ČERNÍ KONĚ: RADOST HANDICAPOVANÝM DĚTEM

Na úvod našeho rozhovoru Tomáš Pouch vysvětluje, proč jeho spolek nazval právě Černí koně. „Sportovní slovník černým koněm označuje sportovce nebo tým, který nemá zjevné šance na vítězství, prostě jasný outsider. Ale to je první dojem, černý kůň má v sobě netušenou sílu a dokáže překvapit. Sportovní fanoušci černé koně milují, hru dokáží okořenit, protože přináší nečekaný zvrat. Nemusí nutně zvítězit, ale svým výkonem si získají srdce fanoušků. A právě tento příměr pasuje na handicapované. Když jsme organizovali první závod handicapovaných na handbike (ruční kolo) společně se zdravou sportující veřejností na horských kolech, určitě nešlo o vítězství, ale o to dokázat, že i lidé na invalidním vozíku, pokud dostanou šanci, dokáží překvapit a závod úspěšně dokončit.“

Kdy a proč jste spolek zakládal?

Spolek Černí koně jsem založil v roce 2008 na základě vlastních zkušeností. Já sám mám tělesný handicap, v mládí jsem při nehodě na motorce přišel o nohu. Téměř 20 let jsem vedl vnitřní boj, který mi neumožnil se s handicapem zcela vyrovnat. Teprve na závodech horských kol, kdy jsem od zdravých soupeřů slyšel slova uznání a cítil jejich respekt, se má duše uzdravila a já se s handicapem konečně smířil. Uvědomil jsem si, že respekt soupeřů a uznání je fungující cestou v procesu smiřování se s touto situací. Neziskovou organizaci jsem založil právě z toho důvodu, aby i další lidé, které někde uvnitř tíží obrovský balvan handicapu, se ho mohli zbavit. A speciální kola jsou jedinou možností jak zase zažít vítr ve vlasech.

Proč jste se rozhodli vyrábět handbiky právě pro děti?

Během našeho působení jsme zjistili, že standardní výrobci handbike nevyrábí v dětských velikostech. A není se co divit, když průměrná cena takového speciálu vychází přes 150 tisíc. Navíc, a to si málokdo uvědomuje, handicap je velice drahý „koníček“. Takové dítě potřebuje neustálou péči, pravidelné fyzioterapie, opakované pobyty v rehabilitačních centrech a nezřídka i sérii operací. Toto vše musí děti podstoupit, aby v dospělosti byly co nejvíce samostatné. Je to opravdu běh na dlouhou trať, který s sebou nese nezměrnou finanční zátěž. A tak, i kdyby v nabídce speciální jízdní kola byla, už by na ně rodinám nezbývaly finanční prostředky.

Víte, nejvíce podceňovanou základní lidskou potřebou je pohyb a v případě dětí nedostatek, často i nemožnost pohybu, znamená zpomalený mentální vývoj a sociální zaostávání. Zásluhou speciálních kol se děti stávají odolnějšími nejen fyzicky, ale i psychicky. Snáze se prosazují v kolektivu a s jistotou mohu tvrdit, že se v dospělosti lépe uplatní a budou žít i kvalitnější život. 

Zmínil jste, že jste od mládí handicapovaný. Dokážu si představit, že to nebylo nic příjemného, ale prozraďte čtenářům, čím jste si musel v dětství projít.

Ve čtrnácti jsem měl těžkou nehodu na motorce, měsíc jsem byl každý den na operačním sále – byl to boj o můj život. Mimo jiné se mi dostala sněť do otevřené zlomeniny a tak byla nutná amputace nohy pod kolenem. Psal se rok 1986 a život s handicapem tehdy byl společenské tabu a plný předsudků.

Pro člověka bez handicapu může znít až neuvěřitelně, že jsem se za svůj handicap styděl. Dvacet let jsem nevyšel ven jinak než v kalhotách, a to i když bylo tropické léto. Ani jsem nechodil s kamarády na koupaliště.

Až sport, konkrétně cyklistika, mi vnuknul myšlenku, že to mohu otočit a udělat z nevýhody výhodu. Když na kole dojíždím do cíle mezi posledními, tak proč neukázat, že nemám nohu. Že mí skuteční soupeři nejsou ostatní cyklisté, ale handicap. A tak jsem konečně vyměnil dlouhé nohavice za krátké a došlo konečně ke smíření s handicapem.

„Cílem není generovat zisk, ale radost dětí.“

Mají to dnešní děti stejně těžké?

Vždy je to těžké tak, jak vaše mysl dovolí, aby to těžké bylo. To je základní pravidlo. Ale obecně, vnímání handicapu se dnes výrazně posunulo, za což jsem opravdu rád.

Děti, které se s handicapem narodí, znají od narození jen bariéry, aktuální stav se stane normou a naplno nevnímají, že právě ony mají „Černého Petra“. Myslím si, že první opravdu těžká krize přichází s pubertou, kdy si plně uvědomí svou odlišnost. Je to nejtěžší období, které ovlivní jejich budoucí život. Já jsem přesvědčen, že sport může těmto dětem pomoct se přes toto období přenést.

Jaký je životní cyklus dětského handbiku? Jak probíhá výroba a co se s ním děje až dítě vyroste?

Handbike vyrábíme sami v neziskové organizaci. Zaměstnáváme handicapované, kteří dělají opravdu smysluplnou práci, pomáhají dětem k pohybu. Naše pojetí výroby je nekomerční, cílem není generovat zisk, ale radost dětí. Speciální kola dětem dáváme zdarma s tím, že až vyrostou a přestanou kolo používat, vrátí nám ho a my ho předáme dalšímu dítěti. Máme vizi zajistit speciální kolo pro každé dítě s handicapem v ČR a zkvalitnit mu tak nejen dětství, ale zásluhou benefitu pohybu i život v dospělosti. Nicméně toto nebude nikdy fungovat bez další pomoci dárců, sponzorů, dotací i nadací.

Kolika dětem už jste pomohli vrátit život do pohybu?

Bohužel dětí není zatím mnoho. Když vycházíme ze statistik, v ČR je více než 5 000 dětí se zdravotním postižením, kterým by naše výrobky mohly pomoct zkvalitnit dětství. Zatím jsme takto pomohli 160 dětem, dále je asi 50 našich kol v rehabilitačních centrech, speciálních školách a sportovních klubech. S většinou organizací tvoříme společně síť bezplatných půjčoven speciálních kol, aby si děti mohly kolo vyzkoušet a nemusely s rodiči kvůli tomu jezdit přes celou republiku až k nám. Mezi další místa, kam se snažíme naše kola rozšířit, jsou dětská dopravní hřiště, aby i tyto děti mohly absolvovat dopravní výchovu v praxi a získat průkaz cyklisty.

Čím, kromě výroby handbiků, se aktivně podílíte na propojování handicapovaných?

Jednou z cest je propojit děti pomocí kreslených příběhů, na stránkách www.alexuvsvet.cz vydáváme bezplatně komiksy. V hlavní roli je Alex, normální kluk, který jednoho dne potká holčičku na vozíčku. Vznikne tak přátelství, které mění svět dětí s handicapem. Příběhy jsou inspirovány našimi zkušenostmi a cílem je, aby zdravé děti poznaly úskalí handicapu a handicapované děti se inspirovaly, co vše mohou s kamarády zažít.

Dalším způsobem propojení jsou závody na speciálních kolech, kde na startovní čáře sedí v handbicích i děti zdravé – bez handicapu – a společně závodí s těmi s handicapem. Je to jedinečná příležitost, kdy děti s handicapem vítězí nad zdravými. Pro handicapované to je psychická vzpruha a pro zdravé zkušenost, jak je pohyb pro handicapované náročný. Zdravé děti, které si závody vyzkouší, pak více respektují ty s handicapem.

Jak mohou čtenáři našeho webu nejlépe pomoci vašemu spolku?

Nejvíce nám pomůžete finančním darem, protože jsme již překročili pomyslný práh volnočasové pomoci. Výroba speciálních kol, pomoc rodinám s dětmi a hledání sponzorů již nelze dělat ve volném čase a ani doma v garáži, kde jsme mimochodem začínali. Máme vysoké provozní náklady, na kterých se podílí nájem výrobních a skladových prostor, a také mzdy zaměstnanců. Je opravdu těžké zajistit financování speciálních kol dětem, ale ještě těžší je získat peníze na provoz.

Informace o tom jak pomoci naleznete na webu organizace www.cernikone.cz

Chceš pomoci Černým koňům vyrábět dětské handbiky?

Způsoby, jakými můžeš pomoci udělat radost dalším dětem s handicapem, se dozvíš na webu organizace www.cernikone.cz.