Cyklisté, z lesa ven!

Cyklisté, z lesa ven!

Jezdíte v outdooru také na kole? Pokud ano, pak se vás jistě týká poslední dobou často diskutovaný spor o tom, kde všude mají cyklisté právo jezdit a za jakých podmínek. U našich sousedů, na Slovensku, byla nedávno schválena pro cyklisty poměrně přísná novela lesního zákona která…

Jezdíte v outdooru také na kole? Pokud ano, pak se vás jistě týká poslední dobou často diskutovaný spor o tom, kde všude mají cyklisté právo jezdit a za jakých podmínek. U našich sousedů, na Slovensku, byla nedávno schválena pro cyklisty poměrně přísná novela lesního zákona která jak se zdá má odezvu i u nás. Následuje převzatý článek z webových stránek Ekolist:

Čas od času rozčeří hladinu mediálních vod dlouholetý spor o to, kde všude mají cyklisté právo jezdit. S rozšířením a rostoucí oblibou terénních kol se cyklisté dostanou téměř všude a na mnoha místech z nejrůznějších důvodů leckomu vadí. Další epizodu sporu odstartovala letos v létě novela slovenského lesního zákona, která od 1. září značně omezila pohyb cyklistů a jezdců na koních po lesních cestách. Podobné restriktivní opatření přitom není v nejbližších letech vyloučeno ani v České republice.

Mezi slovenskými cyklisty vzbudila zděšení novelizace zákona o lesích, kterou slovenská Národní rada schválila 21. června 2007. Do textu předpisu byl totiž doplněn zákaz „jazdiť na bicykli alebo na koni mimo lesnej cesty alebo vyznačenej trasy“. Na první pohled by to nebudilo pozornost, nebýt toho, že slovenská technická norma definuje lesní cestu jako komunikaci v lesním porostu (zpevněnou i nezpevněnou), s minimální šířkou čtyři metry. Podle slovenských zákonodárců od roku 2005, kdy byl ze zákona vypuštěn zákaz jezdit na kole nebo na koni mimo lesní cesty, „dochádza k nežiadúcej expanzii cyklistov a jazdcov priamo do lesných porastov a k nárastu počtu kolízií pri plnení oprávnených záujmov a zákonných povinností vlastníkov, správcov a obhospodarovateľov predovšetkým v ochrane lesa, pri výkone ich práv a právom chránených záujmov a neúmerne sa zvýšilo nebezpečenstvo ohrozenia života a zdravia občanov, ktorí sa jazdou na bicykli a koni bez akéhokoľvek obmedzenia dostávajú do odľahlých častí lesov s vysokou koncentráciou zdravie a život ohrozujúcich prvkov (extrémne terénne podmienky, veľké šelmy, absencia poznania traumatologického plánu pre prípad lokalizácie a pod.).“

Adreanlinová jízda na pro cyklisty speciálně vytvořené trase (foto Petr Macháček)

Marné protesty

Po zveřejnění novely následovaly ze strany cyklistů protesty, shromáždění i petice, které měly přesvědčit slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče, aby novelu zákona nepodepsal. Do celé věci se za české cyklisty vložila i Česká mountainbiková asociace (ČeMBA), která – na žádost slovenských kolegů i kvůli omezení jejich vlastní možnosti svobodně jezdit po cestách ve slovenských lesích – celou záležitost vnímá jako možný precedens pro chystanou novelizaci českého zákona o lesích.

Podle ČeMBy je vysvětlení, kterým slovenští zákonodárci odůvodnili změnu práva cyklistů na užívání lesa, zavádějící a založené na několika nedorozuměních. „K rozšíření cyklistiky mimo široké lesní cesty na lesní cestičky a stezky nedošlo v důsledku změny zákona v roce 2005,“ říká Petr Slavík, mluvčí ČeMBy. „Souvisí to spíš s rostoucí celosvětovou oblíbeností horských kol a rekreační cyklistiky. Paušální restrikce, ke kterým se současná zákonná úprava uchýlila, jsou nejhorším řešením, jak sa dá na tento trend reagovat.“

Lesní cesta v Nízkých Tatrách (foto Hana Hermová st., Ekolist)Podle ČeMBy je jízda na lesních stezkách dokonce bezpečnější, než jízda po širokých lesních cestách, protože na úzké vinoucí cestičce musí cyklista jet mnohem pomaleji a pozorněji. Není pro něj pak problém zpomalit, případně zastavit a bezkonfliktně a zdvořile se vyhnout s chodcem nebo jiným cyklistou. „Plošný zákaz svědčí o nepochopení problematiky. Rozhodnutí bylo přijato na základě předsudků a nerespektování vědeckých poznatků o vlivu jízdy na horském kole na přírodu a krajinu,“ vysvětluje Slavík a dodává: „Potenciál přístupu cyklistů na lesní stezky pro cestovní ruch je nedoceněný. Zákon zpochybňuje i tradici obecného užívání lesa, která je pro Slovensko i Českou republiku společná. Jízda na horském kole nezpůsobuje škody na lesním majetku a má jednoznačně pozitivní společenský a ekonomický dopad.“

Zdůvodnění novely se dál odvolává na vyšší koncentraci zdraví a život ohrožujících prvků. I k tomu ale mají bikeři výhrady „Návštěvnost lesů je stejně jako v ČR tradičně založena na principu obecného užívání lesů na vlastní nebezpečí. Pokud nějaké takové ohrožení existuje, mělo by rozhodnutí, jak mu čelit, zůstat na individuální zodpovědnosti občanů a nemělo by se řešit restriktivními opatřeními státu,“ je přesvědčen Petr Slavík.

Slovenskému prezidentovi poslal dopis i Mike Van Abel, ředitel Mezinárodní mountainbikové asociace (IMBA). Poukázal na to, že novela lesního zákona odporuje závazkům, ke kterým se Slovenská republika přihlásila ve svém Národním lesnickém programu. Podle něho musí slovenské lesní hospodářství plnit nejen ekonomickou funkci, ale též funkci sociální, jejíž nezastupitelnou součastí je péče o rekreační vyžití občanů.

Prezident Gašparovič přes všechny protesty novelu 17. července podepsal a od 1. září je tedy přístup cyklistů do slovenských lesů omezen. Svoje rozhodnutí prezident zdůvodnil tím, že v právní ani ústavní rovině nenašel žádný důvod pro vrácení zákona Národní radě SR. Prý by to nebylo vhodné ani „z dôvodov a tlakov, ktoré sa usilovali na mňa vyvinúť niektoré politické strany, organizovaním verejnosti, vyjadrovaním nespokojnosti s obsahom zákona, o ktorom nemali ani predstavu,“ uvedl prezident a dodal, že se odmítá zapojit do politické hry s podtónem získávání sympatií na základě laciných gest.

Zákaz i v ČR?

V souvislosti s děním na Slovensku se objevily ohlasy i v českém tisku. Ukázalo se, že řada lidí by podobný zákon uvítala i u nás. Například novinář Pavel Máša o bikerech 12. července v Lidových novinách napsal: „Většině jde o adrenalinový střemhlavý let z výšin a mimo cesty bez ohledu na škody způsobené přírodě. Nebylo by vůbec na škodu, pokud by se slovenským příkladem inspirovali i čeští zákonodárci.“

„Ano, určitá část cyklistů se někdy chová bezohledně, ale to je pouze zlomek z celkového počtu, odmítá takový názor Petr Slavík z ČeMBy. „Je to stejné jako na silnici nebo v každodenním životě – vždy se najde několik bezohledných jedinců, ale ti jsou bohužel vždy nejvíc vidět.“ ČeMBa podle svého mluvčího požaduje, aby bylo zachováno právo jízdy po lesních cestách a stezkách. Ne však mimo ně. „Terénní cyklisté spojují radost z pohybu s úctou k přírodě. Proto podporujeme zákaz jízdy volným lesním porostem a přísné tresty za ni,“ tvrdí Petr Slavík. „Cyklisté neškodí přírodě víc než pěší turisté, mnohem větší vliv mají nevhodně postavené cesty, na nichž pak dochází k erozi, a taky nadměrné zatížení cest těžkou lesní technikou. Zatímco někteří ochránci přírody si stěžují na podkladě svých dojmů, ve světě existuje několik nezávislých výzkumů, které dokazují, že cyklisté neškodí přírodě víc než pěší,“ argumentuje ČeMBA. Poškozování cest i konflikty s pěšími turisty podle Petra Slavíka vznikají hlavně v důsledku špatného trasování a profilu cesty.

Na úzké stezce musí jet cyklista pomaleji a pozorněji. Singletrack ve Walesu (foto Dafydd Davis)Na stranu cyklistů se na Slovensku ostatně přiklonili rovněž aktivisté ze slovenské sítě nevládních environmentálních organizací Ekofórum. I oni v petici slovenskému prezidentovi požadovali, aby bylo nadále možné jezdit na kole a na koni po lesních cestách a stezkách – nikoli však ve volném terénu. Jeden z představitelů Ekofóra, Juraj Smatana, ve svém blogu píše, že ačkoli se pozornost veřejnosti zaměřuje téměř výlučně na zákaz jízdy na kole mimo vyhrazené cesty, nepovažuje to za nejnebezpečnější část zákona. „Väčšiu hrozbu predstavujú v súčasnosti schvaľované lesné hospodárske plány počítajúce so strojnásobením ťažby dreva, a to aj v prírodných rezerváciách,“ vysvětluje Smatana. „Neviem, či zákaz jazdy na bicykloch a koňoch po lesných chodníkoch doplnil poslanec Lebocký do zákona kvôli lobovaniu vlastníkov lesa, alebo ako trik na odpútanie pozornosti.“ Spolu se svými přáteli z Ekofóra se proto snaží upozorňovat na ekonomické pozadí kauzy. „Hoci je drevo slovenskou exportnou surovinou číslo jedna, v novinách venujúcich sa ekonomike to tak nevyzerá. Ale keď som chcel zistiť, za akú cenu predávajú Štátne lesy TANAPu kubík dreva vyťaženého v Národnej prírodnej rezervácii Tichá dolina, musel som mesiac vypisovať žiadosti o informácie a odvolávať sa proti ich nesprístupneniu až na ministerstvo,“ uvádí Smatana.

Podle ČeMBy je s podivem i to, že zákon, který omezil přístup cyklistů do slovenských lesů, podpořilo velmi hlasitě Gemerské regionálne združenie vlastníkov neštátnych lesov, které se na svých internetových stránkách chlubí certifikátem FSC. Součástí standardu FSC je totiž i „udržování podmínek pro obecné užívání lesa“. „Pokud dochází ke zpochybňování práva na obecné využívání lesa jako takového, tak by se tím samozřejmě měla zabývat certifikační firma, která provádí audity v daném lese. Vlastníci lesů, kteří hospodaří nadstandardně podle pravidel FSC, by neměli bránit veřejnosti v nedestruktivním pohybu v lese, a místní ekologické a nevládní organizace by ji na to měly upozornit,“ řekl k tomu Tomáš Duda z občanského sdružení FSC ČR, které má na starosti certifikaci v ČR.

Že obava českých cyklistů z podobné úpravy lesního zákona není nereálná, se ukázalo na tiskové konferenci pořádané v první polovině srpna k představení návrhu Národního lesnického programu II (NLP). Na dotaz Ekolistu, zda se dokument věnuje taky přístupu veřejnosti do lesů a zda počítá s tím, že by měl být dosud volný vstup do lesů nějakým způsobem regulován, odpověděl Jaromír Vašíček, ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Podle něj k regulaci v budoucnu pravděpodobně dojde. „V současné době je obrovská poptávka veřejnosti po rekreaci, která se projevuje zvlášť v příměstských lesích, po kterých se pohybují pěší, cyklisté i jezdci na koních. Všichni by chtěli mít vlastní stezku, což je pro les neúměrná zátěž,“ vysvětlil Vašíček. Tomáš Kvasnička, předseda ČeMBA, který se zasedání pracovní skupiny pro NLP za terénní cyklisty po celý půlrok zúčastňoval, však tvrdí, že zájmy všech tří skupin uživatelů je možné sladit a veřejnost z lesa nevyhánět. Podmínkou jsou ovšem správným a udržitelným způsobem postavené stezky. „Skutečně si lesníci myslí, že správnou reakcí na zvyšující se poptávku po rekreaci je omezování možností pro ni? Místo toho, aby se lesníci přiučili aktivnímu managementu návštěvnosti, který nabízí celou řadu řešení, hodlají postupně vytlačit návštěvníky z lesa,“ uvedl Tomáš Kvasnička.

Jaromír Vašíček a Ctibor Záruba (Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů) na tiskové konferenci zdůraznili, že vlastníci lesů na svých pozemcích návštěvy veřejnosti v podstatě „trpí“. „Představte si, že máte les a vedle něj je koňská farma. Návštěvníci farmy jezdí na koni po vašem lese. Majitel tedy používá váš les ke svému podnikání. Vám z toho ale plynou mnohé výlohy například na opravu cest. Chceme proto, aby nový lesní zákon stanovil podmínky pro domluvu a pro kompenzace,“ řekl Vašíček. To pokládají za rozumné i bikeři a navrhují řešení: „Stát pořád propaguje zdravý způsob života a sport, měl by ale taky začít systematicky investovat do podmínek pro lesní rekreaci. Ve státních lesích se musí aktivní péče o rekreaci stát samozřejmostí, v soukromých lesích by měla být pobízena ekonomickými nástroji,“ navrhl Kvasnička.

Tento článek je převzat z tištěného Ekolistu 08-09/2007 a webových stránek Ekolistu.
Autor textu: Hanka Hermová, Ekolist, foto: Petr Macháček, Hanka Hermová a Dafydd Davis

Zkušenosti čtenářů

alpenstock

Dobrý článek… Diskuze bude asi bohatá, tak bych ji chtěl začít. Jsem v zásadě PROTI pohybu cyklistů, jezdců a běžkařů po pěších stezkách! Jsou nebezpečnější než motorkáři na silnicích. Já jim nechodím po jejich stezkách, oni ať činí podobně. Lesy jsou hospodářsky využívané, takže je to podobné jako jezdit po poli v úrodě. Zajímavé je to, že ti extrémní cyklisté jezdí jen tam kde je jich vidět! Jestli to nejsou spíš exhibicionisti než sportovci. Ono děla machra tam kde to nikdo nevidí není jaksi ono. A taky jsem neviděl padesátníky a starší provádět nějaké krkolomné kousky.
Pro příklad – srazil mně na silnici z vrcholu Pradědu lyžař, i když jsem šel v souladu se zákonem po levé straně vozovky. Ještě drážkoval, že šlapu do stopy. Inu, jedna facka vše vyřešila a mladík uznal mé právo na pohyb po silnici. Mně opravdu nezajímalo jeho zběsilé lyžování, šel jsem s rodinou na vycházku.
Cyklisty jsem byl atakován několikrát, naštěstí bez většího úrazu a to vždy na pěší stezce.
Jezdci na koni se taky rádi předvádějí, nejlépe v zalidněné lokalitě. Ti mně zatím ještě nesrazili. Na ně mám dobrou metodu – zařvu před koněm, nebo zamávám kloboukem a jezdec je kdesi v dáli. Ale koňařů je naštěstí málo.
Ti nejotrlejší jezdí nejraději před davy lidí. Takže to asi není o sportu a adrenalinu, ale o předvádění se.
Pro pořádek připomínám, že je mi 53 let a za mlada jsem byl taky divočák. Pár desítek let a nějaké to pivo zklidní každého lovce adrenalinu.

MD

Nebezpecnejsi nez motorkari na silnicich? Jiste nadsazka. A ze jezdit po lesich je podobne jako jezdit po poli v urode? Taky mystifikace 😉 V lese nesmite jezdit primo v porostu. To je to jezdeni v urode. Ale jezdit po polni ceste, stejne jako po lesni, je snad neco jineho, ne?
Kdyz navstivite nekterou turisticky vyhledavanou oblast (napr. ten Praded), uvidite davy cyklistu rozjizdejich cesticky, prejizdejici obnazene koreny stromu, atd… Stejnou spoust ale uvidite treba i v Tatrach od normalnich pesich turistu. Kdyz se ale podivate do lesa u nejake bezvyznamne vesnicky, kde se najde radove jednotky „bajkeru“, co se jezdi projet do lesa, absolutne zadne nasledky po nich nenajdete. A proto jsem rozhodne proti PLOSNEMU omezovani cyklistiky v lesich.

mato

alpenstock to snad nie! Aky adrenalin? O com chlape tocis? Venujem sa cyklistike rovnako intenzivne ako horam, rocne najazdim cca 6000 km, cca 10 cyklomaratonov, v horach stravim cca 30 dni rocne, od Malej Fatry po Kaukaz. NIKDY som ziadny konflikt ci nehodu medzi cyklistami a turistami nezazil, ani nikto z mojich znamych. Netusim o akom machrovani rozpravas. Tento zakon sa tyka na 99% cross country cyklistov, to , zrejme netusis nie su ti adrenalinovy sialenci s integralkami na hlavach so sa rutia lesom 80 km/h. Ten tvoj prispevok je plny invektiv zakomplexovaneho exota co si mysli ze ma vekom automaticky patent na rozum. Horska cyklistika je stale okrajovy sport, trenujem denne a malokedy stretnem zivu dusu. Tento zakon intenzivne porusuje uz 10 dni vela cylistov a tak to aj zostane, lebo je to do neba volajuci nonsens.

RUMcajs

A k cemu by ty lesy a priroda tedy byla, kdyz by neslouzila k aktivnimu odpocinku, ale na druhou stranu by tam byla povolena tezba a tezka lesni technika?

Joe

Cyklistů je hafo, na pohyb v přírodě mají stejné právo jako pěšáci. Je to o vzájemné toleranci. Já nemám problém za chodci zpomalit, zavolat „s dovolením, prosím“ (zvláště to poslední slovo je důležité) a poděkovat. Nemám problém cyklistovi uhnout. Nemám problém šlapat mimo lyžařskou stopu. Pěšáky a psíčkaře vždy slušne avšak asertivně žádám, aby stopu neničili. Se smutkem pozoruji, že stále více lidí s takovou elementární slušností problém má…

Jiri

Muj prispevek se nevlozil, tak ho budu muset vlozit znovu:

Jiri

Nejprve o cyklistech a chodnicich, protoze to s lesnima cestama trochu souvisi.

Slusni cykliste mi nevadi (takovi, kteri mne mijeji primerenou rychlosti v patricne vzdalenosti a upozornuji na to zvonkem nebo verbalne, dokonce akceptuji i hulvatske volani pozor jedu…), ale kdyz jdu v Praze po chodniku v mistech, kde je z jedne strany zed a z druhe strany zabradli – vejdou se tam jen tri lide vedle sebe – a bez varovani mne mine cyklista rychlosti vetsi nez 16 km/h, ackoli je hned za zabradlim silnice kudy by mohl jet, tak mam chut si na ne poridit klacek a tyhle exoty bez varovani klackem v takove situaci sejmout driv nez oni sejmou mne svym bicyklem.
Vubec jim nedochazi, ze staci muj necekany krok stranou (napriklad pri obchazeni louze) a kolize s vaznymi zdravotnimi nasledky je na svete. O situaci, kdy by mu vjelo do cesty moje dite na trikolce, ktere on preze mne a manzelku nevidi uz ani nemluve. Nezbyva mi jako chodci nez chodit jinudy, kde tihle debilove po chodniku nejezdej.

Nemyslite si, ze by stalo za to udelat a VYMAHAT nejake zakony, ktere by cyklisty jezdici po chodnicich hodnotily jako velmi zavazny dopravni prestupek? Ono by je to vychovalo k respektu vuci chodcum, aby jezdili slusne a potom at si jezdej treba i po lesnich pesinach.

Ostatne proc bych se mel kdekoli (at uz na lesni pesine nebo na chodniku v Praze) neustale ze strachu ohlizet jestli nahodou nekdo nejede a cyklistum uhybat jako by se jednalo o sanitku?

Navic i ta sanitka, kdyz jede kde a jak se nema, tak alespon houka…
Slusni cykliste zazvoni nebo reknou s dovolenim a tem rad uhnu stejne jako houkajici sanitce, ale pokud mne cyklista chce objet bez varovani, tak by mel dodrzovat bezpecnou rychlost a vzdalenost, ktera musi pocitat s necekanou zmenou smeru chuze chodce.

Nebo si my pesi mame poridit zpetna zrcatka a ukazovat rukou zmenu smeru, kdyz chceme obejit louzi na chodniku?

Aby bylo jasno, zakaz jizdy na kole po lesnich pesinach povazuju za hovadinu, ale paradoxne se presto diky tomu mozna budu v lese citit bezpecneji…

Jiri

to Joe: Mas temer ve vsem pravdu a kdyby meli lide takovy pristup, jako Ty, bylo by na svete mnohem lip. Jenom to co popisujes neni pouze tolerance, je to i ohleduplnost. Bohuzel obe tyto dulezite vlastnosti stale vice mezi lidmi mizi.

MD

Kdyz si mam vybrat, jestli jet po chodniku nebo po silnici, vetsinou si vyberu chodnik. Ridim se heslem ze na chodniku jsem schopen udelat mnohem mensi halo nez jizdou po silnici (kde brzdim auta, nutim je predjizdet a riskuju svoje zraneni). Samozrejme pokud nekdo miji chodce na vzdalenost 1cm rychlosti pres 20, zaslouzi si zavadit riditkama a rozbit si hubu.

Kice

MD ma zaujal svojim prispevkom. Od zajtra zacnem aj ja jazdit autom po chodnikoch. Nebudem predsa riskovat zrazku s inym autom. Na chodniku je aut menej. Samozrejme sa budem snazit byt ohladuplny k chodcom. Nie som predsa ziadny hulvat.

alpenstock

že se debata rozvine, stačí ji jen vhodně nastartovat!

Jenda

Hele jizda na kole po chodniku, to je snad na pokutu a body dolu ne? Miluju ten pocit kdy proti me jede po chodniku cyklista a ja se do posledni chvile snazim odhadnout na kterou stranu uhnout aby me bezpecne minul. Ja kdyz jedu na kole do hospody tak zasadne v helme a po silnici. Nemuzu riskovat ze bych potkal na chodniku starou. Ale souhlas, je to o te slusnosti a ohleduplnosti. Staci par volu kteri to dokazi zkazit vsem ostatnim. To je jak s kikanama.

MD

Myslim ze jste me nepochopili. A vase srovnani s autem na chodniku dost pokulhava, to snad uznate 😉 Cyklista je nekdy mezi. Mezi autem a chodcem. Na silnici je ten slabsi a ohrozenejsi, na chodniku dejme tomu ten silnejsi. Idealni je samozrejme cyklostezka (a i tam muzete potkat chodce, kteri na to, narozdil napr. od Nemecka, nejsou zvykli). Ale ja mam proste pocit, ze na chodniku se dokazu chovat k chodcum ohleduplneji, nez by se ke me chovala auta na silnici. Ze vyvolam mnohem mensi „rozruch“, nez kdyz jedu po silnici (samozrejme myslim v hustem provozu). Chapete? Kdyz sem tam na nejakeho chodce narazim, objizdim ho pomaleji a velkym obloukem. Kdyz je chodcu na chodniku vic, jedu krokem. Kdyz jich je tam jako na Vaclavaku, nejedu po chodniku vubec. Zase nejsem debil, ne

To: Jenda

Male doporuceni – neuhybejte nikam, pockejte az si vas cyklista objede sam 😉 Delate jako byste na kole sam nejezdil

Kice

Mozno sme sa nepochopili preto, ze ja sa snazim respektovat pravny stat, teda riadit sa zakonmi o prevadzke na cestnych komunikaciach. Teda nie z pozicie sily.

stip

Rád bych připoměl, že se také jedná o vlivné lobby myslivců, kteří mají odjakživa zájem usurpovat si les jenom pro sebe. Vzhledem k jejich koníčku je to pochopitelné, ale morálně neospravedlnitelné, protože právo užívat les mají všichni.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: