Čuňovské rodeo – předposlední závod

Krom hrstky soukromníků v autech se většina vyslanců rodea do sousední republiky vypravila Kurfobusem v pátek z Konstruktivy. Nesnesitelné vedro a mnohahodinová cesta před sebou si vyžádala zvýšený přísun kapalin, a tak účastníci BUS-party skončili s „kvalifikací na sobotní noční finále“ teprve až s vyčerpáním zásob v brzkých ranních hodinách. S rozedníváním jsme dosáhli Čuňovského parkoviště a na chvíli si lehli.

Kolem osmé ráno nás již ze spánku probudilo teskné hučení Niagáry a navzdory protestům stále hibernujících buněk se většina nadržených jezdců navlékla do gumových garderob a vydala na průzkum spletí vodních uliček zdejšího kanálu. Pražící slunce nenechalo nikoho moc dlouho vyspávat a v půli dopoledne již bylo okolí závodiště plné diváků, organizátorů, DJů apod. První část závodů – fun slalom (poprvé tento rok) na sebe nenechal dlouho čekat a po výkladu (celkem zajímavé) trati, vyrazili první free-riders. Po relativně jednoduchých úkolech jako sidesurfing ve válci, eskymák ve vracáku, dotyky visících lahví nad válcem, prohazování pádla, zajetí do vracáku pozadu, dotyk visícího pytle a čísla na břehu čekala závodící v Niagáře nejobtížnější (a diváky nejnavštěvovanější) část – dotyk soudku visícího nad nejzpěněnějším polštářem niagarového válce, kterého dosáhlo jen pár nejbojovnějších borců. Následovalo měření objemu plic při podeskymovávání co nejvíce branek a nakonec zazvonění na zvonec. Celá soutěž byla pro diváky i závodící velice zajímavým zpestřením.

Oproti loňsku se pak hole-riders dočkali změny. Namísto spíše adrenalinové Niagary byl pro hot-doggers (závody ve válci) vybrán menší za to však rodeově mnohem vhodnější válec v horní části (v místě spojení 2 ramen) kanálu. Ze začátku se zdál na cartwheely trochu moc mělký, ale při bližším zkoumání a natrénování se z něho vyklubal naprosto ideální, zatím nejlepší válec, co jsme na HIKO RODEO TOUR 2001 potkali. Při dobrém načnutí zde šly cartwheely velice snadno, méně zkušení mohli předvést všemožné flat figury, s trochou snahy a zkušeností se nechaly ukázat i blunty a s trochou štěstí i mystery moves, o které opravdu nebyla nouze. Do toho slunce, výborná hudba, spousty fanoušků, skvělá atmosféra… co víc si přát. Nebylo tedy divu, že se v několika málo minutách ve velkých vracácích kolem válce shromáždily velké davy trénujících závodníků. Přihlížejících, povzbuzujících a hodnotících se na břehu seběhlo ještě více po vyhlášení začátku kvalifikačních rozjížděk. Ten největší letošní rej rodea odstartovaly zástupkyně něžnějšího pohlaví. Při velmi slušných jízdách holek jediná Bára nezapomněla na hygienu a hned při první rozjížďce se rozhodla vykoupat se ve zdejších vodách, stejně však do finále postoupila spolu s favoritkou Petrou, Jitkou, Evíkem a Ifou. Následující singlíři se kolem svých jednolistových pádel točili také velmi pěkně a do první pětky se protočili ve složení: Feďa, Kostner, Ríša, Eda a Řezník. Menšinoví junioři opět jeli mezi staršími a kategorie K1M po dlouhých rozjížďkách vyslala do semifinále Rosťáka, Kašpárka, Kostnera, Sváťu Hrčka, Honzu Koláře, Ondru Husáka, Vašíka Strnada, Fíka, Petra Prauseho, Daveho Brůnu, Lászla Nagyho a Zajíce. No a celkově – povzbuzování, aplaus, velice kvalitní rodeo doprovázené skvělou hudbou… nikdo ze zúčastněných se rozhodně nenudil. To platilo dvojnásob pro rozhodčí, kteří zejména budoucím finalistům nestačili počítat endy a variety. Krom známých freestylových umělců bylo na co koukat i při jízdách slovenských juniorů a jedné poloviny maďarské reprezentace – Lászla Nagyho. Ve válci se závodilo do pozdních odpoledních hodin, ale ani po skončení soutěží se počet jezdičů výrazně nezmenšil. Až když byla zavřena voda, poslední závisláci si přece jenom dali říct a z divoké vody se přesunuli do divoké party.

Ta začala po přesunutí aparatury z prostoru válce na open-air taneční plac. Zdejší mobilní bar nabízel všem nedoježděným speciální koktejl divoká voda, míchaný zkušenými freestyle-barmany. Show rychlých rukou a lahví, které se všemožně protáčely kolem barmanů, sklidila veliký aplaus a neobešla se bez přídavků, o to více se muselo konzumovat vyšejkovaných drinků. K1J Kopeček se nenechal v exhibicích zahanbit a taneční zábavu pravidelně prokládal točením ohnivými řetězy a později s kolegou pliváním ohně ve své fireshow. Hudba byla vhodně vybírána dle gusta trsajících a noc se protančila opravdu do pozdě, deset nejvytrvalejších se vydrželo vlnit v jejím rytmu až do půl šesté ráno. V tu dobu začalo pomalu svítat a unavení DJové zažádali po celodenním a celonočním marathonu o odpočinek a party-dragons se šli chtě-nechtě na chvíli prospat.

Slunce stejně jasné jako v sobotu rozlepilo víčka i těch nejodolnějších a zodpovědní semi- a finalisté se z pyžam převlíkli rovnou do neoprenů, aby stihli natrénovat své vítězné sestavy. Ještě před konečnými souboji ve válci si nejlepší fun-slalomáři vybrali mezi sebou vítěze při závodech sprintu od poloviny kanálu dolů, mj. skrz Niagáru, která v nejednom případě zásadně zamíchala pořadím. Brzy dopoledne pak bylo odstartováno před bystrými zraky diváků, fotoaparátů, kamer a rozhodčích semifinále mužů. Za zvukového doprovodu reprobeden, povzbuzujících diváků a hučícího válce vyrazilo předvést své umění dvanáct nejlepších kajakářů závodu. Bylo opravdu na co koukat. I Rosťák, bohatší o malou opičku, předvedl hezkou jízdu. Do první pětky ho však nepustil Honza Kolář, Kostner, Ondra Husák, Zajíc a Petr Prause. Po dospělých vyrazili do pěny roztočit své lodě junioři. Klasické složení Pavla Junka, Kopečka a Špajdy obohatili ještě dva další domácí mlaďasové. V eliminační pyramidě se mezi první trojku vyšplhal Kopeček, Peter Csonka a Špajda. Nejdřív došel dech Kopečkovi, pak Petrovi a první místo si odtočil Špajda. Po semifinále K1M a finále K1J předali kajakáři válec svým hezčím protějškům a šli z plných plic holky povzbuzovat. Mezi těmi vedla bezkonkurenčně Petra Druckerová svojí technicky vypracovanou a žensky elegantní jízdou. Válec jí ale na předposledním stupínku pyramidy nepřál a pustila před sebe vítězku Jitku, pro bronz si pak zajela Evík. To už ve vracáku netrpělivě kvrdlala kanoistická pádla finalistů C1. Mezi klasické rivaly této kategorie – Řezníka, Edu a Ríšu Hrčka přibyl Kostner, který si mezitím předělal svůj Wigokajak na Wigosingla. Posledních pár cvičných nájezdů, odpísknutí prvního závodníka a půlminutové jízdy v head-to-head ukázaly, co v kom je. Favorit Štěpán Řezník Fiedler svojí vítěznou jízdu ještě okorunoval otočkami bez pádla, Ríša Hrček se svými supercleany vytočil ven z válce a následně i na třetí místo a mezi nimi se umístil Eda. No a nejlepší nakonec – napětí zhoustlé nad nejvyšší míru, spousty fandů nabuzených k bouřlivému povzbuzování a ohodnocení každého dobrého výkonu čekaly na první výbuch chvály. Svou akrobatickou zručnost vyrazili předvést v prvním kole všichni fináloví kajakáři a z pohledu diváků i rozhodčích byly velice pěkné všechny jízdy, stejně však musel někdo vypadnout. Pátou pozici zaujal Kostner, čtvrtý zajel Zajíc, v boji o medaile Honzu Koláře nešťastně odnesl proud a obsadil 3. místo, veterán ze Sortu, Petr Prause v závěrečném souboji neobstál před divokými otočkami Ondry Husáka, který ve svém krajkovém kloboučku pod helmou na poslední sekundy odhodil pádlo a za burácení toho nejhlasitějšího aplausu vytočil pár šikmých a vertikálních otoček rukama. Tím stvrdil svou zlatou pozici a velice efektně zakončil víkendový soutěžní rej.

Jezdiči si šli naposledy užít válce a jak nejrychleji to šlo se všichni účastníci shromáždili na hromadnou šampusovou sprchu. Neúnavného spíkra obou dnů, Matouše podpořili potleskem při vyhlašování vítězů a předávání cen v tombole a protože do Prahy je cesta dlouhá, poděkovali a rozloučili jsme se s domácími, navázali lodě a plni všemožných (celkově však spíše kladných) dojmů se vrátili sdělit vám výsledky a napsat článek o jednom z nejzdařilejších víkendů tohoto léta.

-spa-
foto: Ondra Müller, Fševěd