Co potřebujeme k běhu na lyžích

Blíží se zima, můžeme jen doufat, že svatý Petr nám vynahradí chudší srážkovou činnost v létě a budeme moci náležitě si vychutnat všechny radosti, které nám sníh poskytuje. Dnes bych se chtěl věnovat sportu tradičnímu, olympijskému, pro naše barvy dokonce velmi úspěšnému, mediálně poněkud zanedbávanému, a tím je běh na lyžích. Je to sport zaměstnávající celé tělo, který se dá provozovat v široké škále intenzity, od příjemného ploužení se od jedné chaty k druhé, od hrníčku čaje k hrníčku svařáku, až po hodnotný sportovní výkon, kdy s překvapením zjistíme, jak hluboký kyslíkový dluh dokážeme svým zlenivělým plicím připravit. Vybavení pro začátek není příliš drahé, takže se pojďme podívat, co si připravíme:

Lyže
V první řadě samozřejmě lyže. Tyto se dělí do několika skupin podle určení: 
Speciální závodní a tréninkové. Pokud si kupujete lyže této kategorie, pravděpodobně informace v tomto článku pro Vás nebudou žádnou novinkou a navíc už máte své vybrané. Dále jsou to různé sportovní, určené pro běh ve stopě (classic) nebo pro bruslení (skate, skating). Vděčnou volbou jsou často modely využívající konstrukčních prvků obou předchozích (combi). Za jedny peníze tak získáme lyže, na kterých lze jak běhat ve stopě, tak i bruslit. Popravdě je to ale taková „kočkomyš“, neboť na rozdíl od bot vám combi lyže nedopřeje pohodu na klasice ani rychlost při bruslení. Je to dáno tím, že na klasiku se jezdí lyže o 20-30 cm vyšší než postava, na bruslení pak o 10-15 cm. U combi lyží se doporučuje délka 15-20 cm, což znamená na klasiku krátké a tvrdé, na bruslení dlouhé a měkké. Přesto hlavně z finančních důvodů jde o nejprodávanější typ lyže, podobně jako tomu je u trekingového kola.

Nakonec jsem si nechal běžky turistické. Pokud pro vás není cílem naběhat desítky kilometrů, ale potřebujete stabilní a pevné lyže, na kterých občas můžete překonat pár set metrů hlubokého sněhu, není lepší volba.

Čemu při výběru lyží věnovat pozornost? V první řadě zvolím kategorii lyží. Na rychlejší ježdění, větší vzdálenosti a jízdu bez batohu volím sportovní lyže s grafitovou skluznicí – lépe jede, ale musí se pečlivěji mazat. Z čehož vyplývá, že krotím své ambice a pečlivě zvažuji, zda nekoupit obyčejné turistické. Budu-li jezdit pouze ve stopě, špička lyží je co nejužší, přední polovina lyže se rozšiřuje směrem od špičky do středu; takový tvar nejlépe vede lyži ve stopě, když sjíždím bokem, odrazí se od kraje stopy a zavede mě zpět. Zdá se to jako maličkost, ale když se trápíte čtvrtou hodinu na Jizerské, cíl v nedohlednu a co půl kilometru sjedete ze stopy, na náladě vám to nepřidá. Naopak mimo stopu – v hlubokém sněhu pro klasiku vyberu lyži širší. Pro bruslení platí v podstatě to samé. 
Délka lyží se rovněž odvíjí od jejich použití. Na klasiku když postavíte lyže vedle sebe, měly by být o 20-30 cm delší než vy (délka uváděná výrobci může být zavádějící). Lyže na bruslení by měly být delší o zhruba stejně 10-15 cm; kombíky zhruba 15-20 cm. Delší rozměry platí pro lepší lyžaře, kratší pro méně zdatné.

V každém článku o výběru lyží se dočtete o mazací komoře. Jsou dvě varianty, jak její velikost získat. Buď ve specializované prodejně na takzvaném flextesteru nebo pomocí papírkového testu. Není to až taková věda, lyže položím na dokonale rovnou tvrdou plochu (tedy ne dlažbu či koberec v obchodě) stoupnu si na každou z nich polovinou své váhy a list papíru by pod skluznicí měl jít protáhnout nějakých 20-30 cm před a za středem lyže. Tím je zajištěno, že když jedu z kopce, lepivá vrstva vosku se jen tu a tam lehce dotkne sněhu, zatímco při odrazu po rovině či do kopce ji do sněhu naopak zašlápnu. Užitečné, nemyslíte? Samozřejmě lyže na bruslení tuto vymoženost nemívají, neb se na ně lepivé vosky nepoužívají. Takže pokud vybíráte dárek pro partnerku, pořiďte si jinou kamarádku podobných parametrů, přinejmenším na výběr lyží.

Možná si všimnete, že některé lyže mají na skluznici pod středem jakési šupiny či schůdky. Není to nic než pokus přesvědčit Vás, že i nenamazané lyže jsou použitelné. No, prý snad jo, zkoušel jsem to, ale moc mě to nepřesvědčilo. Abyste si nezničili skluznici, stejně ji musíte máznout separátorem, většinou používáném v rozprašovači. A ty schůdky na zledovatělém sněhu vůbec nedrží, v prašanu prohrabují a hlavně mohou drhnout při každém skluzu, nemáte-li lyže správně vybrané na svou váhu. Myslím, že mikroskopické nerovnosti fluoridových vosků a pečlivě vyvážené koeficienty klidového a pohybového tření, po desetiletí vyvíjené, nejsou zas takový blábol. Mazání je trocha vědomostí a trocha práce, ale podle mě radost z dokonalého pohybu stojí za to. Ale to už bych si ubíral téma z dalšího chystaného článku. V dobrém obchodě by vám měli nabídnout právě vaši kategorii lyží, přesně odpovídající délkou a tvrdostí pro vaši výšku i váhu a po vyzkoušení si odnést nové lyže bez jediného škrábanečku, nejlépe zabalené z továrny. Pokud ne, nemilosrdně jděte jinam, pár ušetřených hodin ve městě nestojí za mnoho zkažených dnů na horách a vyhozené peníze.

Hole
Bez holí se špatně běhá – ale dá se to. To však spíše jako zábava, nebo až vám je ukradnou. Hole na klasiku a turistiku jsou po ramena (až budete stát na lyžích, na vázání a hole budou zapíchnuté ve sněhu, zjistíte, že po ramena v obchodě a po ramena na sněhu je něco jiného), hole na bruslení mezi bradu a nos, hole na oboje neexistují.

Materiál je dnes buď slitiny hliníku nebo kompozity (to je vznešený název pro laminát ať už skelný, kevlar či karbon). Kompozity jsou lehčí, měly by být tvrdší – ale laciné výrobky často nejsou – ale zase se snadněji lámou. Hliníkovou hůlku ohnete, narovnáte a dojedete. Kompozitovou zlomíte, zahodíte a dojedete bez ní.

Poutko by nemělo řezat do holé ruky, mělo by se snadno seřizovat a sponka kterou se seřizuje by mohla něco vydržet. Madla jsou nejlepší korková – hřejí a příjemně se drží, nejhorší pak plastová. Talířky jedině takové, které nebrání hůl zapíchnutou ve sněhu sklánět vpřed ve směru jízdy.

Boty a vázání
Výběr bot na lyže je poměrně přehledný. Máte lyže, vyberte si k nim boty – na klasiku, na bruslení, kombíky nebo turistické. Boty na klasiku jsou měkoučké bačkůrky, část okolo kotníku je dnes často jen elastická chránící ponožky před sněhem. Boty na bruslení jsou naopak doslova lehounké přeskáče pevně držící okolo kotníku a kopírující spíše pohyb holeně než chodidla. Kombíky opět něco mezi, často mají odnímací horní část a střídavě tak plní funkci bot na klasiku a bruslení. Turistické jsou potom boty pohodlné zpevňující kotník, ale současně poskytující noze jistou volnost. Dnešní boty by s nepromokavostí a tepelnou izolací neměly mít problém, zkoušejte je proto na takové ponožky, jaké jsou vám příjemné. A co se týče vody ještě jednou: rozehřáté jarní odpoledne, rychle chladnoucí večer… představte si, že boty polejete vodou a strčíte do mrazáku – půjdou pak rozvázat? Měly by mít nějaký šikovný kryt tkaniček. Vázání není žádné věda – sportovní nášlapné systémy Rottefella a Salomon jsou srovnatelně kvalitní i funkční, vyberete si podle boty. Na krabici bot či v návodu by měly být vyjmenovány přesně varianty těchto norem, na které tyto boty fungují, a nesnažte se „ušetřit“ variantou „Junior“ – není pro juniorské reprezentanty, ale pro děti. A ty váží méně než vy, tomu pak odpovídá namáhání vázání!

Teď to dát dohromady
Řemeslně šikovnější zájemci o běh vezmou montážní návod a šablonu přibalenou k vázání, změří těžiště lyže, vyvrtají podle šablony otvory, dají si pozor, aby to bylo na obou lyžích stejně a našroubují vázání. Pokud si na tuto operaci netroufáme, zeptáme se ve svém městě zkušenějších lyžařů na skutečně dobrý (!) servis.

Oblečení
Přiměřené intenzitě pohybu a počasí. Funkční prádlo, elasťáky, flísové drtiče mrazu, windstoppery, softshelly. Rozhodně bránící pronikání větru avšak velmi prodyšné. Nebojte, do kopečka se zahřejete víc než dost. Na uši čepičku či čelenku, pokud není fakt horko tak rukavice, revma v prstech není nic moc. Šátek na krk. Pokud nemáte šusťáky a větrovku na sobě tak si je přibalte do batůžku či ledvinky.

Něco jsme vynechali?
Ano, vosky. Nejsou zbytečné, právě naopak. Jsou dokonce důležitější než samotné lyže. Na třicet let starých příliš krátkých a těžkých prkýnkách po mamince není nejmenší problém jet třeba Jizerskou padesátku, pokud si je správně namažeme. A teprve až budeme vědět, jak se o lyže starat, budeme si moci vybrat vhodnou sadu vosků.