Den před začátkem podzimu se pod názvem Summer Challenge konal letošní třetí závod ze série Císař Challenge. V době, kdy teplota vody dosahovala jednociferných hodnot, a cesty byly rozmoklé po deštích, soupeřily čtyřčlenné týmy v okolí vodní nádrže Barbora u Duchcova. Závod nám popsal člen vítězného týmu – Oldřich Novák.
Závod byl jedním z těch, kdy pořadatel odstartuje všechny týmy naráz. Z pohledu závodníka to mám moc rád. Těsný kontakt se soupeři, přehled o tom, jak nám to jde, možnost něco odkoukat a občas se i trošku zasmát. Stále mi tak zní v uších sakrování našeho kormidelníka na kánoi (hned první disciplína, celý tým v jedné lodi, asi 3 kilometry na klidné vodě) poté, co jsme se se soupeři „poťukali“ už před první kontrolou. Nebo možná sakroval, že je před námi kánoe, kde sedí čtyři profíci kajakáři a my je s naší posádkou (mix 2+2) nedokážeme dojet. Naše dívky už od okamžiku přihlášky byly totiž řádně motivovány k výkonu a cílem bylo porazit všechny týmy, nejenom ty v naší kategorii.
Po studiu rozpisu závodu a po prezentaci bylo jasné, že klíčovým aspektem budou tentokrát depa – spousta plavaní, skákání do vody, orientační běh po městě, mezitím vždycky kolo – a tak jsme se na ně soustředili. První depo se vyvedlo skvěle, ačkoliv holky jako normálně neměly co na sebe, náskok Kajakářů zmizel a po krátkém MTB prologu jsme skákali do vody na potápění do 2×3 metrů a 1×4 metrů jako první.
„Mapu měl ten čtvrtý vzadu“
Pak jsme dupli do pedálů a začali stoupat na severozápad směr Krušné hory. Trochu nás v dlouhém stoupání rozladilo, když nás dojeli dva z Kajakářů a další dva rachotili kousek vzadu, ale vyřešil to tahací gumicuk a pak hlavně to, že ti první dva z Kajakářů měli sice super našlapáno na kole, ale mapu měl ten čtvrtý vzadu. Tudíž jsme se na kontrole číslo 9 smáli. Lesem se sice rozléhal řev čtyř chlapů, ale vidět nebyl ani jeden z nich. Následoval dlouhý sjezd do malého městečka Hrob a v ní orientační běh. Popravdě jsem se ve městečku trochu styděl, po tom sjezdu jsme měli všichni zcela jednotnou barvu – hlinitou – ale zato holkám víc zářil úsměv.
Pořadatelé v Hrobě vložili pěknou disciplínu – orientační běh, kde si bylo možné rozdělit mapu. To nám vyhovovalo, podle hesla Silný-Bystrý-Rychlý jsme si rozebrali kontroly a po dvaceti minutách.
Pak opět kolo a …
Kořeny byly zlomyslně namočené a pomazané bahnem, sjezdy obsahovaly přesný poměr jílu pro tvorbu skluzavky a maliník byl umně zasazený přímo v zatáčkách. Přesto nám cesta singltrekem rychle utíkala. Následná jízda po silnici byla jako na zavolanou. Svačinka za jízdy, úsměv a pořádně roztočit nohy. Pocit, že je to vlastně za náma. Hloupost. Teď to teprve přijde.
Přišla vám ta voda na začátku studená? Ale vždyť je ještě léto, pojďme se ještě koupat! Takže krásná dlouhá lanová dráha z nějakých pěti metrů do vody, obeplavat bójku a z vody. Chytnout se kyvadla (houpačka) a do vody, z vody. Postavit vor a do vody. Vylovit utopený vor a z vody. Postavit znovu vor a do vody. Z vody a… na kolo.
To závěrečné kolo tam bylo proto, abychom cestou do cíle rozmrzli, což se povedlo. A protože byl závod hromadný, tak jsme hned věděli, že tým EPO HATO (Ekonom Praha Outdoor Hanka Aneta Tomáš Olda) vyhrál.
