Dálkové treky nalehko – dá se to dělat i jinak

Ti okruh v průvodcích uváděný na deset a více dní prošli na pohodu, „lážo plážo“ za čtyři dny. Bez oslíků, stejně jako my, ale s třetinovými batohy a vůbec nebyli strhaní.

To mě nadchlo. Hned jsem je začal zpovídat. Ukázalo se, že na světě existují mnohem delší, několik tisíc kilometrů dlouhé pěší trasy vedené divočinou, daleko od měst. Trasy, které nezvládnete projít během dovolené. Ujít je vám zabere několik měsíců, někomu i několik let. Abyste se do nich mohli pustit, obvykle to znamená i vymanit se z našeho konzumního koloběhu života a „naordinovat si“ půl roku života, kdy se prostě pěkně projdete. Výpověď v práci, vystěhování z bytu, prodej auta… a pak už jen pěšina před vámi, hory, jezera, pouště, všechny druhy počasí, divoká zvířata a… a pár dalších bláznů, kterým se taky podařilo vymanit ze systému a hltají volnost plnými doušky. Doktoři, studenti, majitelé velkých firem, manažeři, ale i ti, co už to po 20 letech nedávali v nudné práci a třeba i bezdomovci, kterým zdánlivě nekonečné putování pomáhá udržet si zdravý rozum.

Takhle nějak bych definoval dlouhé treky já. Pro vás to může být klidně výšlap na týden, hlavně že to bude daleko za vaší obvyklou psychologickou hranicí.

PROČ TO DĚLAT JINAK NEŽ OBVYKLÉ VÝLETY?

Už jsem to nastínil v příhodě z Peru – protože NALEHKO se můžete pustit do mnohem delších a odlehlejších tras, a přitom si to užívat. Ne jen bojovat s trasou i vlastním tělem. Nejdelší světové dlouhé trasy obvykle vyžadují každodenní překonávání 30 až 40 km a dlouhých vzdáleností mezi možnostmi zásobování. Pokud máte klasický těžký batoh, se kterým v horách sotva ujdete 20 km za den, je pro vás taková trasa neproveditelná. Na druhou stranu, když vám s lehoučkým batohem nedělá problém uhánět 40 až 50 kilometrů každý den, můžete se pustit i do pěkně bláznivých dobrodružství. NALEHKO, s batohem mezi 5 až 12 kilogramy, dokáže klidně i vysoko v horách uhánět jako vítr každý. Je to čirá zábava.

A taky je to bezpečnější. Ano, slyšíte dobře – mít v batohu pár správných věcí je bezpečnější než obrovská krosna přetékající zbytečnostmi. S lehkým batohem nepřetěžujete svaly ani klouby a riziko úrazu je mnohem menší. Jste mnohem mobilnější a rychlejší a když se objeví problémy jakéhokoliv rázu, dokážete se rychle dostat zpátky do civilizace, do bezpečí.

Takže tím „jinak“ v nadpisu opravdu myslím NALEHKO – na pohodu, svižněji a bezpečněji. To bezpečněji budu často zdůrazňovat. Nalehko totiž neznamená, že polovinu potřebných věcí necháte doma a budete doufat, že to nějak dopadne nebo vám někdo pomůže, když bude ouvej. Valná část lidí na cizí pomoc spoléhá a prochází jim to. Nicméně občas to nevyjde a pak se naprosto zbytečně umírá tam, kde ostatní trpí jen lehkým nekomfortem, případně si dané podmínky dokonce užívají!

NIKAM, DOKUD NEUDĚLÁŠ DOMÁCÍ ÚKOL!

NALEHKO znamená, že si svoji akci dobře rozmyslíte, naplánujete, životně důležité vybavení dobře vyberete a odzkoušíte a zbytek vybavení minimalizujete. Ultralight, jak zkráceně „ultralight nebo lightweight backpackingu (trekingu)“ říkáme, má své zásady a abyste mohli vyrazit nalehko, je potřeba nejdřív udělat nějakou práci – jak říkám „domácí úkol“.

Jeden z průkopníků ultralightu Lynne Whelden říká, že vysoká hmotnost batohu pramení ze strachu. Máme strach z počasí, nevíme jaké budou podmínky, tak si přibalíme všechno možné oblečení. Máme strach, že naše nepromokavé oblečení není zas tak nepromokavé, tak přibalíme pár náhradních vrstev navíc. Máme strach, že nenajdeme dobré místo na stan, tak si radši vezmeme supertěžký, „nezničitelný“ expediční stan atd.

Abyste nemuseli mít strach a přitom neriskovali, musíte se připravit. Co všechno je dobré udělat, abyste mohli bezpečně minimalizovat svoje vybavení:

1. Sehnat si co nejvíce objektivních informací (nemám na mysli diskusní fóra) o plánované trase. Mapy, profil trasy, ideálně i nějakého průvodce, ať víte, v jaké budete nadmořské výšce, jak bude trasa exponovaná atd. Nemusíte se průvodce vůbec držet, jde o faktické informace k trase. Načtěte si obvyklé klimatické podmínky pro daný čas a region.Lépe se vám bude plánovat adekvátní spací systém, množství a typ oblečení atd. Vytipujte si riziková místa treku – brody, ledovce, vysoko položená sedla, nejdelší úseky treku bez zásobování atd. a rozhodně si připravte vybavení a postup, jak daná místa řešit. Tady se bude lámat chleba. Všechno ostatní se dá řešit, i když to třeba trochu podceníte, ale tady půjde o život. Tady musíte mít jasno a mít to pod kontrolou (správné vybavení, znalost únikových tras, praktické dovednosti – brodění, slaňování atd.).
2. Nastudujte si a během tréninkových výprav osvojte zásady bezpečného fungování na horách (v pralese, v poušti). Nezačínejte kurzem přežití, ale základními zásadami. Když je budete dodržovat, tak o život nebudete muset bojovat nejspíš nikdy… Tady mám na mysli třeba to, že se máte naučit zůstat za všech okolností v suchu, abyste se vyhnuli problémům z podchlazení. Nebo nenocovat pod suchým stromem, protože noční vítr ho na vás může shodit. Exponované hřebeny s rizikem bouřek absolvovat během dopoledne a znát únikové trasy, kdyby to nevyšlo atd. Kurz přežití je cenný upgrade pro zkušené.
3. Když máte podchycené rizikové momenty, máte základní návyky a dovednosti pro dané podmínky, můžete začít řešit zásobování a vodu. Přeci jenom bez vody nebo jídla dochází k ohrožení života až v horizontu dní, zatímco při nehodě nebo podcenění tepelných podmínek umíráte okamžitě nebo v řádu hodin, takže priority jsou jasně dané. 😊 Na jídle a vodě se dá ušetřit taky hromada kilogramů. Když ze zkušeností víte, jak rychle se pohybujete a z map a průvodců znáte vzdálenosti a profil, můžete si přesně nabrat zásoby a určit strategii zásobování bez toho, aniž byste nosili spousty jídla nebo vody navíc. Když jste lehcí a rychlí, dokážete případný nedostatek rychle řešit. Pár desítek gramů vážící filtr na vodu a v mapě označené vodní zdroje vám umožní efektivně hospodařit s vodou a k nutnosti tahat litry vody musíte přistupovat jenom v těch nejšílenějších pouštních oblastech.
4. Další kilogramy se dají shodit, když se zamyslíte nad univerzálností svého vybavení – v ultralightu je třeba běžné, že se stan (nebo tarp) staví na trekové hůlky místo toho, abyste pro ty účely nosili půl kilo skládacích duralových prutů, které jinak nevyužijete. Takhle u sebe máte hole pro oporu v momentech, kdy je to potřeba, a ještě těch 300 g zužitkujete v noci, když tvoří spolehlivou oporu vaší střechy nad hlavou. Skvěle využitých 300 g. Dalším fajn prvkem výbavy je spací oblečení z merina – triko s dlouhým rukávem, spodky, ponožky. Nejenže chrání drahý péřový spacák před ušpiněním (i když se večer dobře umyjete, člověk se stejně v noci potí a kůže vylučuje po celodenním pochodu metabolický odpad), ale ještě ho můžete využít v kritických momentech jako náhradní oblečení – určitě lepší řešení než vložka do spacáku. Zmíním tady třeba i výztuhu zad batohu – u konvenčních batohů i výbavy, kdy potřebujete nosit 25 i víc kilo, musí mít batoh vymakaný nosný systém. Lehký batoh s lehkou výbavou nic takového nepotřebuje, a tak si místo výztuhy zad můžete poskládat karimatku. Lehce ušetříte pár stovek gramů. Možností je celá řada, a tak už zmíním jen lehoučkou péřovou bundu. Může mít klidně jen 350 gramů, ale bude „hřát“ víc než dvě půlkilové fleecové bundy a bude zabírat jen zlomek místa v batohu. Taky s ní můžete počítat jako se součástí svého spacího systému – když víte, že běžně na výpravách užijete spacák s komfortem -3 °C, nemusíte si „pro jistotu“ kupovat těžší spacák do -8 °C, protože případné nižší teploty vyřešíte oblečením péřové bundy.

Zásady ultralightu

– dobré plánování a příprava (budete mít všechno, co potřebujete, ale nic navíc)

– znalost základních pravidel fungování v horách (postupně nabrat zkušenosti, dodržovat principy Leave No Trace, abychom nekazili zážitky z divočiny ostatním)

– univerzálnost (některé vybavení plní více funkcí – např. na trekové hole se staví stan)

– treky si chodíme užít, ne je protrpět

TŘI KROKY K LEHČÍMU BATOHU

To byla trocha teorie před tím, než se pustíme do praktického odlehčování. Tohle pořadí mám rád – nejdřív vědět co dělám, než do toho „říznu“.  Není potřeba se do toho hned zkraje pouštět nějak radikálně. Ani by nebylo dobré vzít všechno dosavadní vybavení, vysypat ho do kontejneru a začít znovu. Stačí si projít tři základní kroky, které pomohou každému, a pak už naberete správný směr a svou další cestu si najdete sami.

1. Všechno svoje vybavení si zvažte a zapište do tabulky. Ne přibližně, ale přesně. Na gramy. Budete překvapeni, jaké hmotnosti se budou u jednotlivých kousků výbavy na váze objevovat. Mezi dvěma fleecovými bundami může být v klidu váhový rozdíl 300 g. A určitě narazíte na položky, které bez rozmyslu házíte při balení do batohu jako nic a najednou uvidíte, že mají čtvrt kila! Když si na další výpravu vyberete lehčí kousky z vašeho portfolia a pár děsivě těžkých „komfortních“ zbytečností necháte doma, bude váš batoh bez větší práce o pár kilo lehčí. A to je zvláště na delších cestách hodně znát.
2. Vyrazte s takto vybranou výbavou na pár výprav a pokaždé si poznačte, které věci jste opravdu potřebovali (to, že jste je použili, ještě neznamená, že jste je potřebovali – často lidé věci používají jen proto, „že už je s sebou nesou“). Když po třech, čtyřech výpravách zjistíte, že nepoužité věci se stále opakují, nejspíš je nepotřebujete a příště je nechte doma. Zjevně si umíte poradit i bez nich. To samozřejmě neplatí pro střechu nad hlavou (stan nebo tarp), nepromokavé oblečení a základní lékárničku – zůstat v suchu a umět řešit základní zdravotní problémy musí být vždy vaše priorita. Tímhle vytříděním vám ubudou klidně další kila a přitom jste ještě nemuseli koupit žádné vybavení.
3. Jestli vás odlehčený batoh baví a chtěli byste se posunout dál, už se to neobejde bez výměny nějakého vybavení. Největší potenciál na úsporu hmotnosti je u tzv. „Velké trojky“.Jsou to tři největší a nejtěžší nezbytné položky ve výbavě – stan, spacák, batoh. Jen na těchto třech věcech není problém ušetřit téměř pět kilo. Pro ukázku připojuji tabulku s mojí váhovou úsporou, když jsem klasickou výbavu vyměnil v roce 2011 v rámci přípravy na Pacifickou hřebenovku za ultralehkou. Dnes jsem ještě skoro o kilo níž. Téměř každý, kdo se ultralightu věnuje, se nakonec propracuje k hmotnosti kompletní výbavy někde mezi 5 až 7 kilogramy. To se nosí komfortně a nemusíte se vzdávat pohodlí při fungování na treku. Dá se samozřejmě dostat mnohem níž a znám borce, kteří zvládnou nejtěžší treky světa s výbavou pod 2,5 kila! To už je ale extrém a všechno svoje fungování musíte podřídit svojí výbavě. Není to pro každého.

Možnosti velké trojky

NALEHKO.COM

Projekt NALEHKO vznikl v roce 2011 během mých příprav na Pacifickou hřebenovku. Úplně jiné, lehoučké vybavení mě nadchlo, během více než 4 000 km se osvědčilo a vtáhlo mě do světa ultralightu. Následovaly další, delší nebo náročnější treky. Americké dlouhé treky se nám v Čechách podařilo během pár let velmi zpopularizovat. K projektu se přidali další kluci a holky se zkušenostmi nejen z treků, ale i ultra-běhů, bikepackingu, horolezectví, pack-raftingu. Na našem webu se dělíme o zkušenosti z našich nevšedních treků, o návody a tipy ze světa ultralightu a hlavně dovážíme ultralehké vybavení, které jinde neseženete.

TIP: Více informací o ultralehkém vybavení i nejdelších světových trecích naleznete na www.nalehko.com.

TEĎ UŽ JEN VYRAZIT, ALE KAM?

Možností je téměř nekonečně. Stačí se do toho ponořit. S lehkým batohem se vám otevřou další možnosti a trasy, které byly doposud neřešitelné – ať už logisticky, nebo časově. Bez větší námahy budete schopní chodit 30 až 50 kilometrů denně i v těžkém horském terénu. Doba mezi zásobováním se tak výrazně zkrátí a z batohu ubudou další kila v podobě jídla.

Nalákal jsem vás na dlouhý výšlap? Chtěli byste zažít, jaké to je projít se pár set kilometrů v kuse? Můžete si všechno klidně vyzkoušet „v teple domova“ – i u nás v Čechách a na Slovensku máme několik zajímavých dlouhých tras.

Klub českých turistů má skvěle vyznačenou evropskou dálkovou trasu E3. Po ní si projdete pár set kilometrů přes Krušné hory, NP České Švýcarsko, Lužické a Jizerské hory. Pak trasa v Harrachově odskakuje do Polska a k nám se vrací v oblasti Králického Sněžníku. Dál pokračuje přes Jeseníky a Beskydy na Slovensko.

Z méně známých, ale krásných tras bych doporučil kratší, 170 km dlouhou Jiráskovu cestu v Orlických horách.

Třešničkou na dortu je potom Cesta hrdinov SNP (zhruba 750 km) na Slovensku. Zažijete delší úseky mezi zásobováním i o něco divočejší hory než u nás.

Triple Crown
Je název přechodu tří nejdelších světových pěších treků – Pacific Crest Trail, Continental Divide Trail a Appalachian Trail, a zároveň symbolické ocenění za jejich dokončení. Dohromady více než 12 000 km pouštěmi, velehorami (desítky sedel přes 3 000 m n. m.), sněhem, vulkanickými oblastmi, pralesy mírného pásu. Petr Kosek je první Čech, kterému se podařilo Triple Crown v roce 2018 zkompletovat. Přesto, že jsou všechny treky v Americe, jsou dokonale rozdílné. PCT je nádhera od začátku do konce. Trasa je poměrně dobře značená, zásobování řešitelné, klimatické podmínky západu USA docela přívětivé. CDT je brutální. Nevyzpytatelné podmínky Skalistých hor, špatné značení, horší zásobování, méně lidí. AT je logisticky jednoduchá, skvěle značená, budete potkávat stovky lidí – je to hodně společenská záležitost. I když nevede vysokými horami, je terén velmi těžký, často prší, výhledů je minimum. Papírově je nejjednodušší, ale vyžaduje fyzickou i psychickou vytrvalost.

Petrův gear list na Appalachian Trail

Nebyla to nejdobrodužnější výprava v mém životě, ale určitě v nejhorších podmínkách přelomu jara a zimy. A protože jsem potřeboval trek dokončit zhruba za polovinu běžné doby, byla i fyzicky nejtěžší.

BATOH

SPACÍ SYSTÉM

VAŘENÍ

FILTRACE VODY

ELEKTRONIKA

HYGIENA, LÉKÁRNIČKA

OSTATNÍ

OBLEČENÍ

VYBAVENÍ CELKEM……………………………………………..…… 5 361 g