Někdy je počasí „pod psa“. Ale ani to není důvod nevyrazit na víkend do Beskyd, mají totiž za každého počasí svou tajuplnou a magickou atmosféru!
Pro někoho bude dnešní pochod známý, protože se bude jednat víceméně o přechod hraničního pásu hřebene Beskyd, ale mnozí turisté tento kraj a hlavně tuto část Beskyd opomíjí. Neprávem! Vyrazit se dá sem za slunce, větru, sněhu, ale i mlhy a vydatného deště – to poslední bude tvořit atmosféru v tomto tipu na výlet.
Zahřátí za každého počasí
Víkendový přechod Beskyd započneme ve vesnici Ostravice, kam nás pohodlně zaveze vlaková souprava. Pokud je venku nepříznivé počasí, nebo ve vlaku málo topili, nezoufejme – následující kilometry nás zahřejí až až! Půjdeme totiž rovnou nahoru na nejvyšší vrcholek Beskyd – Lysou horu (1323 m n.m.). Z nádraží v Ostravici se vymotáme celkem snadno, hned u asfaltové silnice nás vítá rozcestník, a tak můžeme spokojeně nastoupit na červenou turistickou značku. Stoupáme po úzké asfaltové silnici nahoru společně s naučnou stezkou Lysá hora. Mineme lanové centrum Opičárna, kde je i menší přístřešek a pokud přijedete například v pátek večer, dá se zde za špatného počasí přespat – není to nic pohodlného, ale aspoň neprší za krk! Dále pokračujeme podobným stylem – více či méně rozbitá asfaltová silnice vede vzhůru a přes Bukořinec, z nějž jsou pěkné výhledy do svahů Lysé hory (1323 m n.m.), a Lukšinec se dostaneme až na závěrečnou rozbitou pěšinu, která ústí přímo na Lysé hoře (1323 m n.m.). Okolo dvou hodin pochodu rozhodně zahřeje i toho nejpromrzlejšího turistu!
Na vrcholku se můžeme podívat na pokračující výstavbu nové chaty P. Bezruče, ale hlavně zalézt například do Šantánu a dát si jednoho dobrého „Radka“ a k tomu něco teplého. Vyhřátá místnost nás nebude chtít pustit ven, magické kouzlo ohně v krbu je silné! Můžeme s jistotou říct, že to nejtěžší mámě již za sebou – čeká nás nyní dlouhý sestup, pozor na kluzké kameny za mokra. Sestup vede stále po červené značce a míjí vrchol Zimný (1080 m n.m.), Huserka (929 m n.m.) a přes Vyšní Mohelnici se dostává na Ježánky nad osadou Visalaje, místní travnaté otevřené svahy mezi hustými lesy jsou nádherné!
Zde sestupová linie končí a čeká nás traverz beskydskými lesy, které nás chrání před nepřízní počasí, až na pohraniční Bílý Kříž po modré turistické značce, popřípadě Súlov pod stejnojmenným vrškem (943 m n.m.). Toto místo patří k hojně navštěvovaným v létě i v zimě, pokud jste ale zde v sychravém listopadu či brzkém jaru, nemusíte potkat nikoho … a s touto radostnou zprávou se pojí i jedna nepříjemnost – mimo sezónu nejsou hlavní chaty nijak extra vytápěny (šetří se). Pokud holdujeme přespání ve stanu, můžeme pod Súlovem (943 m n.m.) nalézt několik vhodných míst, ale pozor – pravidla ochrany přírody CHKO jsou neúprosná!
Dnešní den zahajme jednoduše – důkladně si připravme obuv, aby nám do ni nenateklo. Půjdeme totiž zábavným bahnitým terénem a ten, „kdo si nenabere“, vyhrává!
Z Bílého Kříže, či Súlova, vystoupáme lehce nahoru, abychom se znovu po červené značce vydali dále a mohli si prohlédnout například rozcestník s významnými světovými místy a jejich vzdáleností od Beskyd. Zdejší terény se různí, občas pohodlná lesní pěšina, místy rozbahněná lesní cesta bez větší možnosti projít bez újmy, což je pro tento pohraniční úsek zcela typické a bahno je na některých místech opravdu celý rok. Prvním vrcholkem na cestě je Polomka (984 m n.m.), ale nejpodstatnější pro nás je až Malý Polom (1061 m n.m.), pod nímž po lesní cestě procházíme. Zde se také můžeme rozhodnout ustoupit z hřebene Beskyd dolů, což je v případě opravdu špatného počasí nepodoručuji – vyrazili jsme přeci za klidem a tichem přírody!
Po červené značce pokračujeme tedy dále, neustále kopírujeme hranice se Slovenskou republikou. Dojdeme na nenápadné zarostlé rozcestí Čuboňov a dále širší lesní pěšinou až na Burkův vrch (1032 m n.m.). Postupně se lesy trochu otevírají a stopy nás zavedou až na Muřínkový vrch (940 m n.m.) s pěknou kapličkou a další možností sejít z Beskyd dolů.
Za Muřínkovým vrchem (940 m n.m.) projdeme mýtinou a za dobrého počasí uvidíme hluboko do Slovenské republiky. Lesem, místy až zarostlým pralesem s popadanými stromy, se dostaneme na poslední stěžejní bod cesty, a to rozcestí u Velkého Polomu (1067 m n.m.), samotný vrcholek je odtud opravdu dosti vzdálen, jak nás upozorňuje samotný čas na rozcestníku (35 minut)!
Stezka klesá dolů lesem až na „Tetřev“, neboli Kamennou chatu (945 m n.m.). Pozor všem turistům – mimo sezónu bývají chaty často zavřené pro rekonstrukce a údržbu, nespoléhejte tedy bez ověření na jejich dostupnost! Potom pohodlně dorazíme po cestě okolo chaty Severka až na známou a velmi pěknou turistickou chatu Skalka stojící na úbočí stejnojmenného kopce (932 m n.m.).
Rozloučíme se s Beskydy a naposledy se podíváme na okolní husté lesy a divokou přírodu, zanedlouho totiž prudkým sestupem otevřenějšími lesy dorazíme dolů do údolí – do Mostů u Jablunkova, kde můžeme svůj úspěch zapít a zajíst v příjemně vyhřáté nádražní hospůdce a počkat tak na spoj domů, do civilizace.
Šťastnou cestu!
Trasa
Ostravice – Lysá hora – Visalaje – Bílý Kříž – Súlov – Malý Polom – Velký Polom – Tetřev – Skalka – Mosty u Jablunkova (cca 40 km)
