ROZHOVOR: Benedikt Böhm: Bez horolezení bych nebyl šťastný

Co se dá stihnout za jeden den? Třeba vylézt osmitisícovku a sjet ji dolů na lyžích? Horolezec a extrémní skialpinista Benedikt „Beni“ Böhm láme rekordy v rychlostních výstupech na velehory světa, které pak sjíždí na skialpových lyžích. Své výstupy podniká stylem fast and light (rychle a nalehko) a výstup a návrat do základního tábora zvládá za 24 hodin a méně. Jak dokáže zdánlivě nemožné: skloubit práci generálního ředitele značky Dynafit, lézt pravidelně na sedmi- a osmitisícovky a vychovávat tři děti?

Která z těchto rolí je pro tebe nejtěžší a která nejlehčí: extrémní sportovec, obchodní ředitel mezinárodní společnosti nebo otec tří dětí?

Těžká otázka. Všechny tři jsou pro mě výzvou. Každá z nich dává mému životu smysl a pocit spokojenosti trochu jinak. Vždy záleží na tom, co zrovna vyžaduje nejvíc pozornosti, ale nejvíc výzev je pro mě spojeno s mou rodinu a prací. 

Naučit děti, jak žít šťastný život, jak být spokojené samy se sebou, je velká výzva a zároveň radost.

Mou práci v byznysu vnímám jako dlouhodobý projekt, který ovlivní budoucí generace. Má práce mi zabírá většinu mého času a soustředění. Těší mě, že naše značka prošla v posledních letech zásadní proměnou.

Jako sportovec si vybírám své vlastní výzvy. Stanovuji si cíle a je skvělé, když se mi podaří jich dosáhnout. Vždycky mě to nesmírně baví, je to má vášeň.

Někdo může tvé expedice označit za příliš riskantní nebo dokonce nezodpovědné. Jak vnímáš zodpovědnost?

Zodpovědnost úzce souvisí s důvěrou. Pokud někdo nese zodpovědnost, znamená to, že mu důvěřujeme, že si s ní bude schopen poradit. Moje rodina má ve mě důvěru, že znám své limity. Věřím, že dobrý horolezec, stejně jako i dobrý byznysmen, umí jít za svým cílem, ale zároveň pozná hranice, které nelze prolomit.

Vím, že někdy jsem šel i přes své limity, a rozumím, že to někdo považuje za příliš riskantní. Má rodina chápe, že je horolezectví mou vášní, přináší mi radost a rovnováhu v životě. Bez něj bych nebyl šťastný. 

Zároveň je to pro mé děti inspirace, že život máme jen jeden a je potřeba ho žít naplno. Snažím se jim ukázat ty lepší stránky tohoto sportu, budovat jejich vztah k přírodě. Protože příroda výrazně ovlivnila můj život a udělala ze mě lepšího člověka. 

FILM BENEDIKTA BÖHMA NA SNOW FILM FESTU 2023
200 promítání v Česku a na Slovensku
www.SnowFilmFest.cz

Přijď se podívat, jak se sjíždí sedmitisícovka na lyžích! Benedikta Böhma uvidíš na plátně kina na Snow film festu – největším festivalu zimních filmů u nás. Na svazích nepálské sedmitisícovky Himlung Himal podstoupí nejen závod s časem, ale také boj se sebou samým.

Byl jsi jeden z prvních zachránců, kteří se dostali na místo obří laviny, jež v roce 2012 zasáhla třetí výškový tábor pod Manaslu a zabila 11 horolezců. Změnila tahle zkušenost nějak tvůj pohled na rizika ve vysokých horách?

Samozřejmě, příroda tu znovu demonstrovala rizika, která v horách hrozí. Ale rizika jsem se snažil omezit na minimum už předtím, zkušenosti mě naučily být více obezřetným. Se smrtí jsem v horách setkal už dřív, v roce 2005 na Muztagh Ata. Našli jsme dva horolezce ve výšce asi 7500 m. Jeden byl už mrtvý, druhému jsem se snažili pomoci, bohužel neúspěšně. Jsem si vědom rizik ve vysokých horách a vím, že každý může mít někdy smůlu. Situace v horách se může velmi rychle změnit z dobré na špatnou.

Můžu to přirovnat k řízení: když poprvé sedneš za volat, jako začátečníkovi ti chybí instinkty, máš omezené znalosti a zkušenosti. Ale za pár let už snadno dokážeš předvídat riskantní situace a předcházet jim. A to samé platí na horách. Postupem času, s každou expedicí, s více zkušenostmi se člověk naučí horám lépe rozumět. To je i důvod, proč jsme unikli lavině pod Manaslu v roce 2012. Náš tábor jsme postavili na jiném místě, než je obvyklá pozice třetího tábora. Shodou okolností to samé místo, co před deseti lety, zasáhla lavina znovu teď koncem září a opět tam byli zranění. 

Co tě tvé zážitky v extrémním prostředí naučily o lidské povaze? Dokážeš své zkušenosti využít ve své práci a osobním životě?

Dozvěděl jsem se hodně. Pro mladého člověka je první zásadní lekcí naučit se rozhodovat a čelit nebezpečí. Ve škole a na univerzitě se člověk získá spoustu teoretických znalostí, ale jak čelit rizikům byla jedna z prvních věcí, které jsem se velmi rychle musel v horách naučit. Druhá důležitá lekce je umění zvolit si priority a minimalizovat zátěž. To je klíč k rychlosti a úspěchu. Když jsme letos lezli na sedmitisícový Himlung Himal v Nepálu, dosáhli jsme vrcholu v rekordním čase 6:43 hodin místo dvou nebo tří dnů. Pokud chceš být rychlý, musíš být lehký. Celkovou hmotnost veškerého vybavení, jídla a pití se nám podařilo stlačit na 5,7 kilo. Těžké bylo rozhodnutí, co s sebou nebrat, bez čeho se zvládneme obejít. Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti je to poměrně složitý proces. Je potřeba se zaměřit na detaily, aby člověk dokázal určit, co je těch 5,7 kilo, které ho udrží na živu. Odřízli jsme každou nepotřebnou šňůrku, eliminovali každý přebytečný gram.

To je nastavení mysli, které se mi osvědčilo také v práci. Absolutní soustředění na základní věci. Zaměření na to, co potřebujeme k přežití, k dosažení cíle. A umění zbavit se nepotřebných věcí. V byznysu mě to vede k vynechání některých věcí, k soustředění se na výrobu jednoduchých, ale skutečně funkčních produktů, jejichž používání bude pro lidi intuitivní. Eliminovat složitost. Tenhle princip se ale týká také každodenního života. Když se člověk zamyslí nad svým domem, garáží, sklepem… Kolik z toho člověk skutečně potřebuje?

Vidíš nějakou podobnost mezi tím vést firmu a tým v zóně smrti?

Umění vést lidi má stejné základní principy na horách, ve firmě i v jakémkoli jiném týmu. Jednou ze zásadních věcí, je stanovit si společně cíle a mluvit na rovinu. Než se vydáte do zóny smrti (nadmořská výška nad 7500 metrů, kde tělo nedokáže dlouhodobě přežít, pozn. red.), je potřeba si s partnerem vyjasnit svá očekávání. Je potřeba zvážit různé krizové scénáře. Jako například co se stane, pokud má jeden z týmu problém? Budeme na sebe čekat, když jeden bude rychlejší? Otáčíme to oba, pokud jeden musí sestoupit? Někdy je takový rozhovor těžký, ale nezbytný. Tohle považuji za nejtěžší součást při vedení týmu, protože lidé se rádi vyhýbají situacím, které jim způsobují obavy. Ale pokud je ve vzduchu strach nebo nedorozumění, je potřeba si to vyjasnit. 

S parťáky jsme se museli naučit mluvit o strachu, určit si naše slabé a silné stránky. Nejsem dobrý úplně ve všem, ve většině disciplín jsou daleko schopnější lidi. Ale pokud máš dobré parťáky, dokážete překonat své limity jako tým. Sdílením našich obav a zároveň odvahy jsme se sladili jako jeden celek. Byla to pro mě takřka duchovní proměna. Hory mi pomohly uvědomit si, jaká síla v týmu je.

Říkal jsi, že tě hory naučily čelit nebezpečí. Co ti pomáhá překonat strach?

Strach je úzce spojený s nejistotou. Před rychlovýstupy a sjezdy na lyžích jsem míval strach, musel jsem překonat životu nebezpečné situace. Zjistil jsem, z čeho můj strach pramení a jak se jím nenechat paralyzovat. Je to jako by si člověk vytvořil síť a svůj strach do ní chytil.

Také v obchodním světě i v běžném životě čelíme neustále nějaké nejistotě: inflace, koronavirus, vysoké ceny nafty, válka… Je potřeba mít určitou důvěru, že se vše časem pohne správným směrem. S tímhle posunem v nastavení mysli mi expedice hodně pomohly. Naučil jsem se pracovat s nejistotou.

Z mých zkušeností z expedic vím, že 80 % úspěchu tkví v přípravě a zbylých 20 % ve flexibilitě. Celý život je jako expedice. Můžeš se snažit být připravený fyzicky, psychicky i technicky, ale stejně všechno nejde naplánovat a je potřeba být schopný řešit nečekané situace.

Stal ses ambasadorem Světového fondu na ochranu přírody (World Wildlife Fund, WWF). Myslíš, že jedinec může skutečně něco změnit?

Protože příroda mi dala tolik dobrého do života, rád bych pro ni něco udělal na oplátku. Viděl jsem změny v přírodě, viděl jsem, jak ubývají ledovce. Na některých místech jejich úbytek dosáhl až 80 %. Tohle se děje v Himálaji, ale i v Alpách. A je potřeba si pospíšit, protože ty změny probíhají velmi rychle. 

Těsně před letošní expedicí na Himlung Himal jsme navštívili nepálský národní park Chitwan, kde lidé z WWF odvádí dobrou práci. Měli jsme možnost promluvit si s místními lidmi a dozvědět se víc o aktuálních projektech. Prvním krokem k ochraně nějaké lokality je totiž přesvědčit místní. Musí pochopit proč a jak přírodu chránit. 

Každý z nás si může myslet: “Jsem jen jeden z deseti miliard, nic nezmůžu.”  Přemýšlel jsem, jak lidi sjednotit, dát jim snadný způsob, jak přispět. Založil jsem proto projekt Helping band (www.helpingband.com) na podporu Světového fondu na ochranu přírody (WWF) a jeho snahy o záchranu ohrožených druhů, ochranu biodiversity a vzdělávání lidí po celém světě o udržitelném způsobu života. Tenhle náramek je příspěvkem na dobrou věc, a zároveň symbolem našeho postoje a podpory. Člověk tím říká: “Máme jen jednu planetu.”  

Tvůj životní styl stejně jako tvé expedice vyžadují skvělé plánování a organizaci. Zároveň mám pocit, že většina z nás bojuje s nedostatkem času. Máš nějaký tip, jak všechno důležité stihnout?

Za prvé, ne vždy se mi podaří stihnout úplně všechno, co bych chtěl. Ve finále jde vždy o to srovnat si priority. Je to víkend strávený s rodinou? Práce? Zhlédnout další seriál na Netflixu? 

Ráno obvykle vstávám velmi brzy, abych mohl plnit své sny. Veškerý trénink a přípravu na expedice musím stihnout před devátou ranní. Jestli vstanu ve čtyři, ve tři nebo ve dvě, je otázkou mé disciplíny. Většinou si ani nenařizuji budík, sport mě baví, vždycky se už těším ven. To, že jsem zdravý, můžu se pohybovat rychle, nemám žádná zranění, vnímám jako dar.

Uvědomuji si, že život je velmi krátký. Na světě máme jen velmi omezený čas. Snažím se nemarnit čas zbytečnostmi a soustředím se na věci, které pro mě mají hodnotu.

Benedikt „Bene“ Böhm

Pětačtyřicetiletý rodák z Mnichova, extrémní skialpinista, horolezec a otec tří dětí. Jeho doménou jsou rychlostí výstupy sjezdy na lyžích na nejvyšších horách světa. Od roku 2003 působí jako generální ředitel (CEO) outdoorové značky Dynafit.

Úspěšné výstupy:

• 2005: Muztagh Ata (7509 m) rychlovýstup z BC (4000 m) a sjezd za 10:41 h, společně se Sebastianem Haagem
• 2006: Gasherbrum II. (8034 m) rychlovýstup z BC (5900 m) a sjezd za 17 h, společně se Sebastianem Haagem a Luisem Stitzingerem 
• 2009 – Broad Peak (8046 m) rychlovýstup z BC (4800 m) a sjezd za 16 h, společně se Sebastianem Haagem
• 2012: Manaslu (8163 m) rychlovýstup z BC (5000 m) a sjezd za 23,5 h, společně s Bastim Haagem a Constantinem Pademou
• 2019: Dhaulagiri VII. summit (7246 m) rychlovýstup z BC (4903 m) a sjezd za 7:53 h 
• 2022: Himlung Himal (7126 m) rychlovýstup z BC (4800 m) a sjezd za 9:39 h, společně s Prakashem Sherpou 

Rozhovor vyšel v časopise Svět outdooru, nejčtenějším magazínu pro milovníky hor a outdooru. S výhodným předplatným Ti žádný zajímavý článek neuteče!