Lázeňské město obklopené a protkané zelení ani nechce konkurovat větším lázeňským sídlům – ponechává si svůj kolorit i více klidu, nezaostává ovšem v nabídce lázeňských služeb ani kulturního vyžití. Následující vycházka nás vede i po oblíbených trasách do nejbližšího okolí, lze ji různě upravit či zkrátit. Na omezeném prostoru nelze postihnout podrobně všechny zajímavosti – zájemce o hlubší poznání Františkových Lázní odkazujeme na místního průvodce Františkovy Lázně (autor Milan Černý, vyšlo r. 1996) nebo na odbornou a velice zajímavou publikaci Františkovy Lázně (autor Stanislav Macek).
Věhlas Františkových Lázní byl dán objevením a využitím studených minerálních pramenů. Kyselky severně od Chebu byly známy od pradávna, nejstarším písemným dokumentem je kupní smlouva z roku 1406, hovořící o Suché louce, která leží u kyselkové pěšiny. Mohlo by se jednat o tzv. Tršnickou kyselku, vyvěrající v lukách oblíž Ohře – sem skutečně vedla z Chebu kyselková stezka.
S využíváním pramene souvisela i profese tzv. nosičů vody. Především chebské ženy a mládež donášely kyselku do města. A protože tato „kyselá voda“ byla vedle medoviny a piva žádaným nápojem, stalo se nošení vody významným privilegiem a zdrojem obživy. Roku 1603 byl u pramene zřízen odpočinkový dům. Nosiči (či spíše nosičky) vody ale těžce nesli, že zájemci o pitnou kúru za pěkného počasí přicházeli k prameni sami.
Po útlumu v období třicetileté války došlo k oživení lázeňství, vázaného ovšem stále na Cheb. Nebylo se co divit, že chebští se právě nehrnuli do zřizování lázní přímo u pramene. Nicméně události měly svůj zákonitý vývoj, provoz a pohodlí hostů si žádalo svoje. Roku 1661 byla postavena jednoduchá stáčírna, v letech 1694 a 1704 přibyly další dva kyselkové domy.
Chebští ale brzy pochopili, jaká zde roste konkurence a pokusili se za každou cenu udržet pozici města – lázní bez pramene. Situace to nebyla dobrá, stav se zakonzervoval skoro na sto let. O to pozoruhodnější bylo, že o radikální změnu se postaral chebský občan, městský fyzikus (lékař) dr. Bernard Vincenz Adler (1753–1810), absolvent lékařské fakulty ve Vídni. Adler znal dobře chebskou mentalitu, a tak postupoval velice obezřetně. Nejprve přesvědčil hraběte Kolovrata a Cavrianiho (místodržící v Čechách). R. 1789 je postaven nad pramenem pavilón a město slibuje postavit společenský dům.
Od dva roky později bylo zaměřeno 19 parcel – 15 z nich bylo přiděleno na základě losů předním chebským občanům, 4 byly vyčleněny pro veřejné stavby; 27. dubna 1793 bylo všechno posvěceno dvorním císařským dekretem nového císaře Františka I. – to je také datum vzniku Františkových Lázní, tenkrát pod názvem „Ves císaře Františka“ (Kaiser Franzensdorf, od r. 1807 Kaiser Franzensbad). Mohlo se začít stavět.Nejprve byl hotov pavilon Františkova pramene a dřevěná kolonáda, Společenský dům a další objekty byly dokončeny do r. 1794.
Od svého vzniku měly Františkovy Lázně osobní kouzlo intimního prostředí, ve kterém léčebné záležitosti převažovaly nad společenskými povinnostmi. Rok od roku přijíždělo více hostů, zvláště z Rakouska, Německa, Polska a Ruska. Ve druhé polovině 19. stol. zde stály již tři lázeňské budovy. R. 1852 byly odděleny od Chebu a staly se samostatnou obcí, r. 1865 byly Františkovy Lázně povýšeny na město a spojeny železnicí s okolním světem.
Pokračovala výstavba nových domů i otvírání dalších pramenů. Lázně začaly získávat světovou proslulost především v léčbě ženských chorob, od začátku 20. století pak léčbou nemocí srdečních a cévních. Město se vyvíjelo jako celek uprostřed zeleně. Roku 1828 sem byl povolán zahradník z vídeňského Schönbrunnu Martin Soukup (v jeho práci pokračoval syn Antonín), který přebudoval dosavadní parky do jednotného stylu anglického parku. Velký rozvoj zažívaly Františkovy Lázně před první světovou válkou.
Město bránilo zcela záměrně rozvoji průmyslu, lázeňství bylo prakticky jediným zdrojem obživy a tak se mu také dostávalo všestranné podpory. Hlavní lázeňská sezóna byla jaksi hájená – nebyly povoleny žádné stavební práce. Rozšiřovaly se sportovní možnosti (koupaliště, kuželník a kulečník, golf, tenis, kroket, jízdárna, koupání, rybolov).Nová kapitola dějin Fr. Lázní nastává po první světové válce, kdy byly nalezeny nové prameny, pokračovala i výstavba dalších objektů. V padesátých letech 20. stol. žilo město z podstaty, a tak zájem hostů ze západních zemí při uvolnění situace kolem roku 1968 narážel na zanedbané objekty, zůstávala však solidní úroveň léčebné péče.
V letech tzv. normalizace těžily Fr. Lázně z toho, že řada herců a režisérů nesměla působit v Praze. V lázních se objevily zajímavé osobnosti a kulturnímu životu to jen prospělo. Po listopadu 1989 a otevření hranic v letech 1991–1992 vzrostl zájem i o turistické poznávání města. Tomu vyšli vstříc i místní podnikatelé, kteří otvírali další zařízení cestovního ruchu, podařilo se rekonstruovat řadu objektů (Tři lilie) a rozšířit parkovací kapacitu. Roku 1992 byly Františkovy Lázně vyhlášeny městskou památkovou zónou.Naši vycházku zahájíme na žel. stanici, poblíž je i velké parkoviště. Nádražní ulicí vykročíme směrem k lázeňskému centru.
Míjíme městský úřad a plastiky dvou žen od V. Frýdeckého z r. 1963 a pak se dáme napříč Městskými sady kolem pramene Míru, mineme pamětní desku dr. Zamenhofa, zakladatele osperanta, a sochu matky s dítětem od J. Bírny z r. 1988, jezírko s fontánou a po levé ruce empírový kostel sv. Kříže z let 1812 až 1820, upravený r. 1936, po pravé ruce pak hudební pavilon z r. 1882, postavený na místě původního. Na čelní straně jsou bustyBeethovena a Mozarta. V letech 1852–1919 zde stála socha císaře Františka I.
Otvírá se nám odtud hezký průhled na městské centrum s pěkně upravenou Národní ulicí. Dáme-li přednost delší variantě cesty, tak se zatím středu Fr. Lázní vyhneme. Širokou cestou Městskými sady jdeme do Francouzské ulice, vlevo je památník obětem druhé světové války s uloženou prstí od Dukly, Sokolova, Kyjeva, Lidic, Osvětimi a Mauthausenu. Francouzskou ulicí se pustíme vlevo, přetneme frekventovanou Americkou ulici a kolem evangelické modlitebny, pseudorománské stavby z r. 1880, se dostaneme do ulice Anglické.
Dáme se pár kroků vlevo a hned vpravo ulicí dr. Šimka kolem stylové Rybářské bašty na břehu Labutího jezírka, míříme ke Glauberovu prameni I., míjíme tenisové dvorce, přetneme trasu mikrovláčku (ten jezdí v sezóně a za dobrého počasí na trase areál Miláno–Jadran–Amerika, samozřejmě ne po kolejích), vpravo zůstává Sluneční pramen. Přejdeme hlavní vycházkovou cestu, překročíme Slatinný potok a tzv. západní terénní cestou pohodlně dospějeme k pavilonku u Glauberova pramene II. . Tady nás již provází zelená turistická značka – až k areálu Jadran s hotelem, restaurací, koupalištěm a autokempem.
Areál byl založen v 80. letech 19. stol. Od Jadranu se pár kroků vracíme a pak po cestě vpravo jdeme k chovnému rybníku Amerika, největšímu (60 ha) ze zdejší soustavy. Obracíme se vlevo a kolem stanice mikrovláčku směřujeme k areálu Amerika, jednomu z nejvyhledávanějších cílů lázeňských hostů. Stojí zde od r. 1898 oblíbená restaurace, je tady autokempink, minizoo, půjčovna loděk, hezká pláž.Vracíme se ke stanici mikrovláčku a pokračujeme po jeho trase vpravo, na prvním rozcestí opět vpravo kolem rybníka západní terénní cestou. Míjíme hřiště, překročíme Slatinný potok a zamíříme k areálu Miláno, postavenému r. 1992. Před ním je pomník B. Němcové.
Proti Milánu parkovou zelení projdeme k proslulé a v jistých partiích pěkně nablýskané soše Františka. František je jedním ze symbolů lázní. Soška nahého chlapce s rybou, sedícího na kouli, dílo Karla Mayerla z poloviny dvacátých let 20. stol., stála původně v zahradě u lázeňského domu Esplanade. Po přenesení k Františkovu prameni bylo dílo vandaly poničeno a následně uloženo v muzeu. Podobný osud potkal i další napodobeniny. Poslední exemplář je dílem sochařů Kozáka a Ledra. Traduje se, že žena, která si na sošku Františka sáhne, určitě otěhotní. Legendu prý vytvořil jistý pan Škarda, bývalý vedoucí fotoslužby.
Byl to dobrý obchodní trik, lákající návštěvnice, k jehož šíření přispěli i průvodci cestovních kanceláří…Od plastiky Františka to je pár kroků k Františkovu prameni, nejstaršímu ze všech zdejších pramenů. Dlouho byl nezakrytý – věřilo se, že pouze slunce může odstranit „zlé zápachy a nezdravou vlhkost“. První pavilon byl stržen r. 1791 při ženské rebelii, druhý byl postaven r. 1793, dnešní pochází z r. 1832 dle návrhu ing. Esche.
Od klasicistního pavilonu jdeme Národní třídou (dříve Císařská), nejstarší ulicí ve Fr. Lázních. První stavebníci získali parcely losováním. Každý nový osadník obdržel zdarma pozemek v šířce 50–60 kroků a hloubce 100 kroků a získal i další výhody – bezplatné občanství, deset let osvobození od daní, osvobození od ubytování vojska, přenechání cihel za výrobní cenu, půjčku splatnou za 28 roků atd. Po levé ruce máme Společenský dům (čp. 1, 2), postavený r. 1793, dále čp. 3 Tři lilie z let 1793/1794, známé pobytem Goetha, Metternicha atd.
Dalšími významnými domy jsou mj. čp. 4 K rakouské císařské koruně, čp. 5 U černého orla, čp. 6 U zlatého anděla, čp. 8 Ruský dům, čp. 10 U bílé labutě atd. Uděláme-li krátkou odbočku vlevo Libušinou ulicí, přijdeme k Luisinu prameni a Studenému vřídlu. Nádherný empírový pavilon byl postaven podle návrhu ing. Stöhra r. 1826. Vracíme se na Národní třídu a mírně stoupáme k Městským sadům do Ruské ulice, odkud se otvírá hezký pohled na lázeňskou zástavbu. Ruskou ulicí jdeme vpravo. Chceme-li prochodit centrum opravdu důkladně, pak sejdeme Jiráskovou ulicí (čp. 17 Berlínský dvůr, čp. 18 U zeleného stromu, čp. 19 Zlatý jelen, čp. 21 U zlatého beránka – r. 1869 se dům při přestavbě zřítil a bylo usmrceno několik dělníků, čp. 24 Kamenný dům – jeden z majitelů A. Felbinger otevřel r. 1863 známou Lesní restauraci na Antonínově výšině) a vracíme ulicí B. Němcové (čp. 25 U zlaté kovadliny, čp. 29 U zlaté kotvy, čp. 34 U zlatého orla atd.).
Dojdeme na křižovatku u Sadů B. Smetany. Stojí zde Divadlo B. Němcové – budova byla postavena v letech 1927–1928 na místě původního objektu z r. 1868. Jdeme vpravo ulicí Pohoreckého k Městskému muzeu a Městské knihovně.Pokračujeme na křižovatku s Husovou ulicí, jdeme vpravo k Nové kolonádě a vlevo ke Dvoraně Glauberových pramenů. Stavba haly byla ukončena r. 1929.
Pramen Glauber IV. vyvěrá z hloubky 92 m a obsahem Glauberovy soli patří k nejvýznamnějším na světě. Odtud jdeme kolem Nového pramene ke Kolonádě Solného a Lučního pramene. Původní klasicistní kolonáda z r. 1826 byla r. 1843 stržena vichřicí. Ve stejné době již byla dokončována nová stavba, spojující Solný a Luční pramen. Za Lučním pramenem vidíme budovu Lázní III. Jdeme k můstku přes Slatinný potok, odbočíme vlevo k Železnatému prameni a po asfaltové cestě mírně stoupáme ke kamenné rozhledně, vybudované Zkrášlovacím spolkem r. 1906 k 500. výročí první písemné zprávy o pramenech.
Ze stejné doby pochází i restaurace Rozhledna, po r. 1989 byl postaven luxusní hotel Pyramida.Vracíme se stejnou cestou ke Slatinnému potoku a po jeho pravém břehu podejdeme železniční most, pokračujeme podél vody a u rybníka se dáme přes můstek na druhý břeh k budově zřídla Natálie – s pavilonem a dvěma křídly, uvedenými do provozu r. 1931. Projdeme průchodem kolonády a po silnici Fr. Lázně–Tršnice asi 300 m doleva a pak doprava. Po levé ruce zůstává Dětská léčebna, před námi je oblíbený hotel Zátiší. Od Zátiší se dáme vlevo k Zámečku, bývalému domku zahradníka a hlídače parku z r. 1915, přestavěnému později na příjemné pohostinské zařízení.
Od Zámečku se vracíme Sady míru východní terénní cestou, pár kroků od Zámečku po pravé ruce narazíme na kamenný oltář, který dal zhotovit počátkem 20. stol. tehdejší majitel léčebného domu Pawlik. Na oltáři je vytesán reliéf rodiny. Legenda vypráví, že to je rodina, která zkameněla při zásahu bleskem, podle jiné verze se jedná o rodinu, která zemřela na mor.Podejdeme pod železničními viadukty a Ruskou ulicí pokračujeme k městskému centru.
Za lázeňskými zařízeními Windsor, Jessenius a Rubeška odbočujeme vpravo Kollárovou ulicí k sanatoriu Monti a k pravoslavnému kostelu z let 1887–1889, dále kolem již známého pomníku dvou žen do Nádražní ulice a zpět k žel. st. Františkovy Lázně.(Ubytování, stravování, občerstvení: hotely Slovan, tel. 0166/94 28 41, Centrum 0166/94 31 56, Palace 0166/94 24 08, Bajkal 0166/94 25 01, Zátiší 0166/94 21 61, Jadran 0166/94 24 12, Pyramida 0166/94 31 31, penziony Klíma, 0166/94 28 90, Poprad 0166/94 29 68, Hubert 0166/94 23 95, Erika 0166/94 31 91, Josef 0166/94 29 69, Miláno, autokempy Amerika, 200 l., tel. 0166/94 25 18, Jadran, 40 l., tel. 0166/94 24 12 atd.)
(Doporučujeme průvodce Smrčinami, Chebskem a Ašskem ze Zelené edice.)
