Celodenní výlet za Janáčkem na Hukvaldy

Frýdek-Místek, žel. st. – Frýdek-Místek, autobusové nádr. 1,5 km – Olešná, hráz 4,5 km – Chlebovice, chaty 7,5 km – Palkovické hůrky, rozc. 9,5 km – Kubánkov 11,5 km – Pod Babí horou 13,5 km – Janáčkova lavička 14 km – Hukvaldy, obec 16 km – Hukvaldy, hrad 17 km – socha Lišky Bystroušky 17,5 km – Hukvaldy, obec 18 km

Od žel. st. ve Frýdku-Místku*** půjdeme po modré značce. Za nádražím se dáme vpravo, podejdeme železniční trať, projdeme kolem rodinných domků do blízkosti hotelu Centrum a po lávce přes Ostravici na místeckou stranu do sadů B. Smetany. Jejich okrajem se dostaneme k autobusovému nádraží, kde zahneme vlevo. Značka nás vede po Hlavní třídě a Janáčkově ulici k mimoúrovňové křižovatce, kterou zdoláme podchodem. Okrajovými částmi Místku mezi rodinnými domky, později po silnici dojdeme k hrázi přehradní nádrže Olešná**. Na jejím konci se dáme vpravo na křižovatku, pak vlevo silničkou kolem rekreačního areálu. Přehrada na řece Olešné byla zbudována v r. 1964 k zadržování velkých vod a k rekreaci. Zemní sypaná hráz je dlouhá 393 m, vysoká 18 m, vodní plocha má 87 ha, je dlouhá 1,7 km, nádrž zachycuje 4,27 milionů kubíků vody. (Ubytování, stravování: rekreační areál Olešná, kemp 10 chatek, 40 l., 150 míst pro stany a 70 pro karavany, restaurace celoročně 9–24 h, v sezóně potravinářský obchod; rekreační areál Studénka 20 chatek, 80 l., restaurace celoročně 10–22 h, tel. 0658/34 369, 22 042.)

Stále po silnici dojdeme k rozcestí na okraji Zelinkovic, kde zahneme vlevo. Asi po 400 m se dáme doprava na lesní cestu, na dalším rozcestí vlevo a po chvíli opět vpravo. Mírně stoupáme lesem, v závěru loukou k chatové osadě nad Chlebovicemi. Vystoupíme na silnici a jdeme po ní krátce vpravo, pak se dáme vlevo vzhůru cestou do lesa. Zprvu mírně, později dost prudce stoupáme. Pěšina nás vede vzhůru korytem potoka, pak serpentýnou zdolá hřebínek a vyústí na širší cestě. Pokračujeme po úbočí vrchu Ostružina (616 m), stále lesem, střídavě vysokým porostem a zarostlými pasekami. Nakonec se dostaneme na křižovatku cest Palkovické hůrky v rozptýlené horské osadě Hůrky II. Naši trasu křižuje žlutá značka z Chlebovic do Palkovic. Modrá míří vpravo po široké cestě, která stoupá k poslednímu stavení osady. Vpravo odbočuje neznačená cesta, která by nás přivedla k vyhlídce na vrchu Kabatice (601 m).

My se ještě chvíli přidržíme široké cesty, ale vzápětí z ní odbočíme vlevo a dost prudce stoupáme pasekou, později lesem k půvabně položené samotě. Za ní nás cesta vede stále vzhůru až na vrchol kopce Kubánkov* (661 m) s televizní retranslační věží. Z vrcholu je omezený výhled, stejně jako z rozcestí turistických cest Kubánkov, kde se od naší modré odděluje žlutá značka do Kozlovic a Kunčic pod Ondřejníkem. U první chalupy osady Hůrky III se dáme vpravo dolů pěšinou, která se později stočí opět vpravo a vede nás západním svahem Kubánkova. Obcházíme zahlubující se údolí Rybského potoka, přejdeme na jižní svah Babí hory, střídavě klesáme a zase stoupáme k rozcestí Babí hora. Přetneme širokou cestu a jdeme přímo okrajem paseky, pak mírně vzhůru lesem pěšinou, která nás dovede k Janáčkově lavičce*, oblíbenému místu hudebního skladatele L. Janáčka. Místo bylo obnoveno v r. 1994, přečíst si tu můžeme i Janáčkův citát. Právě sem přivedl nachlazený Janáček 8. srpna 1928 své hosty. Podcenil svou chorobu, výstup do strmého kopce udělal své. Následující den u něj pro­pukl zápal plic, na které Janáček 12. srpna v ostravském sanatoriu zemřel.

Od lavičky následuje strmý sestup kamenitou pěšinou k širší cestě a po ní vpravo mezi chatami k silničce. Značka na ni zahýbá vlevo, asi po 200 m ji však opouští a vede nás přes louku k lesu a pak po schodech dolů ke koupališti v údolí Ondřejnice. Říčku přejdeme po lávce, pak následuje úsek po silnici až ke křižovatce, odkud půjdeme asfaltkou vlevo na náměstí v Hukvaldech**. – Obec pod roz- sáhlou zříceninou hradu býva- la správním střediskem velkého panství olomouckých biskupů, k němuž postupně patřilo až 30 vesnic a 6 měst. Vlastní ves je poměrně mladá. V podhradí stával původně jen vrchnostenský dvůr a od poloviny 16. století pivovar. Teprve počátkem 18. století, kdy hrad přestal být obýván a udržován, se na úpatí hradniho kopce začaly usazovat rodiny vrchnostenských úředníků, mušketýrů apod. Osídlení v dnešní podobě začalo však až v polovině 18. století. Základem byl nově postavený kostel a zámeček – letní sídlo olomouckých biskupů. V r. 1760 sem byly z hradu přeneseny úřady, v r. 1782 vznikla škola.

Jádro obce tvoří protáhlé, do svahu situované náměstí ulicového typu. Od obchodů a restaurací v jeho dolní části zvolna stoupáme kolem budovy obecního úřadu. Naproti ní vlevo je socha sv. Floriána, o něco výš socha sv. Jana Nepomuckého. Doporučujeme navštívit v jejich blízkosti umístěné soukromé muzeum* historických kočárů, bryček, saní a koňských povozů. V bývalé stodole je dnes řada unikátních exponátů – mj. kočár Leoše Janáčka, který na něj čekával u vlaku v Příboru a tažen běloušem Sabrínou jej odvážel na Hukvaldy. Neméně zajímavý je i poštovní kočár Postilión z c. k. Rakousko-Uherska s pancéřovým sejfem atd. (Otevřeno denně 9–18 h.) O něco výš stojí kostel sv. Maxmiliána, barokní stavba z let 1760–69 s věží upravenou r. 1860. Rozlehlá budova na protější straně je bývalý zámek z r. 1760. Vzadu za kostelem stojí renesanční panský pivovar z r. 1570, v němž se vařilo pivo až do 60. let 20. století. Dnes se využívá jako vinné sklepy (prodej vína).

Na konci náměstí je velká brána do obory se sochou P. Marie, vpravo pak vstupní oborní branka. Dříve než vystoupáme ke zříceninám hradu, vydáme se po stopách velkého hukvaldského rodáka, hudebního skladatele světového jména Leoše Janáčka. K první památce, související s Janáčkem, se dostaneme po silnici vpravo. Je to bývalá škola, stojící v nevelké vzdálenosti od vstupu do obory. V objektu původní staré školy z r. 1782 (později nahrazena současnou budovou) nastoupil v r. 1848 učitelské místo Jiří Janáček, který se sem přestěhoval z Příbora. Dne 3. července 1854 se tu Janáčkově rodině narodilo v pořadí deváté dítě, syn Leoš. Otec Jiří byl velice činný člověk, hrál na varhany ve zdejším kostele a v r. 1865 založil na Hukvaldech Pěvecko-čtenářský spolek, který sehrál velkou úlohu v národním obrození v širokém okolí. Malý Leoš strávil v obci prvních 11 let svého života a od otce získával lásku k hudbě. V r. 1865 odešel na studia do Brna, které se pak stalo jeho domovem. Díky hudebnímu nadání byl přijat do klášterní hudební školy na Starém Brně.

Do Hukvald se však rád a často vracel, pravidelně pak od r. 1888. Letní byt našel Janáček se svou rodinou v domě hajného Sládka v ulici Mlýnská strana č. 6 (pamětní deska). Tady hledal Janáček inspiraci pro většinu svých hudebních děl, tady se snažil překonat zármutek nad smrtí svého tříletého syna Vladimíra v r. 1890 a později i jedenadvacetileté dcery Olgy v r. 1903. Jako reakce na tyto tragédie vzniká cyklus drobných klavírních skladeb Po zarostlém chodníčku, řetěz vzpomínek na hukvaldské mládí, na ztraceného syna i dceru. K Sládkům jezdili Janáčkovi až do r. 1921, kdy si na Podoboří založili vlastní domov. Janáčkův dům č. p. 79, upravený na památník**, stojí ve svahu nad údolím Ondřejnice. Dostaneme se k němu po silničce, která u brány do obory odbočuje vlevo (300 m a zpět). Expozice seznamuje s Janáčkovým životem a dílem, vybavení je vesměs původní, z dob skladatelových pobytů. (Otevřeno: květen – září ÚT–NE 9–12, 13–16 h, duben a říjen SO + NE 9–12, 13–16 h.)

Vrátíme se zpět k bráně a cestou vlevo do zalesněného svahu budeme spolu s modrou značkou stoupat na hrad Hukvaldy***. Jeden z největších hradních komplexů na Moravě byl založen na protáhlém skalnatém vrchu kolem poloviny 13. století, upravován a rozšiřován pak v průběhu dalších pěti století. Za zakladatele je považován německý šlechtic ve službách krále Otakara II. Arnold z Huckeswagenu, případně jeho syn Franko. Po několika letech však Huckeswagenové prodali své panství včetně hradu olomouckému biskupovi Brunovi ze Šauenburku; biskupství pak drželo Hukvaldy během následujících staletí. Olomoučtí pokračovali v kolonizaci kraje, pro finanční potíže však byli nuceni hrad často dávat do zástavního držení. Za husitských válek hájil Hukvaldy opolský kníže Bolek, zapřísáhlý nepřítel husitů. Kališníci se však hradu přesto zmocnili, když jej v r. 1434 bez boje získal jejich přívrženec Jan Tovačovský z Cimburka. Od r. 1438 byl v majetku husitského hejtmana Jana Čapka ze Sán, po jeho smrti pak přešel na Čapkova zetě Jana Talafúsa z Ostrova. Od něj získal hrad Jiří z Poděbrad a prodal jej opět olomouckému biskupství. V poslední čtvrtině 15. století byly Hukvaldy důkladně přestavěny, mj. bylo vybudováno i nové předsunuté opevnění. Stavebníky byli biskup Tas a jeho bratři Beneš a Dobeš Černohorští z Boskovic. Stavební práce pokračovaly i po celé 16. století, kdy se opravovalo a rozšiřovalo opevnění, zakládaly nové brány, ve vnitřním hradě vyrostlo severní obytné křídlo – renesanční palác.

Obavy o bezpečnost byly oprávněné – do střední Evropy vtrhli Turci, kteří se v r. 1529 dostali až k samotné Vídni. Významnou akcí k posílení obranyschopnosti hradu bylo nejen spojení předsunutého opevnění při první a druhé bráně s jádrem hradu dlouhými hradbami, ale zejména vyhloubení studně, hluboké 150 m, v r. 1581. Po přestavbě měly Hukvaldy celkem šest bran, před každou z nich se spouštěl na řetězech přes příkop padací most. Hrad nebyl nikdy v historii vojenskou silou dobyt. Jeho mohutné opevnění se plně osvědčilo i za třicetileté války, kdy postupně odolal nájezdu Valachů pod vedením Adama z Víckova v r. 1621, třičtvrtěročnímu obléhání Dánů v čele s Mansfeldem v r. 1626 (za vydatného přispění měšťanů z Příbora, kteří se tu ukryli), i dvojímu švédskému náporu v letech 1643 a 1645. Hukvaldy nedobyli ani Thőkőlyho Kuruci v r. 1680. V 18. století se však život z hradu postupně vytrácel. Areál sloužil už jen jako sídlo správy hukvaldského panství, prováděly se tu pouze nejnutnější opravy a v r. 1760 byly byty úředníků a kanceláře přeneseny do podhradí. Zhoubný požár v r. 1762 zničil nejen cenný hradní archív, ale změnil jednu z nejmohutnějších moravských středověkých pevností v ruiny. Už v r. 1848 se o hradu hovoří jako o romantické zřícenině, hojně navštěvované výletníky. Udržovaná byla jen hradní kaple, zatímco okolní zdi sloužily místním obyvatelům jako laciný zdroj stavebního kamene.

Teprve po r. 1945 byla zřícenina postupně upravována a konzervována, aby mohla být uchována i pro příští generace. – Rozlehlý hradní areál se skládá z předsunutého opevnění zv. Kulatina, ze tří stran obehnaného mohutným příkopem a valem. Předpoklad, že by mohlo jít o původní hradní jádro ze 13. stol., se archeologicky nepotvrdil. Spíše jde o stavbu z 15. století, jejíž výstavbu si vynutil rozvoj palných zbraní. Kulatina byla v minulosti často označována za samostatný hrad, proto se občas v historických dokumentech hovoří o dvou hukvaldských hradech. První brána je zbudována v barokním bastionu severně pod Kulatinou, o kus dál, ve spojovací zdi mezi Kulatinou a okrouhlou věží, je druhá brána. Následuje rozlehlé nádvoří, dříve zaplněné dřevěnými hospodářskými budovami. Vpravo je hradní kaple, vestavěná do bývalé bašty. Za 3. a 4. bránou jsou bašty renesančního opevnění. Nový most přes hluboký příkop ústí do 5. brány se strážnicí, kterou se vcházelo do vnitřního hradu. Hradní jádro, do něhož se vstupuje 6. branou, určenou jen pro pěší, tvoří palác spojený hradbou s kulatou věží, obehnaný parkánovou zdí.

Na nádvoří je jedna z cisteren. Východní konec hradu je zpevněn dělovými bastiony ze 17. století, najdeme tu i hradní studnu. Hrad, spravovaný Muzeem Beskyd ve Frýdku-Místku, je oblíbeným turistickým cílem. Každoročně v květnu a září se zde konají rytířské slavnosti, o sobotách a nedělích mohou návštěvníci vyslechnout koncerty historické a folkové hudby. V r. 1993 byla na hradním paláci zřízena vyhlídka, ze které je skvělý výhled na celé pásmo Beskyd, i na města a obce v podhůří. (Hrad otevřen: duben a říjen SO + NE a svátky 9–16 h, květen–srpen denně mimo PO 9–18 h, září denně mimo PO 9–17 h; na hradě občerstvení.)

Nebudeme se vracet stejnou cestou do vsi, ale vydáme se po úzké asfaltové silničce do obory. Sestupujeme po hradním vrchu, silnička se postupně stočí vpravo a dovede nás do blízkosti amfiteátru. Obora* byla založena ve svazích hradního kopce za biskupa Viléma Prusinovského v r. 1566, původně na rozloze 65 ha. Postupně byla rozšiřována, naposledy v 60. a 70. letech 20. století, až na dnešních 458 ha. V hladových letech 1730–36 dali hukvaldští páni vystavět kolem obory kamennou zeď a zalesnit do té doby holý kopec s hradem. Porosty v oboře mají místy pralesovitý charakter, najdeme tu aleje kaštanů i mohutné exempláře dubů, buků, lip a borovic. Žijí tu stáda muflonů, daňků, japonských jelínků sika i někteří méně běžní ptáci. V dolní části obory bylo zřízeno přírodní divadlo, kde se pravidelně koná hudební festival Janáčkovo hudební Lašsko. Místo nebylo vybráno náhodou: vždyť právě tady, v půvabném prostředí obory, se Janáček nechal inspirovat k napsání opery Příhody lišky Bystroušky. Připomíná to i pomník lišky* u rozcestí cest poblíž amfiteátru od ak. sochaře K. Vávry z r. 1959, který věnovali severomoravští lesníci u příležitosti prvního provedení této opery v hukvaldském přírodním divadle.

Od pomníku pokračujeme mírně vpravo širokou cestou alejí zpět do středu obce. (Ubytování, stravování: penzión Pod Oborou, 2 pokoje, 8 l., tel. 0658/97 221;, ubytovna Hutních montáží; restaurace Pod hradem, PO–ČT 10–22, PÁ, SO 10–12, NE 10–21 h; restaurace Hukvaldský dvůr, PO–ČT 11–21, PÁ 10–23, SO 9–24, NE 9–22 h; restaurace Gloria ÚT–ČT 12–21, PÁ 12–23, SO 10–23, NE 10–20 h; občerstvení U brány ÚT–NE 10–18 h; stánek v oboře ÚT–NE 10–18 h. V době od 1. 4. do 30. 9. je v provozu denně mimo PO 9.30–16.3O h informační centrum, které mj. zajišťuje i ubytování v obci, tel. 0658/97 250.)

Další doporučené cíle:

Chlebovice – 4 km zjz. od centra Frýdku-Místku, fojtství z konce 18. stol. ve stylu lidového baroka. V lese poblíž obce byl v r. 1620 přepaden a zabit vzbouřenými poddanými majitel frýdeckého panství Václav Bruntálský z Vrbna.

Palkovice* – 3,5 km jjz. od centra Frýdku-Místku, barokní kostel sv. Jana Křtitele z r. 1631, upravený koncem 19. stol., před farou kvalitní tesaný kříž z r. 1741. V okolí na svazích Palkovických hůrek lyžařské vleky.

(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)