Bývalo otázkou cti každé místní pobočky Horského spolku mít vlastní rozhlednu, a tak především v 80. letech 19. stol. vyrůstaly nejrůznější stavby a byly upravovány vyhlídky, jen aby lidé dohlédli přes koruny stromů dál do kraje. Následující putování vede k rozhledně, která je považována za nejstarší železnou stavbu tohoto druhu v Čechách, i k rozhledně patrně nejznámější, tedy Královce. Seznámíme se s Hrabětickou loukou, kde startuje slavný lyžařský závod Jizerská padesátka – Memoriál Expedice Peru, podíváme se i do cíle. Projdeme nejfrekventovanější oblastí hor a vychutnáme nejeden zajímavý pohled na panorama osídlené části Jizerských hor. Pro cyklisty i běžkaře vynikající výlet vedený převážně po příjemných silničkách, náročnější je pouze stoupání z Janova k Severáku.
Janov nad Nisou, hotel Praha – Severák 2,5 km – Slovanka 3 km – Hrabětice 4 km – Královka 7 km – Bedřichov 8,5 km – Bedřichovské sedlo 9 km – hotel Weber 9,5 km – Hašlerova chata 11,5 km – Janov nad Nisou 13,5 km
Výlet zahájíme v Janově nad Nisou*, průmyslové obci, ležící při Bílé Nise ve značném výškovém rozpětí od 520 do 859 m. Janov byl založen kolem r. 1630, poprvé zmiňován roku 1645 a pojmenován po prvním osadníkovi Johannu Reckziegelovi z Jistebska, údajně zběhlému rekrutovi. Vzhledem k členitému terénu i neprostupnosti zdejších lesů se ves rozrůstala velmi pomalu a její větší rozvoj se datuje až do 1. poloviny 18. stol. Od poloviny 18. stol. se začínají v obci stavět první brusírny skla, v r. 1758 byla na levém břehu Blatného potoka postavena první sklářská huť v okrese.
Ze zajímavých stavebních památek se v obci dochoval kostel sv. Jana Křtitele vystavěný v letech 1809–11 jako jednolodní sálová svatyně německého typu s jehlancovitě zastřešenou věží na místě starší svatyně.V interiéru kostela můžeme obdivovat pěkné novorenesanční malby od E. Meiningera z r. 1883. U kostela stojí pěkné pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého z r. 1831 od Ignáce Martince ze Sestrňovic u Frýdštejna. V současnosti je Janov se svými jednotlivými částmi Hraničná, Hrabětice a Loučná významným centrem zimní i letní rekreace, nachází se zde četné ubytovací a stravovací kapacity, milovníci různých druhů sportů i zábavy si zde též přijdou na své (viz praktické informace). Jednou z posledních novinek je např. 980 m dlouhá letní bobová dráha. V Hraničné se dodnes vyrábějí skleněné knoflíky, na Velkém Semerinku je do dnešní doby v provozu brusírna na lustrové ověšky.
Vycházíme od zastávky městského autobusu z Jablonce nad Nisou u hotelu Praha, kde je i možnost k zaparkování. Jdeme k hlavnímu rozcestí značených cest a pak se dáme vpravo společně s červenou a modrou turistickou značkou. Míjíme domek s nápadně „nazdobenou“ zahrádkou (miniaturní stavby) a pak stoupáme obcí ke kostelu. Pokračujeme do strmého kopce na silničku, spojující Malý a Velký Semerink, potěšíme se hezkým pohledem na úzké údolí Bílé Nisy a dominanty na obzoru. Značky se rozdělují, my sledujeme červenou trasu lesem kolem romanticky položeného hřiště, vzhůru k okraji lesa, k voňavým loukám, na nichž stojí rázovité chalupy, k silnici, po ní pár kroků vlevo a pak vpravo po asfaltové komunikaci (vjezd povolen), která nás přivede až na vrch Severák** (803 m) (ubytování a stravování). Z vrcholu se otvírá hezký rozhled, zaujme nás i rozsáhlý areál lyžařských tratí a vleků. V moderním komplexu si přijdou na své náročnější lyžaři (jižní svah) i nejmenší začátečníci (severní louka).
Po louce jdeme k lesu a vystoupíme na Slovanku** (820 m) – z Janova tak zdoláme celkové převýšení 250 m. Původní název hory na Maxovském hřebeni byl Seibtův vrch, Slovankou byl pojmenován až podle chaty, postavené na vrcholu r. 1928 (ubytování, stravování). Skromnější, leč významnější stavbou je ale stejnojmenná železná rozhledna*. Jako exponát z vídeňské výstavy ji zakoupili obyvatelé údolí Horní Kamenice, v květnu 1887 se na Seibtově vrchu konalo stavební řízení a 14. srpna téhož roku jedenáctimetrová věž na tři metry vysoké podezdívce stála. Prý tenkrát celou práci zastali tři lidé. Slavnostního otevření se zúčastnilo pět tisíc lidí a na dobrovolném vstupném se vybralo tolik, že to zaplatilo celou stavbu i s dovozem rozhledny a ještě nějaká ta zlatka zbyla.
U Slovanky stála i stará chata, r. 1895 ji ale zapálil blesk. Rozhledna Slovanka je považována za nejstarší železnou rozhlednu v Čechách. V 90. letech 20. stol. byla ve velmi špatném technickém stavu, díky Občanskému sdružení na záchranu Slovanky a obci Lučany nad Nisou se však podařilo shromáždit dostatek finančních prostředků na její záchranu a od r. 1999 je pěkně rekonstruovaná stavba kulturní památkou. Zároveň bylo v jejím okolí vykáceno několik stromů pro zlepšení výhledu. V současnosti je rozhledna volně přístupná.
Po silničce společně se zelenou značkou sestupujeme k Hraběticím. Po naší levé ruce je lyžařská škola a vleky na Severák. Přicházíme na hlavní silnici a po ní vpravo procházíme Hraběticemi**s četnými ubytovacími a stravovacími kapacitami. Osada byla založena r. 1700 a nazvána podle hrabat Desfoursů, majitelů panství. Přicházíme k požární zbrojnici a zvoničce na rozcestí. (V zimě je využívána varianta bez ztráty výšky – ze Slovanky na rozcestí zelená – červená značka, vpravo k lesu a vlevo podél stromů, pak přes louku přímo ke křižovatce.) Zelená značka vede po silničce vlevo (omezení vjezdu) – je to půvabná a pohodlná část našeho putování, provázená nádhernými výhledy jak na jižní část Jizerských hor (Bramberk, Černá Studnice) a Ještěd, tak na centrální část pohoří (Jizera). Míjíme několik chalup, po levé ruce máme známou Hrabětickou louku, na které startuje tradiční masový lyžařský závod Jizerská padesátka – Memoriál Expedice Peru (v době největšího zájmu bývalo na startu více než sedm tisíc lyžařů, včetně zahraničních, především z Německa).
Mírně stoupáme až na nejvyšší místo (859 m) Maxovského hřebene, Královku**. Český název vznikl nesprávným výkladem německého jména Königshöhe. Nejedná se ovšem o žádný „králův vrch“ (byť se říkalo i Královská věž, Královská výšina), ale o Königovu výšinu podle osadníka Josefa Königa, který si r. 1806 postavil pod vrcholem dům. V posledních letech se znovu objevuje i pojmenování Nekras nebo Nekraš, který je uveden v zápise hraniční pochůzky z r. 1591 („vrch Nekraš, kde potůček pod ním teče“). Vrch leží na rozvodí mezi Baltským a Severním mořem. V letech 1888–1906 zde stála dřevěná rozhledna. V listopadu ji bouře vyvrátila, koncem května 1907 byl položen základní kámen k nové stavbě a již v září byla kamenná rozhledna slavnostně otevřena. Poblíž věže stála od r. 1890 dřevěná chata – r. 1933 vyhořela a r. 1936 byla dokončena dnešní chata, přiléhající těsně k rozhledně. V současnosti je 23,5 m vysoká rozhledna otevřena celoročně (platí se zde vstupné). V přilehlé chatě možnost ubytování a stravování.
Od Královky scházíme po červené značce, pod námi se rozevírá pohled na Bedřichov***, nejfrekventovanější středisko letní i zimní rekreace v této oblasti. Blížíme se nejprve k Lesní chatě*, objektu, který vznikl v minulém století na místě původní bedřichovské rychty. Rychtářem býval majitel huti, který měl navíc právo volně prodávat pivo a lihoviny. V polovině minulého století rychta vyhořela. Po silničce přicházíme do horní části obce – vpravo je cílová plocha Jizerské padesátky, před námi velké parkoviště, vlevo Dům Horské služby.
Travnatý pahrbek pod Lesní chatou připomíná někdejší sklářskou huť, jejímž zakladatelem byl r. 1598 Petr Wander. Samotná ves vznikla r. 1558 a název dostala podle vlastního jména majitele panství Bedřicha z Rederu. Sklářská huť byla zbourána roku 1807. V té době již sloužily jako důležitý zdroj obživy obyvatelstva zdejší rozlehlá naleziště rašeliny. Později se přidala v tomto kraji také velmi rozšířená sklářská výroba. Církevní architekturu ve vsi zastupuje zdaleka viditelný filiální kostel sv. Antonína Paduánského z l. 1930–32. V Bedřichově najdeme nespočet ubytovacích a stravovacích zařízení, rozlehlé lyžařské terény, infocentra i další možnosti ke sportovnímu i kulturnímu vyžití.
Po poměrně užívané silnici (spojující Bedřichov s Libercem) společně s červenou značkou mírně stoupáme do Bedřichovského sedla (ubytování, stravování). V místě bývalého lomu, vzniklého při stavbě Bedřichovské přehrady, je dnes prostorné parkoviště. V sedle u bufetu se dáme vlevo po zelené značce, sledující úzkou silničku (vjezd omezen) až pod vrchol Maliníku (827 m). Původní název vrchu byl Weberberg a Malinový vrch byl nevýraznou vyvýšeninou směrem k Hraničné – ke změně názvů došlo v minulém století při mapování (ubytování, stravování: hotel Weber).
Následuje pohodlný úsek cesty stále po zelené značce po Vysokém hřebeni. Kdysi tudy vedla frekventovaná Hutní cesta, po které putovaly stovky tun sklářských výrobků od Kristiánova do Rýnovic. Po zániku Kristiánova r. 1887 ztratila Hutní cesta svůj význam, navíc koncem 19. stol. byla zbudována silnice z Janova do Bedřichova. Do té doby zapadlá osada vysoko v horách byla se světem spojena jen nekvalitní vozovou cestou.
Míjíme několik lyžařských vleků, střídavě jdeme lesem a z palouků hledíme daleko do kraje, jako na dlani máme především protější Maxovský hřeben s dominantou Královky.
Sestupujeme k Hašlerově chatě (ubytování a stravování), modernímu objektu, ke kterému od Janova nad Nisou vede silnička. Původně zde v letech 1813–1901 stála dřevěná bouda, sloužící poutníkům, přicházejícím k poutnímu místu kousek za chatou (modrá turistická značka 0,5 km). Od r. 1813 zde stála kaplička, r. 1878 přibyla křížová cesta, r. 1901 místo u zázračného pramene definitivně upravil Antonín Preussler z vděčnosti nad tím, že se zde zázračně uzdravila jeho dcera. U chaty je také oplocené cvičiště pro norování jezevčíků. Stále po zelené značce pokračujeme lesem až k odbočce na vyhlídkovou skálu Trniště* (710 m). Asi 15 m vysokou skálu zpřístupňují schody a zabezpečuje zábradlí, vyhlídka je částečně omezena vzrostlými stromy. Údajně zde kdysi stával dřevěný hrádek, opracované skalní výstupky měly sloužit uchycení trámů stavby. Hrad prý měl v držení loupeživý rytíř, který uzavřel sázku s ďáblem. Pekelník později stavbu rozbořil a rytíře zaklel jako vlka či výra. Z hradních zřícenin prý rytíře vysvobodila nevinná dívka a byla odměněna zlatým listím…
Od Trniště se stejnou odbočkou můžeme vrátit na značenou cestu, případně sejít po neznačené pěšině přímo po spádnici na hranu lůmku, poté k malému jezírku dešťové vody a širší cestou vpravo až na značku. Po zelené trase pak scházíme prakticky po spádnici do Janova nad Nisou. Zprava se připojuje červená značka a společně vpravo po silnici pak dorazíme na rozcestí cest a k hotelu Praha.
(Doporučujeme průvodce Jizerské hory ze Zelené edice.
