Cepín z půdy vyrobil Radek Jaroš

Jeho majitel musel krátce na to lezení zanechat kvůli zranění. A vzpomněl si na něj v souvislosti s tiskovkou před s odjezdem Radka a Trávy na Annapurnu. Zapátral, nalezl, oprášil a přinesl přímo vzorový cepín.

Cepín byl vyroben v době, kdy se v tuzemsku vyrábělo outdoorové vybavení díky socialistickému plánovanému chaosu zcela minimálně. A když, tak v historických podmínkách a s mnohaletým zpožděním oproti zemím za železnou oponou. V  době před pádem socialismu tak začaly vznikat základy mnoha současných firem. Nedostatek a zastaralost vyráběného vybavení vedl mnohé zručnější horolezce a fandy pobytu v přírodě k vlastní výrobě. Zvláště lezci byli kromě lana a bot schopni vyrobit snad všechno potřebné vybavení. Zpočátku na koleně pro sebe a pro své kamarády a později i na první výdělky.

Častou kulisou počátků soukromé výroby bylo zázemí socialistických výrobních podniků, kde byly technologie i šikovní řemeslníci, ale nikdo nebo téměř nikdo nedokázal prosadit oficiálně výrobu něčeho rozumného. To bylo nad síly běžného jedince – jeden z mála byl třeba Aleš Petr, zakladatel značky Gemma. Paradoxně mnohem snadněji šlo vyrábět něco na černo za lahvinku nebo za nějakou protislužbu. Začala první pololegální výroba – drobní výrobci, družstva či soukromníci pomalu prošlapávali cestu budoucím podnikatelům.

Právě tak začínal v pražské Chiraně i Radek Jaroš. S kvalitním zázemím a znalostí věci dokázal vyrábět batohy, spacáky a z technického vybavení třeba vklíněnce a také cepíny. Jeden z nich vidíte na fotografiích. Na tuzemské poměry se jedná se o řemeslně i designově na svou dobu velmi povedený cepín nebo moderní terminologií spíše zbraň do ledu z kvalitního materiálu již s výměnným hrotem, s téměř profesionálně zpracovaným pogumovaným úchopem a se slušnou geometrií zobáku.

Sám Radek Jaroš k tomu říká: „Výroba vybavení mě bavila, dnes netuším, kolik cepínů jsem tehdy udělal, ale moc jich už asi existovat nebude. Každý, kdo leze pravidelně, si po revoluci pořídil vybavení normální cestou. Tenhle se zachoval díky tomu, že majitel přestal lézt. Vyrobil jsem ho tuším někdy v roce 84. Jenže všechno se tehdy rychle měnilo a rozvíjelo a já jsem se musel rozhodnout, jestli se věnovat výrobě vybavení, nebo mé druhé profesi, což byly výškové práce. A protože výdělky na výškových pracích byly tehdy velmi slušné, s výrobou jsem skončil.“ Takže pro pamětníky i současné lezce přináší náš seriál Ze zaprášeného batohu hypotetickou ukázku toho, čemu se mohl Radek Jaroš věnovat, kdyby tehdy zvolil druhou variantu.

V současné době jsou horolezci Radek Jaroš a Honza Tráva Trávníček na cestě za vrcholem osmitisícové Annapurny (8091 m). Pro Radka Jaroše to bude pokus o jeho celkově třináctý dotyk ze čtrnácti vrcholů Koruny Himálaje, pro Honzu Trávníčka je v pořadí třetím vrcholem nad 8000 m. Termín výstupu i jeho průběh samozřejmě bude limitován počasím, které je právě na Annapurně obzvlášť zrádné, ale předpoklad je někdy na přelomu dubna a května, případně počátkem května.

© Svět outdooru, duben 2012, text i foto Jiří Červinka