Článek o základním táboře pod severní stěnou nejvyšší hory světa, známou pod názvem Mt. Everest, čínsky Qomolangma a nepálsky Sagarmatha, z cesty po středním a západním Tibetu v létě roku 2007.
Možná jste v denním tisku postřehli informaci, že se v květnu loňského roku podařilo na vrchol vystoupit Pavlu Bémovi. Původní záměr, zlezení této hory ze severu a tedy z Tibetu, ztroskotal na čínské byrokracii. Jak sám uvedl, odmítnutí vstupu na tibetské území bylo při příležitosti konání celosvětové akce Dny Tibetu vyvěšení tibetské vlajky na radnici magistrátu města Prahy. Tento fakt samozřejmě neunikl zaměstnancům čínské ambasády. Důvodem zamítnutí jeho vstupu do Tibetu tedy nebylo opomenutí vyřízení povolení k výstupu, jak mylně uvedly bulvární noviny Blesk, ale pomstychtivost čínských úředníků.
Trochu z historie
První pokus o zdolání nejvyšší hory světa se pokusila britská expedice v roce 1922. Nicméně úspěšný výstup na Mt. Everest se zdařil až o 31 let později v roce 1953 britské expedici vedenou Johnem Huntem. Po Annapurně (francouzská expedice v roce 1950) a Nanga Parbatu (sólo výstup rakušana Hermana Buhla v roce 1953) se jednalo o v pořadí třetí pokořenou osmitisícovku. Na vrchol vystoupili 2 členové expedice – tehdy třiatřicetiletý novozélandský včelař Edmund Hillary a nepálský šerpa Tenzing Norgay. Proto je Everest někdy označována také jako „britská hora“. Do roku 2004 se o zdolání vrcholu pokusilo asi 1320 expedic, přitom přibližně asi 2000 horolezců nebo šerpů se dostalo až na samotný vrchol.
I když Everest není považován za technicky obtížnou horu, drží smutné prvenství v absolutním počtu mrtvých horolezců (do roku 2004 asi 179, z toho 54 při sestupu po dosažení vrcholu, koeficient úmrtnosti tj. počet mrtvých/počet horolezců a šerpů na vrcholu) je asi 9,3 %. Následující tabulka uvádí pro srovnání tytéž údaje u ostatních osmitisícovek. (řazeno dle koeficientu úmrtnosti, stav ke konci roku 2004).
| Název vrcholu (výška) | Počet úspěšných výstupů (horolezci + šerpové) | Počet mrtvých | koef. úmrtnosti (%) |
| Annapurna (8091 m.) | 130 | 53 | 41 |
| Nanga Parbat (8125 m.) | 216 | 61 | 28,2 |
| K2 (8611 m) | 198 | 53 | 26,7 |
| Kangchenjunga (8586 m.) | 185 | 40 | 22 |
| Manaslu (8163 m.) | 240 | 52 | 21,6 |
| Dhaulagiri (8167) | 313 | 56 | 18 |
| Makalu (8485 m.) | 206 | 22 | 11 |
| Gasherbrum I. (8080 m.) | 195 | 21 | 10,7 |
| Shishapangma (8013 m.) | 211 | 19 | 9 |
| Broad Peak (8051 m.) | 255 | 18 | 7 |
| Lhotce (8516 m.) | 243 | 11 | 4,5 |
| Gasherbrum II. (8034 m.) | 650 | 17 | 2,6 |
| Cho Oyu (8188 m.) | 1400 | 35 | 2,5 |
Zdroj: http://www.k2climb.net/.
Cestování po Tibetu
Cestování po Tibetu, zejména po jeho střední a západní části, není vůbec jednoduché. Čínské autority neradi vidí, když se západní turisté neorganizovaně pohybují po Tibetu, a proto se snaží tento způsob cestování co nejvíce znepříjemnit. Tyto snahy mohou mít různou povahu. Od zákazu tibetským cestovním kancelářím prodávat zájezdy nečínským turistům až po předražená a nespočetná povolení do vybraných regionů.
Možnosti volného pohybu také značně omezuje téměř neexistující veřejná doprava v této oblasti. Pokud se tedy chcete podívat např. do základního tábora Everestu nebo k nejposvátnější buddhistické hoře Kailás, nezbývá vám nic jiného než využít služeb některé z čínských cestovních kanceláří. Ty jsou si vědomy obrovského zájmu západních turistů a omezené konkurenci ze stany tibetských cestovních kanceláří a za své služby si nechají pořádně zaplatit. Pokud na nabízenou cenu přistoupíte, musíte zaplatit kromě pronájmu terénního auta ještě mzdu pro řidiče, průvodce, povolení za vstup do NP Qomolungma jak pro řidiče, průvodce, tak za sebe a za auto. Průvodcem bývá obvykle sice anglicky mluvicí Číňan, nicméně o historii Tibetu, horách a jiných faktech toho ví zhruba tolik, co vy po jednom přečtení průvodce od Lonely Planet.
Cesta do EBC
Cesta terénním autem do základního tábora Everestu (EBC) trvá ze Lhasy přibližně 2 dny. První část cesty vede po Friendship highway, která spojuje tibetskou Lhasu s nepálským Káthmandu. Po prvních zhruba 250 km následuje obvykle první zastávka ve městě Shigatse, druhém největším tibetském městě. Je to oblíbená destinace turistů zejména kvůli 600 let starému chrámu Tashihunpo, bývalém sídlu pančenlámy, druhé nejvyšší duchovní hodnosti po dalajlámovi. Cesta odsud dále lemuje posvátnou řeku Brahmaputru až do města Lhatse, kde většina turistů tráví první noc v jediném, sparťansky zařízeném Tibetian farmer´s hotelu (cena za osobu/noc 20 yuanů – asi 55 Kč).
Druhý den cesta pokračuje po úzké dvouproudé silnici, zde označované jako dálnice, až do městečka Tingiri, kde odbočíte na vyježděnou prašnou a kamenitou cestu, která vás po několika hodinách dovede přímo až do EBC. Pro vstup do této oblasti potřebujete povolení, které koupíte právě v Tingiri. Monzunové období, které trvá zhruba od poloviny června do září, nás nutí objíždět kvůli podemletí některé mosty, případně čekat, než jsou z cesty odklizeny nánosy bahna a kamení z nočních průtrží, které činí dálnici v některých úsecích naprosto neprůjezdnou.
Cesta z Tingiri do EBC představuje v současnosti alternativní a vlastně i jediný způsob, jak se k Everestu dostat. Běžně používaná cesta je nyní uzavřena kvůli výstavbě dálnice do EBC. Jedná se o jeden z mnoha nesmyslných projektů financovaných čínskou komunistickou vládou, který má zpřístupnit tuto oblast pro čínskou masovou turistiku. Nová dálnice má usnadnit také přístup štafetě s olympijským ohněm pod horu, na niž chtějí čínští horolezci i s pochodní vystoupit. Cesta z Tingiri do EBC vede úžasnou krajinou, jež je sjízdná pouze pro terénní vozidla s náhonem na všechna kola. A pokud zaprší, příliš se nedoporučuje sem vůbec zajíždět.
Cesta nás občas zavede do některé z odlehlých vesnic, kde máte pocit, že se čas před více než sto lety úplně zastavil. Pokud požádáte řidiče o zastavení kvůli focení, v mžiku je auto obklopeno místními dětmi žadoníce o nějakou sladkost nebo jinou maličkost. My rozdáváme propisky s krtkem. Mezi dětmi vypukne doslova rvačka. Propisky a tužky jsou až příliš vzácný dárek.
Cestou do EBC ještě míjíme klášter Rongbuk – podle průvodce Lonely Planet se jedná o nejvýše položený klášter na světě, který se nachází ve výšce rovných 5000 m.n.m. Vedle této historické stavby nedávno vyrostl moderní čínský hotel, který má sloužit převážně čínským movitým turistům. Na doporučení průvodce jsme se jednohlasně shodli a nevyužili jsme hotelových služeb. Zároveň jsme tím podpořili nesouhlas se stavbami podobného typu v NP.
Základní tábor pod severní stěnou Everestu je jedním z nejvýše položených základních táborů ze všech osmitisícovek (5200 m.n.m.) a na rozdíl od základních táborů má svá specifika. Je trvale osídlen čínskou armádou vybavenou mj. dvěma mohutnými moderními transportéry, které střeží tábor zřejmě před možným útokem imperialistů z Nepálu. Všichni turisté jsou povinni se zde prokázat cestovním pasem (jméno a číslo pasu je pečlivě zaznamenáno), pak je teprve umožněn volný pohyb po táboře.
V době naší návštěvy se v EBC nenacházely žádné expedice, protože nejvhodnější období pro výstup je duben a květen nebo říjen a listopad. Billboard umístěný v base kempu informuje návštěvníky o tom, že China telecom umožňuje z tohoto místa telefonovat do celého světa. Tato reklama je však jedním z dalších projevů „čínské inteligence“. Nelze se odtud dovolat samozřejmě nikam. Je známo, že Číňané považují Nepálce za nepřátele svého režimu. A to hlavně proto, že tibetským uprchlíkům poskytují politický azyl. Snad proto je na onom billboardu pohled na Everest právě z nepálské strany.
Bohužel vznikající infrastruktura umožní snadný přístup do této odlehlé oblasti. Na parkovištích budou stát desítky autobusů plných nadšených turistů upřednostňující hromadné zájezdy. Čínští zbohatlíci se již určitě těší až se budou organizovaně kochat výhledy z oken luxusních hotelů na nejvyšší horu světa. Podpora Tibetu ze strany Číny si žádá své. Organizovaný rozvoj turismu v masovém měřítku nezná hranice. Vždyť příjmy do státní kasy jsou tak lákavé.
Pár slov na závěr
I když je Tibet považován za velmi krásnou a exotickou destinaci, ztratil nenávratně mnoho ze svého půvabu a kouzla. Čínská kulturní revoluce a řádění Rudých gard v padesátých letech, jejímž cílem bylo „osvobodit“ Tibet od imperialistů a sjednotit Čínu, vedla z lidského a kulturního hlediska k nenávratným škodám. Bylo zničeno více než 6000 tibetských klášterů, bylo zabito přes 2 mil. lidí, a to jak Tibeťanů, tak i Číňanů. Většina tibetského lidu se rozhodla k dobrovolné emigraci a životu v exilu, než žít pod totalitní čínskou nadvládou. V největších tibetských klášterech, ve kterých dříve žilo i 10 000 mnichů, dnes přežívá pouze hrstka staříků. Ti mají zakázáno hovořit s turisty, na což bedlivě dohlížejí místní „lidoví strážci pořádku“. Počty mnichů v Tibetu rapidně klesají – ti, co by se chtěli stát mnichy, musí podat žádost v Pekingu. A „zápisné“ se pohybuje v řádech tisíců yuanů.
Největší zklamání ale zažijí mnozí z těch, kteří přijíždí do Tibetu za trekingem v horách. Většina oblastí je totiž pro cizince uzavřena a tam, kde je vstup povolen, je vyžadováno povolení ke vstupu. A za to si nechávají agentury velice slušně zaplatit. A pokud povolení máte, stále nemáte vyhráno. Když se nelíbíte čínskému vojákovi na některém z mnoha tzv. check pointů, může vám bez udání důvodu vstup jednoduše zakázat. Podle informace jiných cestovatelů vám úředníci prodají povolení ke vstupu i do oblastí, kde je vstup zakázán. I když se z výše uvedených řádků může zdát, že návštěva této země již turistům nemá co nabídnout, opak je pravdou. Je uměním naučit se svět vnímat takovým jakým skutečně je. Je dobré poznávat skutečnou realitu, i přesto, že se vám nebude líbit. Ve vzpomínkách nakonec stejně utkví jen to příjemné. A za to přece stojí.
Ing. Miroslav Čulík, Ph.D.Ing. Daniela Baklíková, Ing. Jiří Valecký, Foto: Ing. Miroslav Čulík, Ph. D., Ing. Daniela Baklíková
