To, že se v Nepálu musí něco změnit, visí ve vzduchu už nějakou dobu. Nejhlasitěji se mluví o změnách v souvislosti s Everestem. Čeho se na tomto vrcholu můžeme v budoucnu dočkat a jaké „horské reformy“ vydávají země jako Pákistán či Indie se dozvíte v článku.
Indie a Pákistán zlevňují
„Vláda v Nepálu musí něco změnit, jestli nechce, aby příliv turistů a horolezců v budoucích letech prudce nepoklesl“, píše se ve zprávě ministerstva kultury a turismu. „Sousední země začaly s agresivní politikou přetahování horolezců“, stojí dále ve zprávě. Tyto věty naráží především na fakt, že Indie snížila ceny horolezeckých poplatků o 50% a Pákistán dokonce upustil od všech permitů u vrcholů do 6500 metrů. Nepál se v tomto kontrastu zdá jako „vydřiduch“, protože jsou zde zavedeny permity i na vrcholy, které mají kolem 5500 metrů. Je to například trekaři velmi oblíbený Chhukhung Ri (5555 m).
V uplynulém roce 2013 přijelo do Nepálu 298 expedic. To je o 12 méně než v roce 2012. Příjmy z horolezeckých poplatků klesly o více než 7 % na 3,91 miliónů dolarů. Ang Tshering Sherpa, bývalý prezident nepálského horolezeckého svazu, vidí důvody zejména v listopadových volbách, které provázely výtržnosti a násilí. Prvním krokem k jakési reformě v oblasti poplatků je údajné zavedení online formulářů.
Závislost na Everestu
Data zmíněného ministerstva jasně dokazují závislost turismu na Everestu. Vždyť výnosy z permitů na Everest tvoří 80 % veškerých příjmů z permitů. Na druhém a třetím místě byly mezi nepálskými osmitisícovkami Lhotse (4,5 %), respektive Manaslu (4,2 %). Proto není divu, že veškerá zpřísňující pravidla vzhledem k horolezcům na Everestu neměla šanci projít. Everest je tedy pro ekonomiku Nepálu natolik důležitý, že o něj paradoxně vláda „nepečuje“ zavedením zpřísňujících pravidel, protože nechce riskovat snížení zájmu ze strany horolezců.
Domácí úkol před výstupem na Everest: vylézt aspoň jednu šestku!
Ang Tshering Sherpa uvedl v rozhovoru pro německý tisk (Frankfurter Allgemeine Zeitung) revoluční myšlenku: „Není zapotřebí velkých změn v souvislosti s Everestem pro rok 2014. Zavedl bych pouze nutnost zvláštního povolení od ministerstva kultury a turismu. Dále by bylo dobré zavést povinnost mít před samotným pokusem o Everest slezenou aspoň jednu šestitisícovku“. Naráží tak na stížnosti z poslední doby ohledně „nehorolezce“, kteří nemají k horám žádný respekt a ohrožují nejen svůj život, ale i životy ostatních horolezců.
Osobně si moc nedokážu představit, jak by se celá myšlenka se šestitisícovým vrcholem realizovala, ale jsem rád za to, že aspoň někdo z nepálských představitelů si uvědomuje, že situace je kritická a musí se s ní něco dělat.
Přijde mi, jako by se zapomnělo na to, že peníze Nepálu nepřinášejí hory jako takové, ale turisti/horolezci, kteří jsou ochotni za toto potěšení platit. Jenže pokud zmizí „poptávka“ v důsledku vysokých cen permitů, nosičů a atd., tak bude mít Nepál velký problém. Nehmotný a jen těžko měřitelný faktor je také chování místních lidí, kteří se dokonale adaptovali na „turismus“ a jsou kolikrát tzv. vydřiduši. Na druhou stranu jsme v nich tohle semínko nechali vyklíčit my, cizinci. Bylo by to opravdu na velmi dlouhou diskuzi s nejasným koncem, a proto už toto téma nechám být 
.
Nepál jsem nenavštívil a popravdě o to ani moc nestojím, takže jen tak uvažuju a dávám si dohromady informace od lidí, kteří tam byli, své vlastní zkušenosti s horskými oblastmi a informacemi z médií. Za názor v diskuzi budu rád.
S využitím explorersweb.com
.
