Vypadá to jako snadný úkol: zavěsit se do postroje na laně a nechat se spustit na dno kaňonu. Ale jestliže jste to nikdy dřív nedělali, zkuste si seběhnout pozpátku (uvázáni v pase, s hlavou hledící k nebi a nohama vodorovně vpřed) kolmou skalní stěnu. Není to zdaleka tak snadné, jak to na první pohled vypadá třeba ve filmech v podání kaskadérů.
Foto: Switzerland Tourism
Navíc ten cíl: po 50 metrech slaňování stanete na dně skalní průrvy, kde je po kolena vody. A ještě jeden detail: kdyby té vody náhle nějak dramaticky přibylo, není odtud úniku… „Ano, hlavní hrozbou při canyoningu je skutečně voda, ale dnes žádné bouřky nehrozí,“ uklidňuje mě instruktor.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
A tak by se neměl opakovat ani Saxeten, černý den adrenalinového průmyslu nejen ve Švýcarsku. Na kalendáři byl 27. červenec 1999. Na potoce Saxeten v Bernských Alpách tehdy během pár okamžiků zahynulo 21 mladých dobrodruhů z Austrálie, Nového Zélandu, Velké Británie, Jižní Afriky a Švýcarska. Vydali se v partě čítající celkem 48 lidí na odpolední canyoning, ze kterého se bezmála polovina výpravy už nikdy nevrátila domů.
Grimsel jsou kroky do neznáma
Grimsel, kam mimochodem vozí klienty adrenalinové společnosti z týchž interlakenských základen jako na Saxeten, je z tohoto pohledu podle instruktora nesrovnatelně bezpečnější. Grimsel je totiž elektrárenským centrem Švýcarska, pročež jsou tam veškeré vodní toky „zabezpečené“ přehradními hrázemi, v nichž se shromažďuje tající voda z ledovců pro výrobu elektřiny. A jelikož energetické společnosti dobře znají „jízdní řády“ těch adrenalinových, nemělo by tady hrozit nic strašlivě nepředvídatelného.
Malá soukromá dramata tady obstarává pouze každý další skok či slanění o stupeň níž v hlubokánském a místy až nesnesitelně uzounkém kaňonu. Během dvouhodinového pochodu (ano, skutečně se nepříjemně často prostě jde, jelikož vody je v korytě na sklonku léta – s výjimkou několika vzácných míst – opravdu hodně málo) zažijete nejedno překvapení.
V jednom místě jsme nuceni seskočit z lana do průzračné tůně plné ledové vody. Na její dno přitom nelze dohlédnout. Máme oblečené neopreny, takže chladem až tolik netrpíme, nicméně kroků do neznáma tady člověk udělá chtě nechtě spoustu. Třeba taková skalní skluzavka: posadíte se na kraj pěkně ohlazeného balvanu, dolů nevidíte, pak vás náhle instruktor strčí do zad a dole zase zajedete pod hladinu. Brrr!
A jak nečekaně jste stanuli na dně kaňonu, tak nenadále tohle malé dobrodružství končí – kaňon se rozšiřuje, břeh je najednou na dosah. Stačí natáhnout ruku a pak vyskočit nahoru na trávu.
Jsme v cíli.
 Grand Tour of Switzerland – 1643 km autem nebo na motorce, 5 alpských průsmyků, 22 jezer, 12 míst zapsaných na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Dalších 68 nejaktraktivnějších zastávek na trase speciálně připravených pro outdoorové nadšence najdete na webu www.MojeSvycarsko.com/GrandTourOutdoor. Pro další, převážně praktické informace (ubytování, možnost dopravy, speciální akce apod.) navštivte stránku pro milovníky Švýcarska: MojeSvycarsko.com. |
