Dálkové buslení je u nás poměrně nová aktivita, která k nám přišla ze Švédska a Holandska, kde má tento sport mnohaletou tradici. Na větších vodních plochách lze na speciálních bruslích ujet až nečekaně velké vzdálenosti a podívat se i tam, kam se mnohdy nedá jet ani v létě na lodi.
Mezi skutečné lední cestovatele patří tzv. dálkoví bruslaři, kteří za den ujedou desítky kilometrů ve všech koutech ČR. Fenomén dálkového bruslení je poměrně novou aktivitou, která k nám přišla ze Švédska a Holandska, kde má mnohaletou tradici.
Začít není těžké, brusle leckdo má a kolem nás jsou spousty možností. Pokusím se jen napovědět pár důležitých pravidel a přidat něco málo i o vybavení nehokejového bruslaře. Nejdůležitější je samozřejmě bezpečnost, může nás ohrozit nejen proboření a následné omrznutí, ale i pády na překážkách, někdy i utopení v hluboké proudící vodě. Většina náhodných bruslařů, kteří se osmělí a jedou někam dále po ledě než ostatní, nemá pravděpodobně rozmyšleno co dělat, když se něco takového stane.
Velmi důležité jsou záchranné bodce, které si může každý snadno opatřit sám. Jedná se o dvě rukojeti s pevnými ocelovými bodci, které jsou v pohotovostním stavu proti sobě zasunuté. Obě rukojeti tvoří nenápadný hranolek na hrudi bruslaře, zavěšený na pružné tkanici kolem krku. V případě proboření nebo jen popraskání ledu uchopí postižený každou rukojeť do jedné ruky a zabodnutím hrotu do ledu získává oporu, se kterou daleko snadněji vyleze na pevný led. Další pravidlo je nikdy nejezdit sám, kamarád může hodně pomoci, nejen při proboření. Vodácké házecí lano také není od věci, ale pro začátek asi není nutné, pud sebezáchovy je určitě dost silný.
Brusle, jak je vidět na fotkách, jsou dost jiné. Začít lze prakticky na jakýchkoliv bruslích, jen ty běžné mají určitá omezení. Například tvoří s botami jeden celek, což není praktické, občas je nutné je sundat a přejít nesjízdná místa. Boty ať hokejové nebo krasobruslařské jsou také dost těsné, což je ve velkých mrazech nevýhodné a taky v nich nevydržíme příliš dlouho jezdit. Běžné brusle jsou příliš krátké a proto špatně drží směr při přejíždění nerovností ledu. Krasobruslařské zoubky dokonce často přímo zakopávají o nerovnosti. Řešením jsou brusle používané bruslaři ve Švédsku a Holandsku. Je možné se také pokusit o jejich napodobení v domácí dílně. Brusle pro dálkové bruslení jsou mnohem delší, kolem 50 cm, nemají vybroušený žlábek a hlavně mají připevněné vázání, které známe z běžek, v normách NNN a SNS i v robustnějším provedení BC. Většinu bruslařů překvapí volná pata, na běžných bruslích nepoužívaná a tak se musí každý trochu přeučit a zvyknout si. Zkušení potvrzují, že volná pata na dlouhých bruslích je rozhodně výhodná a noha se neunavuje. Obratnost bruslí je sice nižší, není ale ani nezbytná. Podobnost se skate na běžkách je zřejmá, jízdě na letních inlinech jen částečná.
back country korculovanie ma nadchlo prave tuto zimu, staci vacsie clenite jazero a jeho objazd popri brehu je celkom pekny vylet.
zaujima ma vyznam zliabkov, resp. ich absencia – ako vplyva na pocit z jazdy?