Pohodlné putování bez znatelných výškových rozdílů – kratší výstup absolvujeme pouze na Chlum, kde bývalo popraviště. Nelekejme se ale pochmurné historie a vnímejme klidné půvaby krajiny.
Výchozím místem putování je železniční zastávka Dobříkov u Chocně na hlavní trati z Chocně. Jdeme po modré turistické značce po silnici od obce. Na návrší vpravo je hřbitov , založený r. 1832, s klasicistní hrobkou Zásadských z Gemsendorfu se sochami sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého z 19. stol., v novější části hřbitova hrobka rodiny Gottlovy s kaplí sv. Kříže z r. 1884.
Značka uhýbá ze silnice a prochází kolem areálu zámku . Nepravidelná obec Zámrsk v údolí Loučné se poprvé připomíná r. 1349, kdy zdejší fara byla převedena k nově vznikajícímu litomyšlskému biskupství. Stála zde tvrz, poprvé uváděná r. 1469, kdy ji vypálilo vojsko uherského krále Matyáše Korvína. Jejím majitelem byl tehdy Vaněk ze Zámrsku. Jádrem stavby byla okrouhlá věž, chráněná valy a příkopy. Věž se dochovala v severovýchodním nároží dnešního zámku. V r. 1533 koupil tvrz, dvůr a ves Zámrsk Jan Lukavský z Lukavice, jeho rod držel statek až do r. 1613. Za Lukavských byla tvrz rozšířena a objekt dostal renesanční podobu.
Pak se vystřídalo několik držitelů, od r. 1648 patřil Zámrsk Kolovratům, kteří renesanční tvrz přestavěli na barokní zámek. Nejprve ve druhé polovině 17. stol. proběhla barokní přestavba a zároveň přibylo jižní a západní křídlo, severně od zámku byl založen hospodářský dvůr. Ve druhé etapě v polovině 18. stol. bylo dokončeno jižní průčelní křídlo, postaveny třípatrové polygonální věže, zakončené cibulovitými mansardovými střechami. R. 1772 získala Zámrsk jako dědictví Josefa z Bubna. Panství zadlužila a zámek nechala zpustnout. R. 1780 koupil Zámrsk v dražbě Jiří Jeník z Gemsendorfu. Opravil zámek, ale vnější vzhled nezměnil. V r. 1849 koupila zámek a panství Karolina Gottlová. Od r. 1950 byl zámek účelově využit.
Dnes vidíme čtyřkřídlou budovu, která uzavírá lichoběžníkové nádvoří. Vstupné křídlo je dvoupatrové, ostatní jednopatrová. Na nádvorní straně jsou v přízemí arkády. Jihozápadně navazuje na zámek zahrada a park, nepříliš udržované. V Zámrsku stojí též rokokový kostel sv. Martina z r. 1782 s hodnotným vnitřním vybavením (kazatelna od J. Pacáka). Areál doplňuje hezká barokní zvonice.
Modrá značka nás vede kolem zámku a kostela, přecházíme Loučnou, stoupáme polní cestou na rozcestí, kde se dáme k hospodářskému objektu a za ním vpravo polní cestou. Za námi zůstává hezké panorama Zámrsku. Dorazíme k silničce u zemědělských objektů dvora Šnakov , zahneme vlevo a za mostkem přes Loučnou jdeme vpravo po louce podél meandrujícího toku, poslední meandr Loučné zkrátíme a poměrně rozblácenou pěšinou přetneme pole, překročíme železniční trať, po lávce znovu přejdeme Loučnou a kolem plovárny (občerstvení: hospoda V Podskalí, 11–22 h) zamíříme k hlavní pražské výpadovce. Z hlavní silnice brzy odbočíme vlevo k severnímu okraji Vysokého Mýta, jdeme kolem podniku Medicamenta a Fibichovou ulicí na dohled od stadiónu, kolem Vodárenské bašty stoupáme k sokolovně a zamíříme na náměstí. (Podrobný popis města na str. 22–24) Naproti radnici je schematický plán turistického Vysokomýtského okruhu, který lze využít k vycházce, my si vybereme jeho část.
Z náměstí vykročíme po zelené a žluté značce do Stříbříkovy ulice. Po schodech sestupujeme k Loučné, jdeme vpravo na křižovatku (občerstvení: hospoda Pod Zámkem) a pokračujeme pár kroků po silnici (směr Choceň), hned ale odbočíme vpravo užší ulicí mezi zahrádkami a ven z města mezi hezkými loukami v širokém údolí Loučné. Tady se odděluje zelená značka od žluté (ta stoupá k vyhlídkovému Bučkovu kopci) a po pevném chodníčku hezkou alejí zamíříme k oblíbené zahrádkářské kolonii Na Vinicích. Po zpevněné komunikaci se přiblížíme k silnici. Z křižovatky pokračujeme přímo ke hrázi rybníka Chobot.
Cenná botanická lokalita i malebný doplněk krajiny o rozloze 49 ha patří do soustavy Zálešských rybníků, je napájen potokem Betlémem. Jdeme po okraji lesa po západním břehu, dáváme pozor na značky. Žlutá značka nás přivede až na širší lesní cestu, po které se dáme vlevo na rozcestí – zleva sem přichází a zde končí zelená značka. Na rozcestí zatočíme vpravo a širokou cestou ve vysokém jehličnatém lese pohodlně přicházíme k silnici. Po ní vpravo jdeme k okraji osady Podrážek, kde zabočíme vlevo na další příjemnou lesní cestu. Mezi jehličnany stoupáme na vrchol Chlumu , místo bývalého choceňského popraviště. Z Chlumu scházíme pěšinou a posléze pevnou cestou k jižnímu okraji Chocně a k železniční stanici. (Podrobný popis města na str. 45–48.)
(Doporučujeme průvodce Podorlickem ze Zelené edice.)
