Na Mauriciu si můžete dopřát různé druhy odreagování a vyplavení adrenalinu do krevního řečiště. Čemu dáte přednost – sjezdu nad kaňonem jištění sedákem, nebo procházce se lvem? Nebo vás třaslavý pohyb čtyřkolky poskakující po prašné cestě?
14 hektarů adrenalinu
Přírodní park Casela v západní části Mauricia má rozlohu 14 hektarů, což už je dost na to, aby se v něm vyskytlo slušné spektrum ekosystémů. Od takřka kolmých skalnatých stěn, přes v podstatě neúživnou planinu až k suché buši. Obsahuje malou zoologickou zahradu s několika lvy a gepardy, které si dokonce můžete zatahat za ocas, vyznačené cesty, kde po malém testu vašich řidičských schopností můžete jezdit mezi zvířaty bez ohledu na to, že nemáte řidičák až po lanovky a lanové lávky nad propastí. A zdejší via ferrata taky dokáže zrychlit dech. Zvlášť pokud si nejste jisti, zdali jste se uvázali dobře.
Výkřiky nad kaňonem
Lanová lávka je základním atributem všech lanových center. Většinou se vine mezi stromy a k zemi to máte pár metrů. Ovšem lanová lávka nad kaňonem hlubokým šedesát metrů, to je už výrazně jiná káva. Silně připomíná visuté mosty vedoucí nad himálajskými stržemi. Přesto by s ní zkušený cestovatel, pokud netrpí (ne)přirozenou závratí, neměl mít problém. Jenže šedá je teorie a zelený strom života. Organizátoři vám nechají podepsat „reverz“ v němž se praví, že vše podstupujete na vlastní riziko a jakékoli zranění je vaše chyba. Byť máte pod nohama sice se kývající, ale přece jen pevnou oporu, navíc jsme bezpečně jištěni prsním úvazem, přece jen je pohled do údolí pro mnohého mírně děsivý. Říčka, jež se dole v hlubinách klikatí vypadá jako malá stříbřitá stužka a když plivnete dolů, slina se tratí dřív, než ji uvidíte dopadnou. Jakmile přejdete ta na druhou stranu, máte šanci se vrátit, ovšem mnohem dramatičtějším způsobem. „Ty jo, to nedám,“ tipuje si jedna českých lifestilových novinářek, jež je na místě právě proto, aby svým čtenářům zprostředkovala autentické zážitky. Jízda nad kaňonem v úvazku dokáže vyplavit adrenalin i zkušenějším borcům. Snad každého napadlo: jsem opravdu dobře uvázaný? Co budu dělat, když se to zastaví uprostřed? Co když budu řvát, vždyť to bude trapné. „Uáááááá…“ zaznělo několikrát nad údolím. Ozvěna se neozvala, možná nechtěla projíždějící osoby ještě víc děsit. a třeba by se za těch pár vteřin, co jízda trvala, ani nestihla vrátit. Nakonec „to“ dal každý. A za ten drobný pocit vítězství nad sebou samým to stálo.
Jumanji na procházce
„Přichází Jumanji. Pamatujte si základní pravidla: vždycky běžte za ním, nedělejte prudké pohyby, nesahejte na něj a při focení si neklekejte ani nedřepněte a nepoužívejte blesk. Vždycky musíte být výš než on,“ říká nám pohledný chovatel, jež má na starosti výpravu Čechů za mauricijským adrenalinem. Jumanji je mladý, asi dvouletý lev vycvičený k tomu, aby se šel vyvenčit se skupinou turistů a svým krotitelem. Tím vydělává sobě, krotitelům i parku na “chléb jejich vezdejší“. Je to atrakce poněkud jiného zrna, nebezpečí je sice malé, všichni věříme, že lev ví co má dělat a bude se chovat slušně. Ale řece jen je to „divoká“ kočka, živý tvor, jemuž může kdykoli „rupnou v bedně“ a napadnout kohokoli nás. Navíc není sám. Na procházku vyráží i jeho sestra ze stejného vrhu. Lvi na Mauriciu, stejně jako pštrosi, mezi kterými se můžete projíždět na čtyřkolce, nežijí. Jde jen o to zprostředkovat zážitek a dozvědět se něco z biologie a etologie těchto šelem. Je to zcela jiný typ zábavy. Pro vyznavače pohybu je trochu kýčovitý, ale kdy se vám poštěstí zatahat lva za ocas? Nakonec nám to totiž dovolili.
Závěr se dá shrnou do jediné věty. Mauricius je známý jako kýčovitý barevný ostrov, kde nežijí žádná nebezpečná zvířata. Tady opravme průvodce, který možná záměrně vynechal prudce jedovaté mořské hady, jimž se líbí ve zdejších mangrovech. Jenže jezdit se tady dá nejen za svatebním obřadem, ale i na klasickou aktivní dovču, pokud vám nebude líto peněz, určitě dokážete užít.
