Když v prosinci roku 1970 vichřice skolila boubínského Krále smrků, padla nejslavnější chlouba pralesa. Víc než 400 let starý a zhruba 60 metrů vysoký strom byl v tu dobu už suchý, o což se zřejmě postaral dlouholetý zájem turistů, kteří zdupali půdu kolem kořenů.
I to byl důvod, proč v roce 1979 jádro Boubínského pralesa uzavřel plot a nahlížet přes něj můžete jen z okružní naučné stezky. Dlužno dodat, že boubínský prales, rozkládající se na jihovýchodním úpatí kopce, byl národní přírodní památkou vyhlášený už v roce 1858, a dnes je nejzachovalejším pozůstatkem původních šumavských smíšených lesů, tazvaného pomezního hvozdu. Mezi umělci, kterým učaroval, je dobré vzpomenout malíře Josefa Váchala a jeho dřevoryt z cyklu Šumava umírající a romantická. Příjemný zážitek ovšem nabízí i okolí pralesa, a to včetně dřevěné rozhledny na vrcholu Boubína či uměle vybudovaného Boubínského jezírka. Od Kubovy Hutě sem vede Boubínská stezka a také téměř 70 km dlouhá cyklotrasa Pralesní okruh.
Lenora sklářská
Obec na břehu Vltavy dostala půvabné jméno na počest manželky majitele panství, Eleonory Schwarzenbergové. Stalo se tak v 1. polovině 19. století, kdy se kolem sklárny rozložily domky. O historii zdejšího skla se mnoho dozvíte v muzeu. K dalším pozoruhodnostem patří historická veřejná pec na chleba, ve které se zase občas peče, a také rechle, krytá dřevěná lávka přes Vltavu, která sloužila k usměrňování plaveného dřeva.
Na hrad Kunžvart
Jedním z turistických cílů boubínského okolí je zřícenina hradu Kunžvart, ležícího na výběžku hory Strážný nad bývalou Zlatou stezkou, která tudy mířila od Pasova ke Kašperským Horám. Hrad pustne od 16. století a logicky se tak stal dráždivou kulisou temných pověstí. Vypráví se kupříkladu, že se pod ním kdysi odehrála velká bitva a duchové padlých se tu teď po nocích řítí v divém běhu. Kdo neuskočí, je ztracen.
Aktuality sledujte na oficiálních stránkách Boubínského pralesa.
Článek vyšel na cestovani.lidovky.cz.
