometrů. Na start se postavil ve městě Nanaimo na jihovýchodním pobřeží ostrova s cílem přeběhnout celý ostrov až do odlehlého městečka Tofino na západním pobřeží. Za 9 dní ho čekalo 9 maratonů!

„Vancouver Island je to blízko města Squamish v Britské Kolumbii, kde bydlím. Na ostrově jsem předtím byl pouze jednou, zdejší krajina je divoká a pobřeží značně členité. Většinu ostrova pokrývají hluboké lesy, jedny z mála pozůstatků deštných pralesů mírného pásu. Rostou tu gigantické stromy hustě porostlé mechem, ta bujnost zdejší přírody je úplně neskutečná. Opravdu je to jiný zážitek než lesy v Evropě,“ líčí David krásy ostrova Vancouver.

Zdejší hustá džungle mu však přichystala i horské chvilky: „Trasu jsem plánoval pomocí Mapy.cz, Google Maps a dalších online dostupných zdrojů. Líbil se mi koncept, že běžím od oceánu k oceánu a trasa je pěkně ohraničená. Hledal jsem trasu, která se vyhýbá silnicím a vede po lesních cestách a pěšinách. I přes veškeré plánování se mi ale několikrát stalo, že pěšina byla tak zarostlá, že se téměř nedalo běžet, nebo se prostě docela ztratila a několik kilometrů jsem se prodíral hustým lesem a houštím. Také jsme po cestě narazili na několik uzavírek a trasu museli průběžně upravovat.“

O logistiku a zásobování akce se starala Davidova manželka Marcela, která řídila doprovodný vůz a zároveň mu byla velkou morální podporou: „Trasa byla naplánovaná tak, abych minimálně dvakrát denně potkal cestu, na níž se dá dojet autem. Některé části vedly celé kolem cest a silnic, takže jsme se potkávali častěji. Zároveň byla trasa postavená tak, abych doběhl vždy na místo, kde se dá přespat v autě a další den jsem mohl rovnou pokračovat po trase. Jakmile jsem doběhl, věnoval jsem se hlavně regeneraci, přípravě na další den a psaní deníku. Marcela udělala všechnu práci okolo: Připravovala jídlo, starala se o to, abych měl všechno, co potřebuji, připravovala promo a další hromadu věcí, které byly potřeba, abychom se mohli hýbat stále kupředu. Byla neuvěřitelná.“

Pot a slzy

Jak už to na dálkových štrekách bývá, i na Davida si počíhala krize. Čtvrtý den ho vyčerpal neskutečně náročný terén s velkým převýšením, kde si sáhl na dno svých sil. Několikrát se úplně ztratil a nerovný terén navíc potrápil také jeho kotník, s nímž má dlouhodobé problémy. „Členitý terén mi dal opravdu zabrat. Prvních 25 km mi trvalo více než pět hodin a na první místo setkání s doprovodným vozem jsem dorazil psychicky úplně vyždímaný. Doběhl jsem v slzách a trvalo mi dobrých 15 minut, než jsem se dal trochu dohromady. Marci, mě ten den opravdu hodně podržela. To byl asi nejhorší moment na trati,“ vzpomíná David. „Druhý nejhorší moment přišel v předposlední etapě, kdy mě v půlce trasy z ničeho nic rozbolelo koleno tak, že jsem nemohl dál běžet. Kvůli uzavírce se trasa navíc o několik kilometrů protáhla. Nezbývalo, než zbytek trasy ten den dojít pěšky.“ I přes všechna protivenství se David nevzdal a po 9 dnech stanul v cíli své cesty.

Společně jsme silní

To, co začalo jako osobní výzva, se vyvinulo v kolektivní misi. Davida hnala dál ohromná podpora komunity. Lidé měli možnost ve sbírce adoptovat každý kilometr jeho trasy a přispět tak na dobrou věc. „Každý krok, každý kilometr se stal důkazem toho, čeho můžeme dosáhnout, když se spojíme,“ uzavírá David Kaplan poselství své cesty. Na podporu Lékařů bez hranic díky němu a jeho podporovatelům putovala částka 62 000 Kč.

Další Davidovi projekty můžete sledovat na jeho Instagramu