Christopher Lange: jsem člověk, který má méně, ale žije více

Roky jsem známého dánského thru-hikera Chrise sledoval na Instagramu a s fascinací hltal jeho příspěvky. Osobně jsem se s ním poprvé setkal po mém druhém přechodu Pyrenejí. Tehdy mně a mému parťákovi Fikimu poskytl nocleh a začal vyprávět. Po pár hodinách povídání jsme zjistili, že i když jsme každý vyrostli v jiném koutě Evropy, jsme oba hltači přítomnosti, kteří vzývají stejné hodnoty, obdivují stejné autory a koukají na tento svět stejnýma očima. Chrisovi, který je právě se svou přítelkyní na 6000 km dlouhém přechodu okolo Pyrenejského poloostrova, jsem položil několik otázek.

Pocházíš z Dánska, což je poměrně plochá země bez kopců. Jak v tobě začala vzkvétat láska k horám?

Vždycky jsem byl dobrodružné dítě, s rodiči jsme bývali hodně venku, já chtěl být svobodný a jít si svou vlastní cestou. Jednou jsem byl na párty, skončil jsem s otřesem mozku a prasklou lebkou, což mi způsobilo deprese a silné úzkosti. Dva roky mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. V tomto období se příroda a denní turistika staly mým základním lékem. Pak jsem četl knihu Útěk do divočiny a moje dětská touha po dobrodružství a svobodě se znovu probudila. V roce 2016 přišel moment, kdy jsem se zamiloval do hor. Během výletu s otcem do Skalistých hor v USA, konkrétně v Rocky Mountain National Parku, jsem byl zasažen silným pocitem sounáležitosti a štěstím, což přineslo i mír do mé duše. Tehdy jsem se do hor úplně zamiloval. V létě 2017 jsem absolvoval americký Colorado trail a od té doby jsem věděl, že smyslem mého života je chodit dlouhé vzdálenosti v horách.

Přešel jsi své milované Pyreneje celkem 5x. Jak je možné, že se člověk vrací neustále do těch stejných hor?

Někdy se ptám úplně stejně. Jak je možné, že se člověk vrací ke stejné ženě (nebo muži), ke stejnému pivu, do stejného města, ke stejným přátelům? Je to kvůli lásce, sounáležitosti a vášni. V Pyrenejích jsem se cítil úplně jako doma, jako bych tyto hory znal z jiného života. Cítil jsem se se s nimi hluboce propojen. Pyreneje mi prostě dávají ten nejhlubší pocit štěstí, jaký znám. Myslím si, že přechod Pyrenejí může být tou nejromantičtější, nejkouzelnější a nejvzrušující túrou v Evropě. Na procházení hor od oceánu k moři, od moře k oceánu a zažívání ohromných krajinných a kulturních změn je prostě něco zvláštního. Pyreneje jsou geograficky, historicky i kulturně jedinečné, bohaté a rozmanité. Je to dlouhé pohoří sestávající se ze zdánlivě nekonečného množství cest, ze kterých si můžete vybrat. Tyto vlastnosti umožňují vytvořit tolik jedinečných přechodů, kolik si jen dokážete představit! A tak na svých přechodech dělám pokaždé jiné trasy a vytvářím si úplně nové jedinečné zážitky.

Kromě Pyrenejí jsi prošel i například americký Colorado trail. Liší se nějak prožitek z dálkového trailu v USA a v Evropě?

Ano, je to úplně jiné. Myslím, že většinu stezek v USA můžete začít úplně nezkušení a stejně to dotáhnete až do konce, pokud skutečně chcete. Na Colorado Trailu (CT) se mi zdálo nemožné zabloudit, a to jsem ani nemusel používat GPS nebo papírové mapy. Všechny výstupy a sjezdy byly na dobře odstupňovaných serpentinách, zkrátka nic takového jako terén a strmost, které můžete potkat v Pyrenejích. Velký rozdíl amerických oproti evropským trailům je komunita, která je rozsáhlá a velmi silná. Je to obdivuhodné. Na CT jsem měl pocit, že je tu vždy někdo, kdo mi pomůže. Zacházeli tam se mnou jako se superstar. Lidé mi všude kupovali pivo, vařili mi jídlo, vodili mě do restaurací a platili za mě celé menu. Po těchto zkušenostech vnímám, že dálková turistika v Evropě je spíše syrovým zážitkem v dobrém i zlém. V Evropě nikoho nezajímá, proč to děláte a trail magic nebo trail angels téměř neexistují. Rozdíl je šílený a nevím, jestli se máme smát nebo plakat. Ale vím, že bychom se my Evropané měli naučit být lepší. Zejména velmi silná turistická komunita na dlouhých stezkách v USA je něco, co bychom měli budovat i v Evropě. U nás se to zdá být ve srovnání s USA teprve v plenkách.

Na konci svého druhého přechodu Pyrenejí jsi se poznal se Španělkou Maite, se kterou od té doby chodíš a začal jsi tak trávit více času ve Španělsku. Zní to jako pohádka. Jak to vlastně celé bylo?

Maite sice žije ve Španělsku a má španělské občanství, srdcem a krví je však Baskitka. Potkali jsme se v roce 2020 na konci mého druhého sólo přechodu HRP. Chtěl jsem se vydat zpět ke Středozemnímu moři po GR 11. Po dlouhé době o samotě v horách jsem toužil po sociální interakci a přiznejme si to, i po intimitě se ženou. Nebyl to žádný romantický příběh z filmů, stalo se to možná tím nejvíce moderním způsobem 21. století – našli jsme se na Tinderu. Ačkoliv původní záměr našeho setkání byl jiný, nakonec jsme vytvořili pár. V roce 2021 jsem Maite seznámil s dálkovou chůzí a ona tomu propadla také. Prošli jsme spolu dvě třetiny trailu Alta Ruta Cantábrica a pyrenejskou GR 11 a HRP. Nyní společně procházíme 6 000 km kolem Pyrenejského poloostrova. Je to opravdu pohádka a já děkuji vesmíru, že jsem se setkal s Maite a můžeme tyto zážitky prožívat společně.

Vím, že chodíš hodně ultralight. Vzpomeneš si na moment, kdy jsi se o něm poprvé dozvěděl a co tě tolik inspirovalo?

Stalo se to během putování po Colorado Trail v roce 2017. Ubytoval jsem se ve svém prvním hostelu v Breckenridge, kde jsem potkal 2 kluky z Texasu. Nesli ty nejmenší batohy, jaké jsem do té doby viděl – Mountain Laurel Designs Burn 38L. Byl jsem ohromen. Batohy byly samozřejmě bezrámové, používali quilt, bivakovací vak a spali na zkrácené karimatce. Tehdy jsem to vůbec neznal. Od té doby jsem ultralightem fascinován. Optimalizovaná a lehká výbava může přispět k mnohem lepšímu zážitku na stezce. Fanatické odlehčování vybavení se však může stát i zdraví nebezpečným. Doporučuji se spíše zaměřit na principy „ultralehkého myšlení“ a na vnímání přítomného okamžiku, kdy jste plně ponořeni do vnímání prožitků, které vám přináší dálková chůze.

Vyber vždy jedno. Kšiltovka nebo klobouk? Tričko nebo košile? Altra nebo Inov-8? Líh nebo plyn? Hydrovak nebo obyčejná láhev? Stan nebo tarp? Spacák nebo quilt? Nafukovačka nebo pěnovka? Merino nebo syntetika? Batoh s rámem nebo bez rámu? Pivo nebo víno?

Klobouk; košile; Inov-8; plyn; obyčejná láhev; tarp; quilt; pěnovka; merino; batoh bez rámu; pivo.

Všiml jsem si, že se rád nazýváš dánským dharmovým tulákem (Danish Dharmubum). Zkusil bys nám popsat, jak Jack Kerouac ovlivnil tvůj přístup k životu a co pro tebe znamená dharma?

O Kerouacovi jsem prvně slyšel v roce 2011. Jako první jsem četl Na cestě (původní neupravený svitek). Dlouho jsem se tou knihou prokousávall, ale inspirovala mě svou divokostí, syrovostí, přímostí a žitím v přítomnosti. Na střední jsem pak objevil Dharmové tuláky. Úplně mi to změnilo život, jak jsem byl tím dílem inspirován. Díky Kerouacovi a jeho knize teď žiju svůj vlastní život dharmového tuláka a batúžkáře. Naučilo mě to být antimaterialistou, antikapitalistou a spíše minimalistou všech možných ohledech. Dharma je o hledání iluze, o hledání vyšší moudrosti a pravdy o existenci a o vesmíru. Dharmový tulák není ovce společnosti, je spíše bezdomoveckým mnichem přírody a divočiny, hledající transcendenci na svých cestách, na stezce, v lesích, v horách. Naturalista snažící se o rucksakovou revoluci. Člověk, který má méně, ale žije více.

Nejde si z tvých příspěvkům na instagramu nevšimnout, jak moc si libuješ v hiker-trashi. Vysvětlil bys nám, co je podle tebe hiker-trash a co se ti na něm tolik líbí?

Člověk, která se nazývá hiker-trashem nebo dělá hiker-trash, je v podstatě turista tulák z vlastní vůle. Neomezuje se na pohodlí moderní společnosti, ale hledá spíše svobodu, pravdu a nepohodlí na cestách v přírodě. Chová se tak trochu jako zvíře. Žije, spí, jí, vyměšuje se venku pod širým nebem s nekonečným vzduchem nad hlavou. Zkrátka všechno dělá venku, což umožňuje jeho mysli volně cestovat vzhůru po obloze vyššího vědomí. Nezáleží mu na jeho vzhledu nebo na čistotě. Nežije podle standardů a očekávání společnosti, která se nestará o naši svobodu ani o naše duše. Není to normální denní turista, který přes den navštíví přírodu a pak se vrátí do své „krabice“, aby se navečeřel, osprchoval, vyspal se v posteli, nasnídal se a měl veškeré pohodlí. Já jsem hiker-trash. Jsem zvíře, zvláštní druh chodícího a mluvícího šimpanze s batohem na zádech.

Představil bys nám svůj nový projekt IPLR (Iberian Peninsula Loop Route)?

Je to můj vlastní okružní trail kolem Pyrenejského poloostrova, o kterém jsem snil už od léta 2020. Pyrenejské HRP mě naučilo chodit off-trail, vybírat si svou vlastní cestu přes hory a krajinu, a ne jen striktně sledovat značení. Trasu jsem vytvořil jako kombinaci zavedených turistických tras s neoficiálními vysokohorskými trasami, zajímavými vrcholy a dalšími pozoruhodnými místy tak, aby bylo možné se i průběžně dozásobovat. Trasa je dlouhá přibližně 6 000 km (Španělsko 4 500 km a Portugalsko 1 500 km) se stoupáním 275 000 m. Start a cíl je na mysu Punta Tarifa, nejjižnějším cípu evropského kontinentu. Stezka nabízí obrovskou rozmanitost, vysoké hory, dramatické pobřeží Atlantiku, divokou krajinu vnitrozemí, města, vesnice a mnohem více. V mé hlavě je IPLR, stejně jako HRP, vizí, nikoli striktně vedenou stezkou. Každý si může vytvořit svou vlastní okružní trasu kolem poloostrova podle svých tužeb a přání. Mým snem je, že se IPLR stane stálicí mezi evropskými dálkovými trasami.

A kde se teď’ právě nacházíte, kolik kilometrů už máte za sebou a kolik vám ještě zbývá?

Je ráno, sedím u nádherného vodopádu v portugalském pohoří Serra da Estrela. Jsme na cestě dva měsíce a v nohách máme 1500 km, 4500 km nám ještě zbývá do cíle. Jsem hluboce vděčný, že tady mohu prožívat tyto okamžiky. Doufám, že inspiruji ostatní, aby se vydali na cestu a přijímali „léky“ naší Matky přírody, žili své sny, žili přítomností, prožívali existenci naplno a možná vyrazili příští rok na IPLR.

Christoffer Lange

Chris je 28letý dánský thru-hiker, který pracuje na volné noze a většinu času tráví v Baskicku ve Španělsku. S dálkovými přechody začal v roce 2017 a od té doby nachodil několik tisíc kilometrů, včetně pěti přechodů Pyrenejí. Jeho cesty můžete sledovat na jeho Instagramu @gratefulhike.