Proč název Bisport? Asi mě jako vždy překvapí, jak jednoduchý ten název je, ale přesto se zeptám.
No protože jsem Biolek, tak vezmi první dvě písmena z mého jména a jsme u toho.
Měl jsem pravdu, bylo to jednoduché. Jak se Bisportu vedlo v dalších letech?
Od začátku do roku 2000 jsme neustále rostli, až jsme v roce 2000 byli na kapacitě 100 lodí v půjčovně. To už nebyla půjčovna jen takovým vedlejším produktem, ale velmi důležitou součástí naší firmy. Růst se nezastavoval ani v dalších letech, až jsme se dostali k sezoně 2009, která byla vůbec nejúspěšnější sezonou Bisportu v celé historii. Byli jsme na kapacitě 1600 osob denně.
Z jakých důvodů byla sezona 2009 nejúspěšnější?
Svezli jsme na řece nejvíc lidí za rok. Neustále jsme vylepšovali náš areál a naše služby a rozrůstali jsme se. Vzniklo lanové centrum, zvětšili jsme naši budovu, získali jsme i nějaká důležitá ocenění.
Jaká ocenění myslíš?
Například jsme získali 1. místo v soutěži Kudy z nudy nebo jsme obdrželi ocenění Via Bona za dárcovství peněz neziskovým organizacím a za spolupráci s neziskovým sektorem vůbec, za pravidelné čištění Sázavy a za další naše aktivity.
To zní jako perfektně rozjetá firma. Tak jak jste pokračovali dál?
Ještě v roce 2009 se všechno zlomilo. Kraj nám zmařil dotaci na jeden velký projekt, já jsem začal být znechucený prostředím naší země a vůbec všeho okolo mě a přestal jsem mít chuť do podnikání. Přestalo mě bavit úplně všechno a rozhodl jsem se, že firmu prodám a pak zmizím do zahraničí.
Tak jak to, že jsi tady a povídáme si spolu o Bisportu i teď?
Tři roky jsem se firmu snažil prodat, ale bezúspěšně. Vždycky to něco překazilo. To, že jsem zpátky a mám nový elán do podnikání, je spojeno hodně s mojí vírou. V roce 2012 jsem odjel do Jizerek, tam jsem se zavřel daleko od světa, modlil jsem se, postil jsem se a pak jsem zjistil, že se musím vrátit a začít to všechno dělat úplně jinak. Měl jsem v hlavě úplně nové vize a úplně nový pohled na celou věc, na celé podnikání, na celý Bisport.
To zní zajímavě. Předpokládám, že z toho pramení i ty změny, které se nyní v Bisportu dějí?
Přesně tak. Uvědomil jsem si, že Bisport nemůže být firma jednoho člověka, ale musí být celá o týmové práci, o kolektivu lidí, které bude jejich práce bavit. A potom to bude bavit i naše hosty.
Můžeš mi tedy říct, jaké jsou ty hlavní změny, které se udály?
Tak zaprvé jsme si řekli, že naše podnikání musí být poctivé. Žádní černí zaměstnanci, žádné příjmy bokem, žádné úlevy na daních. V rezervačním systému máme vše jasně vidět. Vše musíme dělat tak, jak se to má. Spravedlivě vůči všem.
Za další, je to o týmové práci a to jak na břehu, tak na vodě. Chceme se odlišit a dělat půjčovnu tak, aby to bavilo nejen lidi, kteří k nám přijdou, ale také nás samotné. Týmová spolupráce a kolektiv jsou důležité všude.
Chceme udělat lidem jejich zážitek u nás co možná nejpříjemnější. S tím souvisí hned několik kroků, které jsme podnikli. Stahujeme se z dalších turistických řek v Česku a vracíme zpět na naši „rodnou“ Sázavu. Na jiných řekách totiž nemůžeme zajistit tolik komfortu, kolik naši klienti potřebují. Nemáme ty řeky přímo u základny a nemůžeme na dálku zajistit služby, které chceme lidem nabízet, v takové kvalitě jakou si představujeme. Smluvní partneři do toho neumí dát to srdce, které do toho chceme dávat.
Chceme mít jen spokojené klienty, a proto jsme zcela zrušili storno poplatky. Když někdo zruší objednávku, vracíme peníze, které už zaplatil, zpět, a to v plné výši! Nikdo se neptá proč a co. Prostě peníze vrátíme. Když s námi člověk absolvuje výlet a je po jízdě nespokojený vracíme mu také peníze v plné výši. Chceme, aby byli všichni spokojeni, a když jsme jim to nedokázali zajistit, nemají důvod, proč by nám nechávali svoje peníze.
Járo, tady ti do toho skočím. Ihned mě napadá, že tohle v českém prostředí nemůže fungovat. Že každý na konci úseku raději řekne, že se mu to nelíbilo, aby dostal peníze zpět. Není to tak?
Divil by ses, ale není. Vracení peněz u nás běží od začátku roku 2013 a zatím jsme peníze kvůli nespokojenosti vraceli třikrát. Ostatní lidé byli nadšení. Jednou se peníze vracely, protože někoho rušili jiní hosté na ubytovně a dvakrát za vodácký výlet.
Markéta: Za sebe můžu říct, že když Jára s touhle myšlenkou vracení peněz přišel, byla jsem zděšená a říkala si, přesně jako jsi se obával ty, že to nemůže nikdy fungovat a taky, že se zbláznil. Opak je ale pravdou, funguje to skvěle.
Jsem také překvapený. Co ty další změny?
Dále se snažíme zlepšit prostředí pro vodáky kolem řeky. Chceme vybudovat síť kvalitních kempů a ubytoven, kde se lidé budou cítit skvěle. Plánujeme osazení cedulí „Slušní lidé vítáni“, kde budou sepsány zásady slušného chování do jakéhosi desatera. Zásady bezpečnosti jsou všude, ale zásady slušného chování ne a čím dál častěji se ukazuje, že jsou kolikrát potřebnější. Budeme se tak snažit uchránit slušné lidi a vyhovět zejména jim. Těch pár opilců a vagabundů tu nepotřebujeme.
Když jsme u těch opilců, co provoz půjčovny a alkohol?
To je veliký problém, ale nemůžeme s tím moc dělat. To, že alkohol patří k vodě je u nás bohužel zakořeněno a někteří se toho drží za každou cenu. I když je za ty roky vidět zlepšení. Když nám přijde někdo opilý, nemůžeme mu jízdu zakázat, můžeme maximálně doporučit, aby nejezdil případně požádat jeho kamarády, aby na něho dali pozor. A musím zmínit, že všechny nehody, které se tu za těch 20 let staly, souvisely právě s alkoholem.
Možná by to řešilo něco jako říční policie, která by měla pravomoc tyto lidi z řeky vykázat nebo jim zabavit loď, podobně jako je tomu třeba na silnici. V zahraničí toto funguje a je to jen ku prospěchu věci, ale k tomu je tady u nás ještě dlouhá cesta.
To asi je, ale zní to jako zajímavý a hlavně účinný nápad. Pojďme ještě k dalším novinkám a změnám.
Další důležitou změnou je spolupráce se všemi okolo řeky. Spolupráce s obcemi, spolupráce s vodními elektrárnami, kvůli optimalizaci průtoku vody. Rádi bychom zavedli něco jako „rekreační poplatek za vodu“, ze kterého by vznikl jakýsi fond, ze kterého by bylo možné financovat různé aktivity spojené s řekou a plutím po ní. Například by se tím dala financovat už zmíněná říční policie, nebo by se tím dal kompenzovat ušlý zisk elektrárníkům, kteří by nám ale pouštěli dost vody i v obdobích, kdy je v řece sucho. Musí se ale najít model, se kterým budou všichni spokojeni. Určitě by se tím i zlepšily vztahy s místními obyvateli, přeci jenom tolik vodáků na řece je veliká zátěž pro okolní obce.
Další co chystáme je osazení tabulí na jezy a jejich zabezpečení. Na tomto spolupracujeme s Povodím Vltavy, s o.s. Posázaví a pomáhá nám i Ešus a spol., který stojí za projektem www.nebezpecnejezy.cz. Zabezpečení jezů a osazení cedulí by mělo být hotové na příští sezonu. Pro cedule o slušném chování to platí také.
A na závěr musím zmínit ještě jednu věc, pro kterou jsme se rozhodli a hodláme ji dodržovat. Když se nám podaří udělat nějaký zisk tak 50 % z něho věnujeme na dobročinné účely.
To zní všechno zajímavě a je vidět, že tady máte na další roky co dělat. Jak se zatím zavedené změny projevují?
Ani jsme nečekali, jak pozitivní vliv budou ty změny mít. Holky z našeho call centra jsou úplně nadšené, co se jednání lidí týče. Když se vracely nějaké peníze za zrušené objednávky, hosté se nestačili divit a jejich jednání je pak hned jinačí. Přeci jenom jsou už všichni zvyklí, že za všechno se platí, bohužel i za to co někdo nesplnil nebo nedostal. Tady je to jiné. Kolikrát se nám tu stávají až nenormální situace. Celkově mi přijde, že atmosféra ve firmě a okolo ní je mnohem lepší.
Markéta: Já musím zase zmínit, že ten nápad s vracením peněz mi přišel šílený, ale prostě funguje a funguje skvěle. Cítím to tu každý den. Všichni zaměstnanci jsou spokojenější, hosté jsou spokojenější, vše lépe klape. Ten rozdíl je hrozně znát.
Kolega Ondra Müller byl u vás na výletě s dětmi a půjčili si sit on top kajaky. Byli nadšení. To je letos taky novinka?
Ano sit on topy máme od letoška a zatím jich máme padesát. Hosté jsou z nich nadšení. Je to velmi bezpečné, protože loď je samovylévací, odolná a nepotopitelná, dá se na ní opět nalézt i z vody, prostě samé klady. Když je v Sázavě zvýšený průtok, který už lidé nezvládají na kanoích, tak na sit on topech jsou pořád v pohodě a jízdu si užijí. Myslím si, že to má budoucnost.
Nemůžu se nezeptat na letošní povodně – jak vás zasáhly?
Povodně nás ani tak nezasáhly, ale spíše nám uškodily zprávy v médiích a utopení lidé na jezech. Tady na Sázavě žádná dramatická povodeň nebyla a hlavně rychle odtekla. Potom vznikla situace, kdy byla v řece čistá voda a bylo jí dostatek a k tomu teplé počasí, ale lidé nejezdili. Netušili, že jsou ideální podmínky. Jen se stále telefonicky ujišťovali, zda je to bezpečné a zda je vše v pořádku a rezervace stejně rušili. To je veliká škoda. V médiích čtou jen senzace o počtu škod, mrtvých a vyplavených, ale už sami nevidí, že situace je ledaskde jiná.
Co Járo třeba nějaká NEJ za těch dvacet let Bisportu? Nejlepší a nehorší sezona a podobně…
Nejlepší sezona byla, jak jsem už zmínil, určitě 2009, kdy jsme za rok udělali 96 000 osobodnů, v jiných letech je to tak 65 000. A nejhorší sezona to ti přesně nepovím, ale ta letošní má zatím náběh, aby se jí stala. Nejprve bylo studené a dlouhé jaro, potom přišly povodně a teď nastoupilo sucho. Snad se situace ještě zlepší. Jiná další nej mě moc nenapadají.
Dobrá, nebudeme to lámat přes koleno. Pojďme ještě na závěr odbočit k tobě. Říkal jsi, že jsi vodák, jak je to tedy s tvým vodáckým životem?
Na vodu jsem začal jezdit od mých deseti let, začátky byly turistické, ale později jsem jezdil i divokou vodu. S Honzou Novotným a dalšími jsme sjezdili USA, a takové ty evropské klasiky jako Korsiku, Řecko, Norsko, Piemont a další destinace. Nejoblíbenější kajak jsem měl Dagger Redline. Dneska už je to spíš playboat, ale kdysi jsem na něm smažil všecko.
Nyní už ale jezdím jen turisticky, spíš s rodinou. Loni jsme třeba byli ve Finsku, kde jsou krásné řeky v úplné divočině. To byla nádhera.
A proč si praštil s tou divokou vodou?
V roce 2009 jsem se přitopil na Korsice na řece Liamone. Na úplně bezvýznamném místě. Byl jsem až v bezvědomí. Rotoval jsem ve válci a viděl jsem, jak všechny moje pokusy se zachránit selhávají. Skončilo to tím, že jsem jen vnímal ten klid podvodního světa a loučil se se životem. Kamarádi mě vytáhli spíše náhodou. Dodnes si říkám, že tehdy mě tam zachránil bůh. Další špatný zážitek byl na jedné rozvodněné řece v Piemontu, kde jsem jenom zvedal z válce do válce, tam se mi to všechno nějak srovnalo v hlavě a dva roky jsem nesedl do lodi. Pak jsem ještě vyrazil na zájezd do Řecka, kde jsem cítil, že jsem zpátky na divoké vodě a že je vše jak má, ale od té doby jsem nejezdil. Občas se ještě svezu tady na Sázavě, ale už ne na ničem těžkém. Ty špatné zážitky už ve mně zůstanou.
Tak to je docela pochopitelné. To by otřáslo asi kdekým. Járo, mě už asi nic dalšího nenapadá. Myslím, že jsme probrali všechno, co jsem chtěl a i spoustu věcí navíc. Díky moc za rozhovor a přeju tobě i celému Bisportu, ať se vám daří. Minimálně dalších dvacet let! Všechny ty změny, o kterých si tu mluvil, se mi líbí a zdá se mi, že mají hlavu a patu, tak doufám, že se je podaří uskutečnit a rozvíjet. Já si vás sem někdy přijedu zkontrolovat. Ahoj.
Já taky díky za rozhovor a všem čtenářům Ahoj!
