Návštěvníci Českého Švýcarska a Labských pískovců obdivují křivolaké kmeny borovic přežívajících na skalních věžích. Je legrační, že zatímco turisté je považují za nádherně romantický přírodní úkaz, ochranáři si na ně brousí zuby svých motorových pil.
Borovice lorda Weymoutha
Rod Pinus, tedy borovice, obsahuje přes 100 druhů. Pojďme se podívat na jehličky jednomu z nich. Krásné vejmutovce, až 60 m vysokému stromu s šedavě zelenou, lesklou, hladkou borkou. Její jehlice vyrůstají ve svazečcích po pěti, jsou velmi tenké, měkké, až 15 cm dlouhé, rovné, 3hranné, na okraji jemně pilovité. Teď byste ji měli poznat. Její jméno je dědictvím a vzpomínkou na lorda Georga Weymoutha, objevitele a cestovatele ze 17. století. Od naší borovice lesní s hnědou rozpraskanou borkou ji poznáte snadno. Mimo jiné třeba tím, že ve svazečku má o jednu jehličku méně.
Co Darwin netušil
Charles Darwin, otec evoluční teorie věděl, že druhy v rámci své historie mění areály, ale určitě neměl zmapovaný pochod vejmutovky skrz Ameriku. Během oscilací dob ledových borovice putovala od Čukotky přes Skalisté hory až do Mexika a Guatemaly. Evoluce vepsaná v historii druhu částečně vysvětluje její obrovskou přizpůsobivost. Na kolísající klima je evolučně zvyklá a výkyvy počasí snáší lépe, než naše borovice lesní. Osivo vejmutovky dorazilo do Evropy v zásilce lorda Weymoutha 1705 a velmi brzy se z ozdoby zámeckých parků stala komerčně pěstovaná dřevina. Pískovcové, živinami chudé podloží zvládá stejně tak jako nedostatek vody a zničeho nic tady máme sice pohlednou, štíhlou, leč v národním parku nechtěnou krásku. CHKO Labské Pískovce a národní park České Švýcarsko je překrásné v kterémkoli ročním období. Mimo jiné za to mohou i vejmutovky. Bez základních informací o tom, kterak vytlačují naši domácí borovici bude znít vrčení motorových pil návštěvníkům poněkud podezřele. „To jsou ti ochranáři. Zákaz vstupu do první zóny, to si prosadí, ale zákaz kácení nikoliv!“ Jenže ono je to přesně naopak, jedním z ochranářských plánů je cílená likvidace druhu Pinus strobus. A řekněme rovnou, tuhle válku nemůžou vyhrát. Možná tak bitvu o nějaký kopec či skalní jehlu. Nejlépe situaci vystihl jeden z největších českých odborníků „přes borovice“, Karel Kaňák. „Jsem si takřka jist, že totální vyhlazení vejmutovky z tohoto území člověkem se nemůže podařit.“
